„Tohle prostě musíš napsat," položila Jana na stůl stoh papírů a nalila si minerálku.

„Blázníš?" chytala se Sára za hlavu a přitom na ní vrhla vytřeštěný pohled.

 „Já nejsem žádná spisovatelka, a navíc nemám ještě ani dost materiálu," vyhrkla Sára a přitom se podívala na svou kočku, kterou pohladila po krásném a hebkém kožíšku, aby se aspoň trochu uklidnila.

„Děláš si legraci? Dva roky s tebou chodím po archívech, a spolu pátráme v různých církevních záznamech a rodokmen, které máš už prozkoumaný snad až do předbělohorské doby. A naučila ses i díky tomu číst švabach a psát kurentem... Pavel se s tebou sice rozešel, protože jste chodili na rande jenom do knihovny... a ty nemáš dost materiálu?" řekla Jana a mávla rukou, kterou ukázala na štosy lejster všude kolem. 

„Od té doby, co se ti dostaly do ruky ty deníky, s tebou není k vydržení a nic jiného tě nezajímá. Možná by ses o to měla podělit i s ostatními," dodala a přitom si vzala konvici do které si nalila vodu a zaplá jí do zásuvky.

„To nejde," zavrtěla Sára hlavou a pohladila přitom pohledem krásné zdobené kožené desky.

,,Udělám si kafé. Chceš taky!" zavolala na ní Jana a Sára jen zakroutila hlavou.

,,Ne díky.. Copak jsi zapomněla že kafé nepiju," dodala a přitom znovu pohladila svou kočku po hebkém kožíšku.

,,Á promiň.. Takže čaj?" zeptala se a Sára jí přitakala.

,,Jo dám si čaj. A díky," odpověděla a potom se zase mazlila dál s kočkou...Za chvíli tam přišla Jana se dvěma hrníčky a posadila se na pohovku.

,,Takže kde jsme to přestaly?" zeptala se a přitom mrkla na Sáru.

 „Tohle není fikce, ale skutečný život.. skutečné ženy. A jsou tam i ty nejtajnější myšlenky a pocity mé pra..pra..pra..pra.. prababičky," vyhrkla Sára a přitom se důležitě podívala na Janu.

„Ale prosím tě. Nikdo z těch lidí už dávno nežije. A tvoje pra..pra, kolikátá vlastně pra babička byla neuvěřitelně silná a moderní žena, která daleko předběhla svou dobu, a zasloužila by si, aby o ní někdo napsal," odpověděla Jana a přitom si pohladila kočku, která k ní přišla.

„Někdo ano, ale ne já...Já jenom bych to zkazila. Nejsem žádná historička a byla by tam spousta nepřesností, a navíc, deníky nejsou kompletní, protože minimálně jeden z nich chybí," dodala Sára a přitom si nervózně kousala nehet. 

„A to ti dává prostor na trochu představivosti, má zlatá. Máš přece nějakou, ne," nedala se její kamarádka odbýt. A Sára se ještě chvíli bránila, ale čím víc o tom mluvily, tak tím víc se jí ta myšlenka začínala líbit.. ,,Protože možná že měla Jana pravdu. Protože možná že díky ní.. Sáře, by mohla Nella ještě jednou ožít a vyprávět svůj nevšední příběh," řekla si pro sebe a přitom se znovu zadívala na ty krásné zdobené desky, které jí začaly nesmírně lákat.

„Napiš to," řekla ještě jednou Jana a pak dodala „A možná že ani nebude vadit, když to převyprávíš trochu..tou současnější češtinou," řekla a pak už nechala Sáru o samotě přemýšlet, protože už musela jít domů. 

,,Tak ahoj a ráda si to od tebe pak přečtu," řekla ještě, když se ve dveřích loučily a pak už nadobro odešla z jejího bytu.