Dnes je ten den, kdy mě Storm představí smečce. Celý den jsem byla jako na trní, jelikož jsem musela počkat, dokud nebude Sluneční vlk za polovinou své cesty. Nemohla jsem se dočkat. Storm mi o nich vyprávěla. O Alfa páru, Shewelovi a Spring, kteří jsou rodiči mého otce. Já jsem mám stejnou krev, jako Alfy smečky! 

Povídala mi o Sharow a Arrowovi, Beta páru. Vyprávěla, jak se smečky mého otce a matky sjednotily – a to díky mým rodičům! Jak ve Fangovi, vlkovi ze smečky mé matky, později našla svého druha, a dokonce s ním má i vlčata. Slíbila mi, že je brzy uvidím. 

Zjistila jsem, jak to chodí ve smečce, její minulost a členy. A když mi šedavá vlčice povídala o rodičích, vždy zesmutněla a každé slovo, které řekla, bylo prosyceno přátelstvím a touhou opět je vidět, opět si s nimi popovídat. Mrzelo mne, že jsem je nepoznala, ani jednoho. Podle vyprávění se velmi milovali.

Houští vedle mě zašustilo a já se s úlekem zalezla do nory. Vzápětí jsem ale rozeznala krásnou, šedočernou srst, a vyběhla se přivítat. „Už? Tak už?"

Storm mi olízla kožíšek a přikývla. „Dnes tě představím ostatním. Pamatuješ si, co jsem říkala?" zeptala se a přísně se na mě podívala.

„Ano," souhlasila jsem zběsile. „Držet se u tebe a nechodit k ostatním."

Žlutooká vlčice vážně přikývla. Přešla k noře a zahrabala ji. Už totiž nebude potřeba. Následně se pomalým klusem vydala pryč a já šla poslušně za ní. Zvedla hlavu a hlasitě zavyla na smečku, aby se všichni shromáždili v táboře a nikdo nikam nechodil, protože má důležitou novinu.

Při těch slovech jsem musela zavrtět ocasem. Já jsem důležitá! Radostně jsem vypískla, ale okamžitě utichla, když Storm zavrčela. 

Postupně jsme se lesem dostaly až k táboru. Přicházely jsme proti větru, takže zatímco oni nemohli cítit nás, my je ano. Do čenichu mne udeřily pachy vlků, které jsem každý den cítila z kožichu Storm. 

Obě jsme nepatrně zrychlily, a když mi Storm dala znamení, zastavila jsem se, skrytá na kraji lesa, jen pár kroků od seřazených vlků, zatímco vlčice přistoupila až k nim. 

Všichni napjatě čekali, co poví, když je svolala. Prohlížela jsem si všechny vlky, když Storm promluvila: „Jistě se divíte, proč jsem svolala smečku. Jenomže tohle je opravdu mimořádná událost. Sheweli, Spring, a vy ostatní z mé původní smečky, pamatujete si, jak Daitor svolal smečku a vzápětí naběhl do tábora s tím, že unesli jeho družku?" Na chvíli se odmlčela. V očích vlků jsem zahlédla smutek, avšak souhlasně přikývli. „Toto sdělení nám změnilo život. Já jsem Daitora nenapodobila bezdůvodně. Také mám sdělení, které nám minimálně zasáhne do života."

Černá vlčice s bílým flíčkem na hrudi a tlamě, Sheyla, natáhla tlamu: „Tak už řekni, o co jde!"

Storm jen otočila hlavou. „Dairo, pojď k nám!" vyštěkla. Opatrně jsem vylezla ze svého úkrytu a kráčela ke shromážděným vlkům. Celý zástup se zavlnil, jak někteří vlci šokem uskočili. Byla jsem značně menší, než oni. Doťapkala jsem až ke Storm a sedla si vedle ní. „Tohle je Daira, dcera Daitora a Altiry."

„Ahoj," štěkla jsem potichu na pozdrav, ale nikdo mi neodpověděl. 

Alfa vlčice postoupila dopředu, oči doširoka rozevřené, tlamu pootevřenou úlekem. „Jak... Jak?" vyšlo z ní.

Storm stručně vysvětlila, co se stalo, když spolu s Altirou byly jednou v lese. Že Altira věděla, kdo je Alfou cizí smečky, která na ně útočila. A že věděla, že jestli má pravdu, pak nepřežije. 

Vlci zmateně naslouchali tomuto příběhu, kterému se jen těžko věří. Ale je pravdivý, jinak bych tady před nimi teď neseděla. 

Shewel se postavil vedle své družky, která se o něj musela opřít. „Ale jak to, že přežila? Nemohla by žít bez mléka, a pokud vím, ty jsi v té době ještě březí nebyla."

„Ano, Altira myslela i na tohle," přitakala Storm. „Pojď," řekla znovu, tentokrát ne mně. Z lesa ladně vyklusala bílošedá vlčice. Přejížděla svýma světle šedýma očima smečku, zatímco se postavila vedle mne. Vlčice se odezvy dočkala jen u některých.

Fang, druh Storm, se nahrbil a zavrčel: „Ty?!"

„Fangu," uťala ho Storm jemně, ale rázně. „Ano, ona. Pro ty, kteří nevědí – tahle vlčice je Marilia. Byla s Daitorem zavřená v kleci, když je unesli dlouhé tlapky. A teď jí laskavě dejte prostor, aby mohla mluvit."

Bílošedá vlčice se zhluboka nadechla a spustila: „Poté, co jste zachránili Daitora a Ramiratha, mi dlouhé tlapky do klece přiřadili jiného vlka. Já jsem poznala, že je to ten pravý, a stali jsme se druhem a družkou. On však toužil po svobodě a já začala sdílet jeho názor. Když nám jednou dlouhá tlapka otevřela klec, aby nám dodala jídlo, pokousali jsme ji a utekli pryč. Toulali jsme se a já zabřezla. Pak jsme narazili na hranice vaší smečky. Nedaleko nich jsem porodila, ale kvůli našim třem vlčatům jsme se nemohli přesunout. Lovili jsme, kde se dalo, až jsem byla nucena zkusit štěstí na vašem území. Jednu noc jsem si nedávala pozor, a pak narazila na Altiru. Vzhledem k její březosti chápala, v jaké jsem byla situaci, a proto mi pomáhala a kryla můj pach. Následně mě o něco požádala." Nastala odmlka. „Chtěla po mě, abych za ní odkojila její vlče. Vysvětlila mi, proč mne o to žádá, a já přijala. Sama jsem totiž o jedno přišla a mléka jsem měla dost. Po porodu maličké Dairy mne seznámila se Storm. Altira pro ni vytvořila noru blízko hranic smečky. Společně jsme se o Dairu staraly. A když pak Altira zemřela, já a Storm jsme se postaraly, aby její vlče přežilo."

Teď se smečka tvářila ještě zmateněji a zaraženěji. Z toho, co vím, se z mé matky a Mariliy staly během velmi krátké chvíle přítelkyně. A ze Storm a Mariliy také. 

Aasan naklonil hlavu na stranu. „Ale proč by Altira neřekla Daitorovi o tom, že porodila?"

„Protože chtěla vědět, jak dopadne souboj," vysvětlila Storm. „Když dopadl tak, jak si myslela, měla jsem to Daitorovi říct. Chtěla jsem, jenže on... nestihla jsem to." Ztišila hlas na šepot. „Je to má vina. Kdybych mu to řekla, možná by ještě žil a vychovával svou dceru."

Byla jsem blízko, takže jsem to slyšela. „Není to tvoje vina!" zavrčela jsme překvapivě nahlas. „Ty za to nemůžeš, Storm. Společně s Marilií jsi udělala všechno pro to, abych nebyla ze smrti svých rodičů smutná. Ty si nemáš co vyčítat."

Storm se pousmála a láskyplně mi olízla čenich. Pohlédla na Shewela. „Vím, že mám své vlčata, a že dle příbuzenské linie byste ji teď měli vychovávat vy, ale..."

„Storm, věřím, že ty ji vychováš lépe," přerušila ji Spring. „Bude vychovávána ve smečce, jak si zaslouží."

Černohnědobílý Beta naklonil hlavu na stranu. „A co s tebou, Marilio? Kde je vůbec tvůj druh s vlčaty?"

„Čeká za hranicemi smečky," odpověděla. „A co se mnou? No, já se teď rozloučím. Vlčata již jsou dost stará na to, abychom se mohli přemístit dále. Omlouvám se, že jsem přetrvávala na vašem území, a zároveň se omlouvám za mé chování u dlouhých tlapek." Vrhla krátký pohled na Fanga a sklonila ke mně hlavu. „Opatruj se, Dairo. Teď jsi u své smečky." Naklonila se ke Storm a něco jí šeptala do ucha. Neslyšela jsem, co to bylo, ale vlčice vážně přikývla a přátelsky jí olízla ucho. Marilia olíznutí opětovala, naposledy olízla hlavu i mě, otřela se šedočerné vlčici o bok a vyběhla pryč do lesa. 

Sharow, černohnědá vlčice, se ozvala: „Už je pozdě a měli bychom se najíst. Všichni, kromě Storm a Dairy, běžte do kruhu a Omega ať přinese kořist. Události dnešního dne si necháme projít hlavou přes noc, a zítra ráno se uvidí, co dál."

Ostatní se jako na povel rozešli. Storm mne chytila za zátylek a prošla kolem Fanga až do jejich nory, kde mě položila ke svým vlčatům. Vzápětí se v noře objevila hlava černohnědobílého vlka, který před nás položil kus masa, a zase zmizel. Po pobídnutí Storm jsem si kousek masa utrhla a snědla. Po chvíli jsem se ale stočila do klubíčka, přitisknutá k vlčatům a vlčici. Zavřela jsem oči a propadla spánku.