Naruto seděl v kanceláři. Hlavu složenou v dlaních, okolo sebe další štos papírů, dokumentů a složek k vyplnění a podpisu. Ignoroval to. Přemýšlel nad tím, co mu Hinata dnešní ráno pověděla.

,Včera prý přišel totálně vytočený, když se ho normálně zeptala, co se děje, začal na ní křičet tak moc, až přiběhla Sarada s tím, co se děje. Tu pak poslali ven, ať si jde hrát. Mlátil doma vztekle do věcí a pak se prostě sbalil a zmizel.' opakoval si v hlavě.

Sasuke bezdůvodně nekřičí, to byl fakt číslo jedna. Musel být opravdu ohromně vytočený, aby vůbec dokázal pořádně zvýšit hlas. Většinou za jeho křik mohl právě Naruto, hlavně, když spolu chodili. Sasuke byl člověk, kterého jen tak něco nevyvede z míry, takže když už zvýší hlas nebo respektive začne na někoho křičet, musí to být opravdu něco vážného. A pokud je pravda, že jeho křik na Sakuru přilákal dokonce i Saradu, muselo to být sakra vážné. Fakt číslo dva – Sasuke do věcí nemlátil. Nebo to u něj nebylo aspoň obvyklé. On sám to zažil jenom párkrát. Jenže většinou to probíhalo tak, že Sasuke mluvil klidným, vyrovnaným a pevným hlasem a jen pro důraz, praštil například do stolu. Ale nikdy se nestalo, že by křičel a mlátil do věcí. To už musel být zřejmě extrém.

,Že bych za to mohl opravdu já? Udělal to kvůli mně?' pomyslel si blonďatý Hokage a vypustil těžký vzduch z plic.

Ano, půlka z toho, co včera Sasukemu řekl, byla lež. Ale lež, která je měla zachránit od pekla. Ano, chtěl být se svojí rodinou, se svými dětmi, ale zároveň žalostně toužil po tom jednorukém černovlasém ďáblovi, který, když se na něj podíval tím svým pohledem, rozklepala se mu kolena. Pořád to v něm bylo. Ta láska. Celou tu dobu. Všechny ty roky. Neubylo z ní ani o píď, spíše se ještě více prohloubila. Sasuke ho k sobě neskutečně vábil, bylo naprosto šílené se mu pokoušet odolávat, a proto možná taky vždycky Naruto podlehl.

Nikdy v životě by si nepomyslel, že se z něj stane gay, no nyní spíše bisexuál, a už vůbec, ani v těch nejdivočejších snech by si nepřipustil, že by jeho srdce uloupil právě on.

Když to zjistil, proklínal se, úpěl a trpěl. Bál se na něj i podívat, protože při každém tom pohledu do těch jeho uhrančivých půlnočních očí se mu skoro podlomila kolena, a nepříjemně příjemně mu zacukalo v rozkroku. Polilo ho horko a občas se i zakoktal. Už dokázal živě pocítit to, co cítí všechny ty Sasukeho fanynky a obdivovatelky. Být zamilovaný do svého úhlavního rivala a zároveň svého nejlepšího přítele, bylo pro něj něco naprosto absurdního. Přes to všechno se k němu snažil chovat ale naprosto normálně. Už jenom z toho důvodu, že Sasuke byl velmi vnímavý člověk a poznal, když se něco stalo. Jenže jeho snaha byla dost marná a postupem času, na něj Sasuke začínal tlačit a chtěl vědět, co se s ním děje.

- FLASHBACK –

Mladý blonďatý ninja seděl nad vytesanými hlavami bývalých čtyř Kágů a jedné současné, skoro věčně opilé a na gamblerství závislé, Hokage.

Slunce už zapadlo za obzor a vládu nade dnem přebíral plně měsíc s hvězdami. Trochu se ochladilo, ale to mu bylo jedno.

Díval se daleko do dálky a nechával jemný větřík pohrávat si se svými rozčepýřenými blonďatými vlasy.

,,Co se s tebou děje, Usuratonkachi?" ozvalo se najednou kousek od něj, až úlekem lehce povyskočil.

Srdce mu začalo zběsile tlouct v hrudi, že se bál, že mu proskočí hrudníkem.

,Klid, zachovej klid, sakra!'

,,Nic... Co by se se mnou mělo jako dít?" zamručel a cítil, jak dotyčný stojí za jeho zády a propaluje ho pohledem ještě černějším, než byla tahle noc.

,,Jsi... Jinej," konstatoval zamyšleně starší chlapec a posadil se nakonec vedle něj.

Pokrčil nohy a natáhl si přes ně ruce. Hlavu otočil na svého týmového parťáka.

,,Jinej? Jsem furt stejnej, ttebayo," blonďák se snažil usmát stejně jako dřív, ale na jeho tváři se objevil spíše zdeformovaný nervózní škleb.

Sasuke se na něj díval s pozdvihnutým obočím.

,,Víš, že mě se můžeš svěřit," pronesl tiše.

,,Fakt? Abys mi to pak omlátil o hlavu, kdykoliv tě to napadne," teď se zasmál upřímně od srdce.

,,Naruto... Víš, že když se bavíme o důležitých věcech, nechávám si to pro sebe," protočil očima druhý.

Jo, tohle se zrovna dalo považovat za dost důležitou věc, ale Naruto se oprávněně bál toho, jak by to mohl chlapec přijmout. Byli tu tři možnosti.

Za prvé, Sasuke na něj vylítne, jestli se náhodou nezbláznil. Řekne mu, jak je láska dvou mužů naprosto nechutná, pošle ho ke všem čertům, počastuje spoustou nadávek a zmizí. Přestane se s ním bavit, bude se ho stranit. Což Naruto opravdu nechtěl.

Za druhé, Sasuke to přijme, ale neopětuje. Vezme to tak, že Naruto je dalším ubohým obdivovatelem jeho osoby a bude mu to naprosto jedno. Nechá to plavat. Možná k němu bude chvíli odtažitý, ale bavit se s ním nepřestane. To by Naruto uvítal.

No a konečně za třetí, Sasuke mu lásku opětuje a dají to spolu dohromady. Sice si nedokázal představit, jak by to asi vypadalo, ale nechal by se příjemně překvapit. To si Naruto přál z celého svého srdce, ale bylo to nereálné. Takhle by se mu jen tak nemohlo v životě poštěstit. I když byl už dlouho sám. Stejně jako Sasuke.

,,No tak, Usuratonkachi, vyklop to," naléhal na něj Sasuke.

,,Proč se o mě najednou tak zajímáš? Neměl bych ti bejt ukradenej, jak dáváš vždycky dost jasně najevo?" vyprsknul na něj modroočko lehce nabroušeně.

,,Víš, že mi ukradenej nejsi," pronesl vážně Sasuke.

Naruto se na něj překvapeně podíval.

,,Vážně?" vydechl ohromeně.

Sasuke zlehka přikývnul.

,,Jsi jediný, koho mám,"

Naruto nebyl nikdy velká citlivka, ale z tohohle se mu chtělo upřímně brečet. Rychle zamrkal, jak se mu poníženě vehnaly slzy do očí a raději zase odvrátil hlavu jinam, aby si toho náhodou Sasuke nevšiml.

,,Máš přece ještě stovky obdivovatelek, možná i obdivovatelů... Máš ještě Kakashiho a Sakuru..." pronesl.

Černovlasý mladík se tiše zasmál.

,,Obdivovatelé mi jsou k ničemu. Nemám o ně zájem a ty to víš. Vědí to všichni... Kakashi je náš sensei, je jeho povinnost se o nás aspoň trochu zajímat... A Sakura?" tady se Sasuke na chvíli zarazil a znovu se krátce zasmál, ,,Sakura je... Je to prostě Sakura. Nikdy bych s ní nemohl nic mít z lásky nebo tak. Už jenom z toho důvodu, jak moc je do mě poblázněná. Potřebuju někoho, kdo mě aspoň trochu zná osobně, kdo si třeba prošel stejnou nebo podobnou bolestí jako já. Kdo mě bere takového, jaký jsem a ne proto, že si spousta lidí myslí jak jsem krásnej, úžasnej a geniální," zavrtěl s úsměvem hlavou.

Naruto ho bystře poslouchal. Neskákal mu do toho. Měl rád, když Sasuke mluvil. Jeho hlas byl příjemně uklidňující. Věřil tomu, že, kdyby mu vyprávěl nějaký příběh, ukolébal by ho ke spánku.

,,Potřebuju někoho, jako jsi ty,"

Naruto byl tak zabraný do svých myšlenek, že málem tuhle větu přeslechl. Oči se mu rozšířily úžasem.

,,C-cože?" podíval se na něj překvapeně.

Sasuke se pořád jemně usmíval. Ten úsměv mu tak moc slušel. Dělal jeho tvář přístupnější, milejší, otevřenější.

,,Říkal jsem, že vedle sebe potřebuju někoho, jako jsi ty," zopakoval znovu tiše.

Naruto nevěděl, jestli se mu to zdá, nebo jestli je to skutečnost, že se v Sasukeho očích objevil takový zvláštní lesk, který tam dříve snad nikdy nespatřil. Hluboce vydechl a podíval se zase jinam. Teď je možná na čase zachovat se jako Tsunade. Vsadit všechno na jednu kartu a doufat v jackpot.

,,Chceš vědět, co se děje?" zeptal se tiše a možná, že úplně zbytečně, protože jinak by tu Sasuke zřejmě nebyl.

,,Proto jsem tady," zněla odpověď.

,,Je to dost osobní,"

Naruto se snažil natáhnout čas, co to jen šlo. Možná je tohle poslední samostatná chvíle se Sasukem, než se mu totálně zhnusí.

,,Nevěříš mi snad?"

,,O to nejde, ale... Ale... Ta věc se týká právě tebe,"

,,Mě?"

Naruto jenom přikývnul.

,,Hm, tak to mě to zajímá ještě víc,"

Naruto si ani nevšimnul, že se k němu Sasuke v sedě nepatrně přiblížil.

,,Fajn..." vydechl blonďák.

,Jdeme s kůží na trh,'

,,Já... Já jsem se do tebe zamiloval, Sasuke," zašeptal rychle a stisknul víčka tak pevně k sobě, připraven na prýštící salvu nadávek, možná i na nějakou ránu.

Nastalo ticho. Takové ticho, že by Naruto slyšel spadnout špendlík na konci vesnice.

,,A... Neměla by se láska vyznávat z očí do očí?" uslyšel nakonec.

Otevřel oči překvapení a trhnul hlavou směrem k Sasukemu. Jen, co ten pohyb udělal, jeho rty narazily na ty druhé, které se mu lačně nabídly. Blonďák vydechl překvapením.

Sasuke mu vjel prsty do vlasů a víc se k němu natisknul. Jeho vzdech přijal jako pozvánku pro to, aby svým jazykem vklouzl do jeho horké jeskyně a začal ji prozkoumávat.

Naruto byl chvíli tak moc vykolejený, že chvíli uvažoval i možnosti, zda se už totálně nezbláznil. Ale když ucítil Sasukeho jazyk, jak se dotknul toho jeho a tím pouhým letmým dotykem se vyslalo tolik elektrizujících impulsů do jeho těla, vystřelil svým tělem proti tomu jeho, tak moc prudce a rychle, že černovlasého chlapce povalil pod sebe. Lačně a nezkušeně si bral jeho ústa, kradl mu polibky i dech. Prsty zarýval do země pod nimi, až v ní tvořil malé důlky.

,,Koukám, že líbání ti jde mnohem líp, než vyznání lásky," uchechtl se na něj Sasuke, když se museli od sebe pro nedostatek vzduchu, odlepit.

Naruto v duchu tak moc proklínal potřebný kyslík, který potřeboval k životu. Už nikdy se od těch úst nechtěl odtrhnout.

- KONEC FLASBACKU –

Naruto s lehkým úsměvem vzpomínal na jejich začátek. Od té doby se od sebe nehnuli už skoro vůbec. Všechen volný čas trávili spolu. Jeho úsměv pak opadl, když mu došlo, že tohle je jenom zasraná bolestivá minulost. To všechno už je pryč, dávno pryč.

Doufal, že to, co včera udělal, bylo správné rozhodnutí. Oni dva nemají prostě šanci na to, mít klidný a bezproblémový život. Už jenom to, že oba měli děti, byl problém. Kdyby neměli rodinu, o kterou se měli starat, všechno by bylo určitě jiné. Je jednoduší opustit svého partnera, než rodinu.

,Jenže,' zauvažoval hypoteticky, ,kdybych já opustil Hinatu a on Sakuru a dejme tomu, že by se s tím nějak smířili a nebránili nám v tom, vídat se s dětmi, jak by to bylo? Otázka bydlení je vyřešená, přestěhoval bych se do svého starého bytu, Hinatě s dětmi bych dům nechal. Možná by to udělal i Sasuke, ale... Vrátil by se kvůli mně do vesnice a přestal dělat ty svoje několikatýdenní průzkumy? A jak by to bylo s péčí o děti? Jak by to vzali lidi z vesnice a naši přátelé?' uvažoval a jednoduše docházel ke smutnému řešení, že jejich vztah neměl prostě šanci na šťastný konec.

º•º•º

- O měsíc později –

,,Vstupte!"

Dveře se s tichým vrznutím otevřely a do kanceláře vstoupil člověk zahalený v plášti.

Naruto zvedl oči od posledního papíru, který obohatil svým podpisem a jeho pohled se setkal s pohledem druhého ninji. Srdce se mu radostně splašilo, že ho opět vidí.

,,Okolí vesnice je čisté, Hogake – sama. Nikde žádné známky po cizích ninjích ani po Orochimarovi a Kabutovi." zahlásil Sasuke.

Blonďatý muž slabě přikývnul a prohlížel si ho.

Sasuke se po své hlášení otočil na patě a chtěl zase odejít pryč.

,,Zdržíš se?" zarazila ho skoro u dveří otázka.

,,Záleží na tom?" vydechl a snažil se, aby jeho hlas zněl normálně.

Blonďák pokrčil rameny, ale pak mu došlo, že ho druhý muž vlastně nevidí. Zřejmě mu po jeho proslovu už nestál ani za pořádný pohled. Viditelně posmutněl.

Sasuke si jeho mlčení vyložil jako zápornou odpověď.

,,Zůstanu tu alespoň dva dny. Měl bych se trochu věnovat Saradě, neviděla mě měsíc." řekl tiše.

,,To zní jako dobrý nápad," souhlasil Hokage.

Sasuke už už bral za kliku.

,,Hinata mi řekla, co se stalo před měsícem u vás doma,"

Černovlasý sevřel kliku tak pevně, až mu zbělely klouby.

,,Nevím, o čem to mluvíš,"

,,Nevíš? Takže si vymyslela to, že jí Sakura řekla, že si na ní doma křičel tak, že to přilákalo pozornost tvojí dcery? Že jsi tam mlátil do věcí?"

Sasuke zhluboka vydechnul a přes rameno se na něj podíval.

,,Do toho ti nic není," zavrčel tiše a pak zmizel, tak rychle, že už ho Naruto nedokázal zarazit.

Neviděl ho měsíc. A bylo to pro něj šílené. Každý den na něj myslel. Každý den očekával, kdy se mu objeví v kanceláři. Chvílemi o něj měl i strach, jestli se mu něco nestalo, ale když ho dnes konečně spatřil, usoudil, že je v pořádku a žádná zranění na sobě nemá. Nepatrně si oddechl.