Tak po delší odmlce jsem tu zpět s novou kapitolou. Dle ohlasů (vote či koment) přidám hnedka další ^-^

Příjemné počteníčko ^-^

 ,,Boruto!"

,,Bráško!"

,,Sarado!"

Hinata a Sakura se se slzami v očích rozeběhly ke svým milovaným dětem. Himawari za nimi.

Obě děti svým matkám skočily kolem krku.

Naruto to pozoroval s úsměvem a Sasuke opět se svým kamenným výrazem.

,,Tolik jsem se o tebe bála," šeptala Hinata blonďatému chlapci do vlasů.

,,Táta jim nakopal zadky," smál se Boruto šťastně a po očku pokukoval po svém otci, který se k nim připojil a všechny tři spokojeně objal.

,,Díky Naruto," přitulila se k němu jeho žena.

On ji políbil do vlasů.

,,Slíbil jsem ti, že ho přivedu domů," usmíval se na ní.

,,Věděla jsem, že to dokážeš," oplatila mu láskyplný úsměv.

Byl to úsměv, který měl Naruta zahřát u srdce a obklopit ho štěstím. Měl zpět svého syna. Tiskla se k němu jeho dcerka a objímala ho jeho žena. Tvořili takhle dokonalou rodinu. Jenže tomu něco chybělo. A to něco nacházel právě v Sasukem. V zádech cítil, jak se na ně dívá. Ten pohled mu provrtával záda. Jenže sám věděl, že se Sasukem by o ty dva malé caparty určitě přišel. A... Upřímně mu nevěřil. Ano, během toho více jak týdne, co s ním strávil, byl tím nejšťastnějším mužem na světě, jenže jak dlouho by to štěstí trvalo?

º•º•º

- O týden později –

Slunce už zapadlo a Naruto to v kanceláři pomalu balil. Od toho incidentu s únosem se snažil doma trávit víc času. Hlavně s Borutem a Himawari. Snažil se chodit včas na večeře a trávit tam noc až do rána, a potom s nimi společně posnídat.

Už už se chtěl zvedat od stolu, když se ozvalo zaklepání. Tiše pro sebe zaklel. Kdo otravuje právě teď?!

,,Dále!" houknul ke dveřím a založil dvě složky do šuplíku.

Do místnosti vstoupil Sasuke.

,,Co potřebuješ? Pospíchám," podíval se na něj blonďák.

,,Slíbil jsi, že až se vrátíme do Konohy, tak si promluvíme," řekl na přivítanou černovlasý.

,,Vážně to musíme řešit teď? Už mám něco v plánu," zamračil se na něj blonďák.

Za ten týden se viděli minimálně. Sasuke se téže snažil trávit víc času se Saradou, ale podle všeho se Sakuře dost vyhýbal. Naruto ani netušil, kde vlastně přespává, protože doma to nebylo a od jeho bytu mu odevzdal klíč.

,,Tím plánem myslíš dokonalý večer se svou rodinou?" povytáhl s úšklebkem obočí starší z nich.

,,Sasuke, přestaň,"

,,S čím?"

,,O co ti jde?"

,,O nás,"

,,My už nejsme,"

,,Proč si se tenkrát sbalil a odešel?"

Naruto si povzdechl. Dneska svůj brzký příchod na večeři asi nedodrží, protože jak znal Sasuke, neodejde, dokud nedostane odpovědi.

,,Protože mi došlo, že to mezi náma nebude mít smysl,"

,,A ty dva roky předtím smysl měly?"

,,Miloval jsem tě,"

,,A teď už ne?"

Naruto si znovu povzdechl. Tohle bylo tak zatraceně těžký!

,,Řekl jsi mi, že nás Boruto a Sarada slyšeli," snažil se odvézt řeč jinam.

Sasuke přikývnul.

,,A?" pobídnul ho netrpělivě Naruto.

,,Mlčí jako hrob. Slíbili mi to. A zdá se, že to dodrželi."

,,Nic víc?"

,,Ne,"

O tom, že to Sarada a Boruto vlastně schvalují se nezmiňoval. Ne, teď. Kupodivu Sarada byla vážně nadšená, její reakci Sasuke opravdu nečekal a opravdu dost ho překvapila. Boruto byl chvíli zamlklý a roztěkaný, než nakonec pochopil, co to vlastně všechno znamená. Pak se najednou rozesmál. Vypadal trochu, jako kdyby mu přeskočilo. A Sasuke z něj dostal nepříjemný tik do oka. Tak moc mu připomínal Naruta.

,,Jsem rád, že o tom pomlčí," utrousil Naruto.

,,Na něco jsem se předtím ptal,"

Blonďák se na něj útrpně podíval.

,,Prostě to mezi námi nejde,"

,,Proč?"

Z Narutova hrdla se vydralo zakňučení.

,,Sasuke, prostě se smiř s tím, že spolu nebudeme a tečka,"

,,Já chci vědět ale důvod, Naruto! Miluješ mě, ale nechceš se mnou být. Co je to sakra za nesmysl?!"

,,Prostě to nejde! Já... Já už ani nevím sakra, co cítím!" vztekle praštil pěstí do stolu.

,,Proč by to kurva nešlo?!" i Sasuke začínal být vytočený.

,,Já... Já ti prostě nevěřím!" vykřikl najednou blonďák a oči se mu podlily slzami.

Sasuke trhnul hlavou a rameny.

,,Co?" vydechl překvapeně.

Přece neudělal nic, co by blonďáka donutilo, přestat mu věřit.

,,Nevěřím ti," hlesnul zničeně Naruto.

Sasuke se sesunul na židli.

,,Co jsem udělal?" zeptal se tiše.

,,Opustil si mě! Opustil si mě na tři roky! A pak si deset let, deset zkurvenejch let dělal, jakoby se nic nestalo! Jakoby jsme ani neexistovali!"

,,Proč sem taháš něco, co je třináct let starý?" nechápal ho černovlasý ninja.

,,Protože to ve mně pořád je! Pořád je to tady!" pěstí se dvakrát bouchnul do místa, kde měl srdce.

Sasuke se na něj zdrceně díval.

,,Když jsme spolu začínali... Sliboval jsi, že mě nikdy neopustíš... A lhal si. Opustil si mě. Nechal si mě prostě tady hnít. Na tři roky. Tři zkurveně dlouhý roky, Sasuke."

,,Jenže jsem se vrátil... A ty sis měl pak brát Hinatu," zamračil se druhý.

,,A co jsem měl jako dělat?! Jak jsem mohl vědět, že se vrátíš! Měl jsem být do konce života sám?!"

,,Říkal jsem ti, že se vrátím!"

,,Argh! Tohle nemá smysl Sasuke, prostě je konec a hotovo. Pochop to!" vztekle vstal od stolu a chtěl odejít, ale Sasukeho ruka ho opět zastavila.

,,Nenechám tě jít," zavrčel a postavil se.

Silně mu drtil paži.

,,Pusť mě, sakra!"

,,Ne, nepustím tě už nikdy!"

,,Sasuke," zakňučel blonďák.

Bylo mu do breku. Netušil, co má dělat. Až mu nakonec svitlo. Oběma tím možná ublíží, ale bylo to to nejlepší řešení.

,,Chci být se svou rodinou, ne s tebou. Miluju svou rodinu. Ty... Tys byl prostě jenom pobláznění... Asi jsem si potřeboval prostě srovnat myšlenky a zjistit, co je pro mě důležitý. A vyhráli oni... Oni jsou moje všechno. Byli tu pro mě deset let, Sasuke... A já jim to dlužím. Dlužím jim dlouhej a šťastnej život. Chci s nimi trávit čas. Chci s nimi trávit rána a noci. Sdílet jejich úspěchy a zklamání. Potřebují mě a já potřebuju je. Potřebuju někoho, kdo mě nezradí. S... S tebou... S tebou to byl jenom útěk od reality... Užil jsem si, nic víc. Zavzpomínal si... Myslel jsem si, že je to láska, ale... Spletl jsem se..."

Trhalo mu to srdce na miliony kousků. Slova vycházela z úst roboticky a ztěžka. V krku měl knedlík a rozbité srdce plakalo. S pohledem upřeným všude možně, jen ne na Sasukeho tváři, se mu vytrhnul a odešel.

Černovlasý muž tam zůstal stát. Zíral na místo, kde ještě před chvíli stál muž, který před patnácti lety uloupil jeho srdce, a se kterým strávil nejúžasnější dva roky života. A pak... Pak ho tu nechal samotného. Jo, měl pravdu. Nechal ho tu. Na tři roky. Jenže pak se vrátil. Před deseti lety se vrátil. A deset let mu trvalo, než se konečně o něco zase pokusil. Z odhaleného oka mu vyteklo několik slz. Cítil se naprosto zlomený. Nejradši by něco vzteky rozmlátil. Rozdupal. Rozdrtil.

º•º•º

,,Tati? Vyzvedneš mě dneska v Akademii?" zeptal se Boruto druhého dne ráno při snídani.

Naruto chvíli naoko zapřemýšlel, než se usmál a přikývnul.

,,Mohli bysme si pak skočit na louku zatrénovat a vypilovat tvoje klony," usmál se na něj.

,,Fakt?! Tak to je skvělý!" zavísknul nadšeně Boruto.

,,Opravdu by ses o něj odpoledne postaral?" zeptala se jemně Hinata.

,,Jasně, není problém. A jestli Himawari chce, může jít s náma, ať si mamka může užít taky trochu volna." rozcuchal modrovlasé dívce vlasy.

Ta okamžitě nadšeně přikývla.

,,Skvěle, tak to se stavím u Sakury,"

,,Nechceš se taky zastavit za někým jiným než za ní? Trávíte spolu nějak podezřele moc času." zasmál se blonďák.

Hinata zrudla, ale pak se usmála.

,,Včera, než jsme přišli s Himawari domů z nákupu, jsem ji potkala na ulici," řekla tiše, ,,proto jsme domů přišli až po tobě."

,,Jasný, chápu, zakecaly jste se,"

,,No... Ano... Pohádala se opět se Sasukem a on odešel,"

Naruta píchlo při zmínce toho zpropadeného jména u srdce.

,,Žádná novinka," mávnul nad tím rukou a dělal jakoby nic.

,,Uhm, teď to bylo jiné," zavrtěla hlavou Hinata a podívala se na ty dva nezbedy, ,,Boruto šup, mazej se umýt nebo přijdeš pozdě a ty, Himawari se skoč obléknout, půjdeme do města." popohnala je, aby mohla být s manželem chvíli o samotě.

Když děti zmizeli, opřela si hlavu o dlaň.

,,Včera prý přišel totálně vytočený, když se ho normálně zeptala, co se děje, začal na ní křičet tak moc, až přiběhla Sarada s tím, co se děje. Tu pak poslali ven, ať si jde hrát. Mlátil doma vztekle do věcí a pak se prostě sbalil a zmizel." vysvětlila.

Naruto tomu nemohl uvěřit. Sasukeho jen tak někdo nevytočil, až na něj. Jenom jemu se vždycky podařilo chladnokrevného Uchihu rozpálit do běla. Mělo to nějakou souvislost s ním?

,,Mluvil si s ním včera?" vyrušila ho z myšlenek Hinata.

,,Uh, jo... Jo mluvil,"

,,A? Zdál se ti nějaký divný?"

,A sakra...'

,,Ne, byl normální, jako vždy," pokrčil nakonec rameny Naruto.

,,Tak co mu mohlo tak najednou přelítnout přes nos?"

,,Co já vím, co se mu honí hlavou. Je to Sasuke." mávnul nad tím Naruto rukou a zvedl se od stolu.

Posbíral z něj špinavé nádobí a odnesl ho do dřezu.

,,Ale Sasuke nekřičí. Nemlátí do věcí. Takového ho neznám." mračila se Hinata.

Naruto se k ní sklonil a políbil jí na tvář.

,,Nech to být, ono se to spraví samo. Musím už jít."

,,Hezký den, zlato,"