Naruto už proměněný zpět do své podoby otevřel dveře vyslýchací místnosti.

,,Vím, kde jsou," otočil se na Sasukeho, který ho sice zřejmě poslouchal, ale jeho pohled mířil do místnosti.

,,Jak jsi...?" vydechl.

Naruto pokrčil rameny.

,,Kyuubi má své vyslýchací metody," prohodil suše, ,,Saii, bude potřebovat ošetřit, zařiď to prosím," podíval se na druhého černovláska.

,,Jistě, Hokage – sama,"

,,Tak jdeš, nebo tam budeš stát a čumět?!" houknul na otupělého Sasukeho.

Ten potřásl hlavou a rozešel se s ním pryč.

,,Půjdeme jenom my dva," řekl Naruto, když vycházeli z budovy ANBU.

,,Proč jen my dva?"

,,Protože můžeme vyrazit hned teď, aniž bychom ztráceli další čas sháněním ostatních," zamračil se Naruto.

,,A pomoc by se nehodila?"

,,Silní jsme dost, ne?" podíval se na něj.

Sasuke s lehkým pousmáním přikývnul.

,,Pošlu jenom zprávu Nejimu. Do Mlžné se dostaneme zítra odpoledne. Zastavíme se u Mizukage a poprosíme ji o pomoc. Doufám jen, že nám uvěří a pomůže nám. Snad nejsou s Orochimarem zase jedna ruka. Pro jistotu za námi nechám zítra poslat nějakou volnou jednotku, kdyby se něco zvrtlo." zamračil se blonďák.

,,Co jsi se vlastně dozvěděl? A... Jak jsi to udělal?"

Naruto se ušklíbnul a po napsání vzkazu zástupci Hokageho se dal do vyprávění.

º•º•º

- Druhý den odpoledne –

,,Co vás sem přivádí Hokage – sama?" zeptal se vřele Mizukage zajímavé a nečekané návštěvy.

,,Doneslo se k nám, že pod Hlavní budouvou má Orochimaru svůj tajný úkryt," zamračil si Hokage a přešel rovnou k věci.

Nač chodit kolem horké kaše.

Mizukage překvapením pootevřela ústa.

,,Prosím?" vydechla.

,,Unesl šestnáct dětí, včetně mého syna a Sasukeho dcery,"

,,To není možné!" oponovala jim.

,,Chci vědět narovinu, máte ještě pletky s tím sadistickým hadím ksichtem?"

,,Jistě, že ne!"

,,Takže mohu počítat s vaší nynější pomocí," blonďák se neptal, pouze konstatoval danou věc.

,,Samozřejmě," přikývla a otočila se na svého poradce, ,,doveď sem volnou skupinu ninjů. Okamžitě!"

,,Hai, Mizukage – sama!"

Hnědovlasá žena stočila svůj pohled zpět na dva ninji.

,,Mrzí mě, co se vám stalo," řekla soucitně, ,,ale my s tím opravdu nemáme nic společného. Před lety se Mlžná proti Orochimarovi vzbouřila a dlouho jsme od té doby o něm neslyšeli. Mysleli jsme, že je mrtvý."

,,To všichni, ale jak vidíte, žije,"

,,Chtěl bych se na něco zeptat," vmísil se do hovoru najednou Sasuke.

Mizukage jej lehkým kývnutím hlavy přiměla pokračovat.

,,V poslední době... Nezmizelo několik dětí z vaší vesnice? Nebo z okolních vesnic, které má pod správou Mlžná?" zajímal se Sasuke.

Hnědovlasá žena si povzdechla a přikývla.

,,V poslední měsících máme dvacet devět nezvěstných dětí. Třináct od nás a šestnáct z okolí. Nemáme o nich žádné informace. Jako kdyby se vypařili. První dítě zmizelo loni v zimě a poslední před měsícem." vydechla konsternovaně.

Sasuke pokýval hlavou.

,,Nedávno jsme zajali skupinu Mlžných ninjů, která se nám potulovala kolem vesnice. Vypadlo z nich, že Orochimaru unáší děti pro své pokusy." pokračoval Sasuke.

,,Pokusy?! Jaké pokusy?!"

,,To nijak nerozvedli. Před několika dny, jak se zmínil Hokage, bylo i z naší vesnice uneseno několik dětí a pátrání a vyslýchání nás přivedlo na stopu, že by měli být tady."

,,Chcete mi snad naznačit, že celou tu dobu jsou všechny děti tady v Mlžné?" nemohla tomu uvěřit.

,,Ano," řekli sborově dva muži.

V tu chvíli do místnosti přispěchalo sedm dalších ninjů i s poradcem.

,,Toto jsou volní ninjové Mizukage – sama, víc jsem jich nestihl informovat," omlouval se chlapec.

,,V pořádku. Postačí vám to?"

,,Jistě, zítra by měla dorazit i naše jednotka, kdyby se nám něco stalo,"

,,Hodně štěstí,"

,,Děkujeme,"

,,Nyní spadáte pod rozkazy Hokageho – sama, plňte jasně a řádně jeho příkazy!" rozhodla Mizukage pevným a přísným hlasem.

,,Hai, Mizukage – sama!"

º•º•º

Naruto, Sasuke a sedm Mlžných ninjů stanulo před Hlavní budouvou, kde sídlila hlava Mlžné vesnice.

,,Ten ninja říkal, že by to tlačítko měli být nadpisem," dumal Naruto.

Sasuke se natáhnul k ceduli „Hlavní budova" a projel prsty podél desky. Po chvilce narazil na malou vybouleninu, kterou stlačil. O pár metrů dál se v zemi vytvořil kruh, který klesal dolů. Bylo to stejné, jako když v lese narazili na další ze slizákových tajných úkrytů.

,,Tak jdeme, buďte opatrní," zavelel tiše Naruto, shlížeje do jámy pod ním.

,,Ano, pane,"

º•º•º

Když dolů seskočil poslední ninja, východ nad jejich hlavami se s tichým zaskřípáním zavřel. Jako kdyby to úkryt cítil. Před nimi se rozprostírala chodba, která byla po stranách osvětlená loučemi, jež byli zasunuté v hadích hlavách. Podzemní zatuchlý pach jim dráždil nos. Rozešli se tiše kupředu.

º•º•º

O několik metrů dál narazila skupina na několik dveří rozestavěných po stranách. Cesta jinak pokračovala dál.

Naruto slabě kývnul na jednoho ninju, který k jedněm dveřím přistoupil.

Všichni se postavili do bojové pozice, když ninja vykopl dveře. Dostali se domístnosti osvětlené dvěma loučemi, kde stáli dvě postele a pípali nějaké přístroje. Na postelích leželi dvě děti s maskou na obličeji a z jejich malých tělíček vedlo několik hadiček.

,,Prohledejte ostatní pokoje," nařídil Naruto, když přiskočil k jedné posteli.

Malá dívka mělce dýchala a zřejmě spala.

,,Mám další dvě!"

,,Já taky!"

,,Tady jsou další!"

Slyšel Naruto hlasy ninjů, i ten Sasukeho. Přiskočil k východu a nakoukl do chodby.

,,Odpojte je od přístrojů! Ale opatrně, abyste nenarušili jejich životní funkce!" nařídil.

º•º•º

O několik minut později stáli opět všichni v chodbě. Děti se jim úspěšně podařilo odpojit.

,,Co teď? Jak se odsud dostaneme? Vchod je zavřený." zajímal se jeden ninja.

,,Musíte se dostat nějak na povrch a vzít sebou ty děti. Já se Sasukem budeme pokračovat dál.

Až budou všechny děti v pořádku venku, následujte nás."

,,Hai!"

,,Boruto a Sarada tu nebyli," oznámil Sasuke, když pokračovali dál.

,,Ani jsem v to nedoufal, bylo by to moc jednoduché," přikývnul Naruto zkroušeně.

,,Všimnul sis, jestli některé z dětí patřilo do naší vesnice?"

,,Napočítal jsem všechny," pousmál se Sasuke.

,,Díkybohu," oddychnul si Naruto.

Netušil a ani nechtěl zažít ten pocit, kdyby se měl vrátit do Konohy a oznámit rodinám, že jsou jejich děti po smrti.

º•º•º

Odhodlanými kroky se pomalu blížili chodbou dál. Její konec se blížil čím dál rychleji a jejich pomalé kroky se změnily v rychlejší. Srdce jim zběsile tloukla, když se blížili ke konci, kde na ně čekali další dveře. Tušili, že teď jsou už na správném místě.

Zastavili se přede dveřmi. Slyšeli hluk.

,,Chyť toho malýho zmetka! Jak se mu povedlo utéct! Je stejně vychcanej jako jeho fotr!" znělo zpoza dveří.

Oba poznali Kabutův naštvaný hlas.

,,Kdo je u tebe vychcanej, dattebasa! Počkej, až přijde táta, nakope ti prdel, že budeš čumět!" ozval se druhý hlas. ,,Sakra chyťte ho! Orochimaru – sama bude zuřit, jestli nám zdrhne! A hlavně hlídejte tu holku!"

,,Boruto," zašeptal se usmívající Naruto a jeho srdce zaplesalo radostí, když uslyšel jeho hlas.

Teď měl jistotu, že je ten neposeda naživu. Ucítil Sasukeho jemný stisk na rameni. Podíval se na něj.

Sasuke na něj jemně kývnul a pousmál se.

,,Jdeme na to," zašeptal mu.

Vykopli dveře.

Naruto vletěl dovnitř jako blesk. Jeho tělo žlutě zářilo, jak na sebe použil Kyuubiho mód. Bystrým pohledem kontroloval situaci.

,,Tati!" vypísknul nadšeně Boruto, který se schovával na vysoké skříni a snažil se po ninjích, kteří se ho snažili dostat, házet všechno, co se mu dostalo pod ruku.

,,Tati!" vydechla připoutaná Sarada u zdi úlevně, když spatřila i svého otce.

Sasuke u ní byl ve vteřině, v jeho oku už žhnul Sharingan. Svým Chidori odrazil jednoho ninju, který se k němu blížil. Několika dalšími kopy a údery omámil i další dva, kteří mu chtěli bránit v osvobození své dcery.

Naruto mezitím použil své klony, kteří bojovali s dalšími třemi ninji a sám se postavil tváří v tvář Kabutovi.

,,Ty malej sráči," zavrčel na něj Naruto a začal tvořit Rasengan.

Kabuto se na něj jenom ušklíbnul.

,,Orochimaru – sama nebude mít radost," prohodil tiše a mezitím skládal několik pečetí, ,,utkáme se jindy, Hokage – sama," jeho slizký smích se prohloubil a jeho tělo pohlcovala země.

,,Tati! Já se bál, že už nepřijdeš!" vykřiknul Boruto a skočil ze skříně přímo svému otci do náruče.

Pevně jej objal kolem krku.

,,Jsi v pořádku? Nebolí tě nic?" staral se tiše Naruto.

,,Jsem O. K.," usmíval se na něj malý blonďák, který mu byl tak moc podobný.,,Všechno bude už dobrý. Už nedovolím, aby se ti něco stalo!" šeptal Naruto a tisknul ho k sobě.