Návrat domů jim zabral dva dny. Přesně polovinu času, než kterou se plahočili někam do neznáma.

Kousek od Konohy se sešel celý zbytek týmu. Nikdo to už tunelem zpět nevzal. Toho plahočení temnou cestou beze světla a čerstvého vzduchu měl každý po krk.

º•º•º

,,Našli jste je?" vyhrknul Neji, když se Naruto objevil v kanceláři i se svým týmem.

,,Ne, myslíme si, že to byla past. Kde jsou ti z Mlžné?" mračil se Naruto.

Ztratily tou pitomou cestou drahocenných šest dnů. Čím víc času uplynulo, tím se Naruto bál, že už je nenajdou. Ano, nebyl příkladným otcem, doma moc času netrávil, ale nikdy Boruta neviděl déle, než tři dny. A tohle už byl dvojnásobek. Začínal v duchu panikařit, ale na povrchu si musel zachovat pevný a chladný výraz. Věděl, že i Sasuke má o Saradu strach, ale taky to nedával znát.

,,Ve vězení u ANBU," vysvětlil Neji.

Blonďák přikývnul. Otočil se na ninji za sebou.

,,Dejte si volno. Díky za spolupráci." pousmál se na ně.

,,Kdykoliv," mrknul na něj Kiba.

,,Počítej s námi. Až se něco dozvíš, dej vědět." kývnul Kakashi.

Naruto se na ně vděčně usmál. Pak se otočil zpět k Nejimu, když ninjové, až na Sasukeho, odešli.

,,Jak je na tom Hinata a Sakura?" zeptal se.

Neji posmutněl.

,,Hinata nabídla Sakuře, aby se na tu chvíli nastěhovala k nim. Není dobré, aby trávily čas samy, ani jedna. Hinatu drží od zhroucení jenom Himawari, se Sakurou už to dvakrát švihlo a musela k ní zaskočit Ino." řekl Neji.

Naruto posmutněle přikývnul, se Sasukem to viditelně ani nehlo.

,,Mám jim podat zprávu, že jste tady?" zeptal se Neji.

,,Ne," Naruto zavrtěl rázně hlavou, ,,nechci, aby věděla, že po šesti dnech nemáme ani jednu jedinou informaci. Jsem tu jenom na skok." řekl a sesunul se do blízkého křesílka kousek od svého pracovního stolu.

Neji souhlasně přikývnul. Chápal ho. Po večerech trávil s Hinatou, Himawari a Sakurou čas. Nechtěl je nechat samotné. Ochotně trpěl jejich nářky a žalostné vzlyky a snažil se jim nějak pozvednout náladu. Blonďák měl pravdu, že možná není dobrý nápad, těm dvěma oznamovat, že jsou ve vesnici, protože by to v nich mohlo zažehnout jiskru naděje, že jsou jejich děti zpět. A to zklamání a bolest v jejích očích nechtěl vidět.

,,Máme za to, že to byla jenom další past. Stejně jako ten Orochimarův úkryt. Chtěli zřejmě jenom nahnat čas, aby se mohli zdekovat a proto vytvořili nesmyslné tunely, abychom si mysleli, že utekli právě tudy. Po několika metrech jsme narazili v tunelu z Konohy na rozcestí, myslíme si, že tam se přemístili na povrch." ujal se slova Sasuke a sledoval přitom skoro zhrouceného Naruta.

Neji přikývnul.

,,Měl by si taky trochu projevit city, Sasuke, jedná se o tvou ženu. Takhle to vypadá, že si necitelnej zmrd." peskoval ho Naruto, když spolu kráčeli do kanceláře hlavního velitele ANBU.

,,Já jsem necitelnej zmrd," ušklíbnul se Sasuke.

,,Hlavně, že ke mně si projevil citu až až," protočil očima Naruto.

,,Protože ty jsi výjimka," odvětil tiše Sasuke.

,,Vážně? A jaká jsem prosím tě zrovna já výjimka?" nechápal.

,,Tebe miluju," zašeptal tak, aby ho slyšel jenom blonďák.

Naruto se zamračil.

,,Tohle budeme řešit až potom," mávnul nad tím rukou.

Sasukeho lehce bodlo u srdce. Stále nepřišel na to, co Naruta vedlo k tomu, aby se k němu najednou takhle choval. Upřímně ho to mrzelo, protože on se Saradou byl jediným důvodem, proč se vůbec vracel ještě do vesnice. Nebýt jeho dcery a podle něj životní lásky, už by ho v Konoze nikdo nikdy nespatřil. O tom byl přesvědčený.

º•º•º

,,Hokage – sama!" velitel ANBU se postavil od stolu a uklonil se.

,,Ahoj Yamato, prosím, kde jsou nyní ti ninjové z Mlžné, které jsme zajali?" zeptal se Naruto.

,,Zavedu vás tam, hlídá je momentálně Sai," pousmál se Yamato a spolu s dvěma ninji vyšel z kanceláře.

Yamato a Sai se po rozpuštění nového týmu sedm vrátili zpět do ANBU. Naruto pak po svém jmenování zvolil Yamata jejich velitelem. Zasloužil si to.

Prošli dvěma dlouhými chodbami, než se po schodech vydali o dvě patra níž, do vězení pro vyslýchané a nebezpečné ninji.

,,Hokage – sama, kapitáne Yamato, Sasuke!" poklonil se Sai po jejich příchodu.

,,Přišli jste na to, kdo je velitelem Mlžné jednotky?" Naruto šel rovnou k věci, nesměl ztrácet čas.

Sai zlehka přikývnul.

,,Chci ho do výslechové místnosti, hned," přikázal Naruto, otočil se na podpatku a tiše kráčel pryč.

,,Já je pohlídám," slyšel ještě říkat Yamata k Saiovi.

Sai a Sasuke dovedli velitele Mlžné jednotky do výslechové místnosti. Donutili jej posadit se za dřevěný stůl. Jeho ruce položili na desku, aby se jí dlaně dotýkaly a připoutali ho k ní za zápěstí pouty, která na ní byly přidělaná.

Byl to ten s páskou přes pravé oko. Naruto si to myslel už od začátku, že zrovna on bude jejich vedoucím.

Výslechová místnost byla místnost jenom s dveřmi a bez okem. Byla stavěna a izolována tak, aby se hluk, nedostal na povrch. Hluk? Spíše bolestný křik vyslýchaných, když je Vyslýchací jednotka ANBU mučila, aby získala potřebné informace. Uprostřed místnosti byl vyslýchací stůl s pouty a dvě židle. Za ním byla skříň s různými mučícími nástroji a nalevo vedle ní byl dlouhý stolek s dalšími mučícími nástroji. Bylo to schválně udělané tak, aby vyslýchaný ninja neviděl, jakým nástrojem ho chtějí zrovna potrápit.

,,Nechte nás tu o samotě, prosím," otočil se na černovlasé ninji.

Sasuke se lehce zamračil. Ten výraz v Narutových očích se mu moc nelíbil. Viděl ho jenom párkrát a nikdy to nevěstilo nic dobrého.

,,Počkáme za dveřmi," řekl Sai a odešel.

Sasuke stále zůstával.

,,Sasuke, jdi," řekl Naruto pevně a nechtěně se mu v očích rudě zablesklo.

Černovlasý ninja nakonec slabě přikývnul a zmizel za zavřenými dveřmi.

Naruto se s lehkým hraným úsměvem posadil naproti hnědovlasému ninjovi z Mlžné, který měl na svých rtech povýšený a samolibý úšklebek.

,,Prošli jste se?" zasmál se zlehka a potěšeně.

,,Ano. Dobrá dlouhá procházka nikomu neuškodí ne?" Narutův jemný hlásek donutil ninju se skoro neviditelně otřást.

Naruto tenhle hlas používal jenom v nejkrajnějších případech, kterým byl právě i tento. Věděl, jak ten hlas a jeho výraz působí.

,,Kde jsou?" zeptal se proto tiše.

,,Nic neřeknu," zněla odpověď.

,,Kde... Jsou?" zeptal se znovu a přimhouřil oči, ve kterých se opět rudě zablesklo.

,,Nic neřeknu," po stejné otázce, stejná odpověď.

,,Proč je unesli?"

,,Nic neřeknu,"

,,Víš, že vás popraví, že ano?"

,,Jistě. Jsme s tím smířeni."

,,To už tě tvůj život tak moc nebaví?"

,,Neřekl bych, že nebaví, ale každý musí jednou dojít konce, ne? A můj konec se evidentně rychle blíží."

,,Proč jste nás nalákali do Orochimarova úkrytu?"

,,Abyste zmizeli z vesnice, to je snad jasné ne?"

,,Proč jste unesli děti?"

,,My to nebyli," zasmál se lehce.

Naruto protočil očima. Snažil se, aby jeho hlas zněl klidně. Snažil se uklidnit svoje divoce bušící srdce.

,,Máte na tom podíl, to je stejné, jako kdybyste je unesli. Chci vědět proč."

Ninja mlčel.

,,Co má Orochimaru v plánu s dětmi?"

Opět bez odpovědi.

,,Proč se zaměřil na Boruta a Saradu?!" jeho hlas se zvyšoval.

Ninja se ušklíbnul, v odhaleném oku mu zasvítilo.

,,Řekněme... Osobní záležitost?"

,,Osobní záležitost?" vydechl Naruto.

,,Dle mých informací jsi Jinchuuriky devítiocasého démona, ne?" pozdvihl obočí.

Naruto přikývnul.

,,Orochimaru ho chce," řekl jen, jako by se nechumelilo.

Blonďák se ušklíbnul.

,,Já bych toho chtěl," mávnul rukou úsměvně.

Tvářil se, jako kdyby byli dlouholetí přátelé a právě seděli u sklenky saké.

,,Proč nechal unést Saradu?"

,,Chce Sasukeho tělo," zněla odpověď.

,,A proč jste unesli ostatních čtrnáct dětí?"

,,Pokusy," pokrčil rameny, jak jen to šlo.

Naruto na vteřinu zavřel oči, aby se uklidnil.

,,Kde jsou?"

,,Nic neřeknu," ušklíbnul se ninja posměšně, ale o sekundu se jeho výraz změnil na bolestný a z jeho hrdla se ozvalo zachrčení, když Naruto hbitým a neuvěřitelně rychlým pohybem zabodnul kunai doprostřed hřbetu jeho dlaně.

Ostrý kunai projel dlaní, jako nůž máslem a jeho ostří se zabodlo do desky stolu. Trošku to křuplo, jak se v hřbetu dlaně zlomilo pár kostí. Z rány začala okamžitě téct krev.

,,Kde jsou?" zopakoval blonďák a sledoval bolestný výraz v ninjově tváři.

,,Nic... Nic... Neřeknu..." vydechl.

Druhý Narutův kunai projel druhým hřbetem dlaně.

Ninja bolestně zavyl. Zkřivil prsty na obou rukách a zakousl se do spodního rtu.

Stůl se začal barvit karmínově rudou tekutinou.

Naruto všechno sledoval s podivně ledovým klidem. Nedával mučení přednost, on takový nebyl, ale když to situace vyžadovala... Navíc. Šlo tu o jeho syna. O jeho desetiletého syna! Vstal od stolu a následován ninjovým zděšeným pohledem se objevil za jeho zády. Nahnul se k jeho uchu.

,,Víš... Nejsem cvičen na to vyslýchat a mučit, ale můžu se to dost rychle naučit," mluvil hrubým, tichým a výhružným hlasem do jeho ucha, ,,Nemůže být přece tak těžké způsobit někomu bolest ne?" ušklíbnul se.

Hnědovlásek nasucho polknul a oko třeštil před sebe.

Hokage se trochu nahnul a odepnul mu pouta, která mu obepínala zápěstí, nemusel se bát, že by utekl. Byl připíchnutý kunaii ke stolu. Prudkým kopem podkopnul židli, která s rachotem hnula a spadla na zem kousek od nich.

Mlžný ninja s dalším bolestným zaúpěním padl na kolena. Kunaie v jeho rukách se ostře posunuly dopředu a zvětšily tak jeho ránu.

,Nech mě s ním promluvit,' ozval se najednou hlas v Narutově hlavě.

Naruto se ušklíbnul. Možná teď začne ta pravá zábava. Obešel stůl, nahnul se přes něj a chytil ninju se sklopenou hlavou tvrdě za vlasy a donutil ho, aby se mu podíval do tváře.

,,Někdo by si s tebou rád chtěl promluvit,"

Ninja se nechápavě zamračil, ale když viděl proměnu, která se objevila v Hokageho obličeji, zděšením vykvikl.

Narutovy jizvičky na tvářích se zvýraznily, protáhly se mu špičáky a jeho oči se zbarvily do krvavě rudé barvy, zorničky se protáhly a zúžily. Vyměnil svoji mysl za Kyuubiho.

,,Tak poslyš ty jeden zkurvenej bastarde. Naruto možná není člověk, který by lidi rád týral, ale to se nedá říct o mě. Já rád lidi týrám, rád v nich probouzím strach a bolest. Je to moje podstata a díky tomu, že mě teď Naruto vypustil na povrch, ti to velmi rád předvedu." 

Naruto mluvil Kyuubiho výhrůžným hlasem, který i nejotrlejším lidem naháněl hrůzu. Narutovo tělo nyní ovládané Kyuubim, pustilo jeho vlasy a opět obešlo stůl. Zastavilo se před dubovou masivní skříní, kterou se zaskřípěním pantů otevřelo.

,,Cítím tvůj strach, tvou paniku. Máš jedinečnou možnost mluvit, než udělám to, co zamýšlím." promlouval tiše Kyuubi.

Ninja mlčel. Přerývavě dýchal. Dlaně už skoro necítil. Klečel na kolenou přibitý rukama ke stolu se sklopenou hlavou a vyčkával. Tiše doufal, že je tohle všechno jenom pitomá hra, jak ho donutit mluvit.

Naruto se ušklíbnul a vytáhnul ze skříně dlouhý kožený bič.

,,Tak si trochu pohrajeme," zamumlal potěšeně pro sebe.

,Víš dobře, co děláš?' strachoval se Naruto ve své mysli.

,Chceš dostat Boruta, Saradu a děti zpět do vesnice?'

,Jistě, že ano!'

,Tak mě nech konat a nekecej mi do toho!'

Naruto švihnul ve vzduchu bičem. Zvuk, který se ozval, trhnul s ninjovým tělem před ním.

,,Takže jedeme znovu," zamumlal Naruto, ,,kde jsou?"

Ticho, které o vteřinu později bylo nahrazeno svištěním biče, zvukem trhání látky na ninjových zádech a zároveň zvukem trhání masa na zádech.

,,Uh!" vydechl Mlžný ninja.

,,Kde jsou ty děti?"

Opět ticho.

Hvizd. Druhá krvavá rána.

Tu osudnou větu vyslovil Naruto ještě šestkrát, než se mlžný ninja konečně poddal. Jeho záda byly v jednom ohni. Krvavé šlincy se překrývaly. Z potrhané kůže se řinula krev. Sem tam bylo možné zahlídnout i bělost obratlů, jak moc byly Narutovy rány silné a jak dokonale se dokázal trefit.

,,Jsou... Jsou... Oni..."

Hvidz. Devátá rána.

,,Ááá!"

,,Mluv! Leze to z tebe jak z chlupaté deky!" křiknul vztekle Naruto.

Pod ninjou se již vytvořila louže krve. Začínal pomalu kolabovat.

,,Mlžná... Jsou v... Mlžné..."

,,Kde přesně?"

,,Tajný... Úkryt... Pod... Pod Hlavní budovou v Mlžné..." těžce dýchal.

,,Jak se tam dostaneme?"

,,Pod nápisem... U budovy... Tlačítko do... Úkrytu..." bolestně sténal.

Naruto se usmál. Přistoupil k němu, odhodil bič a sklonil.

,,Děkuju za příjemné popovídání. Vidíš, že to šlo." ušklíbnul se.