Mág se rozesmál. „Kam byses měla vracet? Leda do svého pokoje. Upřímně, myslel jsem si, že se nevrátíš vůbec. Jsem rád, že si se vůbec vrátila. Večeře je přichystána v jídelně. Až dojíš přijď za mnou. Něco ti ukážu." Tuhle reakci Raion nečekala.
„D-děkuji, děkuji Vám moc." Poděkovala a spěchala do jídelny. Po tom cestování městěm a nových zážitcích byla hladová jako vlk, možná dokonce jako celá smečka. Jídlo zmizelo z talířů velmi rychle, služebník po ní uklidil a ona se vydala zpět za Alfonsem. „Co jste mi chtěl ukázat?" Položila mu otázku, která ji neustále zněla v hlavě.
„Pojď za mnou." Zvedl se a rozešel k zamčeným dveřím, Raion vždy zajímalo, co za nimi je, ale nikdy se nezkoušela do nich dostat, když ji bylo slíbeno, že ji jednou tajemství dveří bude odhaleno, což se uskutečnilo právě dnes večer.

Starší mág je kouzlem odemčel. „Musím tě varovat, to co je za nimi se ti nemusí líbit, avšak strach mít nemusíš. To co se tam děje je jen čistě mezi námi, to co tam je jen k provozování magie. To co tam je nejsou osoby, ale věci..."
Varoval ji Alfons a spolu vešli dovnitř.
___________________________________

Všichni věrní a nejvýše postavení poddaní hodovali spolu s královnou v čele. Jídlo bylo samozřejmě výborné i víno...

Nikdo se jej ještě nedotkl, nebyla chuť, tedy tu už neměla Mordred, která seděla nejblíže ke své matce.
Jeden ze šlechty víno ochutnal, okamžitě se začal dusit, celá hlava mu zmodrala nedostatkem kyslíku. V tom skoro všichni začali panikařit až na pár jedinců. Nikdo šlechticovi nestačil pomoci, a tak zemřel.
„Nepíte to víno!" Křikla příkazem královna Morgana a koukla na služku. „Jaktože je víno otrávené?? To ho nikdo neochutnal?"

„Ne madam."
Odpověděla služebná velmi prázdným tónem, jakoby ta slova byla automatická.

„Přivolejte ochutnávače!"

„Ten umřel před týdnem, madam."
Oznámila služka, po chvilce dodala: „Žádného nového jste nevybrala."

„Ahhh! To snad ne! No co už... zítra zvolím nového." Měla jsem zvolit ji, aspoň by už byla mrtvá.
Pomyslela si vztekle Morgana.
„Prosím vraťte se do svých loží, jdu vyřešit, kdo tohle udělal."
Pověděla a s těmito slovy byla večeře ukončena. Blbá matka. Protočila očima její dcera a vydala se též do své lože. Byla vděčná, že víno si dala se svou partou už předtím a že na něj neměla chuť, jinak by tu též nebyla.
___________________________________

Meč v kameni...
pevně sevřela v rukou jílec a vytáhla jej, nadzvedla nad hlavu a přihlížela jeho kráse.
„Už nejsi více člověkem." Promluvil muž v bílé kápi, který stál kousek před ní a kamenem.

Sledovala tu osobu jak onen meč vytáhla, ale ta osoba... ta osoba ji byla zamlžena, něco ji nedovolilo ji vidět, vidět kdo to byl... Jediné co věděla, že k té osobě shlížela, že ji zná.
Ten meč byl velmi podovný tomu, který byl za skleněnou vitrínou v pokoji její matky Morgany.
O co jde?
Kdo je ta žena?
Pokud je to žena... Morgana to nebyla, ne, Morgana ne. Někdo jiný...
Něco ji nedovolovalo rozpoznat tvář, ani vlasy, ani oči. Jediné co viděla jak osoba byla drobná, podle toho si myslela, že to je žena, však žádná jistota tu nebyla. Ona osoba se otočila k ní. Tvář však rozpoznatelná stále nebyla.

„Mordred?" Zeptal se hluboký, ale přesto ženský hlas, patřící držiteli meče.
___________________________________

Mordred... Mordred... Mordred...
„Mordred vstávej!" Skákala po ni černá kočka. Holka okamžitě vystřelila z postele. „Ty-ty mluvíš?!!"

„Jo, pojď si hrát."

„Ehhh..."

„Ale notaaak... přeci se mě nebojíš, ne?"

„Ne, nebojím, ale lekla jsem se... hnedka takhle po ránu..."

„Hmm... a budem si tedy hrát?"

Mordred nezbývalo než říci ano, ne že by jí to vadilo, ale byla dost rozespalá a stále nechápala svůj sen.

„Copak se ti zdálo, že o tom tak horlivě přemýšlíš??"

„Jak to víš??"

„Jsem kouzelná kočka."

„Jo, jasně..." Povzdechla si, když dostala odpověď, která ji moc nepověděla. „Jestli chceš, pověz mi, co se ti zdálo." Nabídla ji kočka, blondýnka jen kývla. Převyprávěla ji celý sen.
Moment... odkud zná moje jméno?
„Jak víš jak se jmenuji?"

„Zmínila jsi ho předtím, jsem možná jen kočka, ale zas tak špatnou paměť nemám."
Zazubila se a seskočila z jejího klína. „Musím už jít, ale o tom snu si ještě promluvíme." Jakmile to dořekla, zmizela.
„Počkej! Já-" Zarazila se, nejspíš ji již neslyšela... Co to je za kočku? Co je zač? A jak může mluvit nebo být kouzelná? Že by Merlinovi experimenty? Jenže on je má zakázané, téměř vše má zakázané a prostředky k tomu sebrané, tak tedy jak?

___________________________________

Ahojky! Další kapitola u konce, doufám, že se líbila, děkuji za dočtení a pokud se líbila nezapomeňte zanechat komentík nebo aspoň hvězdičku/vote 😊.
Mějte se jezky!

Bye, bye
Vaše Lin!🐉