Varování: 18+

***

O den dříve...

Houpala malou Catleen v postýlce a zpívala jí ukolébavku. Malá pomalu usínala...

Ach, když se na tebe podívám, vidím jeho. Tvé oči jsou stejné... ach bože, proč se jen choval jako pitomec. Myslela jsem, že to pochopí, vždyť také studoval. Naše milování bylo úžasné a to ráno ještě lepší. Proč nedokázal pochopit, že jsem se připravovala na zkoušky na vysokou? Proč nás potom opustil, když jsem mu o tobě řekla? Ty máš právo ho poznat. Musí pochopit, že v tom už nejsme jenom já a on. Že ty jsi tu hlavní, i kdybychom se k sobě už nikdy neměli vrátit.  Ty jsi důležitější než já. Pro tebe jsem schopná všeho. Jsi můj poklad a i když mi ho připomínáš kdykoli se na tebe podívám, nelituji, že jsem si tě nechala.  Měl by tě poznat, jaká jsi neskutečně sladká. Že dokážeš na každé tváři vykouzlit úsměv jenom tím, když se usměješ ty! Ano... musí tě poznat!

Hermiona se rozhodla k zoufalému činu. I když svou malou zbožňovala, v zájmu její budoucnosti, byla schopná obětovat všechno i to, že s ní nebude moci chvíli být.
Začala jí balit věci. Myslela na všechno. Zmenšila kouzlem i přebalovaní stůl na velikost malé kostky na hraní. Hračky taktéž. Usmála se při představě Severusova temného sklepení s všude poházenými hračkami.

Bylo už po půlnoci když se dostala k Bradavicím. Hlavní dveře do hradu jí otevřel sám Brumbál. Jemu nikdy nic neunikne.

" Dobrý večer slečno Grangerová," usmál se na Hermionu.

" Dobrý večer, pane řediteli, mohu dál?" zeptala se rozpačitě.

" Ale jistě. Půjdete ještě na chvilku ke mně?" zeptal se.

" Ano," přikývla a tak se vydali do ředitelny. Když se posadili do pohodlných křesel, Brumbál začal povídat.

" Slečno vím, že mi do toho nic není, ale myslíte, že je to nejvhodnější způsob jak ho seznámit se jeho dítětem?"

" Oh pane řediteli.. jak..." zčervenala.

" Víte přeci, že jsem dobrý v nitrozpytu," mrkl na ni.

" Ach tak. Nevím pane řediteli, ale asi bude ten jediný způsob bohužel," vzdychla a podívala se na malou, která si spokojeně hověla v její náruči.

" Chápu, dohlídnu na něj. Nemusíte se bát," řekl stařík a pohladil Hermionu po ruce.

"Děkuji vám!" řekla se slzami v očích. Poté si chvilku ještě povídali a pak se Hermiona vydala tam, kam původně měla namířeno.

***

Už nějakou dobu bouchala na dveře pod zastíracím kouzlem.

Kde sakra jsi! Vím, že tam sedíš a čmářeš do pergamenů! Severusi Snape, okamžitě vylez! Ještě tu malá nastydne.

Po několika minutách se konečně dveře otevřeli. Tak tak stačila uskočit. Sledovala jeho zamračenou tvář, i jak promlouvá k malému uzlíčku, který se probudil. Pozorovala ho i jak si přečetl dopis a přitom vystřídal celé spektrum barev a zastavil se na své obvyklé bledé.

Když uslyšela. " Merline, to snad nemyslí vážně! Grangerová já tě zabiju!" nadskočila.

Když si Snape malou neochotně bral, chtěla vykřiknout. Ale v tu chvíli ji položil Brumbál ruku na rameno. Také byl pod zastíracím kouzlem. Když Severus naštvaně zabouchl dveře, odhalili se.

" Jednou jste se na to dala, tak to zkuste vydržet," promlouval jí do duše.

" Viděl jste jak se tvářil?"

" Zkuste se vžít do jeho situace.  Však víte jaký je... Potřebuje naučit milovat. A ta malá ho to naučí. Tím jsem si jist."

" Snad máte pravdu," vzlykla. Brumbál ji objal kolem ramen a pak se vydal s ní na kraj bradavických pozemků, odtud se Hermiona přemístila do Prasinek, kde chtěla strávit následující dny.

***

Druhý den odpoledne ji navštívil Brumbál.

" Stalo se něco?" vyhrkla když ho uviděla stát na prahu.

" No ano i ne.."

" Tak ano nebo ne?" nechápala Hermina.

" Malá zřejmě onemocněla, nejspíš jen nastydla."

" Ach ne! Musím za ní," vyhrkla.

"Severus zachoval chladnou hlavu a postaral se o ni. Navíc ji celou noc choval v náručí v houpacím křesle. Mění se... ona ho mění. Viděl jsem ho, jak ji koupal. Bylo to něco úžasného. Jistěže se snaží těmi svými ironickými poznámkami všechno zakrýt, ale je jasné, že ta malá v něm vzbudila lásku."

" Takže už není nemocná?" ujišťovala se.

" Řekl bych, že to bylo jen přechodné."

" Takže bude v pořádku?"

" Ráno už teplotu neměla. Severus se dokonce ptal na vás," mrkl na ni spikleneckým úsměvem. Hermioně se rozbušilo srdce.

" Na mě?" zčervenala.

" Ptal se jak se máte."

" A co jste mu řekl?" vyhrkla.

" Pravdu," usmál se.

" A jak se u toho tvářil?"

" Kdyby to šlo na něm poznat, tak bych řekl, že se cítil provinile."

" A kdy mám za ním jít? Já už to bez malé nevydržím," řekla Hermiona zoufale.

" Řekl bych, že klidně již dnes."

" Děkuji pane řediteli, že mi pomáháte," vrhla se mu kolem krku a dala mu na tvář vekou pusu.

" To je samozřejmé!" řekl rozpačitě.

***

Severus mezitím připravoval pro malou umělou výživu. Tedy snažil se o to. Na sobě měl zástěru k vaření a na rukou chňapky.

" Jak to ti mudlové můžou... sakra práce!" vykřikl když si horkou vodou polil nohu.

" Já se na to... kdybys tak nekřičela, vykašlal bych se na to!" řekl plačícímu dítěti. Malá na chvilku přestala plakat a prohlížela si ho.

" Ano, na tebe mluvím!" zamračil se Snape. Malá zabroukala a upřela na něj své černé oči.

" No nekoukej tak na mě! Kdybys tu měla maminku, já bych tohle dělat nemusel! Nejspíš by tě  nakojila!" řekl Severus a pak se nad tím zamyslel.

Představil si Hermionu jak kojí jejich malou dcerku. Bylo to něco tak uklidňujícího. Škoda, že to byla jen představa.

Severusovi se poté vybavila jejich vášnivá noc. Musel se přinutit myslet na ty nejodpornější přísady do lektvarů, aby mu klesla vyboulenina rýsující se v jeho kalhotách.

" Sakra ta tvá matka mi dává!" řekl malé, když konečně dodělal mléko podle návodu. Zkusil na citlivou kůži na vnitřní straně předloktí nakápnout pár kapek kvůli teplotě. Poté to olízl.

" Z čeho to Merline je? Takový hnus! No jsem zvědav, jestli to budeš vůbec chtít!" řekl a vzal si malou z postýlky.

" Hmm... ale jak tě nakrmit? Nemůže to být něco těžkého!" řekl Severus vzal láhev a pomalu ji naklonil k dětským rtům. Ukázalo se, že nakrmit Catleen je stejný oříšek jako ji obléci do čistého oblečení.

Jak předpokládal, malé toto jídlo vůbec nechutnalo. Vřískala a ječela víc a víc. Její žaludek se kroutil a kručel

" To je děs! Co ti mám dát, aby ti to chutnalo?!" pak ho ale něco napadlo něco. Pomocí letaxu se ocitl v Prasinkách a ptal se na kojnou. Sice to nebyla často využívaná služba, ale občas se kojné ještě využívali. Jemu velmi pomohla jedna dobrá žena z vesnice, která nedávno sama porodila. Ochotně se Severusem šla do Bradavic a nakojila malou svým mateřským mlékem, aby dítě bylo konečně spokojené.

Severus mezitím odešel vedle do své kanceláře. Potřeboval klid. Chvíli nebýt Severusem otcem na plný úvazek.

" Už aby se Grangerová vrátila!" povzdychl si v ten moment se ozvalo tiché zaklepání na dveře.

" Dále," řekl a než si stačil uvědomit, jak je oblečený. O tom, že se měl převléknout ho ujistil pohled té, kterou ještě před chvílí tolik toužil vidět.

" Severusi?" zacukaly Hermioně koutky.

" Ani slovo, Grangerová!" zpražil ji pohledem a přitom si svlékl zástěru.

" Dobrá!" řekla snažíc se nesmát.

" Kde je malá?" zeptala se po chvíli.

" Vedle jí krmí kojná. Ten tvůj mudlovský blivajz pít nechtěla."

" Kojná?" podivila se Hermiona.

" Ano kojná! Měl jsem štěstí, že jsem nějakou vůbec sehnal!" vysvětlil.

" Ach tak," řekla a mířila vedle. Když uviděla cizí ženu, jak chová její malou, pocítila žárlivé píchnutí. Navíc jí to připomnělo že musí odstříkat své mléko, jinak jí prasknou prsa.

" Dobrý den."

" Dobrý den paní, chcete asi svou malou, že?" zeptala se žena.

" Ráda bych," řekla trochu příkře.

" Tady ji máte, nedivím se, že jí ten mudlovský výmysl nechutnal. Od vás má jistě lepší mlíčko. Jste mladá a zdravá. Manžel byl asi zmatený," usmála se žena.

" Co dělal?"  zhrozila se Hermiona.

" Nevěděl si rady. Byl šťastný, když mě ve vesnici našel, řekli mu o mě sousedi. Říkal, že jste jen někam odešla, ale že neví kam."

" Tak děkuji, že jste mu pomohla. Kolik vám dlužíme?" zeptal se Hermiona. Slovo manžel se spojení se Snapem působilo tak nějak étericky až neuvěřitelně.

" Deset galeonů," řekla žena  omluvně.

" No je to celkem drahé, ale uvážím-li, že se jedná o tak osobní věc, chápu," řekla Hermiona a sáhla do malého váčku, který stále nosila u sebe a vytáhla z něj zlaťáky. Poté odešla vedle k Severusovi.

***

" Myslel jsem si, že se objevíš za pár dní," rýpl si Severus.

" Chyběla mi malá a Brumbál..."

" Ach jistě Brumbál, byl ti referovat, jak se starám?"

" Proč jsi tak příšerný Severusi?"

" Takový jsem, s tím se musíš smířit!"

" S tím se právě smířit nechci! Ty dokážeš být jiný, jenže se ti nechce!" vykřikla.

" Grangerová, neštvi mne! Ty jsi mi tu nechala svou dceru a ještě mi budeš kázat? Zameť si před vlastním prahem!"

" Je to snad i tvá dcera!" ječela už dost nahlas až se malá rozplakala.

" Vidíš co děláš, Grangerová!"

" To všechno je kvůli tobě! Jsi strašný člověk. Neznám nikoho tak příšerného jako jsi ty!" řekla a šla vedle do ložnice, Severus za ní. Položila malou do postýlky. S dítětem v ruce se nemohla hádat. A že si toho chtěla vyjasnit hodně.

" Když jsem tak příšerný, nechápu proč se snažíš..." pozvedl jedno obočí!

" Nenávidím tě ty zmetku!" vrhla se k němu a bušila pěstmi do hrudi.

" Jen si posluž, když ti to pomůže!" řekl klidně Severus, čímž jí ještě víc naštval. Poté schytal pořádnou facku, která ho probrala.

" Grangerová!" z jeho očí plál hněv a vášeň. Popadl ji tak pevně, že sotva dýchala a drsným polibkem plenil její ústa.

Poddala se mu vcelku snadno. Pořád ho chtěla. Zapomněli na okolní svět. Při neustálém líbání se vrhli do učebny lektvarů, byla naštěstí prázdná.
Severus smetl kotlíky z lavice, co byla poblíž. Vysadil na ni Hermionu. Strhal z ní oblečení během vteřiny a s jeho šaty mu chvatně pomáhala.
Jakmile byli oba nazí, Severus i Hermiona začali pátrat pomocí rtů, po těle toho druhého. Severus Hermionu položil a klekl si k jejímu klínu. Svým jazykem způsoboval Hermioně takovou slast, že viděla před očima hvězdičky.

" Severusi!" vydechla.

" Copak," přestal na chvilku s drážděním.

" Už to nevydržím... chci tě!" zašeptala. Severus na nic nečekal. Zvedl se na nohy a poté navedl svou bolestivou erekci do její horkosti.

Slastně zavrčel, když projížděl její jeskyňku. Při každém přírazu Hermiona vykřikla. Jejich tempo se zrychlovalo a bylo až k nesnesení. Rozkoš byla silnější a silnější, až vybuchla v obrovský gejzír vášně.

Když se oblíkli, vrhl se Severus na její rty a přitom šeptal: " Už mě nikdy neopouštěj!"

" Nikdy!" vzdychla mu do rtů Hermiona.

Poté Severus přešel k hotovým lektvarům a jeden podal Hermioně. Byl to antikoncepční lektvar. Hermiona se zasmála a vypila ho. Na tohle by zase zapomněla.

Poté ruku v ruce opustili učebnu a spěchali za svou dcerou, kterou mezitím hlídal skřítek.

Věděli, že nebude jednoduché, skloubit rodinný život se studiem na vysoké škole, ale pro jejich dceru se to rozhodli společně zkusit.

KONEC