Severus Snape seděl za svým stolem, právě opravoval eseje čtvrtých ročníků. Nebyl vůbec spokojen s tím, co se tam dočetl. Potichu mumlal nadávky a kletby. Poté přeškrtl celou stránku.

" To už si snad dělají... Člověk jim zadá něco tak jednoduchého a oni nejsou schopni najít si to v učebnici. A když to náhodou objeví, tak to špatně opíšou. Merline, co jsem komu udělal?" mumlal Severus pro sebe.

Najednou kdosi zaklepal.
" Koho to sem čerti nesou? Vždyť je po půlnoci!" zabručel Snape.

Rozhod se, že neznámého bude ignorovat a pokračoval v práci.
Po pár vteřinách se klepání ozvalo znovu tentokrát silněji.

Ten člověk je skutečně otravný! Ne, nepůjdu otevřít. Mám právo mít za celý den, kdy učím to stádo trollů na trochu klidu.

Třetí zaklepání, respektive zabouchání způsobilo, že Severus udělal čáru přes pergamen, i když to neměl v úmyslu.

"Do pr... práce. No dobrá... půjdu otevřít!" nasadil svůj nejnaštvanější výraz a zprudka otevřel, nikdo za dveřmi však nestál.

" No to snad ne! Kdo si myslíte, že jste?" zamumlal Severus. Poté ho však přerušil dětský pláč, který se mu ozýval u nohou. Jeho pohled padl dolů. Leželo tam dítě, pečlivě zabalené v peřince a v košíku položené.

Co to? Severus se rozhlídl po chodbě, nikdo tam nebyl. Sehnul se k té malé věci. Dítě si ho prohlíželo a malinko se na něj usmálo.

" Kdo jsi? A co pohledáváš zrovna u mne?" řekl Severus škvrněti, jako by mu mohlo odpovědět.
Ano dítě odpovědělo broukáním a u pusy se u vytvořila bublina ze slin.

" Merline, jak já nesnáším děti!"

Pak si všiml dopisu, který byl připevněný k peřince. Sáhl po něm, mezitím mu dítě ruku sebralo a si strčilo jeho prsty do pusy.

" Co si myslíš, že děláš? Copak  jsem dudlík?" ruku si otřel o plášť a rozbalil dopis.

Severusi...
Jsou to přesně tři měsíce, co se nám narodila dcera. To je ona jmenuje se Catleen. Příjmení zatím nemá. Je na tobě jestli bude Snapeová nebo se bude jmenovat po mě. Vím, že jsi mi dal jasně najevo, co si myslíš o dětech a věř mi, že tohle je pro mě stejná zkouška, jako pro tebe. Je to moje zlatíčko a nechávat ti ji tady, je pro mě strašné, ale nějak se musíš s vlastní dcerou seznámit. Vím, že mě za to budeš nenávidět, ale ty si prostě musíš vytvořit nějaké pouto se svým dítětem! Za pár dní si pro ní přijdu. Vše potřebné pro dítě je vpravo od dveří skryté zastíracím kouzlem. S pozdravem Hermiona.

" Merline, to snad nemyslí vážně. Grangerová, já tě zabiju!" zavil Snape a podíval se na tu malou věc na zemi. Bylo tu chladno a dítě, i když bylo zabalené, tu nemohlo zůstat. Její ručičky které Severuse chytaly už byly studené.

" Co jsem komu udělal? Když si představím, že ještě před chvílí bylo mojí jedinou starostí to jak zbavit Nebelvír několika bodů..." brblal Snape, když si malou s košíkem bral dovnitř.

"Fajn, já si tě tedy k sobě vezmu, ale nečekej nějaký čtyřhvězdičkový hotel!" řekl holčičce, která na něj upřela svůj uhrančivý pohled. Měla je stejně temné jako on. Zabouchla dveře a vytáhnul již košíku.

"Nedívej se na mne takto, to na mne neplatí!" zamračil se Snape. V tu chvíli holčička začala plakat. Kroutila se jako had a pak si pořádně prdla a Severus cítil jak do její plenky proudí pořádná hromada...

" Merline, to snad ne!" rychle položil malou na svou postel.

" Nebudu tě přebalovat!" řekl, ale to už dítě ječelo a kroutilo se jako malé hádě. Rozhodně se mu nelíbilo být v zašpiněné plence.

" Můžeš si za to sama!" řekl dítěti. Jenže ona neposlouchala a ječela a ječela.

" Buď už ticho!" namířil hůlku na dítě a ono okamžitě zmlklo. Jenže stále plakalo, akorát nebylo slyšet. Byla už celá rudá, když se Snape konečně slitoval.

" No jo dobrá... udělám to! Kde jsou ty zatracený věci!" řekl Severus odevzdaně a vyšel na chodbu. Za pár minut se vracel ověnčený všemožným harampádím.
Malou položil na přebalovák a neuměle sundal její oblečení. Když se dostal až k pleně, zarazil se.

" Jak to mám udělat, nikdy jsem to nedělal? No tak Severusi, mysli přeci, jsi chytrý člověk. Obávaný profesor lektvarů. Přeci tě neporazí nějaké malé dítě!
Jistě já zvládnu všechno,"
Pomalu odlepoval plenku a když ji otevřel úplně, naskytl se mu takový pohled, který částečně očekával, ale nemyslel si, že to bude tak příšerné. Ale kdyby šlo jen o pohled, ale ten smrad. Severusovi se zvedl žaludek.

" Merline, jak může něco tak malého, vyrobit takový zápach! " Pokusil se utřít výkaly pomocí jednorázových utěrek, ale zvedl se mu žaludek ještě silněji.

"To nepůjde!" nahmatal hůlku a použil čistící kouzlo. V tu ránu byla čistá.

" Nicméně stejně potřebuješ umýt! Kouzlo není dokonalé," řekl dítěti pak kouzlem naplnil vaničku teplou vodou a pomalu malou přendal do vody. Té se v teplé vodě líbilo. A slastně si tam rochnila. A když se úplně uvolnila, začala do vody čůrat.

" Co to děláš? Vždyť tě tím myji! Nesnáším děti!" vyndal malou a opláchl ji sprchou. To se jí nelíbilo a tak začala vřískat.

" Co ti zase je?" mluvil na dítě. Vytáhl ji že sprchy a zabalil do osušky jako mumii. Holčička se uklidnila. Severus se mezitím probíral dětskou kosmetikou.

"Ti mudlové toho vyrábí, jak mám poznat na co to všechno je?" bručel Severus. Holčička se mezitím odkopala a nebezpečně se přiblížila k okraji přebalovacího stolu. Když ji Severus koutkem oka zkontroloval rychle k ní přiskočil a zabránil tak tragédii.

Chytil ji na poslední chvíli.
" Díky Merlin!" přitiskl malou k sobě! Pak si uvědomil, podivnost svého konání a zase ji od sebe oddálil. Zamračil se na ni a řekl: " Mohla ses zabít!" Dítě se však na něj jen usmálo.

" To není k smíchu!" zamračil se ještě víc! Děvčátko slastně zabroukalo.

" Co se tu s tebou bavím. Rozumíš tomu jako horský troll alchymii!" řekl Severus a přenesl ji zase na pult. Vzal nějaký olej a namazal s ním celé tělo, jak bylo napsáno na návodu. Poté ji chtěl zabalit do plíny ukázalo se, že to bude větší oříšek než ji z pleny dostat. Holčička se vrtěla a to že ji namazal olejem, mu taky moc nepomohlo.

" Zatrollená práce!" nadával

Severus si oddechl, když se mu to konečně podařilo. Oblíknout ji byl v podstatě stejný problém. Holčička měla jiný názor na to co by jí měl oblíknout a tak si neustále stahovala košilku.
Když malou konečně uložil do postýlky svalil se vedle na svou postel. Měl dost!

"A toto mne čeká následující dny? To nepřežiji já nebo ona!"