Tak strašné to být zase nemůže, ne? Pomyslel si Tony, když si chtěl dojít akorát na záchod a měl toho prcka, už dneska asi po šesté, zase za sebou.

Zastavil se a otočil se na něj s vážným pohledem. Dítě se na něj podívalo a zaujatě ho pozorovalo. Tony si jen povzdechl.

„Poslyš. Jdu na záchod, chápeš? Nemůžeš mě sledovat všude, kam jdu. Chci také svoje soukromí a neztratit poslední trpělivost co mi zbyla," začal dítěti vysvětlovat. Říkal to s klidem, což jeho samotného překvapilo. To dítě tu bylo půl hodiny a už teď ho neměl rád. „Zůstaň," řekl následně a malý Bucky spadl na zadek. Brečet nezačal. Jen zaujatě pozoroval muže před sebou, jak se s ním snaží rozumně vyjednávat. „Hodnej. A teď tu počkáš až přijdu, ano?" pokračoval Tony dál v mluvení a zároveň ustupoval ke dveřím koupelny. Jakmile konečně byl u dveří, vzal za kliku a v rychlosti opustil chodbu, kde nechal dítě.

Jak bylo malému Buckymu přikázáno, zůstal sedět před dveřmi koupelny a čekal na Tonyho. Jenže o pár minut později za ním zazněly kroky, co se zastavily kousek za ním a následovalo úlevné oddechnutí.

„Tak tady jsi. Nahledal jsem se tě úplně všude," následně dítě zvedly ze země dvě ruce. Bucky se ohlédl a uviděl usmívajícího se kapitána, jak ho držel v náruči. „Pojď, za chvíli začnou pohádky," po té byl mužem odnášen pryč z chodby do obýváku. Zhruba o minutu později vyšel ze dveří koupelny Tony, psychicky připravený na to, že si bude muset s malým Barnesem hrát.

„Tak jo, malej. Ujasníme si nějaká pravi-" začal mluvit, aby si získal Buckyho pozornost, jenže když se podíval na podlahu, zarazil se. Dítě bylo pryč. Tonyho zachvátila panika a začal se rozhlížet všude kolem sebe. Tony věděl, jak je věž obrovská a najít takhle malé dítě může potrvat hodně dlouho. Nevěděl, jak Stevovi říct, že ztratil jeho nejlepšího kamaráda.

„Pane, kapitán tu před chvílí byl a odnesl dítě do obýváku," oznámil mu Jarvis a zároveň o sobě dal vědět, jelikož na něj Stark ve zmatku zapomněl. Tomu teď ze srdce spadl velký kámen a rychle se rozeběhl do obýváku, kde již seděl na gauči Steve s dítětem vedle sebe a dívali se na nějakou vánoční pohádku, jako dávají každý rok. Tentokrát šlo o Grinche. Vánoční klasika.

Tony v tichosti přešel ke gauči zezadu a políbil Steva na krk. Blonďák spokojeně zavrněl, ale když to Tony udělal znovu, Rogers se trochu napjal.

„Tony, počkej. Je tu dítě," zarazil Steve svého přítele a trochu se na něj otočil.

„Vždyť toho zajímá televize. Ani si toho nevšimne," zamumlal nesouhlasně Stark a políbil muže na rty. Jenže Steve se od něj hned odtáhl. Tvářil se vážně.

„To nemůžu. Možná později, ale teď tu je on," zaprotestoval voják a kývnutím hlavy k místu, kde se nacházelo dítě, naznačil jeho přítomnost. „Přinesl jsem cukroví. Přisedni si k nám a odpočívej." Nabídl Iron Manovi.

„A co večeře?" navrhl Tony místo toho a totálně tak ignoroval to, co řekl Cap. Vzpomněl si totiž na večeři, kterou rezervoval v jedné z prestižních restaurací. Měli tam být na sedmou a bylo okolo okolo šesté.

„Neboj se. Stihl jsem navařit ještě ráno, než jsem odjel do Shieldu," ujistil ho Steve a zároveň se usmál. Tony vytřeštil oči a pak vydechl. Občas si říkal, co by bez toho kapitána  dělal. Ten chlap myslel opravdu na všechno. V tom případě padlo další z jeho překvapení. Začal být v duchu zoufalý, ale nedal to na sobě znát a zakryl to falešným úsměvem.

„Kdo by si pomyslel, že Kapitán Amerika bude tak skvělá hospodyňka?" uchechtl si brunet.

„Někdo se starat musí, když ty spíš až do dvou," poznamenal Rogers, aby Tonyho nadšení trochu shodil.

„No co, když se s tebou v noci skvěle píchá-"

„Tony!" vyjekl Steve a hned zakryl uši Buckyho, aby Tonyho neslyšel. „Je tu dítě!"

„Nebereš tu roli ochránce nějak moc vážně?" Starkovi vyjelo tázavě nahoru jedno obočí a všiml si, že je dítě naprosto ignoruje.

„Ano, beru. A co," zakroutil nad ním voják hlavou a pustil Buckyho uši. Tony si nad jeho přítelem povzdechl a rychlým krokem se vydal do kuchyně. Otevřel lednici a zjistil, že měl Steve pravdu. Opravdu už měl navařeno a připravenou večeři na večer. Stark zakňučel a nechal Jarvise, aby rezervaci v restauraci zrušil. Takže padla další věc ze seznamu. Napřed osvětlení budovy, teď večeře. Ještě do toho přišel ten malej Winter Soldier. Co dalšího se může ještě pokazit? Pomyslel si Tony, když se se svěšenou hlavou se vrátil zpátky do obýváku. 

Tentokrát už nebyl Steve s Buckym na gauči, ale hrál si s ním na koberci. Pomáhal mu stavět z různých kostek a povídal si s ním. Tony je chvíli pozoroval a začal si uvědomovat, jak to blonďákovi neuvěřitelně šlo s dětmi. Pravdou je, že nejednou mluvil o tom, že by jednou chtěl rodinu. Dům, děti, případně psa. Prostě vše, co si přeje normální rodinný typ. 

Miliardář se pro sebe pousmál a sledoval, jak se Steve zasmál, když se Bucky pokoušel postavit jednu z kostek na nejvyšší věž s kostek. Vyšší, než dítě samotné a na vrchol nedosáhlo. Steve mu pomohl tak, že vzal Buckyho do rukou a lehce do zvedl, aby dosáhl na nahoru.

„Šikulka. Ta věž se ti povedla," pochválil Rogers malého chlapce s úsměvem, když ho držel v náruči. Bucky kapitána objal kolem krku a odmítal se ho pustit. Tonymu to i přes všechno přišlo roztomilé. Steve věděl jak na děti, jak s nimi komunikovat, chovat se k nim a tak podobně.

**

„Tady je tvoje porce, lásko," usmál se Steve, jakmile položil před svého přítele na jídelní stůl talíř s večeří. Stark se uculil a podíval do očí blonďáka v zástěře postávajícího u něj.

„Sluší ti to, Baby," nejvíce se miliardáři zalíbilo, že byl Steve před ním v zástěře. Ten se začervenal a otočil se k Tonymu zády s myšlenkou, vrátit se do kuchyně. Toho Stark využil a obratem plácl muže po jeho dokonalém zadku. „Já ti říkal, že máš velkou prdel."

„Tony, je tady dítě," řekl Steve okamžitě a kývl hlavou na Buckyho v dětské židličce na druhé straně menšího stolu. „A říkal jsi, že jen v té uniformě."

„I ty kalhoty ti jí dělaj. Proto je tak miluju," uchechtl si brunet a vzal do ruky příbor, co byl vedle talíře. Steve si pouze povzdechl a zmizel v kuchyni. Jakmile donesl jídlo sobě i dítěti, odložil v kuchyni zástěru a vrátil se ke stolu.

**

Když všichni tři dojedli, Tony pomohl Stevovi uklidit stůl. Po té voják vzal Buckyho do obýváku, kde se vyjímal i nádherně ozdobený strom, který dítěti okamžitě padl do oka. To však Steve nevěděl a s klidem položil kluka na koberec s hračkami. Od doby, co dorazili do věže, Bucky si svého jednookého medvídka přestal všímat.

„Bucky, co si přečíst nějakou pohádku?" usmál se Rogers na malého Buckyho. Dítě ho jen nechápavě pozorovalo. „Počkej chvíli tady. Nějakou vyberu a hned jsem zpátky," požádal Steve Buckyho a po té odešel rychle z místnosti.

Bucky měl tak chvíli pro sebe. Napřed zůstal poslušně čekat sedící na zemi, ale pak se začal nudit a rozhodl se zaměřit na vánoční stromek na druhé straně místnosti. Trochu nemotorně se k němu dostal na svých nohou a očkama sledoval skleněné koule, kterými byl strom ozdoben. Nic krásnějšího v životě ještě neviděl.

Začal se k jedné z ozdob natahovat malýma ručičkama, ale nedosáhl na ni. Smutně zafňukal, ale pak si všiml kmenu uvnitř stromu a zkusím s pomocí větví vylézt nahoru. Jelikož byl ještě hodně malý, byl zároveň i lehký. Tím pádem ho větve stromku snadno unesly. Dostal se tak výš, než bylo nutné a na jedné z větví zahlédl skleněnou kouli. Bez váhání se po ní natáhl, jenže tak nechtěně zatřásl s větví a koule tak spadla s hlasitým roztříštěním na zem.

„Co to bylo- Barnesi!” zakřičel Tony, který zrovna vešel s klidem do obýváku a jeho pozornost si získala rozbitá skleněná koule. Dítě se ho leklo a začalo lézt víc nahoru. Tím cestou schazovalo víc a víc skleněných koulí. „To snad ne! Ty ozdoby ne!”

„Tony, co se děje?!” vběhl ve velké rychlosti do obýváku Steve i s nějakou knihou pohádek v ruce. Jakmile spatřil Tonyho sotva dva metry od stromku, všiml si i rozbitých ozdob a malého dítěte, co šplhalo dál nahoru ve stromě. „Panebože!”

„Ať z toho stromu okamžitě sleze!” zaječel pobouřeně Stark na kapitána. Ten se okamžitě dal do pohybu a doběhl až ke stromku. S obavami v očích sledoval malého Buckyho, jak šplhal dál po větvích, až se nakonec dostal až ke špičce, kde se vyjímala překrásná a velká hvězda. Když se po ní dítě natahovalo, už se na stromě neudrželo a začalo padat.

Steve zareagoval zcela okamžitě. Dítě ve velké rychlosti chytil a přitiskl ho k sobě. Káravě se na Buckyho podíval a po té zaslechl tiché Tonyho klení. Jakmile se po brunetovi ohlédl, uviděl ho klečícího na zemi u rozbitých ozdob a držel se za hlavu. Steve ho chtěl chytit za rameno a uklidnit ho.

„Tony, všechno bude v pořádku,” promluvil na miliardáře utěšujícím tónem.

„Ozdoby po mé mámě... Jsou z nich střepy,” mumlal si Tony pro sebe stále dokola, jako pokažený gramofon. Rogers si povzdechl a položil svému příteli ruku na rameno.

„Je mi to moc líto, lásko...”

„Odnes ho odtud, hned!” poručil si Tony vysokým tónem. Voják s dítětem v náručí leknutím ucukl a ruka na jeho rameni též. Stark vstal a z očí mu koukala zloba. Vztek. Zkrátka byl Tony vytočený.

„Cože?” nechápal blonďák.

„Říkal jsem, že když něco provede, poletí. Ujišťoval jsi mě tu, že nic neudělá. A teď se na to podívej!” Starkův hlas se ještě o trochu zvýšil. Kapitán i dítě v jeho náruči muže s děsem pozorovali. Netrvalo to dlouho a Bucky se rozbrečel. To Tonyho na chvíli umlčelo a donutilo ho dítě pozorovat. Steve začal dítě okamžitě utěšovat.

„Bucky, ššš. To nic. To je dobrý. Neplač,” promlouval k malému. Vztek v Tonym stále neustával, ale to bylo blonďákovi jedno. Rozhodl se Buckyho odnést jinam, aby se uklidnil. Začal s ním odcházet pryč z místnosti.

„Kam jdeš?!” štěkl Tony nepříjemně, když si všiml Stevova odchodu. Rogers ho však ignoroval a pár vteřin na to odesel. Stark zasténal, když se znovu podíval na tu spoušť na zemi. Mrzelo ho, že byly ozdoby rozbité. Byly jeho mámy. Každý rok je dávala na stromek a prožívala Vánoce, tak jak se má. Táta nikdy. Ten byl věčně v práci. S mámou Tony v dětství prožíval příjemné chvíle. Jediná se mu aspoň trochu věnovala.

Stark se odebral ke gauči, na který se následně posadil a položil si hlavu do svých dlaní. Hlasitě si povzdechl a litoval, jak moc tento večer byl pokažený. Neměl pro Steva žádné zvláštní překvapení. Teď na něj byl naštvaný kvůli Barnesovi. Co víc se ještě mohlo pokazit.

Při usilovném přemýšlení si vzpomněl na jednu důležitou věc, co měl připravenou už opravdu dlouho. Sáhl si do kapsy u kalhot a vytáhl malou krabičku, kterou následně otevřel. Vykoukl na něj překrásný prstýnek, o kterém snil Tony, že se jednou bude vyjímat na Stevově ruce. Brunet se pro sebe pousmál.

„Měl byste se ho už vážně zeptat, pane,” ozval se ze zdí Jarvisův hlas. Tony krabičku zaklapl a dlouze vydechl.

„Co když odmítne. Určitě mě teď nenávidí,” poslední větu spíše zamumlal.

„Zkuste se ho zeptat. Za zkoušku nic nedáte,” nabádal ho Jarvis dál. Miliardář chvíli váhal, jak dál. Jarvis mu vždy hodně pomohl. V mnoha případech mu pomohl i s tím, jak sbalit kapitána. A teď ho umělá inteligence nabádá, aby se toho okouzlujícího blonďáka zeptal, zda si ho vezme? Vedel, že jednou se ho zeptat musí. Ale je teď ta správná chvíle? K čertu se všemi předsudky a obavami.

„Sakra! Přísahám, že tě jednou prodám univerzitě, Jarve!” zavrčel a vyskočil na nohy. Krabičku si schoval do zadní kapsy u kalhot a vyběhl k výtahu.

„O tom nepochybuji, pane. A jsou ve vaší společné ložnici,” upozornil ho Jarvis narychlo, když Stark vešel do výtahu. Tony mu neodpověděl a pouze zmáčkl číslo určitého patra, kam potřeboval. Jakmile do patra dorazil, rozeběhl se k pokoji. Dveře od ložnice byly malinko pootevřené a mohl tak slyšet šeptající hlas Steva, jak uklidňoval dítě.

Tiše došel ke dveřím a nahlédl dovnitř. Uviděl svého přítele, jak sedí s Buckym na posteli a šeptá mu uklidňující slova. Bucky už nebrečel. Pouze mlčky blonďáka poslouchal a tulil se k němu.

Teď nebo nikdy. Pomyslel si Tony a dveře pootevřel. Steve i Bucky se po něm podívali s obavami v očích. Brunet pouze svěsil poraženě hlavu a povzdechl si. Snažil se dát na vědomí, že ho předešlý výbuch vzteku a křik mrzí.

V tom se dostal Bucky ze Stevova objetí a snažil se dostat dolů z postele. Rogers to pochopil a pomohl mu dolů, takže se dítě konečně rozeběhlo k Tonymu a objalo mu nohu. Tony ztuhl a Steve se jemně pousmál.

„Táta,” ozval se dětský hlas, který Starka naprosto paralyzoval. Upřeně se podíval na dítě, co se drželo jeho nohy a pocítil v nitru jakési teplo, jako když se se Stevem poprvé políbili. Prostě něco nádherného.

„Vážně mi teď řekl-” žasl.

„Ano, řekl,” potvrdil to usmívající Kapitán a též slezl z postele. Tony se také usmál a pozoroval Steva, co k němu pomalu došel. Opatrně se políbili, ale dál polibek nerozvíjeli, jelikož v místnosti nebyli sami. Stark ale už necítil malé ručičky svírající jeho nohu. Spíš se dítě o jeho nohu opírovalo, jelikož už tiše oddychovalo. Ten prcek konečně usnul. Oba muži si výrazně oddechli.

„Co zajít ven. Jen my dva? Jarvis ho na chvíli pohlídá,” zašeptal Tony aby dítě neprobudil. Kapitán pouze přikývl a vzal Buckyho do náruče.

„Dám ho do vedlejšího pokoje,” taky zašeptal a odešel z místnosti. Tony v tu chvíli děkoval, že je jejich ložnice zvukotěsná. Oba byli již delší dobu domluvený ohledně této noci a ani jeden si ji nehodlal nechat ujít. Ale nejdřív popořádku. Nejdřív překvapení pro Steva.

**

„Kam chceš jít? Chodíme tady už dost dlouho,” ozval se Steve po delší době chůze a měl zavázané oči šátkem. Držel se Tonyho, aby neupadl, i když to kvůli kluzkému ledu na chodnících párkrát hrozilo.

„Vydrž. Už tam skoro jsme,” ubezpečil Tony svého přítele s úsměvem a dovedl ho konečně na cílové místo. Vzal blonďáka až k zábradlí a nechal ho, aby se ho v rukavicích chytil. Byla opravdu zima. Padal sníh a oběma šla pára od pusy. I tak byl New York v noci překrásný a bylo zrovna něco po půl desáté. „Jsme tady,” ohlásil Tony a sundal Stevovi šátek z očí.

Kapitán byl ze začátku zmatený, ale nakonec se vzpamatoval a rozhlédl. Až po chvíli si díky Brooklynskému mostu a dlouhé cestě podél řeky uvědomil, že se nachází na Brooklynské promenádě. Bylo to kouzelné místo. Místo, kde se s Tonym dali tehdy dohromady. Bylo to pro ně ikonické.

„T-Tony, vážně jsme...” dál se Rogers nedostal, jelikož mu došla slova. Tony se uculoval od ucha k uchu a byl šťastný, že se tam Stevovi tolik líbilo.

„Ano, jsme tady. Popravdě se ti musím k něčemu přiznat,” začal Stark a získal si tak všechnu pozornost druhého muže. „Celý den jsem přemýšlel, čím tě nejvíc překvapit. První to mělo být-”

„Osvětlení na věži?” vyhrkl Steve zcela okamžitě, což Tonyho překvapilo. Nechápal, jak to mohl Steve vědět.

„Jo... Další překvapení mělo být večeře v nejprestižnější restauraci v Manhattanu. Jenže ani to nevyšlo. Ale pak jsem si uvědomil, že tohle všechno byly věci, co ti můžu dát úplně normálně. Překvapení pro tebe. To je něco, nad čím je třeba přemýšlet týdny. Možná měsíce. Ty jsi to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo a budu tě milovat i přes to, když tohle srdce přestane být,” brunet si položil ruku na místo, kde má srdce. Stevovi oči se zalily slzami. „A proto bych se tě rád zeptal. Teď a tady. Vezmeš si mě?” klekl si na zem, vytáhl z kapsy krabičku a před Stevem ji otevřel.

Zavládlo ticho. Steve si zakryl rukou pusu a překvapeně hleděl na prsten v krabičce. Tony znervózněl, jelikož se odpovědi jaksi nedočkal a Steve stále mlčel. „Zlato?”

„Ano,” řekl voják velice tiše a Tony mu moc nerozuměl. Tázavě se na blonďáka podíval a pohledem ho vyzíval, aby to řekl znovu. „Ano, Tony. Vezmu si tě,” řekl Rogers už hlasitěji a dal pryč ruku z jeho úst. Usmíval se a po tváři mu tekly slzy štěstí. Tony si oddechl a také se šťastně usmál. Postavil se, nasadil už svému snoubenci prstýnek a přitáhl si ho do polibku. Tohle byl nešťastnější den jejich života. „Miluju tě.”

„Já tebe taky, vojáčku...”

**

Když se konečně oba dostali zpátky do věže a následně do jejich ložnice, oblečení šlo dolů ve velké rychlosti. Oba okamžitě potřebovali jeden druhého. Jeden druhému dopřával tolik lásky, jako nikdy i přes jejich následné spojení. Byli šťastní, zamilovaní a přesto tolik rozdílní. Už od první chvíle, kdy se setkali ve Stuttgartu, oba věděli, že patří k sobě. Jen to chvíli trvalo, než si to přiznali. Byla mezi nimi válka. Mysleli, že si v životě neodpustí, ale osud to chtěl jinak. Jednou se zase setkali. To byl den, kdy si k sobě přiznali city. Na tom místě, kde se dnes oba spolu zasnoubili.

Hodiny akorát odbíjely půlnoc a oba muži leželi k sobě stulení v jedné posteli.

„Veselé Vánoce, Steve...”

„Veselé Vánoce, Tony...”