Po nekonečném zapojování a přepojování kabelů na dně vod kolem New Yorku, byla Starkova práce konečně dokončena. Naposledy vše zkontroloval, než v obleku vyletěl ven z vody a letěl směr Avengers Tower.

Nad New Yorkem pomalu dopadala noc a tak byly vidět budovy, ve kterých byla rozsvícená světla. Iron Man proletěl mezi několika budovami, něž konečně měl v dohledu tu jeho. Avengers Tower aka bývalá Stark Tower. Nyní základna a hlavní sídlo Avengers.

Tony se zastavil kousek od jeho věže a přistál na střeše náhodné budovy, aby si mohl prohlídnout své dílo z dálky. Zároveň to mělo být překvapení pro jeho přítele, co se s ním rozhodl strávit Vánoce. Tony nikdy Vánoce moc neslavil. Když už, tak rozpoutal nějaký divoký večírek. Zval na něj lidi, které v životě neviděl, děvky a hromadu dalšího. Prostě něco, co zabavilo novináře na příští dny.

„Jarve, můžeš to spustit!" rozkázal Tony umělé inteligenci, která byla součástí obleku a taky celé věže. Vlastně jako většiny Starkovy techniky. Na Starkův rozkaz se rozzářila na Avengers Tower první vánoční světýlka. Následně velký znak v modré barvě a po té další světýlka, co se nacházela po stranách celé budovy. Zkrátka tato budova zářila v celém městě nejvíc a byla i nejhezčí. To by nebyl Tony, kdyby si v duchu negratuloval, jak odvedl skvělou práci při zdobení a zapojování. „Letos jsem Santou zase já," uchechtl si a sundal si z hlavy přilbu. 

Ledový závan větru mu rozevlál krátké vlasy, ve kterých se začaly nepatrně objevovat šediny. To však Iron Mana nezastavilo v tom, aby pokračoval v tom, co ho baví. Přesto, že už mu bylo skoro padesát, choval se občas jako puberťák a nebál se z úst vypustit nějakou tu sarkastickou větu. Jenže i po těch letech strávených po boku Pepper se zvládl zamilovat. Do osoby, pro kterou se snažil připravit ten nejlepší večer ze všech, jaký kdy zažila. 

Steve Rogers. Tak znělo jméno dotyčné osoby. Miloval na něm všechno. Úsměv, smích, postavu a spoustu dalšího, jenže to bychom tu byli do dalšího dne. 

Stark si nasadil helmu zpět na hlavu a vyletěl zpět k Tower. S dobrým pocitem a zvýšeným egem na duši. Usoudil, že to pro Steva bude skvělé překvapení. O necelé dvě minuty později se již nacházel na rampě věže a jeho technologie z něj postupně sundala oblek. Svižným krokem prošel až dovnitř a trochu se otřásl zimou. Protože...být v obleku jen v tričku, když je venku nula stupňů, se sakra vyplatí.

„Jarvisi, myslíš, že se mu to bude líbit?" zeptal se Tony umělé inteligence, jakmile došel k něčemu, co připomínalo počítače a prsty přejížděl po obrazovkách, aby ještě něco málo nastavil.

„Myslím, že ano, pane," odpověděl mu Jarvis na jeho otázku a Tony zvedl pohled od obrazovek před sebou. Obočí mu vyjelo výš.

„Myslíš? Já potřebuji slyšet, že určitě."

„Pane, víte, že kapitán se k technice zrovna moc nemá," vyjádřil Jarvis důvod k jeho předešlé odpovědi. Tony si povzdechl.

„Určitě se mu to líbit bude. Jinak by se mnou nebyl," odůvodnil si, proč se svým digitálním parťákem nesouhlasit. Když si s tou výzdobou dal tolik práce, nechtělo se mu to zase sundavat. Chtěl, aby tu byl ten pravý duch Vánoc, který si Steve tolik přál. Rozhodl se začít jiné téma. „Večeře na sedmou je rezervovaná?"

„Ano, pane."

„Výborně. Dnešní večer už nic zkazit nemůže," Stark se usmál a po té na obrazovce počítače prozatím vypnul venkovní osvětlení věže. Steve se měl vrátit až za hodinu, tak nehrozilo, aby to stihl uvidět. Pomyslel si Tony a po pár krocích se přesunul k baru, že kterého vytáhl láhev šampaňského a dvě sklenky.

Vše bylo připraveno. Vánoční stromek, dárky, cukroví, osvětlení, večeře, v ložnici ještě nezapálené svíčky a po zemi rozházené lístky růže pro pozdější romantickou atmosféru.

Výtah pípnutím oznámil něčí příjezd a Tony se automaticky dal do pozoru. Nikoho krom Steva, co měl přijet až za hodinu, neočekával. Tak kdo to byl?

Dveře výtahu se otevřely a v nich stál právě jmenovaný Steve. Tonyho překvapilo, že dorazil z práce takhle brzy. Tony to hodil za hlavu a rozhodl se ho přivítat s úsměvem.

„Stevie, zlato. Jsi dnes doma nějak brzy," usmál se miliardář a šel za Rogersem, který vyšel z výtahu. Steve se též usmál a políbil se do nižším, co k němu akorát přišel.

„Ahoj, Tony," ještě Tonyho pozdravil a po té, co se od něj Stark odtáhl, zatvářil se lehce zklamaně. Jenže brzy pochopil, co se děje. Tony došel k baru, kde byly přichystané sklenky a nalil do nich šampaňské. Následně se s nimi vrátil ke Stevovi a jednu sklenku mu podal.

„Co si připít na zahájení tohoto dokonalého večera?" po Starkově tváři se rozlil nadšený úsměv. Voják se jen zasmál a sklenku od svého přítele přijal. Společně si cinkli se sklenkama o sebe a napili se.

„Tony, potřebuju ti něco říct," prolomil po chvíli Steve ticho, které v místnosti panovalo. Jakmile byl obsah sklenek pryč Tony si od něj sklenku vzal a obě odložil na stolek u gaučů poblíž.

„Jistě, baby. O co jde?"

„V Shieldu, nebo spíš na misi, došlo k nehodě. Nějaký agent Hydry zasáhl Buckyho nějakým paprskem a-" než se Rogers dostal k tomu hlavnímu, ucítil jak mu něco objalo nohu. Zarazil se a ohlédl se za sebe, kde vykoukl malý Bucky, kterého vzal s sebou. Tony zmateně pohled na dítě, co se drželo Stevovi právé nohy.

„To je- dítě?!" vyhrkl asi po minutě ticha. Dítě se ho přitom leklo a schovalo se za blonďáka. „Ne ne ne! V žádným případě! Odnes ho zpátky!" začal Tony protestovat.

„Nemohl jsem ho tam nechat! Podívej se na něj. Je neškodný," zastal se Buckyho Steve a štěněčím pohledem se podíval na Tonyho před sebou. Ten se podíval napřed na svého přítele a pak na Buckyho v dětské verzi. Dítě se na něj koukalo celkem vyděšeně a v malé ručičce drželo ruku medvídka, kterého vláčelo všude po zemi s sebou. Ten dětský pohled Tonyho naprosto odrovnal, i když Bucky byl ve skutečnosti vrah jeho rodičů. Jenže to už mu dávno odpustil a přesto k němu nesl v duchu trochu nenávisti. Spíš ho neměl moc rád. Přeci jen se kolikrát kolem Steva tak nebezpečně motal, až to nebylo hezké. Ale ti dva byli kamarádi a Stevovo srdce patřilo jen Iron Manovi. Nakonec tomu Tony podlehl.

„No tak dobře, ale jestli něco zničí, odvezeš ho zpátky," zdvihl Tony varovně ukazováček směrem na Rogerse a zároveň nahodil vážný výraz. Voják si úlevně oddechl a pousmál se.

„Neboj. Nic se nestane," ubezpečil svého přítele, po té zvedl Buckyho do náruče i s medvídkem a vydal se s ním k výtahu. „Pojď, dojdeme ti ještě pro věci," promluvil tentokrát na dítě a Jarvis mu přivolal výtah. „Jo a...Tony?"

„Ano, zlato?" vysloužil si od Tonyho falešný úsměv.

„Co se stalo venku s tím osvětlením na věži? Myslel jsem, že ti vypadla elektřina," zeptal se blonďák nechápavě a Tonymu opadl úsměv. A bylo po překvapení.

„Eh...jo. Přesně tak. Hned to dám do pořádku," ubezpečil kapitána. Ten jen přikývl a zmizel ve výtahu, který následně odjel. Stark zasténal a okamžitě začal přemýšlet nad alternativou překvapení pro Steva, když Jarvisovi řekl, aby osvětlení zase pustil.