Levi

     Vejde do kuchyně s pohledem upřeným na mě. Namíří si to ke mně, hned ho utnu „ať tě to ani nenapadne. Nemám v plánu tu zase celý den uklízet."
     Odfrknul si mezitím, co si sedal ke stolu „co budeme dneska dělat?" zeptá se.
     „Dneska natáčíme," odpovím otráveně, páč to byla debilní otázka.
     „Já ne. Mám pořád volno," vysvětlí svou situaci.
     „Ale já ne," odseknu.

*****

     Po snídani se vrhne na myčku. Chvíli na něj koukám, ale tento nádherný pohled přeruší zvonek. Dojdu otevřít. Hanji. Kruci ať už mě nesere. Tohle jí jednou pěkně vyčtu, kazit mi ten nádherný pohled na to hezké vysoké sexy stvoření. Jak se mohla opovážit?
     Nadechne se aby něco řekla, ale v závěru se zarazí a s ústy otevřenými do velkého O uteče.
     Tak co tedy kruci chtěla?
     „Proč utekla?"
     Leknutím jsem nadskočil a otočil se na to strašidlo, co stojí za mnou „Bože, tohle mi už nedělej," zasyčím na Erena, ruce dám v bok. Znovu jsem se otočil tam, kde předtím stála Hanji. Ale dobrá otázka, proč utekla?
     Propána on byl za mnou Eren, co? Ona si myslí, že s ním chodím „Bože to je kráva. Ona to špatně pochopila," zamyslím se s povzdechem nahlas. Tohle bude velký průšvih, pokud ji nechytíme „hele, zahrajeme si hon na slepice, v tomto případě na slepici-"
     „Tak je to slepice, nebo kráva? Už se rozhodněte," skočí mi do řeči s pobavením v hlase.
     „Kdo jí chytí a přivede domů, jako první, je vítěz," ignoruji ho. Na tohle nemám čas. Musím ji chytit, než z toho všeho udělá něco ve svůj prospěch.
     „A co za to?" zeptá se s úšklebkem. Bohužel ani na to nemám čas reagovat tak, jak bych si představoval.
     „Uvidíme," odpovím a vyběhnu ven.
     Napodobí mě.

*****

     Nikde jsem ji nenašel a tak jsem odešel zase domů. Naštěstí ji ten spratek našel. Sedla si i s Erenem na gauč. Já jsem si stoupl vedle Hanji a začal ji vyslýchat „ty slepice jedna blbá, proč si utekla? Nemám zájem tě tu někde nahánět. Příště ti zakroutím krkem," dobře, možná se jedná spíše o vyhrožování.
     „Co tady dělá Eren?" otázku nahradí jinou otázkou.
     „Bydlí tu," odpovím suše. Z tohohle bych se jinak nevykroutil.
     „Vy spolu chodíte?" zeptá se Hanji s úžasem. A to z toho vyvodila jako jak? Ano, není to úplně na denním pořádku nastěhovat si do domu někoho, koho milujete, ale on o tom neví. Ale i tak! Jak to z toho vyvodila?
     To nemůže být horší „hej, Hanji-!" okřiknu ji a podívám se na Erena, který je právě teď mimo tento svět. Kruci „no, podívej, podívej se na něj! Teď je mimo," pokárám ji pohledem. Jsem vážně naštvaný. Co si myslela?! Eren je určitě na holky, samozřejmě, že to s ním pohne!
     „Donesu něco k pití," ozve se z ničeho nic. Dojde do kuchyně. Sotva zmizí, popadnu Hanji za tričko, přitáhnu si ji blíž k sobě a spustím „jestli mi to ještě jednou s ním posereš, nedožiješ se zítřka," fakt jsem hodně naštvaný. Tohle není možný, já se tu snažím na něj udělat dobrý dojem a ona to podělanou otázkou celé posere.
     „Tak co? Bude to láska na celý život, nebo to bude jenom na jednu noc a konec?" utahuje si ze mě.
     Ještě chci něco říct, ale ten spratek přišel i s tácem se třemi šálky, který položil na stolek.
     „Teď to vypadá, že spolu chodíte spíš vy," usměje se na nás.
      Pustím Hanji. Jsem celý v šoku a Hanji je na tom stejně. To jí to chtěl vrátit, nebo mu to nedochází, co mi to dělá za hnusné šoky? Začnu mu i s Hanji vysvětlovat snad tisíce důvodů proč s tím druhým nikdy nebudu. Posadí se na gauč „proč jsi sem přišla?" zeptá se. Působí již uklidněně.
     „Jo, málem bych zapomněla. Levi, nemůžu tu ode dneška na pár dní zůstat?"
     „Zase?" zaprotestuji. Nehodlám, aby mi ten vztah s Erenem ještě víc podělala.
     „To by bylo super!" odpoví s nadšením Eren.
     „Nemáme postel navíc," odseknu.
     „Já budu spát na gauči," nabídne se.
     Nesouhlasím. Na to může hned zapomenout. Nenechám ho spát na nepohodlném místě jenom proto, že nějaká slepice chce u nás na pár dní přespat. Nás. Stále je to divné. Ale zvykám si na to kupodivu rád.
     „Postele vyřešíme potom. Levi má dneska práci, že?" oznámí Hanji.
     Málem bych zapomněl. Popadl jsem věci a odcházel ke dveřím. Cestou ještě oba dva varuji „na nic tu nesahejte, jasné?"

*****

     Při natáčení jsem se snažil jako nikdy předtím. Nechci, aby se doma něco stalo. A to teď nemluvím o bordelu, který u těch dvou hrozí, ale o tom, že Hanji Erenovi něco vykecá.
     Právě teď jsem přiznal, že mi na vztahu s ním záleží víc, než na čistotě. Panebože, já jsem do tebe úplný blázen Erene.

*****

     Doma jsem byl rychle. Jen, co jsem vkročil do domu žasl jsem nad úklidem, který tu někdo provedl. No, a pak narazím na spícího Erena na gauči.
     „Usnul únavou. Celý to tu uklidil, ale důvod mi neřekl," objeví se kousek ode mě Hanji. Takže ten bar skutečně uklízel on.
     Ignoruji ji a přijdu ke spícímu Erenovi. Chvíli na něj koukám, potom ho vezmu do náruče a - už podruhé - odnáším do jeho postele. Hanji na mě užasle zírá. Dneska jsem opravdu potřeboval Erena vidět, nesejde mi na tom, jestli mě ta slepice uvidí nebo ne. Samozřejmě jde za mnou a pozorně pozoruje, co udělám dál.
     Položím ho na postel, přikryji dekou, ale neodcházím. Rukama se podepírám. Mám je vedle jeho ramen.
     Přiměji se opustit pokoj.
     „Levi ty seš do něj úplnej blázen," oznámí nevěřícně Hanji poté, co zavřu dveře. Jo, lépe bych to neřekl. Jsem do něj úplný blázen. Děkuji za připomenutí, slepice.
     „Nech mě bejt."
     „Levi, co to s tebou je? Já tě nepoznávám," je úžasem bez sebe.
     „Tak mě nepoznávej. Co jste tu dělali?" změním téma.
     „Nic jsem mu neřekla, jestli narážíš na tohle."

*****

     Je čas na večeři. Nebudu toho spratka budit, a Hanji vařit taky nenechám. Takže jdu něco ukuchtit. Stejně mám volno. Ten spratek všechno uklidil.
     „Dobré ráno," ozve se rozespale i se zívnutím ode dveří.
     Podívám se tím směrem. Eren. Takže už nespí „dobrý večer," opravím ho a své oči znovu namířím na jídlo.
     „Večer?"
     „No ano, já nemůžu za to, že tu někdo spí i přes den," popíchnu ho. Podám mu talíř s jídlem a sám si jeden vezmu. Chce si jít sednout ke stolu, ale když mě uvidí, že jdu do obýváku, jde za mnou. Oba dva si sedneme na gauč. Netrvá dlouho a přidá se k nám i Hanji.
     „Jak to bude s tím spaním? Jsem utahaná," zeptá se rozespale.
     „Spíš na gauči," odpovím celkem rychle.
     „Kruci, to nemůžete spát spolu? Jste oba dva kluci, tak to nebude vypadat tak divně. Navíc ty, Levi, máš manželskou postel. Eren má jen pro jednoho," já věděl, že k tomu dojde. Pokárám ji pohledem. Opět tu rozdmýchává oheň.
     „Já na tom gauči klidně spát budu," nabídne se Eren.
     „Uděláme to takhle. Slepice spí místo spratka, spratek spí místo mě a já budu spát tady."
     Oba dva nakonec souhlasili. Ne, že bych jim dal na výběr.

*****

     Pozdě v noci jsem si pustil televizi. Pustil jsem tam jeden z prvních filmů, které mám stažené. Stejně tomu nebudu věnovat pozornost.
     Na vedlejší sedačku se přiřítila nějaká postava. V pokoji bylo zhasnuto, takže jsem musel zaostřit, ačkoliv jeho hlas mi pověděl sám o koho se jedná.
     „Na co koukáte?" zeptá se s nadšením Eren. Očividně miluje filmy.
     „Nevím," odseknu. Nemám náladu na vedení jakékoliv diskuze.
     „To zní dobře," to mi snad dělá naschvál. Zrovna jsem se chystal uklidnit svoje dementní myšlenky, aby nemyslely pořád na Erena a on se zase objeví v mé blízkosti. Já to nechápu. Tak poraďte mi, mám smůlu, nebo štěstí?
     „Potom běž spát do postele, spratku," přikážu mu.
     „Rozkaz, heichou," ten důraz se mi velice zamlouvá. Teď nevím, jestli bych si více přál v posteli slyšet své jméno, anebo heichou.
     Lehnu si na gauč a zavřu oči. Jsem vyčerpaný. Za chvíli přestávám vnímat okolí a usínám.

Eren

     Hanji už dávno spí a Levi je v obýváku a pouští televizi. Přiřítil jsem se na vedlejší sedačku. Mžoural na mě očima, v té tmě nebylo vůbec vidět. Zrak jsem měl přimontovaný k obrazovce „na co koukáte?" zeptám se.
     „Nevím," odsekne mě. Očividně nemá náladu.
     „To zní dobře," odpovím. Někdy se udivuji nad vlastní originalitou.
     „Potom běž spát do postele, spratku," přikáže mi.
     „Rozkaz, heichou," to určitě. Přišel jsem sem abych tu přespal. Nebudu lézt někomu do postele. Navíc ho tu nechci nechat samotného.
     Po pár minutách usne a já se jenom zazubím pro sebe. Teď si v klídku usnu v tom křesle, vedle gauče. A on mi v tom nemůže zabránit.

*****

     „Au!" mnu si hlavu. Jsem na zemi. V obýváku.
     „Máš mě poslouchat," kouknu se za sebe. Levi. On mě shodi! Nevěřím svým očím.
     „Hej!" zaprotestuji „měl byste mi být vděčný, že jsem byl ochotný tu s vámi strávit noc!"
     „Já jsem se tě o to neprosil," musel mít poslední slovo. Přísahám, že mu to všechno jednou vrátím! Odešel nejspíš do kuchyně.
     Jako fakt? Jasně, že se o to neprosil. Udělal jsem to, protože jsem chtěl. Udělal jsem to, protože mi to přišlo správné. Nechci za to nic. Jo, vlastně chci. Chci, aby neměl tak blbý kecy a byl mi alespoň trochu vděčný!
     Zvednu se a namířím si to k němu, ale on už vychází a jde k hlavním dveřím. Postaví se přede mě „tak jdeš? Nebo tu hodláš stát a hrozit tak, že štáb bude vzteky bez sebe?" zeptá trochu rozčileně.
     „A co Hanji?" zeptám se na oplátku já.
     „Ta si přijede taxíkem. Nemá spát," vypadá to, že se na ni za včerejšek stále zlobí.
     Radši už nic neříkám a jdu se převléknout. Pak jdu za ním do auta.

*****

     Během přestávek se ke mě dneska nějak cpala Mikasa. Co jí zase je? Koukal jsem na Armina a ptal se ho o co jde. Samozřejmě ne nahlas, ale odezíráním ze rtů. Ale o ničem neví.
     Začínal jsem chápat až když se Mikasa vražedně podívala na Leviho procházejícího kolem nás. Ona žárlí? Ale proč?

*****

     „Erene, mohla bych si s tebou promluvit? O samotě?" zeptá se mě Mikasa, když jsem odcházel s Levim z natáčení. Už jsme skončili a tak jsme na cestě domů.
     „Já nemůžu, nebo mě tady ten trpaslík nechá," dořeknu a kouknu se na Leviho, který už netrpělivě čeká u auta.
     „Jenom na chvilku," žadoní Mikasa.
     Podívám se na Leviho „můžu něco vyřešit? Bude to jenom chvilka," zeptám se Leviho. Ten přemýšlí, ale nakonec jen přikývne na souhlas a nasedne do auta. Já poodejdu s Mikasou pryč od lidí, aby jsme měli soukromí.
     „Tak co jsi chtěla?" zeptám se přímo. Nechci nechat Leviho dlouho čekat a riskovat tak chůzi pěšky.
     „Erene, já... Já... Už od začátku jsem k tobě něco cítila..." začala. Byla celkem nervózní „ale nevěděla jsem, co to je. Erene, já... Já tě miluju," sklopila hlavu k zemi. Vyznání jak z nějaké trapné romantiky. Myslel jsem, že tato věta je dávno ohraná. Očividně ne. Celá tahle situace by se mohla dostat do nějaké učebnice, protože se to děje snad všude.
     Proto se tak chovala. Proto byla vlezlá. Ale já k ní nic necítím. Jenom mě po celou dobu vytáčela. Kruci. Cítím se hodně špatně. Ona mi tu vyznává své city a já ji v duchu nenávidím. „Promiň, ale já k tobě nic takového necítím," omluvím se s blbým pocitem. Odmítání se mi zrovna dvakrát nezamlouvá.
     Přikývla, ale stále se na mě nepodívala.
     „Už musím jít," odpovím a celý naštvaný odejdu rychle do auta. Zabouchnu za sebou prudce dveře.
     „Hej, nemlať s tím tolik," napomene mě Levi a nastartuje. Vyjede z parkoviště a zeptá se „co ti chtěla?"
     Co mu je do toho?! Snaží se mě snad rozčílit? Ale stejně mu to povím. Ani nevím proč. Důvěřuji mu snad? „vyznala se mi," odseknu prudce.
     „Hmm..." odpoví nezaujatě. „Odkýval jsi jí to?"
     „Kruci můžete se mi přestat motat do života?" vybuchnu. Nemusí to vědět. Proč by měl?
     Nijak nezareaguje. Jenom se věnuje řízení.
     Možná jsem po něm vyjel až moc. Nezasloužil si to. Jenom se mě zeptal. Bože, Erene, jsi k ničemu.

Levi

     Z auta vyletěl do své ložnice. Nepromluvil ani slovo. Nechtěl jsem se ho ptát jak jí odpověděl, ale já jsem prostě musel. Bojím se, že s ní je. Že to všechno, co pro něj dělám je zbytečný.
     No, každopádně se mu brzy taky vyznám. Už to dlouho nevydržím. Už opravdu ne. Dělat jakože nic. Když si nepospíším, tak se objeví někdo, jako je Mikasa, a ukradne mi ho Chci aby to věděl. Chci ho.
     Za chvíli dorazí i Hanji „kde je Eren?" zeptá se.
     „Ve své ložnici. Mikasa se mu vyznala. Od té doby je naštvanej," je mi záhadou, proč je naštvaný. Znepokojuje mě to natolik, že jsem taktéž rozčílený, ale na sobě to dávám znát pouze lehkou nervózností.
     „Už se mu vyznala? Nějak brzy. Jdu udělat večeři," odběhne do kuchyně. Oceňuji, že se dál neptá.
     Já zas odejdu do své ložnice. Beru si v šuplíku nabíječku a zapojím ji do zásuvky. K nabíječce připojím mobil.
     „Heichou?" ozve se za mnou. Otočím se „moc se omlouvám za to, jak jsem na vás vyjel. Nechtěl jsem. Jen jsem byl naštvaný, že ona se mi vyznává a já ji nemám rád. Je mi jí líto. Takže se omlouvám," sklopí zrak, ale jen na chvilku, potom se na mě znovu podívá těma smaragdovýma očima.
     Tak o tohle šlo. Bolí ho, že někomu zlomil srdce. Nemohu si pomoct, ale jsem rád, že ji odmítl. Tak moc rád.
     Aniž bych si něco uvědomoval, přešel jsem k němu, chytl jsem ho jemně za ramena a stoupl si na špičky. Políbil jsem ho. Nečekal jsem, že to bude tak brzy. A děsí mě, že se mé tělo hýbe samo od sebe. Nedalo se to zastavit.
     Odstrčil mě. Takže jsem zase o krok ustoupil. V tuto chvíli jsem si uvědomil, jak moc jsem to podělal.
     „P-proč?" zmohl se zeptat a při tom pomalu couval.
     „Proč se lidi líbají?" řeknu mu unaveně, ačkoliv se ve mně skrýval strach, co nastane.
     „Existuje hodně důvodů. Znásilnění, zmatenost, legrace, sázka, dohoda,..." vyjmenovává nespočet důvodů. Záměrně neřekl tu nejčastější věc. Neřekl to, protože se toho snad bojí? Takže přeci jenom patří k těm, kteří berou gaye jako jinou existenci. Trošku jsem posmutněl.
     Přešel jsem znovu k němu. Tyhle blbý kecy poslouchat nebudu. Znovu ho chytnu za ramena a znovu si stoupnu na špičky. Nehybně se opírá o zeď stojící za ním. Své rty přesunu k jeho uchu a zašeptám „to nejdůležitější si nezmínil, Erene," pustil jsem ho, i když bych chtěl hrozně moc cítit ty jeho rty zase na mých. Lehnu si do postele „nebudu ti bránit utéct. Konec konců nebudu tě tady držet," informuji ho, ačkoliv bych si za to hned vrazil.
     Levi, co to říkáš? Vždyť uteče!
     A taky že utekl. Já jsem opravdu dement. Tak strašně velký dement!
     „Eren utekl!" přiběhne a zaječí na mě Hanji. Děkuji, bez tebe bych na to nepřišel.
     „Já vím," snažím se odpovědět lhostejně, ale moc mi to nejde.
     „Co jsi mu udělal?" dožaduje se odpovědi.
     „Nic," zalžu. Poslední věc, kterou chci řešit, je kárání a otázky ukdákané slepice.