Eren

     „Fajn," odvětím.
     „Odpočinem si," oznámil a sedl si na trávu blízko stromu, o který se opřel.
     „Nechcete místo cvičení radši zajít někam na jídlo?" zeptám se, ale posadím se kousek od něj a taky se opřu o jiný strom.
     „Zatřetí-"
     „I když mě něco nebaví nesmím s tím seknout a věnovat se něčemu jinému. To znám," dodám. Tohle mě učili doma non-stop.
     „Tak vidíš." opřel si i hlavu o strom a zavřel oči.
     „Kolik vám je?"
     „Na kolik mě typuješ?" pootevře jedno oko a koukne se na mě. Ale jen na chvilku.
     „25, 26," je fakt, že ho obdivuji, ale zas tolik jsem se o jeho soukromí nezajímal. Přijde mi to poněkud nezdvořilé zjišťovat si toho tolik o celebritách. Člověk by se měl ptát osobně.
     „Hodně daleko," v první řadě mě překvapuje, že o tom se mnou mluví bez jakékoliv poznámky.
     „Tak kolik?" takhle se ho ptát by mě kdysi dávno zabilo, ale teď? Nebojím se ho. Už ne. Ne po dnešku.
     „34."
     Zakuckal jsem se. „Co?!"
     „Slyšíš dobře, spratku."
     „Příjmení," vrátím se ke staré konverzaci. Tentokrát to z něj už vydoluju.
     Nechápavě na mě kouká.
     „Chci znát vaše příjmení."
     Vypadá, že je naštvaný, ale po chvilce jen řekne: „Ackerman."
     To šlo rychleji, než jsem čekal „teď se můžete zeptat na něco vy mě, aby to bylo fér," nabídnu mu.
     „Věk."
     Musí pořád mluvit heslovitě? „19" odpovím.
     „Hmm... Chodíš s někým?"
     Proč se mě ptá zrovna na tohle? „Ne. S nikým jsem nikdy nechodil. Vy?" dobře, tak ať se mě na to ptá, ale budu chtít znát to samé o něm.
     „S nikým."
     Zakručelo mi v břiše. Bože můj, jak já umírám hlady.
     Podívá se na mě. Zoufale ho prosím o nějaké to jídlo. S povzdechnutím se zvedne a vyrazí k autu. Napodobím ho. Sedneme si do auta a vyrazíme.

*****

     Levi zastaví u nějaké restaurace.
     „Ehm... Nejsem zrovna v balíku a-"
     „Já to zaplatím," nabídne se.
     Poděkuji mu a na obličeji se mi rozzáří úsměv. A pak, že není milý.

Levi

     Sedneme si někam, kde máme soukromí, poněvadž není úplně příjemné být obklopen fanoušky. Objednali jsme si jídlo a pití. Neřekli jsme si vůbec nic. To ticho mě pěkně vytáčelo. To ten kluk nemůže něco vymyslet? Vždy něco vymyslí. Proč ne teď?
     Když nám přinesou jídlo začneme jíst.
     „Takže ty chceš být stejný jako já jo?" zeptám se ho.
     Zčervená „ehm... No... Já... Kdo vám to řekl?"
     „Hanji. To byla jedna z prvních věcí, které mi o tobě pověděla. Hrozně z tebe byla nadšená," informuji ho. Zalíbila se mi myšlenka vyvádět ho takto z míry častěji.
     „Aha."
     To je všechno, co řekne? Aha?! Tak já se tu snažím navázat s někým kontakt a on na to jenom tohle? Všechna má snaha přišla vniveč. Dobře, možná jsem spíše škádlil než debatoval, ale i tak! Snaha se má přeci ocenit! Za jakékoliv situace.
     „Proč jste se mě ptal, jestli jsem s někým chodil?" zeptá se. Dobře, to je dobrá otázka. Sám to nevím. Nebo si spíše nejsem jistý. Byl to jednoduše instinkt. Lépe to asi nazvat nedokážu.
     „Proč si chtěl znát můj věk?" odpovím na otázku otázkou.
     „Protože mě to zajímalo."
     „Tak vidíš."
     „Takže... Zítra už budeme hrát hlavně spolu? Už nebudu hrát s tou otravnou Mikasou tak často?"
     Překvapeně zamrkám „neměli byste spolu vycházet?"
     „V životě jsem neviděl vlezlejšího člověka, než ji."
     „Je pravda, že se ta holka na tebe lepí i mimo kamery," přiznám po zamyšlení.
     „Přesně. Vůbec mě nezná," rozčaruje se. Najednou je otevřenější. Už se mě tolik nebojí?
     Možná bych trochu otevřenosti mohl také projevit „s tímto problémem žiju každý den. Všichni si myslí, že bychom si určitě rozuměli, přitom mě vůbec neznají."
     „Ale od vás aspoň po seznámení každý uteče," zasměje se.
     „A co ty? Tys ještě neutekl," šťouchnu do něj. Za touto poznámkou se ale schovává otázka 'proč si ještě neutekl?'
     Zaskočí ho to, ale po chvilce své činění zdůvodní „protože na mě působíte... mile."
     „To si řeknem až tě támhle před soudem skopu," připomenu mu scénku ze seriálu.
     „Netahejte do toho natáčení. Já jenom myslel, že se ke mě chováte... Tak jak se chováte. Nejde to vyjádřit slovy, ale...-"
     „Takže až vás příště zase povezu domů, Mikasu vyhodíme z auta," změním rychle téma. Nechci riskovat, že ho teď a tady na místě políbím.
     Použil příliš nebezpečná slova. Nebezpečné triky. Taktiky. Bože, cokoliv! Nedokáže z nervozity složit ani pořádně větu, natož odůvodnit pocity. Do toho mě vidí přirozeného. Žádné vedlejší úmysly, Ani peníze ani sláva. Vidí normálního člověka, který i přes svou povahu dokáže projevit trochu milosti. A toho malého stébélka se chytá jak klíště. A jde mu to skvěle.
     Ano, věděl jsem, že to se mnou jde skopce. Po dnešku jsem to věděl, že mu jednou propadnu. Ale ani ve snu bych si nepomyslel, že to jednou bude znamenat dnes večer. Je to prozatím jen slabé, ale pocit polibku je prostě děsivý.
     „Jo, to by bylo fajn," usměje se na mě.

*****

     Po jídle jsem Erena odvezl domů. Poděkoval mi a usmál se. Potom jsme se rozloučili a já odjel k sobě domů, kde... Kupodivu nebyla ta ukecaná slepice. Zbyl po ní jenom vzkaz, že radši bude s rodiči, než se mnou.
     Bezva, takže už i ona mi jde z cesty. Tak schválně, jak dlouho to bude trvat tomu spratkovi.
     Na druhou stranu je konečně v mém domě ticho. I pořádný nepořádek. Co tu pro pána krále dělala?
     Šmankote. Chystal jsem se jít spát, ale v tomhle bordelu se to fakt nedá. Takže místo spaní jsem se vrhl na úklid.

Eren

     Pro jistotu jsem si ještě projel scénář. Sice jsem to dnes s Levim nacvičoval, ale opakování je matka moudrosti.
     Nemůžu se na zítřek dočkat. Zdá se mi to pomalu až neuvěřitelné hrát vůbec s nejlepším hercem na celém světě. Kdyby se o tom někdo před natáčením zmínil, neuvěřil bych.
     Tak vezměte si to, jsem troska, která hrála v pár filmech. Levi je někdo, ke komu všichni vzhlíží. Tyto dvě osobnosti nejdou dohromady.
     No super. Už jsem zase myšlenkami jinde. Soustřeď se na scénář Erene. Nic víc, nic míň. Jen se soustřeď na ten podělaný scénář.

*****

     Po další půl hodině jsem to vzdal. Prostě do té své tupé hlavy dneska už nic nedostanu.
     Možná bys dostal, kdybys neměl v hlavě tolik nesmyslů, Erene „ty seš fakt neschopnej, Erene," řeknu si pro sebe. Konec konců, je to pravda.
     Radši si udělám něco na zub. Ale fakt jen na zub. Páč jsem před chvílí jedl, s Levim.
     „A už dost!" začnu se okřikovat.
     Další vlastnost, kterou by bylo dobré zmínit. Hodně často si nadávám, protože ten vnitřní hlas nepřestane žvanit.
     „Prostě na dnešek nemysli, Erene. Celé to zítra pokazíš, jestli ihned nepřestaneš myslet na dnešek!" nadávám si dál, ale vnitřní hlas ne a ne přestat.
     Sednul jsem si ke stolu s ovocným čajem a sušenkou. Neměl jsem hlad. Jak jsem říkal před tím. Jedl jsem. Vytáhl jsem z kapsy mobil a zadíval se na novinky.
     Koukám, že první ukázky jsou už venku. Tak jakýpak jsou ohlasy.
     Co?! Chválí... Mě?! Má to tisíce komentářů a drtivá většina podle pár prvních je o mě? Jakože... Co? Asi jsem něco propásl.
     Buď v klidu Erene, až se objeví druhá ukázka s Levim, ty budeš pouhý stín, to ti garantuju. Ale teď běž Erene už opravdu spát. Zítra máš plno práce.
     Uposlechl jsem svůj vnitřní rozkaz a šel nejdřív do sprchy a potom teprve spát.