Eren

     Ten večer v baru jsem byl nadšený ze svého scénáře, který jsem dostal. Zatím to máme na prvních pět dílů. Plánuje se 25 dílů. Ale už se chystá i druhá sezóna.
     Někdo si přisedne k mému stolu. Otočím se se širokánským úsměvem, který však hned zmizí. Levi?! Podám mu to, co si objednal a zůstanu na něj civět.
     Podívá se na mě. Strnul.
     Koukáme na sebe.
     „Ehm... No... Dlouho jsme se neviděli, že? To je ale náhoda," zasměju se nervózním smíchem. Dost možná i falešným.
     „Co tady děláš?" zeptá se nezaujatě. Stále ze mě ale nespouští oči. Pravděpodobně tomu ani jeden nevěříme. Já nevěřím faktu, že před sebou mám bezpochyby tu největší hereckou hvězdu. A on nejspíš nevěří, že má tak moc velkou smůlu, že narazil opět na otravu, jako jsem já, která mu ukradla hlavní roli.
     Ne Erene, nesmíš myslet pořád negativně! Vše, co potřebuješ, je jeho důvěra. Tak si ji prostě jen získej. Snaž se! „No, pracuji tady. Co tady děláte vy?" dobré, nový dech chycen.
     „Co bych dělal?" odseknul. Obávám se, že ten druhý dech za chvíli opět ztratím. Podívám se radši na zem. Nechci otravovat.
     Prohlíží si to tady „kdo tu uklízí?" dodá po chvilce.
     Překvapuje mě jeho otázka. Je poněkud zcestná „nejčastěji já, ale jsou tu i jiní lidi," odpovím.
     „Ty? Nevypadáš na typ člověka, který uklízí," dobře, to mě trošku urazilo. Nemám doma sice tak velký pořádek, jako tady, ale rozhodně nejsem bordelář.
     „Nechcete ještě něco k pití?" ignoruji jeho urážku „a můžu vám tykat?" Počkat, co?! Erene! Na co se to kruci ptáš?!
     „Ne. Už půjdu. Ale ty, spratku mi můžeš tykat až ti budu důvěřovat."
     „Vy mi nedůvěřujete?"
     „Ne," samozřejmě, co jiného čekat od věčného náfuky. Jen kdyby ho takto viděly jeho fanynky.
     „A čím si tu vaší důvěru získám?"
     „Uvidíme." Odešel.
     To si ze mě děláte srandu. Co tady dělal?! Ten Levi, který je slavný po celém světě? O můj bože. A já s ním mluvil tak nezdvořile!

*****

     Další den jsme začali nacvičovat. Levi, Hanji, Erwin a plno dalších mají dneska padla. V těchto scénách se neobjeví, takže nic nemusí. Nemohu si pomoct, ale uklidňuje mě, že dnes nenarazím na ten pár ledových očí.
     Seznámil jsem se s Arminem a Mikasou. Oba dva mi jsou v příběhu hodně blízcí, a tak s nimi musím vycházet. Armin je hodně milý a chytrý kluk, ale také věčně ustrašený. Mikasa se zase hodně rychle učí, ale ta její starostlivost. To se nedá vydržet. Jinak si rozumíme vcelku dobře.

Levi

----------O týden později----------

     Brzo ráno jsem vstal. Teda lépe řečeno mě probudil ten děsně otravný zvonek, který stále zvonil. Došel jsem otevřít.
     Kdo jiný než Hanji „můžu u tebe na pár dní zůstat?" vyvalí na mě svou prosbu.
     Nechápavě na ní koukám. „Proč?"
     „Nastěhovali se ke mě moji rodiče. Prý nemají kde bydlet. Prosím," žadoní.
     „Ne," upřímně, čekala snad něco jiného?
     „Ale no tak. Vsadím se, že kdyby tu byl Eren-"
     „Toho spratka sem netahej," přeruším ji. Chtěl jsem, aby to vyznělo jako, že si nepřeji, aby vytahovala někoho, kdo mě děsně otravuje. Bohužel mám pocit, že i já sám jsem v tom pocítil lehounký náznak obrany.
     „Tak Erwin, to máš jedno. Prosím."
     Povzdechnu si, „fajn," oba dva jsme odešli do obýváku.
     „Super! Budu ti tu uklízet," nabídne se.
     „Prosím tě, nic neuklízej, nebo mi tu naděláš nepořádek," varoval jsem ji.
     „Zítra jdeme natáčet. Konečně!" zajásala.
     „Hmm..." jediné, po čem toužím, je chvilka klidu.
     „Hele, nechceš jít dnes do baru? Znám jeden, kde je nádherně naklizeno. Ani zrnko prachu tam není," zeptala se mě Hanji. Samozřejmě. A já málem zapomněl, koho jsem si to vlastně přitáhl do domu. Dohazovače. Jak šlechetné Hanji, že ses připomněla.
     „Za Erenem mě nedostaneš," pronesu klidným, ale přesto vážným hlasem.
     „Tys tam byl?" šibalsky se usmála. Trochu jsem se prořekl. Uznávám. Na druhou stranu to byla ona, kdo mi řekl, jakou vykonává práci.
     „Blbá náhoda, nic víc v tom nehledej," odůvodním a odejdu ke gauči, na který si sednu.
     Hanji mě napodobila „a nechceš se jít dneska na Erena a ostatní podívat?" navrhne jiný plán. Jako, že bych šel na natáčení? Ani mě nehne. Nepůjdu dobrovolně mezi lidi. A za ním nejdu už vůbec.
     „Proč mi pořád někoho cpeš do mého osobního života?!" zvýšil jsem hlas.
     „Protože nechci abys byl po zbytek života jenom kvůli tvé povaze sám," vysvětlí mi aniž by se nechala zastrašit mým hlasem.
     „Jsem slavnej, jestli budu mít náladu na vztah, prostě si vezmu někoho z fanoušků."
     „Jo, půjdou jenom po tvé slávě. Ani tě neznají. Zato Eren... Ten kluk vypadá na ten typ, který miluje celým srdcem," snaží se mi vyvrátit můj názor. Po chvilce dodá „mimo jiné to je sexy kluk," vstala a odešla, nejspíš do kuchyně.
     Ts, já jí dám. Jenom kvůli povaze mě nechtějí? To je jenom důkaz toho, že je všechno falešné, z jejich strany. Navíc i kdybych chtěl s Erenem být stejně to nebude pravděpodobně možné. Musí mít holku. No super. Já tu ukdákanou slepici zabiju. Donutila mě o tom přemýšlet.
     „Měl jsi snídani?" ozve se z kuchyně. To mě donutilo se zvednout a jít za ní „měl by ses převléknout," poradila mi aniž by se na mě podívala. Krájela čerstvá rajčata.
     „Copak, vzrušuju tě?" zašklebím se na ni, ale málo. Prakticky mi zůstal skoro stejný výraz jako vždy.
     Odešel jsem si pro oblečení s kterým odejdu do koupelny. Po sprše se obléknu a vyjdu znovu do kuchyně. Hanji mi podá salát, který si vezmu.

*****

     O půl dvanácté jsme vyjížděli na místo, kde se mělo natáčet. Dnes by to nemělo být nic těžkého. Přece jenom to je moment, kdy mě a ostatní z průzkumné legie poprvé uvidí fanoušci ve filmu.
     Na natáčení probíhalo všechno hladce, naneštěstí se na nás přišel podívat ten spratek. Když jsem jistě věděl, že na mě kamera není otočená podíval jsem se na něj. Naše pohledy se střetly jako v tom baru. Tento moment jsem přerušil kvůli scéně, která byla věnována mě a Hanji.

Eren

----------O týden později----------

     Natočený máme už kus. Nebo za ten týden to je kus, jinak to je samozřejmě zrnko prachu. Scénář už máme na všech 25 dílů. Byl jsem hrozně rád, když jsem zjistil, že v půlce budu natáčet hlavně s Levim. Třeba se od něj přiučím. Něco nového, co se týče hraní. Zároveň mě z toho ale také mrazí. Co když budu pro něj k smíchu?
     Dneska máme my nováčci - většina nováčků - konečně padla. Natáčí totiž hlavně průzkumná legie, v níž je i Hanji, Erwin a Levi.
     S Arminem a Mikasou jsme se rozhodli za nimi jet. Teda já jsem se rozhodl s Arminem, Mikasa se jenom přidala. Bereme to tak, že se chceme přiučit novým věcem od profesionálů. A já pak budu mít alespoň méně naděláno do kalhot, až uvidím Leviho hrát. Anebo budu poté při našich společných scénách víc nesvůj. Jedno z toho.
     Vstal jsem z postele a podíval se na hodiny. Za dvě hodinky mám být na nádraží.
     Na nádraží už oba dva čekali. Zamával jsem na ně zdálky, přičemž mi zamávání oplatili. Nasedli jsem do vlaku. Cesta trvá přibližně hodinu, takže jsem se mohl v klidu prospat.
     Když jsme konečně dojeli začínala nastupovat lehká nervozita. Co když nebude rád, že tam budu? Samozřejmě, že nebude rád. Ale doufám, že ho to nerozzuří.
     Od nádraží to je už jenom kousek, takže se bez rozmyšlení hned vyrazilo. Cestou jsme se bavili o různých ptákovinách, dokud se nenarazilo na štáb. Přešli jsme až k němu a všechny pozdravili.
     S úžasem jsem sledoval vše, co se mi před očima dělo. I když to nebyla zatím žádná pořádná akce, pořád to bylo něco nepopsatelného. Přeci jenom vidím známé tváře, jak hrají! Profíky pozná každý.
     Koukal jsem se z jednoho na druhého, když to najednou BUM! Strnul jsem. Levi na mě koukal. Má to dovolený, když se natáčí? Koukali jsme se tomu druhému do očí, neustále bez sebemenší pauzy, dokud mu to scéna nezatrhla.
     Proč koukal na mě?

*****

     Jakmile měli přestávku Hanji přiběhla za námi. Očividně si mě taky předtím všimla. To jsem tak moc nápadný?
     „Erene! Co tady děláš?" zeptá se s nadšením. Tak nějak mě těší, že alespoň někdo je rád, že mě vidí.
     „Přišel jsem vás omrknout, jestli to nevadí."
     „Mě vůbec, zato tady Pan bručoun má ve zvyku na všechno nadávat," řekla a podívala se za sebe. Téměř hned mi došlo, o koho jde.
     „D-dobrý den," pozdravím. Jsem trochu nervózní, teda aspoň v jeho přítomnosti.
     „Co? Levi, ty ho nutíš vykat? Ale no ták," napomene ho Hanji. Obdivuji ji, že se s ním dokáže bavit takhle. A ještě více se divím, že jí to prochází.
     „Páni, vy jste Levi? Úžasný," odvětí Armin a tak zachrání celou tuhle situaci.
     Levi si otráveně zamumlá něco pro sebe. Jde vidět, že ho otravujeme. Dobře, možná se Arminovi nic zachránit nepodařilo.
     „Jo, to je ten Levi. Je to pes, co štěká, ale nekouše," představí Hanji svého kamaráda - tedy pokud se to tak dá nazvat - a kolegu zároveň. Zároveň dodala důraz na jedno slovo, při kterém se na Leviho ošklivě zamračila. Byla to docela vtipná podívaná, která mě nutila k úsměvu. Pouze vnitřnímu, nedovolil bych se usmívat před Levim něčemu takovému. Opravdu jsem nechtěl dnes ukončit svůj život.
     „Zavři zobák, slepice jedna praštěná," konečně něco poví. Jeho zrak chvíli spočine na mě a potom se přemístí zase někam jinam. Že by si všimnul toho vnitřního úsměvu? Nemožné. Kdyby jo, už bych nebyl mezi živými.
     „Jak jste se sem dostali?" zeptá se se zájmem Hanji. Opravdu oceňuji její snahu zazdít Leviho komentáře a náladu.
     „Vlakem, za chvíli ale budeme muset zase jít," odpoví Armin. To jsme tu už tak dlouho? Čas utíká opravdu rychle.
     „Hmm... Levi, nechceš je svést?"
     Touto otázkou si Hanji získá Leviho překvapený a otrávený pohled s bonusovou ostrou nemístnou poznámkou, ale kupodivu úsměvnou „nejsem žádný taxík. Ještě mi udělají v autě bordel," opravdu mu jde jen o čistotu? Ten člověk je vtipnější, než se zdá. Možná už začínám Hanji chápat, proč se u něj zdržuje.
     „Ne, to je dobrý. Nemůžu se cpát někomu do auta, když to nechce," dodám rychle, aby Hanji znovu nepřemlouvala Leviho.
     „Hej, spratku. Můžeš na slovíčko?" zeptá se Levi s upřeným pohledem na mě. Huh?! Proč já?! Já to věděl, chce mě zabít.
     Všichni na něj koukáme s překvapeným výrazem. Až na Mikasu, která ho propaluje vražedným pohledem. Jo, Ackermani se očividně nezapřou. Nejsou příbuzní, ale tohle je opravdu komické.
     „Jdeš nebo ne?" zeptá se po delším tichu, „žádné blbé komentáře, slepice," varuje s ledovým pohledem a chladným tónem svou kolegyni.
     „Jasná páka, užijte si to," usměje se na Leviho.
     Levi se otočil a vyrazil asi ke stánku s občerstvením. Vystřelil jsem za ním. Chvíli jsme chodili mlčky. Což nebylo vůbec dobré na mé myšlenky. Co po mně kruci chce?! Radši bych umřel teď hned, než čekat pomalu na bolestivou porážku.
     „Potřeboval jste něco?" zeptám se, to ticho bylo nesnesitelné.
     „Ber to jako krok k mé důvěře k tobě," odpoví. Což mi vůbec nepomohlo. Jako by mluvil z cesty. Nevím, o čem to mluví. Očividně zastihl mou nechápavost, a tak to zkusil jinak - opět stejně blbě, ale teď už jsem alespoň mohl předvídat, o co šlo - „jaké je tvé celé jméno?" zeptá se.
     Ví to. Jak komické. Sám ho při prvním střetu řekl. Ale dobře dobře. Erene, nádech, výdech. Ten člověk se snaží prostě začít od začátku. Nejspíš. A začíná se představením. Moc mu to tedy nejde, ale tu snahu musíš ocenit, Erene. To je vše, co po tobě chci.
     „E-Eren Jeager," odpovím, „a vy se jmenujete?" poškádlím ho. Jen tak jemně. Samozřejmě vím, jak se jmenuje, kdo by nevěděl. Ale přece ho nemohu v tom představování zklamat, no ne?
     „Levi," odsekne s pohledem odvráceným ode mě. Vypadá to, jako bych nad ním vyhrál.
     „Příjmením?" nemohu si odpustit. Možná mě za to zabije, ale tohle je prostě moc velká příležitost ho poškádlit. Opravdu to nemohu odmítnout.
     „Nemám ho rád, nikdy jsem se s ním nevytahoval. Jen když to bylo nutné. Takže ti ho říkat nebudu, spratku," odprskne. Očividně mi zas tak moc důvěřovat nechce. Začnou mi cukat koutky úst. Tentokrát ten smích už neudržím.
     Nechápavě na mě kouká, „co je?" zeptá se.
     „Nic, jenom, že ta role na vás perfektně sedí, heichou."
     „Šetři si dech, takhle mě budeš od půlky seriálu oslovovat pořád."
     „Rozkaz!" pořád jsem se smál. Atmosféra kolem nás byla uvolněnější. Možná se mi to jenom zdálo, ale přišlo mi, že jeho koutky úst se o kousíček zvedly.