Levi

     Dneska je první sraz, co se týče mé další práce. Včera jsem dostal oznámení, kdy a kde se dneska sejdeme se štábem. Neočekávám dnes nic jiného, než jen postup celého projektu a předání scénářů.
     Ráno jsem se nasnídal, osprchoval a oblékl do něčeho slušného. Tedy, já chodím vždy slušně oblečen, ale dnes jsem si vzal jedny z lepších kousků. Potom jsem nasedl do svého auta a odjel na určené místo.

*****

     Bylo tam už plno lidí. Davy lidí mi opravdu nechyběly. I přesto jsem se to tu ale rozhodl obhlédnout. Přeci jenom nemám co jiného na práci.
     „Levi!" zakřičí na mě známý hlas. Otočím se a spatřím Hanji. Ještě ta mi tady chyběla. Co tu kruci pohledává?
     Přiběhne ke mě. Já pouze zaprotestuji povzdychem „takže ani tady nebudu mít od tebe pokoj."
     „Ale prosím tě," mávne nad tím bez zájmu rukou. Na mé poznámky si za ty roky dokonale navykla „kdo je asi hlavní hrdina?" zeptá se a zároveň se rozhlíží kolem sebe. Předpokládám, že se snaží tipnout, kdo je ten šťastlivec. Poté, co si ve své hlavě udělá svůj typ anebo to vzdá - což je ta pravděpodobnější varianta - opět pokračuje v monologu „koukala jsem se do scénáře. Je to fakt něco. Ten příběh je boží!" zaječí s nadšením. Mě to ale ani v nejmenším nezajímá, a tak jen nezúčastněně zabručím.
     „Čau lidi," pozdraví nás Erwin, který k nám došel. Mávnu na pozdrav rukou a dál pokukuji po lidech. Nijak extra se jim ale nevěnuji.
     Po delší době jsme byli všichni svoláni do haly, kde nás ochotně seznámili s průběhem zkoušení scén a natáčení. Také nezapomněli zdůraznit originalitu tohoto seriálu. I já musel uznat, že se vskutku jedná o originální nápad.
     Tento projekt je zajímavým hlavně tím, že si ponecháme ne jenom naše jména, ale i náš charakter. Jinými slovy se ve filmu budu jmenovat Levi Ackerman. A tato postava bude taktéž stejně reagovat na jednotlivé situace. Nebo to si alespoň tvůrci myslí. Je poměrně děsivé, že uhodli, že jsem ve skutečnosti chladný surovec. Ale špetku milosti mi tam také nechali, s čím tak úplně nesouhlasím. Kde na to všechno ale stihli přijít mi je záhadou.
     Méně podstatná věc je mnoho nováčků. Lidé, co nemají téměř žádné zkušenosti s herectvím budou hrát v tomhle seriálu? Nesmysl. Je to k smíchu. Akorát to budou nám - profíkům - kazit. A ještě více mě rozpaluje, že jeden nováček obsadil hlavní roli. Nováček bude důležitější jak já? To je hloupý vtip.

*****

     Po rozchodu nás čekala pohostinnost. Dovezli plno občerstvení. Teď jsme se měli už jenom bavit. Jak "milé". Radši bych odsud hned vypadnul. Mimo jiné se nedá žádná zábava ani najít, když máte za zadkem Hanji s Erwinem.
     „Wow! Hej! Ty! Barmane, čekej!" zaječela z ničeho nic Hanji. Vůbec ji nezajímalo, že přerušila konverzaci s Erwinem, která ani zdaleka neskončila.
     Nějaký kluk se otočil naším směrem. Vysoký kluk s oříškovými vlasy a smaragdovýma očima. Vypadal dost zmateně, ale když uviděl Hanji, na jeho obličeji se rozzářil úsměv. Mávnul na pozdrav rukou.
     „Zdravím," pozdravil jakmile dorazil k nám. Mě nevěnuje jediný pohled. Že by z nervozity? Anebo je prostě jen drzý. Koneckonců baví se přeci s Hanji.
     „Co ty tady děláš?" zeptá se Hanji s nadšením v hlase.
     „Dostal jsem hlavní roli. Nevím jak se to stalo, ale jsem za to rád," odpoví a znovu se usměje. Tentokrát se podrbe i na šíji. Takže je nervózní.
     Zarazím se. Takže tady ten spratek má hlavní roli? Zajímavé.
     „Levi, tohle je ten kluk o kterém jsem mluvila. Docela náhoda, co?" informuje mě Hanji. Nebo seznámí? No, pokud to bere jako seznámení, tak se jedná o pěkně chabé seznámení. A vůbec, to ji to napadlo až teď?
     Ten spratek se teprve až teď na mě podívá, jako kdyby mě vůbec neviděl. Ztuhl. Zato já na něj koukal lhostejným ledovým pohledem. Přeci jenom ukradl mi hlavní roli.
     „Dobrý den, doufám, že budeme spolu vycházet," odvětí a podívá se do země. Spíše to celé jen špitl. A tváře mu jemně zrůžověli. Asi bych se nad tím měl pozastavit se slovem roztomilý. Jenže já si myslím přesný opak. Pěkně nechutné. A divné.
     A vůbec. Co to mělo znamenat to dobrý den?! Svým způsobem mi to lichotí - protože budím alespoň respekt - ale také - a to hlavně - mě to uráží.
     „To se ještě uvidí," vrazím do něj imaginární ledové ostří. A jo, opravdu ho pocítil dle jeho reakce. Zahřálo mě u srdce z toho jeho ztuhnutí.
     „Levi, no tak. Nech ho bejt. Neprovokuj," snaží se mě zklidnit Hanji. Otráveně si povzdychnu, ale poslechnu. Dám tak Hanji prostor k další konverzaci „a jak, že se to vůbec jmenuješ?" Vtipné, jak se rozplývala nad scénářem, ale jméno hlavního hrdiny si nepamatuje.
     „Eren, že?" odpověděl jsem za něj, „Eren Jeager. Ve scénáři bylo napsané jméno." Hanji očividně překvapilo, že si pamatuji jeho jméno. A automaticky se jí rozzářily jiskřičky v očích. Beztak myslí na něco nemístného. Pro jistotu ji zpražím pohledem. Očividně pochopila.
     „A-ano. Jsem Eren," přitakal. Konečně se mi kouknul do očí.
     „Nechceš se připojit k nám?" Hanji se zeptá toho škvrněte. Dobře, beru zpět. Očividně můj varující pohled nepochopila. Nebo ho odignorovala.
     „Nerozhoduj za mě," zasyčím na ni. Věděl jsem, co má v plánu. Je to přeci hezký vysoký kluk. A já jsem přeci na kluky. Víc se mi ta její slova do hlavy zažrat nemohla, že?
     „Ne, to je dobrý. Nemám v plánu být někomu na obtíž. Už asi půjdu," dořekl to a odešel.
     Otočil jsem se od něj pryč a namířil si to k autu. Nemám v plánu tu být další minutu s Hanji a tím spratkem. Nemám v plánu plýtvat svým časem na hloupé dohazování.

Eren

     Konečně je můj velký den. Dnes se seznámím s novými kolegy. Dneska začne moje velká výzva. A společně s ní i velká kariéra.
     Ráno jsem vyskočil z postele jako nikdy předtím. Ve sprše jsem si prozpěvoval mé oblíbené písničky. Poté jsem si udělal hodně dobré palačinky ke snídani. U skříně jsem stál dobrou půl hodinu, a to nemívám ve zvyku. Potom už stačilo jenom čekat na správnou hodinu.

*****

     Na srazu jsem byl uchvácen. Vím, že tady má být hodně lidí, ale nečekal jsem, že až tak moc lidí.
     Procházel jsem se tu a zkoumal prostředí.
     Během čekání doma, než jsem vyšel jsem si hledal nějaké info o hercích, kteří se na tomto projektu podílejí. Samozřejmě tu měl hrát i Levi. Jsem nervózní, co když na něj narazím? Jak se mám chovat? Netuším, ale to teď musím hodit za hlavu. Teď jsou mnohem důležitější věci.
     Plno lidí mě ignorovalo, bylo mi trochu nepříjemné, když se nemám s kým bavit. Ale dávalo to logiku, nejsem známá celebrita. Proč by se namáhali se mnou bavit, že?
     Trochu pozornosti se mi dostalo teprve po předání informací v hale. Koneckonců jsem hlavní postavou. Bože, to je tak velká zodpovědnost! Všichni ode mně mají určitě velká očekávání. I přesto, že jsem pouhý amatérský herec.
     Po delší době jsem chtěl odejít. Záživné to tu pro mě moc nebylo. Spíše stresující. Avšak v moment, kdy jsem se chystal odejít na mě někdo zavolal. Teda myslím si, že to bylo na mě.
     „Wow! Hej! Ty! Barmane, čekej!" Otočil jsem se. Hanji! Usmál jsem se od ucha k uchu a přišel k ní. Mávnul jsem rukou cestou na pozdrav.
     „Zdravím," pozdravil jsem, když jsem přišel až úplně k ní a Erwinovi, který stál za ní.
     „Co ty tady děláš?" zeptá se mě Hanji.
     „Dostal jsem hlavní roli. Nevím jak se to stalo, ale jsem za to rád," odpovím a znovu se usměji.
     „Levi, tohle je ten kluk o kterém jsem mluvila. Docela náhoda, co?" řekne Hanji.
Kouknul jsem se na nízkého černovláska. Až teď jsem si ho všiml. Ztuhl jsem. Jak je možné, že jsem si ho nevšiml?! Zabíjel mě ledovým pohledem. Musím něco říct, aby to nevypadalo divně. Cokoliv!
     „Dobrý den, doufám, že budeme spolu vycházet," vypravím ze sebe a podívám se do země. Bože, co jsem to jenom řekl?! Trapnější věc jsem ze sebe dostat už nemohl, co?
     „To se ještě uvidí," byl chladný. Tak nějak mi to k němu sedí víc než romantik z jeho posledního filmu.
     „Levi, no tak. Nech ho bejt. Neprovokuj. A jak, že se to vůbec jmenuješ?" napomene ho Hanji a zároveň se mě zeptá na jméno.
     „Eren, že?" odpověděl Levi za mě. Odkud zná mé jméno? „Eren Jeager. Ve scénáři bylo napsané jméno," vysvětlí vzápětí, jako by mi četl myšlenky. 
     „A-ano. Jsem Eren," konečně jsem ze sebe něco vykoktal. Podíval jsem se mu do jeho průzračně šedivých očí. Byly děsivé. A odtažité. Jako by nechtěl mít s tímto světem nic společného. Ale přesto ta barva byla nádherná.
     „Nechceš se připojit k nám?" Hanji se mě zeptala.
     „Nerozhoduj za mě," zasyčí na ni Levi.
     „Ne, to je dobrý. Nemám v plánu být někomu na obtíž. Už asi půjdu," dořekl jsem to a radši odešel. Chtěl bych jít s nimi. Opravdu bych moc chtěl, ale nemám v plánu někomu překážet. Nechci nikomu překážet.

Levi

     Večer utíkal hrozně pomalu. Spát se mi nechtělo a v televizi nic nedávali. Dá se to považovat za klasický večer.
     Že bych šel do baru? Po dlouhé době? Nezní to úplně špatně. Ty klasické večery bych si mohl něčím zpříjemnit.
     Po chvíli zvažování mého nápadu jsem se nakonec oblékl a odešel z domu za účelem najít nějaký bar. Nechvátal jsem, ba naopak. Čím dál dojdu, tím déle bude trvat návrat domů a to je můj cíl.

*****

     Po delší době jsem narazil na jeden bar, který měl zvenčí alespoň uklizeno. To by mohlo být slibné místo.
     Vešel jsem dovnitř. Namířil jsem si to rovnou až na konec stolu, kde nikdo nesedí a celkově se mi tam nebude dostávat moc pozornosti. Taková místa mám nejraději. Sednu si na židli a objednám si něco silnějšího.
     Když dostanu svoji objednávku, podívám se na barmana za účelem mu poděkovat. Strnu. Koukáme na sebe jako kdyby na tom měl záviset náš život.
     „Ehm... No... Dlouho jsme se neviděli, že? To je ale náhoda," zasměje se nervózním smíchem.
     „Co tady děláš?" zeptám se nezaujatě. V duchu mě to ale skutečně zarazilo. Když si teď tak vzpomínám, Hanji se zmiňovala o tom, že na něj narazila v baru. Barman. Vysoký hezký barman. Ten popis teď nabírá úplně jiných rozměrů. Kdyby tu byly totiž nějaké holky, rozhodně by jejich hodnocení byly pozitivní. A i já - jakožto gay - musím uznat, že v těch barmanských hadrech vypadá dobře.
     „No, pracuji tady. Co tady děláte vy?" jo. To dává logiku. Nedával jsem si pozor. Měl bych se zklidnit. Bylo to jen hloupé překvapení.
     „Co bych dělal?" odseknu.
     Podívá se do země. Nijak si toho nevšímám. Rozhlednu se okolo sebe „kdo tu uklízí?" zeptám se.
     „Nejčastěji já, ale jsou tu i jiní lidi," odpoví.
     „Ty? Nevypadáš na typ člověka, který uklízí," zhodnotím se vší upřímností, kterou vlastním. Mladí vysocí hezounci jsou dost často bordeláři.
     „Nechcete ještě něco k pití?" odignoruje můj komentář „a můžu vám tykat?" dodá s velkým otazníkem na konci.
     „Ne. Už půjdu. Ale ty, spratku mi můžeš tykat až ti budu důvěřovat," odmítnu ho ve všech otázkách.
     „Vy mi nedůvěřujete?" opravdu je drzý. Jak ta Hanji. To se od ní naučil?
     „Ne."
     „A čím si tu vaší důvěru získám?" jeho nervozita je ty tam. Kam ji schoval za tak krátkou dobu? Tomu říkám talent. Při prvním střetnutí sotva pípne, při druhém je nervózní, ale to ho po pár větách přejde. Jestli je na něco talentovaný, tak na zvládání stresu. Připočítal bych k tomu i otravnost, ale tam vede Hanji.
     „Uvidíme," odešel jsem. Proč jsem musel vkročit zrovna sem? Ze všech barů zrovna tenhle. Asi mám taky talent. Talent na hledání problémů.
     A vůbec, co si myslí? Že mu budu důvěřovat po druhém setkání? „Ts."

Dobře dobře... Po těch úpravách jsem si zde trošičku něco přidala. Aby to bylo více zajímavé xD