Eren

     Tento večer mám jít až do rána pracovat do baru. Proto jsem si přispal. Celý den jsem jako obvykle neměl nic na práci, takže mou nudu zahnalo brouzdání po netu, poté jsem si chvíli četl knihy dokud nenastal konečně večer.
     Oblékl jsem se do černého trička a černých riflí a vyrazil směr bar.

*****

     V baru jsem dostal svoji práci, tak jako vždy. Abych byl přesnější, tak jsem dostal jednu část baru. Ta přidělená část byla ale prázdná, protože je nejdál od vchodu.
     Po pár minutách se přeci jenom někdo odhodlal přisednout si v té nejzadnější části barového pultu. Nějaká osoba s kloboukem. Ochotně jsem se jí začal věnovat s úsměvem na tváři. Nabídl jsem jí lístek s nápoji. Osoba nakoukla do seznamu a následně si objednala konkrétní drink, který jsem ochotně připravil. Tím má práce ale skončila, proto jsem se rozhodl věnovat se leštění sklenic a úklidu.
     Po další čtvrt hodině se k muži s kloboukem přidala další osoba, která vypadala jako... Hanji?! Co tady dělá?! Mile pozdravila s velkým úsměvem na rtech, poté si začala povídat s druhou osobou. Celý nervní jsem i s lístkem plným nápojů přešel k jedné ze světových hereček. Lístek odmítla, ale objednala si, tím naše konverzace ale skončila. Neodvážil jsem se navázat jakoukoliv další konverzaci.
     „Tady to je," řekl jsem jako vždycky se stejně milým úsměvem, tentokrát ale lehce nervózním.
     „Díky!" koukala se na mě s velikánským úsměvem „hele, já tě odněkud znám. Kde jsem tě jen tak viděla..." dumala.
     „Nehrál jsi v nějakém filmu?" zeptal se mě muž.
     „Ano, párkrát jsem si zahrál, ale jen vedlejší role a méně zajímavé filmy," odpovím s údivem, jelikož mě skoro nikdo nezná.
     „Erwine, sundej si ten klobouk! Je to neslušný takhle s někým mluvit," domluví muži Hanji a zatřese s ním.
     Ztuhnu. Jako vážně myslela Erwina? Toho Erwina kterého myslím?! „Co vás sem dva přivádí, smím-li se zeptat?" zeptám se. Tato otázka mě hlodala od doby, co jsem spatřil Hanji. Ale až tentokrát jsem se odhodlal k tomu ji nahlas vyřknout.
     „A kam jinam máme chodit?" vyjekne překvapeně Hanji.
     „Nevím. Musí to být těžké přežívat venku, když jste všude známí," odpovím „ale stejně vám závidím. Taky chci být hercem. Chci být vzorem pro ostatní lidi, jako-"
     „Jako Levi?" skočí mi do řeči Hanji.
     Jenom přikývnu. Udivila mě. Asi to není nic překvapujícího, ale i tak mě překvapila, že to věděla.
     „Hanji, měli bychom jít. Za chvíli to začíná," vypraví ze sebe Erwin.
     „No jo, suchare. Tak mi půjdeme. A ať se tvůj sen vyplní. Vlastně ten samý sen měl právě ten Levi, který je po celém vesmíru známý. Tak zatím," rozloučí se Hanji s drobným tajemstvím a poté již vyráží za Erwinem ven.

Levi

     Z uklízení mě vyruší zvonek. Otráveně si zamumlám něco nesrozumitelného i pro mě a pak dojdu otevřít. Hanji. Jak jinak.
     „Co tu chceš?" zeptám se nezaujatě.
     „Už zase uklízíš? No to mě podrž," řekne pouze s přehnaně šokujícím výrazem.
     „Nehodlám se opakovat," promluvím lhostejným hlasem.
     „Ale no tak. Jen jsem šla navštívit svého kamaráda."
     „Nejsem tvůj kamarád," opravím ji.
     „Neuvěříš koho jsem včera potkala," ignoruje mou opravu. Opravdu, nikdy neposlouchá. Proto ji nesnáším.
     Poraženě si povzdechnu a odejdu do obýváku. Za mnou se řítí Hanji. Sednu si na gauč a ona hned vedle mě. Nic ji nenabídnu, protože ji nepovažuji za svého hosta, ale za otravnou bytost.
     „Tak povídej," pobídnu ji.
     „Byl to kluk v baru, asi tak 20 let. Hrál v pár filmech a má stejný sen jako máš ty. Úplně jsem si vzpomněla na tvé mládí. Teda s jednou výjimkou."
     „Jakou?" zeptám se nezaujatě.
     „On je o hlavu vyšší jak ty," tak ti pěkně děkuji Hanji. Oceňuji, že jsi přišla jen proto, abys mi vytkla mou výšku.
     „Hmm... To je zajímavé, ale mě to ani za Boha nezajímá. Takže vypadni," vezmu si hrnek s černým čajem ze stolku.
     „Ale no tak. Nechceš mu trochu pomoct? Myslím doporučit nějakému filmu? Vím že jich plno odmítáš," zkusí na mě smutná očka.
     „Jmenuj jediný důvod, proč bych to měl dělat."
     „Seš na kluky," zargumentuje přesvědčeně.
     Vyprsknul jsem čaj před sebe. Proč by to zrovna teď vytahovala? Vlastně to u ní je zcela normální. Málem bych zapomněl.
     „On je hezkej, vysokej, prostě sexy kluk."
     „Jdi někam. Prostě tomu spratkovi nepomůžu, jasný?!" rozčílím se.
     „Jak chceš. Jen mi ho přijde líto ho takhle vidět zničeného v tom baru," zvedla se z gauče. „Tak se měj," vstane a odejde. To sem opravdu přišla jen kvůli tomu?!
     Zaklonil jsem hlavu a znovu hleděl do stropu. Ten stejný nudný strop.
     To že jsem gay ještě neznamená, že mi musí do hlavy cpát pořád nějaké kluky, na které zrovna narazí. Ať jde doháje, slepice jedna.

*****

     Večer mě zase někdo otravoval zvonkem. Se znechucením jsem šel otevřít. Obdržel jsem dopis. Jaký blb posílá večer poštu? Nechápu. V dopise byla nabídka o roli. Seriál Attack on Titan, jo? Něco málo jsem o tom slyšel. Vše jsem pročetl. Je to vcelku zajímavý děj. A jsou tam také zvláštní podmínky. Pro jejich neštěstí teď momentálně ale nemám náladu na jakoukoliv roli.
     Už jsem jim chtěl zavolat, že odmítám, když jsem si všiml menšího písma. Nejsem v hlavní roli. To je divný. Vždycky mě dávali v akčním filmu do hlavní role, proč ne teď? To by mohlo být zajímavý. Dobře, jdu do toho. Tohle by mohla být zábava. A navíc mě zajímá, kdo mi převzal hlavní roli.
     Zavolal jsem a odkýval jim nabídku. Děkovali mi a potom oznámili, že později zavolají. Telefon jsem odhodil a došel se osprchovat. Potom jsem zalehl do postele a šel spát.

Eren

     Brzy ráno na mě někdo zazvonil. Probudilo mě to. Celý otrávený a hlavně rozespalý jsem šel otevřít. Měl jsem na sobě boxerky a tričko, takže jsem v pohodě, že? Není to neslušné, ne?
     Nějaký muž mi osobně doručil dopis. Proč ho prostě nehodil do schránky? Bože můj.
     Sedl jsem si na gauč. Otevřel jsem zdobený papír a začal číst.
     Oči mi div nevypadly z důlků po tom, co jsem přečetl prvních pár řádků. Oni mě chtějí do toho (snad) hodně populárního seriálu? A jako hlavní postavu? Kecy. Tomu nevěřím! Musí se jednat o nějaký vtip. I tak jsem ale vzal telefon do ruky a vyťukal číslo z dopisu. Už už jsem chtěl vytočit a oznámit kladnou odpověď, když jsem se zarazil.
     Co když to je špatný nápad? Radši bych neměl. Ale zase je to jedinečná příležitost. Já nevím... Je to velká zodpovědnost a... Nevím jestli by nebyli ze mě potom zklamaní.
     Při nejhorším mě vyhodí. OK, jdeme do toho.
     Zavolal jsem a nabídku jim odkýval. Byli nadšení. Potom mi řekli, že se za dva dny sejdeme na určitém místě. Pozorně jsem poslouchal a v hlavě si dělal poznámky.
     Po ukončení hovoru mi bylo do tance. Jupí! Já budu hlavní hrdina v Attack on Titan.
     Docela dost by mě zajímalo, kdo všechno tam hraje. Tak nějak mi došlo na základě děje, že tam bude osob dost.
     Jdu to někam zapít. Jdu do nějakého baru. Jo, to bude super! Jdeme na to. Ale vždyť je ráno. Myslím, že bych měla ještě jít spát.
     Po dlouhém rozhodování a mé nerozhodnosti vyhrála druhá varianta. Znovu jsem si lehnul a za pár minut byl tuhý. Přeci jenom radši se dobře vyspím než se vrátit s kocovinou.