V dnešním díle dáme více prostoru Dracovi a Hermioně 😏

***

" Grangerová, abys mě porazila budeš muset vymyslet příště něco lepšího," uchechtl se Draco.

" Fajn, co zas budu muset sníst?" zeptala se otráveně.

" Minule jsem čekal, že to neuděláš, ale překvapila jsi, takže teď je to bezpředmětné," zavrtěl Draco hlavou.

" Takže co?" zeptala se ostražitě.

" Takže tě budeme muset donutit porušit školní řád," řekl Draco a zlomyslně se usmál.

" Hej, já nechci školní trest," zamračila se.

" Tak se budeš muset snažit, ať tě přitom nechytí," chechtal se Draco.

" Ty jsi hrozný. Dobře, ať vidíš, že já držím slovo, co mám udělat?"

" Seber dnes v noci Trelawneyový z věže věšteckou kouli a přines mi ji dolů do sklepení," ušklíbl se Draco a sledoval, jak Hermiona vzteky rudne.

" Já nejsem žádná zlodějka!" mračila se jak sto čertů.

" Pokud to neuděláš, tak všude rozhlasím, že ráda kouříš klukům v příštěnku na košťata. Vsadím se, že do rána budeš mít celou řadu zákazníků," řekl zlomyslně. Vykulila na něj oči a šokovaně otevřela ústa. Ještě nikdy v její přítomnosti nemluvil sprostě.

" Jsi nechutnej! Tomu nikdo neuvěří," překřížila si ruce na hrudi.

" Chceš to riskovat?" uchechtl se poťouchle Draco.

Zatraceně, Malfoyi nenavidím tě!

" Fajn," prskla Hermiona. Otočila se na podpatku a naštvaně odkráčela.

Já mu ukážu ze mě dělat zlodějku! Příště musím najít něco lepšího, o čem budem mluvit. I když teda jeho téma bylo vážně lepší... Sakra... Kdybych tak jen mohla prozkoumat tu Snapeovu knihovnu...

***

Předtím než zmizela z nebelvírské věže, si od Harryho půjčila neviditelný plášť. Na chodbě ho mít nemusela, však jako primuska měla právo chodit i po večerce po hradě. Nicméně potřebovala krytí, až se vloupe k Trelawneyový.
Vystoupala nahoru do věže a kouzlem si odemkla. Poté přes sebe přehodila plášť a vklouzla do učebny. Rozhlížela se kolem a pak vyrazila k nejbližšímu stolku. Právě si brala jednu věšteckou kouli, když v tom do ní někdo vrazil. Byla to profesorka jasnovidectví. Vypadala úplně mimo. Hermiona vyjekla a dívala se do jejích velkých rozšířených očí. Hrubý hlas jakoby nevycházel z té drobné ženy...

"Až opět měsíc v úplňku bude,
on jeho srdce dobude.
Až jezero krví zrudne,
Ten druhý mu podlehne."

Pak se jakoby probrala z transu a rozhlížela se zmateně kolem. Hermiona pod neviditelným pláštěm utekla co nejrychleji ke dveřím a zmizela z učebny dřív, než by se stalo něco dalšího.

S bušícím srdcem doběhla do nebelvírské věže a do svého pokoje. Tam si lehla na postel a přemítala, co to vůbec slyšela. Potom zvedla ruku a prohlížela si svůj úlovek. Původně měla v plánu jí nahradit nějakou jinou koulí, kterou by vykouzlila, ale to už bohužel nestihla. Připadala si strašně. Zlodějka.

Nesnáším tě, Malfoyi!

Až teď si vzpomněla, že mu slíbila, že za ním zajde do sklepení.

Sakra, vůbec se mi tam nechce... Ale musím nebo bude všude roztrubovat tu nehoráznost.

Povzdechla si a vydala se pomalu pryč. Když sešla až dolů použila na sebe ohřívací kouzlo, tady už na pořádná zima. Malfoy na ni čekal, opřený o dveře zmijozelské koleje.

" To je dost, že ses uráčila. Skoro jsem tu vrostl do podlahy," utrousil Draco.

" Nějakou dobu to sem trvá Malfoyi," odbyla ho. Vytáhla z vnitřní strany hábitu kouli a strčila mu ji pod nos.

" Tady to máš," odfrkla si znechuceně.

" A jak mám vědět, žes ji jen nepřeměnila?" zeptal se.

" Asi mi budeš muset věřit," pokrčila rameny.

" Teď věřit nebelvírovi," odfrkl si Draco a namířil na ni hůlku.

" Hej..." ohradila se.

" Klid, nechci tě uřknout, jen se podívám. Legillimens..." řekl.

Brumbálův otisk jej poté zanechal s obřím nosem. Nevšímal si toho a probíral se jejíma vzpomínkama.
Některé byli dost intimní. Třeba ty ze sprchy a jak se následně prohlížela v zrcadle. Překvapeně zamrkal. Nikdy by neřekl, že bude mít pod tou uniformou tak skvělou postavu. A pak narazil na nedávnou vzpomínku s profesorkou jasnovidectví. Ohromeně zíral na tu scénu před sebou a poté opustil její mysl. Jeho nos se nakonec vrátil do normálu. Ten zážitek jen nechal roztřeseného a ona toho využila jednu mu ubalila. Vzápětí jí Brumbálův otisk inzultoval také pořádným záhlavcem.

" Sakra, pitomá smlouva!" zavrčela.

Draco si kouzlem spravil obličej a zadíval se na Nebelvírku. Měla vážně odvahu. Teď se však červenala, když si vybavila, co všechno v její hlavě viděl.

" Jestli o tom jenom ceknes..." zašeptala.

" Grangerová... Proč bych to dělal? Nitrozpyt není úplně nevinné kouzlo," řekl Draco bez špetky ironie.

" Dobře," přikývla.

" Co měla znamenat za věštba? " zeptal se po chvíli.

" Nevím, Trelawneyová je vážně divná, ale tohle vypadalo skutečně," pokrčila rameny.

" Možná bychom to měli vyzkoumat," zamyslel se.

" Nevíme ani koho se to týká," namítla.

" Na něco přijdeme, jsme přeci ti chytří," řekl Draco a prohlížel si ji se zvláštním výrazem ve tváři.
Pomalu se k ní přibližoval a ona se zamračila a couvala.

" Co to děláš?" zašeptala.

" Zkouším, jak daleko to necháš zajít..." ušklíbl se.

" Co tím sakra myslíš?" naprázdno polkla.

" Potom co jsem videl....jsem zvědavý a chci polibek..." pousmál se. Vykulila na něj své oči a zrudla.

To nemyslí vážně...

" Varuju tě..." hrozila mu prstem. Dál už neměla kam couvat.

" Myslím, že mi dáš tu pusu dobrovolně, teď nebo později," ušklíbl se Draco.

" Sni dál..." odfrkla si

" Dobrá budu si to prát na příští schůzce. Až prohraješ, políbíš mne," uchechtl se.

" Neprohraju!" zavrčela, odstrčila jej a zdrhla. Draco se nahlas zasmál. Sice to byla jen mudlovská šmejdka, ale zato byla zatraceně sexy.

***

Pátrání ohledně věštby bylo odsunuto na neurčito. Ani jeden nemel myšlenky na něco takového. Sice o ní pověděla i Harrymu a Ronovi, ale ti také netušili, co si s tím počít, a tak to nakonec hodili za hlavu. Přeci jen úplněk měl být až za dlouho.

Mezitím se zdálo se, že rivalita mezi kolejemi pomalu vytrácí, a Albusův plán vychází, jenže pak do toho všeho hodili vidle famrpáloveé zápasy. Jako první byl naplánován zápas Mrzimoru se Zmijozelem.

Koleje na sebe pokřikovali ze svých tribun a na hřišti si soupeři nedali nic zadarmo. Ale zdálo se, že Brumbálovo kouzlo působilo potíže. Takže když o sebe odrážeči několikrát drcli a kouzlo je potrestalo kletbou smíchu, díky čemuž se nemohli soustředit na hru. Musel Albus hru přerušit.

" Zdá se to jako menší problém že?" rýpla si Pomona. Ale Albus jen zavrtěl hlavou a pokaždé, když se znovu chtělo kouzlo projevit, prostě jej zrušil. Zbytek zápasu se dohrál bez přerušení.

Hermiona se zábrana do svého výzkumu, tentokrát nesměla prohrát. Přeci se s Malfoyem nebude líbat. Ještě teď ji vřela krev žilách, když si vzpomněla, jak se jí prohrabával vzpomínkami.

Zatracený Malfoy. Kdybych tak já umělá nitrozpyt. Taky bych s mu mohla hrabat ve vzpomínkách a vydírat ho tím. Bůhví co bych tam našla... I když asi bych nechtěla najít vzpomínky, jak si v posteli leští bambus. Jak asi vypadá pod tou uniformou? Je bledý úplně všude? Sakra, o čem to přemýšlím... Při té představě zrudla.

Zakroutila hlavou a zadívala se znovu do knihy. Dokonce se ten týden nebála zabrousit do části s omezeným přístupem. Protože tušila, že takhle tématika by ho mohla zajímat. Něco si vypsala na pergamen a pak z knihovny odešla.

Co když to nebude stačit? Co když zase prohraju... Budu ho muset políbit.... Ty plné růžové rty... Sakra, na co to zas myslím? Malfoyi, ty mě přivedeš do hrobu.

***

Týden uběhl jako voda. Ani Hermiona ani Harry netušili co dělat se svým náhle objevenými pocity. Oba se toho obávali, nechtěli si přiznat, že je jejich zmijozelští přátelé dost vyvádějí z míry. Ron naproti tomu získal dobrého kumpána na famfrpál občas se poštekali, občas zasáhla smlouva, ale jinak se to zdálo v pohodě. Nakonec i Neville vyhlásil příměří se svým zmijozelským. Když se přestal Greg ohánět pěstmi, protože zjistil, že mu to stejně k ničemu není, ukázalo se, že mají s Nevillem společnou vášeň pro bylinky. Chodili spolu do skleníku i v době, kdy neměli oficiálně schůzku. Jejich přátelství se ukázalo jako jedno z nejpevnějších.

***

" Musím si uznat, že vytáhnout téma použití upíři krve byl odvážný krok," řekl Draco, když se s Hermionou sešli na chodbě.

" Takže?" zvedla obočí. Ačkoli tušila, že nemá šanci, jeho téma bylo očividně zase mnohem lepší. Sakra!

" Domnívám se, že to ani nemusím vysvětlovat..."

" Poslyš Malfoyi," couvala před ním.

" Uklidni se... Splácení sázky nebudu požadovat tady a teď."

" Ehm a kdy?"

" Přijď dnes večer do sklepení," pousmál se a ona vyklulila oči.

" Proč?"

" Využijeme soukromí, které mi poskytuje můj samostatný pokoj," zašeptal a ona zbledla.

" Copak ztratila jsi odvahu? Zvláštní, na Nebelvíra," uchechtl se. Věděl na jakou strunu zabrnkat.

" Tss, nebojím se tě," zrudla.

" Fajn, tak přijď, zase kolem půlnoci," řekl Draco a odkráčel na tváři se mu usídlil vítězoslavný úsměv.

Dnes večer budeš moje, Grangerová!