Víkend se kvapem blíží a Harry měl pocit, že ani nemrkl a byla sobota večer. Kvůli tomu, co jej čekalo si ani víkend neužil. Celou sobotu se mu v hlavě honili prapodivné scénáře, jakým způsobem ho Snape bude chtít ponížit a nebo zlikvidovat. Hermiona o něm prohlásila, že je až moc paranoidní a ukázala mu tu část smlouvy, která Snapeovi zakazuje mu fyzicky ublížit. Odpověděl jí, že Snape si vždycky najde nějakou skulinku.

Ron i Hermiona se se svými Zmojizely měli sejít taktéž v neděli. Vlastně celá škola se dohodla, že neděle budou věnovat tomuto. Každý tedy v jiném čase.

Harry si nemohl pomoct, ale připadal si jako odsouzenec na popravu. Vlastně nikdo neměl až takový problém s člověkem, kterému vylosovali. Zvlášť ti, kteří nezískali přítele ze Zmijozelu.

Kupodivu i přes veřejné nepřátelství zmijozelských, každý jednotlivě souhlasil se svými schůzkami. Pravděpodobně kvůli těm sankcím, na které odkazovala smlouva.

V noci nemohl Harry vůbec spát, neustále se převaloval a když konečně k ránu usnul, zdály se mu noční můry. Ráno kvůli tomu zaspal snídani.

Severus si ihned všiml, že Potter nesedí mezi svými.

Co se stalo? Snad nehodlá vycouvat z naší dohody.

***

Co se týkalo ostatních a jejich schůzek tak ostatní koleje neměli problém se scházet. Zmijozel nechával všechny schůzky až na nejzazší termín, stejně jako Harry a Severus a tak se stalo, že Černé jezero bylo hned z rána obklopeno spoustou studentů. Zmijozelští do samozřejmě dávali na čas. Tedy kromě Severuse. Ten u jezera postával také a podezřívavým pohledem si měřil Grangerovou. Rozhodl se si něco ověřit.

" Dobré ráno profesore," pouzdravila a Severuse se zmohl jen na úsečné přikývnutí.

"Proč nebyl Potter na snídani?" zeptal se Severus přímo.

" Ráno jsem ho potkala, když jsem šla na snídani. Ploužil se z koupelny. Myslím, že se moc nevyspal," odpověděla mu.

" Dobrá," řekl Severus a odkráčel protože právě k Hermioně došel Draco.

***

" Grangerová," pozdravil mladík úsečně.

" Malfoyi. Půjdeme?" odpověděla a ukázala na cestu. Draco líně přikývl a přidal se. Ani jeden nepromluvil slovo až došli notný kus kolem jezera. Hermiona si povzdechla a protočila oči.

" Tak už něco sakra řekni, tohle mně vytáčí, já nestála o to s tebou trávit čas."

" Jako kdyby snad já ano," odfrkl si Draco.

" To neznamená, že se k sobě musíme chovat takhle divně. Věřím, že bys mě nejraději proklel, pokud by to to smlouva nezakazovala.." podívala se na něj úsečně.

" Nemyslím, že bys mi zůstala něco dlužná," pokrčil Draco rameny.

" Ale můžeme spolu přeci mluvit o různých věcech. Chci říct, že z našeho ročníku jsi byl ze Zmijozelu ty ten nejchytřejší stejně jako já z Nebelvíru," nadhodila.

" Rozdíl mezi námi Grangerová je v tom, že já mám přirozený talent, kdežto ty se musíš drtit úplně všechno nazpaměť," odfrkl si.

" No a co, tak ráda čtu," vystrčila bojovně bradu.

" Také si sem tam něco přečtu, ale nemám nos zastrčený v knihách stále. Nechápu co na tom máš," vysmíval se jí.

" Toužím se dozvědět spoustu věcí. Kde jinde bych to všechno našla," podivila se.

" Můžeš se přeci dozvědět informace od zkušenějších," utrousil.

" Třeba od tebe co?" ušklíbla se.

" Jsem rád, že uznáváš, že jsem já jsem z nás ten lepší,"

" To by ironie Malfoyi," protočila oči.

" Nicméně si myslím, že já bych tebe naučil mnohem víc, než ty mně," protáhl Draco s vyzývavym výrazem ve tváři.

"Fajn příště se sejdem a provedeme test, kdo přijde se zajímavějším tématem, a o kterém ten druhý nebude vědět víc, ten vyhrál," navrhla.

" Jaká bude výhra?" pozvedl Draco obočí. Měl rád výzvy.

" Já nevím..." pokrčila rameny.

" Grangerová ty nemáš vůbec fantazii," protočil Draco oči.

" Hm dobře... Kdo vyhraje přinutí udělat toho druhého něco co se mu nelíbí... Ale ne nic strašnýho!"

" Přijímám," řekl Draco blahosklonně.

" Fajn, takže příští neděli v devět zase tady," přikývla Hermiona a pádila zpět do hradu. Nemohla uvěřit tomu, že přečkala hodinu s Malfoyem a ani jednou ho nechtěla uškrtit a dokonce se podivně těší na příští setkání.

***

Ron dorazil na svou schůzku a vzal si sebou koště. Chtěl potom trénovat famfrpál. Nott si ho přezíravě měřil.

" Hodláš uklízet Weasley?" řekl Zmijozel posměšně.

" Haha vtipný fakt. Doufal jsem, že až si to tady odbudu, tak si zalétám. Potřebuju trénovat otočky."

" Že si něco neřekl rovnou. Mohli jsme jít společně. Taky potřebuju trénovat.," Řekl Nott, který hrál ve zmijozelském družstvu jako střelec.

" Hmm, to by možná nebyl špatnej nápad," připustil Ron.

" Tak já si přivolán koště."

" Pokud tě někdo uvidí, budeš mít problém. Víš, že nemáme z hradu přivolávat věci na velkou vzdálenost," upozornil ho Ron.

" Nebuď tak podělanej strachy, Nebelvíre," ušklíbl se Teodor a vyslal kouzlo. Během pár minut koště přiletělo přímo do jeho ruky. A tak mohli vyrazit.

***

Severus ještě chvíli čekal, ale pak už toho měl dost. Rázným krokem se vydal do nebelvírské společenské místnosti. Když buclatá dáma viděla, jakou má Severus náladu, uskočila stranou a otevřel se průchod obrazem. Severus vlezl dovnitř, z té záplavy rudé ho bolely oči. Nikde Pottera neviděl.

" Pottere!" zahrnoval Severus a doprovodil svůj hlas ohlušujícím kouzlem. V uších toho druhého začalo neskutečně dunět.

Harry si zacpal uši a po chvíli zmateně vyběhl z ložnice ven, Severus vzápětí kouzlo zrušil.

" Co..." nestačil Harry víc říct a už ho zasáhl Petrificus. Ztuhl ve vteřině a zmateně poulel očima.

Vzápětí se kolem Severuse zhmotnilo kouzlo. Otisk Albuse v životní velikosti a tvářil se zamračeně. Severus věděl, že je zle. Na to zatraceně kouzlo v tom vzteku úplně zapomněl.

Během chvilky ucítil na vlastní kůži sankci, o které skutečný Albus mluvil.

Nebyla to bolest, ale úporné lechtací kouzlo. Nedalo s to absolutně snést. Ze všech sil se Severus snažil nesmát, ale neslo to. Kroutil se jak had, snažíc najít klid. Až nakonec zakřičel Finite a pustil tím Harryho ze spoutání.

Když mladík viděl, co Snape vyvádí, začal se sám smát. Ale protože ho muž předtím pustil, Severuse lechtání pomalu přecházelo až zmizelo úplně.

" Vy... haha no to ne....," Harrymu slzely oči a pak zmlknul, když uviděl, že Snape ho propaluje nebezpečným pohledem.

" Uklidněte se laskavě," prskl Severus a uhladil si hábit.

" Ehm omlouvám se, ale nikdy jsem si nemyslel, že vas uvidím se smát," zvedaly se Harrymu koutky a Severus se zamračil.

" Snad jste se pobavil, jsem zvědav až porušíte vy tu zatracenou smlouvu, co vám to udělá," odfrkl si muž.

"Narozdíl od vás, já bych nikdy nezaútočil," upozornil ho Harry. Veselí ho už přešlo.

" Tomu se dost těžko věří. Nicméně pokud si i nadále budete vyhýbat naší schůzce, já si rád počkám na váš trest."

" Já se nevyhýbal, ne zchválně..." zavrtěl Harry hlavou.

" A jak byste to tedy nazval? Doufal jsem, že byste se pro jednou mohl chovat dospěle. Ale to bych od vás zřejmě chtěl asi moc, že? Zajímalo by mne, jaký důvod máte na to, abyste se tu schovával jako jezevec. Nejspíš byste měl změnit kolejní barvu na žlutou," řekl posměšně Severus a přitom si stačil všimnout, že Potter na sobě má jen spodní díl pyžama. Harry se cítil podivně, když se na něj Snape takhle díval.

" Mimochodem, já stále čekám na odpověď..." řekl Snape netrpělivě.

" Omlouvám se já... Asi jsem musel znova usnout... V noci jsem skoro nespal," řekl a hledal, kde má svou hůlku, aby si přivolal horní díl pyžama. Severuse to rozčilovalo. Nechtěl se dívat na polonahého Pottera... Tedy ne, že by nebylo na co koukat. Severus se zamračil, aby utnul proud svých myšlenek.

" Máte tyhle stavy často?" zeptal se Severus.

" Někdy... Já... prostě jsem byl strašně nervózní..." zrudl Harry.

" Kvůli dnešní schůzce?" zamračil se Snape.

Copak byl nějaký lidožrout? To je špatný začátek. Chlapec si nesmí myslet, že se mu budu mstít. Albus mi utrhne hlavu, pokud jeho zlatý chlapec bude psychicky na dně. Nehledě na smlouvu...

" Pottere, není důvod být nervózní, vždyť se vám nechystám nic udělat," snažil se znít smířlivě.

" Právě jste na mě seslal kouzlo úplného spoutání, a já dokonce neměl ani hůlku,' vyhrkl Harry rozhořčeně.

" Mylně jsem předpokládal, že jste naší schůzku úplně vypustil. Byl jsem poněkud rozčilený... Copak si neuvědomujete, že smlouva, kterou jsme zavázáni, nás potrestá oba, pokud se schůzkám budete vyhýbat?" vysvětlil Severus.

" Mrzí mě to, vážně to nebylo schválně," řekl Harry.

Snad, když mu dovolím zůstat ve známém prostředí, Potter se uvolní a přestane vyšilovat...

" Nechme to být. Dnes již nemá smysl chodit k jezeru, popravdě všichni, kdo mají dnes schůzku jsou u něj. Navrhuji zůstat tu a promluvit si. Nejprve byste se měl ale upravit," řekl a sjel pohledem znovu jeho zevnějšek.

" Ehmm jo," přikývl a zapadl do ložnice. Pohled, kterým ho Snape počastoval byl velmi zneklidňující.

Vlastně pro oba. Harry byl rád, že mohl utéct do ložnice a před těma očima se schovat. Nevěděl co si o tom vlastně myslet.

Proč se tak divně koukal?

I Severus potřeboval chvilku, aby se vzpamatoval.... Nikdy by si nepomyslel, že by mohl o nějakém studentovi prohlásit, že je nepřitažlivý. Chlapci jej skutečně nezajímali. Přitahovali jej skuteční muži ve stejném věku. Nechápal proč zrovna u Pottera si všiml jistého půvabu....