Harry seděl u snídaně a nimral se v ní. Z míchaných vajíček si uždibl jen trochu a jednou si kousl do toastu.

" Harry, musíš jíst," šťouchla do něj Hermiona.

" Nemám vůbec chuť," povzdechl si Harry.

" Harry, abys obstál u Snapea budeš muset být ve formě," podotkl Ron.

" Já vím...," povzdechl si Harry a s nechutí se pustil do snídaně. Podíval se směrem k profesorskému stolu, měl dojem, že je sledován. Ale když zvedl oči, nikdo se na něj nedíval. Zavrtěl hlavou nad svou paranoiou a věnoval se snídani.

***

Když Severus dosedl na své místo ve Velké síni. Všiml si, že zlaté trio spolu s dalšími již sedí u nebelvírského stolu. Weasley se jako obvykle nepokrytě cpe až mu párky téměř lezou ušima. Grangerová mluví s Potterem, který vypadal... Popravdě, Pottera už dlouho neviděl v takovém stavu. Naposled před prvním zápasem ve famfrpálu. Tenkrát byl podobně zelený a skleslý.

"Severusi, měl bys Harryho ujistit, že přátelství s tebou nebude jeden velký trest," řekl mu Albus tiše. Severus nebyl jediný, kdo si všiml Harryho skleslosti.

" Snad si nemyslíte, že bych..." zamračil se Severus. Měl toho plné zuby. Nechtěl s tím klukem trávit svůj volný čas, ale že by jej pro nic za nic nějak trestal?

" Severusi je lhostejné, co si myslím já. Harry ten dojem zřejmě má. Pokus se mu to vyvrátit. Ujisti ho, že s tebou bude v bezpečí," řekl Albus a zakousl se do svého toastu s marmeládou.

Skvělé, ještě abych Potterovi dělal chůvu... Je snad Nebelvír, neměl by být statečný?

Severus si odfrkl a věnoval se své snídani. Za hodinu ho stejně bude mít ve své učebně.

***

Harry se během lektvarů snažil nijak nepřitahovat Snapeovu pozornost. Ovšem kdykoli se k němu Snape přiblížil, aby zkontroloval lektvar, Harrymu se zježily chloupky na těle a spotily ruce. Snape si toho byl moc dobře vědom. Jestli v tom nacházel zvrácenou touhu po mučení, to Harry nevěděl.

Ke konci hodiny toho měl Harry plný brejle. Hermiona po něm vrhala soucitné pohledy. Harry toužebně vyhlížel konec a snad i očima posouval ručičky na nástěnných hodinách. Když konečně zazvonilo, sbalil si jako první a pádil pryč, když v tom za sebou zaslechl...

" Kam ten spěch, Pottere?"
pomalu se otočil a setkal se s propalující pohledem svého profesora.

" Chtěl jsem být na další hodině včas," řekl Harry.

" Chci s vámi mluvit. Počkejte tu," řekl Severus a šel do krabice uklidit vzorky lektvarů, které dnes uvařili. Hermiona s Ronem po něm vrhli soucitné pohledy, ale museli odejít.

Když zůstali ve třídě sami, Severus se otočil. Harry nervózně pokl. Ruce sevřené v pěst, v jedné z nich hůlku v pohotovosti.

Merline, on vážně čeká útok...

" Pottere, skloňte svou hůlku. Chci si s vámi jen promluvit."

Harry zůstával ostražitý, nicméně špička hůlky už mířila dolů.

" S politováním jsem zjistil, že naše vzájemná interakce je bohužel podmíněna smlouvou."

Harry na muže nechápavě zíral.

Přestaň s tím nebo tě praštím.

" Jakou smlouvou?" řekl Harry po chvíli.

" Včera přeci byli smlouvy doručeny každému na hradě na jejich postel," informoval jej jako by byl mladík úplný idiot.

" Aha...," poškrábal se Harry na hlavě. Ničeho si včera nevšiml.

A s tímto individuem mám navázat přátelství? Nenávidím tě, Brumbále!

" Velmi stručně, naše interakce by měla mít frekvenci jednu hodinu týdně. Nesmíme si vzájemně fyzicky ublížit. Pokud se nebudeme smlouvou řídit, přijdou určité sankce. Pan ředitel byl ohledně toho velmi záhadný. Já skutečně netuším, co by mohla smlouva vymyslet. Takže bych vám radil spolupracovat."

" Ehmm asi jo," řekl Harry a čím dál si připadal víc hloupěji.

" Raději bych naše schůzky směřoval na víkend. Respektive na neděli, protože soboty bych si velmi rád užil v klidu," řekl a zadíval se na Harryho.

Nekomplikuj to a vyslov souhlas, ať se někam posuneme.

" To by asi šlo," řekl mladík a Severus si v duchu oddechl.

" Preferuji ranní hodinu, například v devět, abychom pro měli zbytek dne volno na své záležitosti," oznámil mu Severus věcně.

" Dobře," přikývl Harry.

" Výtečně, jsme tedy domluvení. Sejdeme se raději na neutrální půdě. Nějaký nápad?" dal Harrymu na vybranou, aby nemohl tvrdit, že všechno organizuje jen on.

" Ehmm já o tom ještě úplně takhle nepřemýšlel," přiznal Harry. Spíš se tomu chtěl vyhnout, ale bohužel nebylo mu přáno. Severus protočil oči.

" Navrhuji tedy pro začátek procházku kolem Černého jezera."

" Dobře," povzdechl si Harry. No Aspoň ho nemůže na veřejnosti přizabít.

" Pottere, věřte že pro mne to bude úplně stejné utrpení jako pro vás. Není potřeba mi tu předvádět tuto odevzdanost. A nyní už běžte," poslal ho Severus pryč. Harry byl šťastný, že jej propustil a pádil na hodinu Přeměňování.

Muž si úlevně vydechl a protřel oči.

Toto bude velmi náročný školní rok. Jak mám s tímto individuem jednat, abych bych jej přitom nechtěl uškrtit?

***

Harry dorazil na hodinu právě ve chvíli, kdy začalo zvonit, a tak nemohl Ronovi říct, o čem se se Snapem bavili. Kdyby jeden z nich promluvil, McGonagallová by jim strhla body a dost možná jim udělila školní trest. A tak netrpělivě čekali, až zvonek ohlásí konec hodiny. Hned poté měli pauzu na oběd. Takže měli v plánu Harryho vyzpovídat.

***

Snape sledoval zlaté trio u oběda. Něco si vzrušeně šuškali. Weasley se tvářil pobouřeně, Grangerová soucitně a Potter neztratil nic ze své nezdravé zelené barvy z rána. Čas je času na něj vrhali nenávistné pohledy.

Copak jsem se o to snad prosil? Proč raději nemohou nenávidět toho starého blázna?

Jeho pohled přes směřoval k Brumbálovi, který jsi se zdál být dá potěšen vývojem událostí. Severusův pohled se vrátil do Velké síně. Spousta studentů, kteří se nikdy dřív spolu nebavili začínalo se vzájemným poznáváním. Zmijozelští byli ovšem rezervování. Musel si s nimi promluvit, aby celou tu věc nebojkotovali, čím z by se mohli vystavit nepříjemným následkům.

***

"To je příšerný Harry," zabránil se Ron.

" Jo," povzdechl si Harry.

" Takže díky tý smlouvě se budeme muset se zmojizelskými vážně scházet... A Brumbál neřekl, jaký to bude mít následky, když se smlouva nebude dodržovat?" zajímal se zrzek.

" Ne a Snapea tím asi dost namíchl. Může to být něco neškodného až po vážně podlé věci..."

" Vážně věříš, že Brumbál by udělal něco takového studentům," řekla Hermiona pochybovačně

" Ve skutečnosti ne... Ale kdo mu vidí do hlavy?" pokrčil Harry rameny.

Promluvit si se Snapem ve skutečnosti vůbec nepomohlo. Cítil se potom ještě hůř. Sice to nevypadalo, že by ho chtěl Snape hned uřknout, ale těžko říct, co si na něj dokáže vymyslet.

Harry si dal hlavu do dlaní. Chtěl usnout a probudit se až za rok. Kéž by to šlo!