V nebelvírské společenské místnosti to hučelo jako v úlu podobně jako v ředitelně. Někteří prváci nedokázali pochopit, proč ostatním tolik vadí Brumbálův nápad. Jeden z nich se zeptal Hermiony coby primusky.

"Proč tolik vadí, že se musíte bavit s těmi z jiné koleje?"

A ostatní prváci čekali, co mu odpoví. Vlastně celá nebelvírská kolej čekala, jak z toho Hermiona vybruslí. Nebyla na to jednoduchá odpověď. Nadechla se, aby si rozmyslela, co řekne a pak spustila.

" Ty jsi Thomas, že?" vzpomínala na jméno, které slyšela při zařazování a chlapec přikývl.

" Pravděpodobně jsi z mudlovské rodiny," řekla.

" Jo, nevěděl jsem, že jsem čaroděj dokud mi nepřišel dopis z Bradavic. Myslel jsem si, že jsem jen divnej," zrudl Thomas.

" To je v pořádku, takhle to mělo spoustu mudlorozených, já také. Nicméně pokud bys vyrůstal v rodině kouzelníků, pravděpodobně by se k tobě dostalo spoustu informací. Teď jsi v podstatě nepopsaný list, ale brzy zjistíš, že naše mezikolejní rivalita byla vždycky velká. Tedy ostatní koleje jsou v pohodě, ale Zmijozel odjakživa nemá ostatní koleje moc v lásce. Tedy je to v podstatě vzájemné, i když nevylučuji, ze se mohou vyskytnout výjimky. "

" Ale proč?" nechápal Thomas.

" Zmijozelští jsou většinou čistokrevní a jsou na to náležitě pyšní a považují nás za méněcenné."

" Jak čistokrevní?" nechápal Thomas.

" Oni si myslí, že jsou něco víc, jako šlechta. Protože u nich není žádný mudla v rodině," pokrčila rameny.

"Co to s tím má co společného? Jsme přeci všichni čarodějové a čarodějky," namítl Thomas.

" Máš pravdu. Oni tak prostě přemýšlí už po generace a kamarádit se teď s někým, koho máš za úhlavního nepřítele bude velmi složité. Bylo mezi námi už řečeno a vykonáno hodně zlého. Mě byl třeba vylosován Draco Malfoy, který vyloženě nenávidí mudly, protože jsou podle něho špína. A protože mám mudlovské rodiče, on mě fakt nesnáší a já kvůli tomu jak se chová zase jeho... Několikrát mi řekl mudlovská šmejdko," zamračila se Hermiona a ostatní zalapali po dechu.

" Co to znamená?" nechápal Thomas.

" Je to nejsprostší výraz, kterým tě může někdo nazvat. Protože nemáš podle něj čistou krev. Používají to hlavně zmijozelští, kteří tím chtějí ublížit mudlorozeným nebo mudlům."

" To je hrozné," povzdechl si chlapec.

" Ty máš vylosovaného také někoho ze Zmijozelu?" zeptala se.

" Jo nějakého Anrewa Goyleho, je taky prvák,"

" Hmm jeho bratr Gregory je také ve Zmijozelu, ale v našem ročníku. No uvidíme jaké to vlastně bude. Snad pan ředitel ví co dělá," řekla Hermiona zamračeně.

Ostatní v místnosti se zatvářili dost pochybovačně. Harry jí naznačil, že s ní chce mluvit, a tak se ta ním vydala do jejich ložnice.

***

" Myslím, že se Brumbál už totálně zbláznil," řekl Ron a plácnul sebou na postel. Srolovaných svitků pergamenu si nevšímal. Vlastně nikdo z nich.

Představa, že se bude muset přátelit Nottem se mu fakt nelíbila. Tedy ne, že by spolu měli nějaké extra spory, ale byl to Zmijozel, no ne?

"Ty si stěžuj," zamračil se Harry.

Ron si vzpomněl, že Harry na tom je asi nejhůř ze všech. Protože Snape byl umaštěnej mizera, kterej nevynechal jedinou příležitost, aby Harryho ponížil.

" Mrzí mě to kámo," řekl mu.

" Harry to bude dobré, jsem si jistá, že Brumbál má nějaký plán, jak zabránil zmijozelským nám ubližovat," zjišťovala ho Miona.

" Jako bys neznala Snapea. Je schonej to nějak obejít. Ten parchant se vyžívá v psychickým mučení. Hermiono, on mě nenávidí úplně stejně jako mého otce a Poberty. Je schopnej vymyslet spoustu hnusáren a pak mi třeba může vymazat paměť," řekl Harry a třásl se po celém těle.

" To by Brumbál nedopustil," zamračila se.

" Brumbál nemůže být úplně všude. Co budeš dělat ty, až se tě Malfoy pokusí uřknout?"

" Jsem rychlejší," pokrčila rameny.

" Jenže já nejsem lepší než Snape. Pravděpodobně nepřežiju ani do Vánoc," hroutil se Harry.

"My tě nedáme, Harry!" Objala ho Hermiona.

Najednou jí nepřišlo až tak hrozné se vypořádat s Malfoyem. Oproti Snapeovi byl blonďák vážně jen slabý odvar.

" Jo kámo, pokud to bude nutný tak tě půjdem vysvobodit," přidal se Ron. Harry se na něj vděčně usmál.

***

Severus se chystal otevřít lahvičku Bezesného spánku, když na polštáři spatřil svitek pergamenu. Byla to kouzelnická smlouva s Bradavickou pečetí. Rozbalil jej a zjistil, že se jedná o kouzelnickou smlouvu upravující dohodu mezi dvěma stranami. Jím a Harrym Jamesem Potterem o vzájemné interakci a frekvenci jednou týdně. Také bylo zdůrazněno, že se obě strany nesmí fyzicky napadat. V případě nedodržení podmínek budou následovat sankce. Bližší informace se zde nenacházely.

Severus měl sto chutí Brumbála rozčtvrtit a hodit do kotlíku. Teď nemělo smysl za ním chodit. Vyrazí za ním ještě před snídaní, aby mu to vysvětlil. Pak do sebe kopl lektvar a během chvilky usnul.

***

V nebelvírské věži ovšem k Harrymu spánek nepřicházel.  Celou noc se převaloval sem a tam a až k ránu zamhouřil oči a když ho chvíli poté probudil Ron, nejraději by po něm hodil polštářem.

" Vstávej Harry, přijdeme pozdě a Seamus nám všechno sežere," tahal ho Ron na nohu.

" To těžko...," mumlal Harry. Jenže pak ho Ron vyvedl kouzlem nahoru, čímž Harryho probudil definitivně.

" Hej Rone, koukej mě pustit," křičel Harry a Ron pokrčil rameny a z metru Harryho pustil na postel.

" Nemyslel jsem to takhle doslova!" vrčel Harry, když se hrabal z postele.

" Ale mělo to ten správnej efekt," chechtal se zrzek a tentokrát po něm Harry ten polštář vážně hodil. Zrzek uhnul a utekl do koupelny. Harry se ploužil za ním.

Dneska bude dlouhej den...

***

Když se Severus probudil cítil se velmi odpočatě. Děkoval v duchu Lily že ho donutila vypít Bezesný spánek místo alkoholu. Dal si rychlou sprchu, oblékl se a pospíchal do ředitelny. Albuse zastihl ještě v noční košili a s čepičkou na hlavě.

"Stalo se něco Severusi?" podivil se Albus. Na hodinách ukazovaly ručičky teprve šest hodin.

" Chci s vámi probrat tu nesmyslnou smlouvu," řekl a mával mu rolí pergamenu před nosem.

" Zrovna teď?" zívl Albus. Včera usnul dost pozdě.

" Chtěl jsem to stihnout před snídaní.

" No dobrá, pojď dál," řekl a mávl rukou směrem ke křeslu a to se odsunulo.

" Udělej si pohodlí, já se zatím obléknu, když dovolíš," řekl stařík a zapadl do dveří spojující ředitelnu s jeho soukromými komnatami.

Severus se posadil a čekal dokud Brumbál nepřijde. Trvalo mu to neskutečně dlouho. Dokonce měl velké podezření, že si šel stařík znovu lehnout. Ve chvíli kdy byl rozhodnut jít zaklepat, se dveře konečně otevřeli. Albus byl oblečen do svého tradičního fialového hábitu.

" Dáš si čaj nebo kávu?"

" Nepřišel jsem kvůli tomu," zavrčel Severus.

" Tak spusť," vyzval jej Albus.

" Ta smlouva... to je nehoráznost. O jakých sankcích se to zmiňuje?"

" Celkem neškodná kouzla, nicméně taková, která donutí zúčastněné strany spolupracovat," mávl nad tím stařec rukou.

" Albusi!" zamračil se Severus.

" Pokud se obaváš potrestání, mám pro tebe jedinou radu. Udělej vše proto, abys nemusel být potrestán," usmál se na něj Brumbál a Severus měl sto chutí mu ten úsměv smáznout z obličeje svou podrážkou. Přivřel oči do škvírek, ale Albus si z toho nic nedělal a začal si připravovat čaj.

" Víc mi k tomu neřeknete?"

" Ne," ušklíbl se Brumbál. Severus naštvaně vstal a odkráčel zatímco svůj černý plášť za sebou nechával působivé vlát. Albus se pro sebe musel uchechtnout. Při představě Severusova možného potrestání.

Tento školní rok bude jistě zábavný...