Když ráno zašel Severus na snídani, netušil jak moc se mu jeho život ten den změní. Ještě se ani nestačil napít ze svého šálku, když ho vtáhl Albus do hovoru.

" Jak to jde mezi tebou a Harrym?" zeptal se stařec a Severus se zarazil.

" Dobře," odpověděl stručně a horečně přemýšlel, jak se této konverzaci vyhnout.

" Nechtěl bys to trochu rozvést?" zeptal se Albus zvědavě.

" Albusi, přestaňte prosím předstírat, že vám skřítci nepoví všechno, co zaslechnou," zavrčel Severus a Brumbál se na něj vědoucně usmál.

" Chtěl jsem ti dát možnost o tom sám promluvit."

" Není o čem," zavrtěl Severus hlavou.

" Zatím," řekl Albus a Severuse tím dokonale šokoval.

" Skutečně tím míníte to, co si domýšlím?"

" Ano, jen buď opatrný," poklepal mu Albus na rameno.

" Nikdy bych nevěřil, že s tím budete souhlasit... Přeci jen, stále tu studuje," zašeptal Severus.

" Však už sis to zasloužil Severusi," řekl Albus a pak už se věnoval své snídani.

***

Na dnešní den byl naplánován poslední zápas famfrpálu. Nebelvír proti Zmijozelu. Severusovi obvykle na zápasy nechodil, ale dnes ho chtěl vidět. Byl naplánován na odpoledne až po vyučování.

***

Usadil se na tribuně u své koleje. Nemohl dát okatě najevo, že sem přišel kvůli jednomu Nebelvírovi. Sledoval jej a uznal, že mu to v dresu ohromně sluší. Ve svých představách by jej přišpendlil k podlaze, divoce líbal a třel se o něj dokud by hlasitě nedával najevo svou spokojenost, až by nakonec oba společně vyvrcholili. Ach ano, takové měl Severus myšlenky čím dál častěji...

Zápas začal a Severus se násilím přinutil ho sledovat. Když jeho tým vedl 80:60 objevila se na scéně zlatonka. Harry za ní vystřelil o něco rychleji než Draco. Honili ten malý kulatý nesmysl s křídly a na ostatní nehleděli. Mezitím dal Nebelvír několik gólů ale Zmijozel brzy vyrovnal skóre. Teď to bylo jen na chytačích.

Zlatonka divoce řádila po hřišti, létala nahoru dolů, řítila se střemhlav a pak jakoby se utrhla ze řetězu a vystřelila směrem k Černému jezeru. Draco se po chvilce zastavil, ale Harry nikoli. Jediné co ho v tu chvíli zajímalo byla zlatonka. Unikala mu o vlásek, hrála si s ním jako kočka s myší. Byl již úplně vysílený, a tak si nevšiml, že letí přímo na obří oliheň. Ve vysoké rychlosti narazil do jejího boku. Cítil jak mu křuplo několik kostí a v bezvědomí se zřítil se do jezera.

Severus cosi vykřikl, a než stačil kdokoli jiný něco udělat, přeletěl k Harrymu. Nějakou chvíli to ale trvalo a Harry se mezitím potopil do vody. Na hladině se od něj šířila červená skvrna.

Severus vletěl do vody a hledal ho. Našel ho během chvilky a kouzlem stoupal k hladině. Poté s ním doplaval ke břehu, ale mladík nedýchal. Severus s třesoucí se rukou zašeptal oživující kouzlo. Proud magie se Harrymu zavrtal do hrudníku až sebou mladíkovo tělo cuklo, ale nepomohlo to. Harry měl nezdravou bílou barvu.

" Harry! Vrať se mi, Harry!" křičel Severus a znovu vyslal kouzlo. Tentokrát naštěstí zabralo. O chvíli později Harry vyplivl vodu z plic a zhluboka se nadechl. Vzápětí byl polapen v Severusově náručí.

" Jsi v pořádku?" zašeptal muž.

" Bolí mě celý tělo," řekl Harry tiše. To, že ho Severus objímá, ho zarazilo.

Severus jej okamžitě pustil a kouzlem mu zkusil pomoct uzdravujícími kouzly.

" Zakazuji ti už takhle riskovat!" mračil se Severus.

" To nebylo schválně..." bránil se Harry.

" To je jedno, jsi příšerně nezodpovědný, kdybych přiletěl později... Mohl jsi..." řekl Severus roztřeseně a znovu si Harryho přitáhl si náruče. Tentokrát se mu díval do očí. Pohladil ho po tváři a pak ho políbil. Bylo v tom tolik citu, že Harry nepotřeboval slova, aby věděl, že ho ten muž miluje.

Ačkoli Harryho všechno bolelo, do polibku se pořádně opřel, aby mu také dal najevo své city. Po chvíli se od sebe odtrhli. Právě včas, protože akorát dorazili Poppy s Brumbálem. Nicméně viděli, že ho Severus drží v náručí.

"Severusi odstup, ať se podívám," řekla ošetřovatelka a provedla několik diagnostických kouzel.

" Pane Pottere, máte veliké štěstí že vás Severus našel včas," oddechla si Poppy.

" Já vím," řekl Harry a zrudnul.

" Nechám si ho pozorování na ošetřovně pod hlídacím kouzlem a dáme do pořádku zbývající zlomeniny a další věci. Musím říct, že můžete být rád, že žijete, i kdybyste nespadl do vody. Ten naráz musel být strašlivý. Takové nezodpovědné jednání," kroutila hlavou a když chtěl Harry něco namítnout. Utnula to už v zárodku jediním pohledem.

Vykouzlila nosítka a Harryho přesunula. Poté jej levitovala až do hradu. Cestou se k nim připojil dav Nebelvírů. Ujišťoval je, že je v pořádku ačkoli na to nevypadal. Severus jen nerad Harryho opustil a šel si promluvit s jeho kolejí.

Povzdechl si při představě, že to dnes bude muset říct Lily. Rozhodl se, že její obraz přinese na ošetřovnu, ať si s Harrym promluví sama.

***

Harry se cítili jakoby mu tělo přejel parní válec. Náraz ve vysoké rychlosti byl příšerný a potom ještě pád do vody. Moc dobře si uvědomoval, že nebýt Severuse, byl by mrtvý. Nemohl tomu uvěřit, ten muž se o něj tolik bál, že za ním přiletěl bez koštěte přes celé pozemky. Vylovil ho z jezera a nahodil znovu srdce. A potom ... Potom ho objímal a líbal. Sice mu u toho nadával, ale líbal ho jak o život. A on odpovídal. Bylo to jako by konečně zapadla skládačka do sebe. V jeho náručí mu bylo tak příjemně i přestože ho bolela snad každá kost v těle. Věděl, že už nechce být bez něj. Doufal, že až odejdou jeho přátelé, zastaví se za ním. Musel ho vidět, obejmout ho, políbit.

***

"Je mi vážně líp, jen mě mrzí, že jsme prohráli," povzdechl si Harry.

" Kašli na to, hlavně že žiješ, z tribuny ten naráz vypadal fakt strašně," řekl Ron a Hermiona přitakala.

" Už je to pryč," mávl Harry rukou. Ještě pořád ho trochu bolela, i když madam Pomfreyová zlomeniny spravila. Cítil se celkově velmi unavený, i díky všem těm lektvarům, které do něj nalila.

Během chvilky se u nich Poppy zjevila. Viděla, jak je unavený, ale Harry by své přátele nikdy nevyhodil.

" Tak už běžte, pan Potter musí odpočívat," vyhnala je a pak osaměli.

" Děkuju," zeptal Harry. Uvelebil se líp v posteli, zalitoval, že dnes Severuse neuvidí a během chvilky usnul. Žena šla do kanceláře cosi zařídit.

***

Hermiona se pomocí očarovaných mincí domlouvala s Dracem na schůzkách. Dala mu vědět, že za ním přijde. Potřebovala ho vidět.

Když vešla do něj pokoje, čekal na ní jen v županu. Právě vyšel ze sprchy. Vrhla se mu do náruče, ale tentokrát to byli jiné. Oči měla zarudlé. I slepý by poznal, že plakala.

"Jsi v pořádku?" zeptal se a jí a ona jen zavrtěla hlavou.

" To byl hrozný den," vzlykla.

" Ano... A Potter je v pohodě?" zeptal se Draco ze slušnosti.

" Právě jdu od něj... Když si představím, že mohl umřít... Už mu nikdy nedovolím hrát," zamračila se.

" Zbytečně riskoval," přikývl Draco.

" To je celý on... Aspoň že ty máš rozum, když už musíš létat," řekla a zadívala se mu do očí.

" Vím, kdy je to příliš nebezpečné," řekl a pak ji začal pomalu líbat. Ale Hermiona ho jemně odstrčila.

" Nemohli bychom dnes jen tak ležet vedle sebe a objímat se?" zaprosila. Pousmál se, pohladil ji po tváři a přikývl. Šla si dát rychlou sprchu a pak se k němu v pyžamu přitulila v posteli.

Leželi a pomalu usínali a Draca najednou napadlo, jaké by to bylo usínat takhle vedle Hermiony do konce života. Ta myšlenka ho popravdě trochu vyděsila.

Co by tomu řekli ostatní?