,,Co? Řekla jsem něco?"
,,Ne, nevšímej si. Protože to vypadá že nebudeme moct chodit ven po nějakou dobu... Nějaký plán?"
,,To nevím. Asi se budem nudit."
,,Tak to je vtipný." lehla jsem si do sněhu a zaťala zuby. Byla mi zima. Ikdyž naš stan nebyl nijak vytápěný, byl teplejší než chladná jeskyně.
,,..Jen si chci ověřit, nemůžeme teda používat magii v tomhle počasí?"

,,Ne, nemůžeme." potvrdila mi moji teorii a zapla se do spacáku.
,,Tak to je taky vtipné." uzavřela jsem debatu a spolu s ní jsem si sedla do svého spacího pytle.
Obě jsme se na sebe koukly do očí a na tvářích nám vyjel pekelný úsměv.
,,Neberu si hlídku." řekly jsme nastejno.
,,Ty si spala déle než já!" protestovala Twilight.
,,Námitka! Ty jsi..princezna...nemáš nějak víc...energie..nějak tak."
S úsměvem na tváři otočila hlavou.
,,Fajn fajn." otráveně jsem si vzala zbraň se kterou jsme nedávno skolily šavlozuba.
,,Co mám dělat když k nám příjde obrovská příšera co nás bude chtít k večeři?"
,,Hm, zab ji. Potom si beru hlídku já."
,,Tak to jsou teda pozitivní informace, princezno." Zchoulila jsem se v spacáku a začala zírat do vchodu jeskyně. Zrovna já. Pokud sem příjde krvelačné monstrum, uteču. Svým zběsilím křikem probudím Twilight, a pokud se vše podaří, utečeme spolu jako pravý blázni.

Hodina první

Vypadá to, že už tu sedím věčnost. Pomalu necítím svoje nohy, ikdyž mi je relativně teplo. Do obličeje mi stálé fouká studený vítr. Bouře neustává.
Přechulila jsem se na druhou stranu, však jsem se otočila hned zpátky. Tohle místo bylo jediné vyhřáté.

Hodina Druhá

Ani nevím jak dlouho tu budu muset sedět. Jestli uvidím u Twilight jedinou známku probuzení, šoupnu ji tu zbraň do ruky a půjdu spát. Bouře stále hřmí.
Začnu si hrát se sněhem. Udělám vše pro to, abych neusla. Poskládala jsem malou sněhovou kuličku, se kterou jsem si začala házet a dále brousit do perfektní koule.

Hodina Třetí

Přísahám, pokud by se tady objevil predátor, moje mysl by ho ignorovala. Jsem tak ospalá, divím se, že moje oči pořád zůstávají otevřené.
Zvenku se ozve šramot. Těžký dusot čtyřnohé bytosti se přibližuje k vchodu do jeskyně.
Vezmu zbraň. Ať je to co je to, jsem připravena. Třeba to nejde po nás. Ale mohlo by.
Bylo to větší než nic co jsem si představovala. Hnědá postava, vyšší než otvor v jeskyni. Ostrý zobák, šest noh, připomínajcí struktůru pavouka, avšak končící hnědýma tlapkama. Ocas - jako škorpión.
Byl vzdálený od jeskyně zhruba dva metry.
,,Twilight..Sakra..Twilight vstávej!" zašeptala jsem do ucha spícímu poníku. Pro moje neštěstí, spala dál. 

Namířila jsem na něj zbraň. Ikdyž si nás nevšiml, lepší teď než nikdy.
Pistol zazářila modrou barvou. Nabila se. Teď jen stačí, aby se nehnul.
Zahlt mě velký tlak. Z hrdla zbraně vyšlehl modrý plamen, mířící na monstrum. Zasáhlo jí to přímo do zad a odrazilo pár metrů. Ale příšera se otřásla, postavila se a vypadala děsivěji a naštvaněji než kdykoliv předtím.
,,Nenenene na to kašlu, na to vám kašlu!" vyskočila jsem ze spacáku a začala třást Twilight.
,,TWILIGHT VSTÁVEJ JDE TO PO NÁS!"
,,c-co? Nebuď mě, jsou tři ráno.." zachumlala se hlouběji do své přikrývky.
,,SAKRA TWILIGHT JE TU PODĚLANÉ MONSTRUM!"
,,CO?!" otevřela oči a vyběhla ze spacáku.
,,Říkala jsem ať hlídáš!"
,,Já nevím jak se ta zbraň používá! Na! Tady ji máš!" hodila jsem po Twilight tu zpropadenou zbraň a začala zdrhat.
,,Běž za mě!" zařvala a já neměla jinou možnost než ji poslechnout.
Zbraň teď zazářila oranžovou barvou.
Vystřelila červenou kouli, odrážejcí příšeru do tmy bouře. Uslyšela jsem zoufalé kňučení jakmile to přistálo, a utíkalo to opačným směrem.
,,..ok? Umí ta zbraň vůbec zabíjet?" podívala jsem se na její záhadný stroj.
,,Proč se ptáš?"
,,PROTOŽE ODRÁŽENÍ PŘÍŠER NEMUSÍ VŽDY FUNGOVAT!" 
,,Hele, jde po nás? Nejde. Problém vyřešen."

Jee.. Udivuju se že mě to psaní ještě neomrzelo :D s Zapovězením chvíli počkám, ale chtělo by to napsat novou kapitolu na Nic o nás nevíš..