Starlight
Pořádně mě štvalo že to ví. Ale beru jako bonus že se nezlobí. Ikdyž můžu počítat tu pizzu jako pomstu.
Konečně mi podala správnou pizzu a já se do ní milostně zakousla. Čerstvý kečup mi jemně stékal po rtech...
Možná se do toho až moc vžívám..

,,Twilight?"
,,No?"
,,Takže.. už tam budem?"
,,Za dvě hodiny." lehce si plácla na čelo.

Vlak přijede do zastávky Sněžné hory za patnáct minut!

,,Ale můžu se mílit."

Okna vlaku začaly zamrzat a zablokovali mi výhled. Stejně se nezajímám o nějaký pohled na hory a staré nástupiště.
Konečně vlak na skřípavých kolejích začal brzdit. Otrávené jsem vylezla do té strašně zimy a sotva jsem se udržela od silného větru. Strnula jsem
Hned nad našima hlavama se lemonoval obří ledovcový tunel, s desetimetrovými modrými krystality. A to nemluvím o těch obrovských horách v dáli! Ani mi nevadilo že bylo -5 stupňů a měla jsem na sobě jen šálu. Ten drsný mrazivý vítr mi rozcuchával vlasy.

,,Nemůžou na nás ty rampouchy spadnout?" zeptala se Twilight jedné gryffonky.
,,Ne, často tu nepadaj. Je sice pravda že tu jednou spadl na vlak, ale to bylo před desítky lety. Víte, v jedné bitvě."
,,Ohh! To znám! O té jsem toho spoustu četla! Víte, když -"
Blablabla, další její "zajímavé" vysvětlivky.

,,Omlovám se" vkročila jsem jim do rozhovoru. "Moje kamarádka je velký fanoušek týkajcí se...všeho okolo historie."
,,Tak pokud je takový fanoušek jak říkáš můžu vám doporučit jedno muzeum kousek odtud."
,,Myslíte Ledovcové muzeum?!" rozářila Twilight.
,,Hihi. Ano, popravdě ano."
,,Starlight, půjdeme tam?! Půjdeme že jo?!" Radovala se víc než malé dítě v Princesslandu.
,,Uch.. Jo, můžeš si mít to tvoje muzeum."
,,Ano! Děkuju! A děkuju i vám!" odpověděla a hnala mě směrem k dlouhým ledovatým schodům. Zastavila až těsně před nimi, ale rozhlížela se jinam.
,,Twilight? A jseš si TY jistá, že po tomhle nespadneme my?"
,,Kdo říkal že jdeme po schodech?"
Ukázala na menší díru v ledovci. Sice malá, ale opravdu dostatečně velká na poníky.
,,Drahoušku, připrav se."
,,Na co? Twil-ne ne ne!"

Strčila mě dovnitř díry a já prudce sjela dolů. Chytla jsem se za okraje a naštěstí zastavila.
,,Starlight! Nezastavůj!" došla ke mně ozvěna.
Nechtěla jsem se pustit. Kdo ví co v tam je?
,,Bacha, jedu!"
Bacha, jedu? Počkat! Tohle je skluzavka?! Tohle je.. boží!
Než jsem se vzpamatovala z mého úžasu narazila mi Twiligh do zad.
,,Co jsem sakra říkala?!"

Rozléhal se Twilightin hlastitý smích. Narozdíl ode mně se alespoň bavila. Já prožívala strach. A naražené záda.
Dráždivý povrch ledů mi sjíždel po zádech a zanechával odřené místa.
,,Twiliiight! Jak dlouho tu sakryš pojedeme?!" doléhala jsem Twilight.
,,Hlavně dávej pozor!"

Úplně jsem zapomněla psát :D Napsala jsem to nějak rychle aby jste dlouho nečekali. Snad vám to nevadí, ale jsem špatný češtinář >^<

Napadlo mě místo příběhu dělat komix :D (nemám ponětí jak se to píše. Komiks? Comics?)
Bude to normálně pokračování tohohle příběhu, ale prostě stylem komixu, takže nebudete muset trpět mým strašným vyprávěním.
...prostě hlasujte :D
a) Komiks
b) Pokračovat psanou formou