To pravé monstrum procházelo Hotlandem a bralo si životy koho chtělo, přitom všem se usmívalo, jako by ho to vnitřně těšilo.

Hotland, byl zcela prázdný. Už ani monstra která nestihla utéct do bezpečí tu nebyla.

Byli pryč.

Všichni.

Frisk šla se strašidelným úsměvem dál, za sebou zanechávala zaprášené stopy. Neoklepala se. Chtěla, aby každý, kdo jí zahlédne věděl, že se má bát. Těšilo jí vidět strach v očích jiných. Bylo to tak zábavné... Ale opravdu to bavilo Frisk? Nebavilo to tu temnotu, co jí zastínila mysl a oči? Byla to vůbec ještě Frisk, dítě, které si udělalo spoustu přátel a dovedlo je ke šťastnému konci, který jim nakonec sebrala kvůli své sobeckosti ...?  Na tu otázku nemohl nikdo odpovědět. Nikdo si nepamatoval co se stalo v předchozí časové lince. Nikdo neznal tu laskavou a milou Frisk.

Frisk vešla do 3 patra. Všude byli pavučiny, plné malých pavoučků. Někdo jiný by se třásl strachy, ale toto dítě se nikdy pavouků nebálo. Vždyť se pavouci báli člověka mnohem víc, a měli důvod! Lidé jsou oproti nim obři. Frisk byla nucena jít přes most z pavučin, čím dál se však dostala, tím lepkavější pavučiny byli. Uprostřed už se nemohla ani pohnout. Ze tmy se vynořila Muffet, která odmítla opustit svůj domov, což byla samozřejmě chyba. Muffet se odhodlaně postavila před člověka. Frisk však nezajímalo žádné divadélko, švihla nožem a rázem se Muffet rozpadla v prach. Malý pavouček smutně položil na její hromádku květinu.

Jak dojemné.

Chtěla se vydat dál, vtom jí zarazili blížící se kroky. "C-Co jsi to udělala?!!" vykřiklo monstrum podobné Muffet. Zlý hlásek byl zmatený. Další monstrum které tu nikdy nebylo. To však nevadí, čím víc monster tím víc LÁSKY. Začal souboj.

Za Frisk se ozval pištivý zvuk značící nebezpečí. Frisk uskočila na druhou stranu, jenže zezadu se na ní nalepilo klubko pavučiny. Frisk štíplo u srdce a na její duše duši se objevil šrám. To dítě rozzuřilo. Začala kolem sebe zuřivě máchat nožem a Tamara se snažila vyhýbat jenže marně. Snad každá rána jí zasáhla, Tamara cítila bolest a únavu. Frisk se úspěšně vyhýbala všem následujícím útokům. Šrám se za chvíli zacelil. Opět se ozval pískot. Frisk na trik tentokrát neskočila, a zůstala na místě.  Z druhé strany se vyvalila pavučina. Tamara ji nadále zasypávala pavučinami a košíčky, co měla po ruce. Když přišel čas na Tamařin útok, nic se nedělo.

Monstrum se snažilo popadnout dech, nohy se jí třásli. Skácela se na zem. Frisk k ní přistoupila. Navzájem se na sebe podívali. Vzduchem projelo ostří. Monstrum jí sdělilo svá poslední slova: "Aspoň... Aspoň jsem tě zdržela... Jsi spo-kojená?" Tamařina duše se rozpadla. U Frisk teď byli dvě hromádky prachu.

Zlý hlásek nařídil opět ledový úsměv, ale radost ze zabití zmizla. Frisčino podvědomí konečně začalo pracovat. Máš to za potřebí?

....

Frisk nedokázala odpovědět. Možná je to pro ní jen hra, jenže pro ně je to svět.  A ona jim ho ničí před očima.