Byl den jako každý jiný, ale pro Noogie to byl vyjímečný den. Poprvé měla jít ven, do toho obrovského, krásného světa! Jediné co Noogie zatím znala byli stěny Alphysiny laboratoře, a monstra co do ní občas zavítali. Každý den vídala Alphys, někdy přišel Mettaton, ještě méně častěji občas přicházela pavoučí dívka Tamara. Jenže s Alphys moc nemluvila, protože měla vždy moc práce se sledováním anime, nebo dělání nějakého experimentu. S Mettatonem se vždy pokoušela mluvit jenže jí buď odbyl, nebo někam spěchal. Jediný, s kým si povídala opravdu pravidelně byla... Noogie náhle ucítila ránu, a svalila se na podlahu. Moc se ponořila do myšlenek. Robot se na ní podíval a starostlivě se jí zeptal: "Jsi v pořádku, Noogie?" "Juliette! Zrovna jsem tě hledala!" vypravila ze sebe Noogie s úsměvem na tváři. "Oh... vážně..?" "Jo! Dneska je veliký den!" nemotorně vstala, a snažila se postavit na špičky aby byla Juliette aspoň po hruď.

Marně.

"Hm.. připadá mi jako všechny ostatní dny." odpověděla Juliette. "Ale není! Dneska půjdu ven!" To už přivábilo Juliettinu veškerou pozornost: "Cože? To ti to jako Alphys dovolila?" "Ano!" "Ehm... seš si jistá? Nezdál se ti jenom sen?" "Nejsem tak hloupá abych nepoznala realitu od snu!" Bránila se Noogie, ale Juliette a všichni co Noogie znali věděli své. Už nejednou se stalo že kvůli moc živým snům a šílené touze vidět Hotland zvenku, si Noogie myslela že to měla povolené a tak se bez zábran vydala ven. Vždy jí však našel zrovna přicházející Mettaton, nebo kolem potloukající se Tamara.

Tentokrát však Noogie trvala na svém. Ale Juliette jí moc nevěřila: "Co třeba se jít znovu zeptat?" "Proč ne, uvidíš že mám pravdu." s tím se Juliette a Noogie vydali najít Alphys. Našli jí u velké obrazovky, bedlivě pozorovala zvláštní monstrum s pruhovaným svetrem.. Když však uslyšela těžké železné kroky a cupitající želatinové nožky, obrazovku vypnula: "Hej, ahojky Juliette, Noogie." Nervozně se usmála. "Noogie se tě chce na něco zeptat." začala Juliette. "Žejo že jsi mi včera slíbila že se mnou půjdeš ven?" Alphys jen vypoulila oči a posunula si brýle na nose. "No... ehm.." začala, "To jsem ale rozhodně neříkala, Noo-" "Ale ano, včera si mi to slíbila! Když si sledovala ty kreslené filmy!" Alphys si začínala vzpomínat. Ano, bylo to tak jak Noogie říkala. Zrovna jedla nudle, a sledovala Mew Mew Kissy Cutie, a Noogie začala s něčím otravovat a ona kvůli ní neslyšela televizi. Takže jí to odkývala aby jí nechala na pokoji. Teď už si to Alphys pamatovala přesně. "No... Hele, podívej Noogie. Už toho hodně víš, ale tam venku, tam musíš vědět ještě víc, je to nebezpečné." "No, tak mi řekni co mám vědět, a já se to naučím!" dožadovala se Noogie, Juliette jen lenivě sledovala napjatou situaci. "Je jich moc, to tě nemůžu všechno naučit, musíš se učit průběžně." "No tak se budu učit průběžně!" "Achjo... Noogie...." Alphys si znovu posunula brýle. Když viděla Noogiinín psí pohled, bylo těžké odolat. "Dobře tedy, ale až zítra, dnes mám moc práce a musíš se připravit!" "Ano, ano, ano!" zajásala Noogie, obejmula Alphys a potom začala splašeně pobíhat po laboratoři. "Víš že jestli jí to nesplníš, bude na tom špatně, viď Alphy." řekla Juliette. "Ano, a proto s ní nepůjdu já ale ty, nemám čas." "Cože? Já? Proč já?" "Protože nemám čas. A navíc jste dobré kamarádky. Dokážeš jí pohlídat. Věřím ti, Juli." S tím Alphys odešla na toaletu. Juliette tam nechala s pochybami že svojí malou kamarádku nedokáže uhlídat.