,,Jsi si jistá že to vyjde "? Zeptala se mě nedůvěřivým šeptem Tichá a upřela pohled na kraj tábora. ,,Musí to vyjít "odsekla jsem stejně tichým tónem.  Věděla jsem že smečka Stříbrné skály má jinou hierarchii než jiné vlčí smečky.  A že nenechají jen tak umřít slepou vlčici. Už jsem se těšila až je uvidím.  Až uvidím Milého, Citlivou , Lísku která už má určitě dospělé jméno , Sněženku která už je určitě učednice a její rodiče  Omegu Modrookou a Kappu Vytrvalého. Těšila jsem se i na Pilnou jejich trošku podivínskou Zetu. ,,Proč jsi tam tehdy nezůstala ? Podle tvého vyprávění je to skvělá smečka " zamumlala tiše Věrná vedle mě.  ,,Chtěla jsem tu být s tebou , mámou a ostatními. "Řekla jsem.  ,,Navíc jsem milovala Hrubého " schválně jsem u poslední věty uvedla minulý čas čehož si Věrná všimla a podezíravě přivřela oči ale nic neřekla.  ,,Můžeme vyrazit "? Matčin ochraptělý , roztřesený a tichý hlas se ozval za námi.  ,,Můžeme " přikývla jsem. Věrná si povzdechla.  ,,Hrozně mě mrzí že nemůžu jít s vámi.  Ale  někdo tu musí zůstat se smečkou "řekla.  ,,Neboj se sestřičko.  Já a Tichá to zvládneme "řekla jsem povzbudivě a olízla jí ucho. Představa že budu s Tichou muset spolupracovat mě děsila ale na mámě nám oběma záleželo  a tak naše spory museli jít stranou. ,,Pojď mami "řekla jsem tiše a opatrně matku podepřela.  Museli jsme jít rychle a tiše zároveň. Tichá v tlamě svírala pár bylinek a opatrně mamku podpírala. Věrná se  tiše rozběhla vedle nás. Jejím úkolem bylo nás vést tou nejrychlejší cestou k hranicím , co nejdál od liščího území a případně odlákat nebo omráčit hlídku. Museli jsme být ale zároveň rychlí aby si toho nikdo nevšiml. Přejít přes řeku byl největší problém ale Tichá už nám tu připravila menší lávku v podobě mohutné větve. ,,Opatrně " zašeptala jsem mámě a jemně ji chytla za zátylek. Dřevo nám pod tlapkami sice vrzalo ale přeplavat řeku by bylo mnohem hlasitější. Když už jsme byly na druhém břehu , Věrná se tichounce rozběhla vpřed. ,,Mami teď musíme běžet ale musíme být hodně potichu ano ? Zvládneš to "? Zeptala jsem se jí tiše.  ,,Zvládnu " zašeptala máma ochraptělým hlasem a její tlapky se daly do pohybu. Snažila jsem se ignorovat zčernalé rány na šrámech které se jí tahyl přes oči , na kterých se jí pomalu  objevoval hnis. Věděla jsem že infekce v ráně může vlka i zabít.  ,,Jak to je daleko "? Zeptala se mě Tichá když už jsme mířili k hranicím. ,,Když půjdeme rychle tak bychom tam mohli být už zítra. Když pomalu tak za dva dny " odpověděla jsem.  ,,Hlídka je pryč.  Rychle "! Sykla na nás Věrná. Mámu jsem ještě víc podepřela a co nejrychleji jsme přeběhli hranice.  Na Věrnou která zůstala za nimi jsme se ani neohlédli. Bylo mi jasné že by se s ní matka chtěla rozloučit a Věrná taky , konec konců jsme ji dnes mohli vidět naposledy , ale na to nebyl čas. Běželi jsme vysokou zelenou trávou a probíhali mezi jehličnatými keřy. Nedaleko byla vidět záře jezera.  ,,Tam si odpočineme.  Musíme si dělat přestávky jinak to Chytrá nezvládne " zavrčela tiše Tichá.  Jen jsem přikývla. Zastavili jsme se na kraji jezera.  Bylo obklopené světle šedými kameny , na kterých rostl hustý mech a pár kapradin. Ve jezeře plavali stříbřité rybky. Máma slepě natáhla čumák a napila se vody.  Tichá udělala to samé a mě napadlo že bych se tak měla napít ale pak jsem neví ucítila. Pach zajíce . ,, Počkejte tady "řekla jsem šeptem a začala se plížit.  Pod kamenem měl své doupě a zrovna teď poklidně okusovali stébla trávy.  Přikrčila jsem se a pak jsem zaútočila.  Dopadla jsem na něho a prudce mu zlomila vaz. ,,Tady " položila jsem ho mámě před přední tlapky.  ,,Já myslela že lovit neumíš " ušklíbla se Tichá která si vytahovala bodlák z tlapky.  ,,Už jsem se to naučila "odsekla jsem. ,,Děkuju Půvabná.  Nechcete taky "? Zeptala se máma. ,,Ne " zavrčela jsem.  ,,Já a Tichá jsme najedené. Za to ty jsi jedla kdo ví kdy naposledy.  Musíš nabrat síly " řekla jsem přísně ale laskavě.  Máma přikývla a pokračovala v jídle.  Když jí Tichá ještě zkontrolovala oči , mohli jsme vyrazit dál.  Tentokrát to chtělo cestu kolem mohutných skal kde bylo hodně cestiček a kde bylo  lehké se ztratit. Musela jsem se spoléhat na své instinkty a na svou paměť.  Doleva , ne do prava ! Teď doleva.  Říkala jsem si v hlavě zatímco jsem se proplétala mezi skalami. Konečně už jsme z toho bludiště vyšly. Byly před námi louky s krátkou trávou a lišejníky. Nedaleko šumělo moře a já si uvědomila že tady se mi zdál sen že musím tu smečku najít. ,,Už nejsme daleko "! Řekla jsem vesele. Už jsme byly na cestě několik hodin a Sluneční Vlk už byl v půli druhého dne. Co si asi myslí ostatní o tom že jsme odešli ? Hledají nás ? Potrestal Alfa Samec nějak Věrnou ? Myšlenky museli jít stranou. Teď jsme přecházeli dál přes lišejníkové louky.  Nedaleko se poklidně pásl los a já doufala že si nás nevšimne , nebo nás alespoň bude ignorovat. Naštěstí byl tak zabraný do pastvy že nás ani nezaregistroval. ,,Za chvíli už jsme u hranic " informovala jsem je tiše. ,,
Co když jí nepřijmou Půvabná "? Zašeptala tiše Tichá.  ,,Musí. Jinak jsme v háji " zavrčela jsem. Mámu teď podpírala Tichá takže jsem mohla prozkoumávat terén. Každým krokem mi byla  krajina víc a víc povědomá. Uviděla jsem před sebou keře plné růžových květů. Tady jsme s Lískou trénovali boj ! Pomyslela jsem si a usmála se. Tohle území bylo  místo kde se na vás přenesla dobrá nálada a energie. Dokonce i Tichá se začala usmívat , což jsem u ní viděla jen vzácně.  ,,Kdo jste a co tady  děláte "?! Ozvalo se agresivní vrčení. Ihned jsem poznala vlastníka hlasu. ,,Jen klid " řekla jsem směrem k mámě která se otřásla. ,,Takhle se vítají staří přátelé Lísko "? Ušklíbla jsem se. Přede mnou se objevila štíhlá bílá vlčice s hnědýma očima.  Zarazila se ale pak se jí rozzářili oči.  ,,Perlo "! Nadšeně zavrtěla ocasem. ,,Teď už Půvabná"pousmála jsem se. Líska se uchechtla.  ,,Já už jsem teď Čestná " řekla. Všimla si mámy a Tiché.  ,,A kdo je tohle "? Zeptala se. ,,Tohle je Tichá naše léčitelka.  A tohle , tohle je má nevlastní matka Chytrá. Potřebovala bych mluvit s Alfa Párem a vysvětlit naši situaci celé smečce " vysvětlila jsem. Čestná přikývla.  ,,Pojďte za mnou " řekla a vyrazila vpřed. Vykročila jsem za ní s mámou a Tichou v závěsu. Už jsem cítila jak se blížíme k táboru a měla jsem pocit že se vracím domů. Přestože jsem v té smečce strávila jen pár dní měla jsem pocit jakoby můj pravý domov byl tady.  Hned jsem to ale zahnala.  ,,Perlo "! Uslyšela jsem nadšené zavytí a uviděla jak se ke mě rozběhlo  vlče.  No vlče spíš mladá vlčice.  ,,Ahoj Sněženko " usmála jsem se opatrně vlčeti olízla ouško.  ,,Už jsem Námrazka " řekla mi hrdě.  ,,Perlo jsi to ty ?" Brzy se kolem mě začali objevovat ostatní vlci. Poznala jsem mezi nimi Citlivou , Milého , Vytrvalého zkrátka všechny. ,,Ahoj Půvabná " ozval se za mnou chraplavý hlas. Otočila jsem se na jednookou Zetu.  ,,Ahoj Pilná " řekla jsem.  Neměla jsem ponětí jak se mé nové jméno dozvěděla, ale Pilná byla sama o sobě zvláštní vlčice. ,,Perlo - uslyšela jsem hlas ale Čestná ho přerušila. ,,Půvabná Alfo " usmála se. ,, Půvabná co se tu děje ? A kdo jsou ty vlčice "? Zeptal se a ukázal čumákem na mámu a Tichou. ,,Je jedno kdo jsou.  Ale ta starší potřebuje pomoc.  Vypadá vyčerpaně " řekl Nápomocný , léčitel. ,,Dobře. Nápomocný ošetři ji " kývl Alfa Samec. Pak se otočil na mě a Tichou.  Hleděla jsem dál do jeho pronikavě modrých očí. ,,Potřebuju útočiště pro mou nevlastní matku Chytrou. Poslední dobou válčíme se smečkou šílených lišek Krvelačných. Ty oslepili mou matku a jen díky naší Alfa Samici mohla zůstat ve smečce.  " Řekla jsem.  ,,Oni by vyhnali nebo zabili slepou vlčici "? Zaknučela Citlivá. ,,To je tak necitlivé " zavrčela a zavrtěla hlavou.  ,,Naše Alfa Samice bohužel spadla nešťastnou nehodou dolů ze srázu a zemřela. Náš Alfa Samec se chová k Chytré hrozně a nechává členy smečky si na ní vylívat vztek " zavrčela Tichá.  ,,A proto bych vás moc chtěla poprosit jestli byste ji nepřijali do smečky.  Potřebuju pro ni bezpečí " řekla jsem prosebně a upřela na Alfa Samce pohled. ,,To jak se chovají k tvé matce je hrozné. Bylinek máme dost na to abychom ji zvládli dat dohromady ale nestojíme o žádné problémy s tvojí smečkou " zavrčel Alfa Samec. ,,Slibuju že náš Alfa se nic nedozví. Neřeknu mu, kde jsme matku skryly " řekla jsem.  ,,Máte naše slovo.  Ale prosím přijměte ji. "Řekla Tichá.  ,,Dobře.  Chytrá z nás bude v bezpečí, ale říkám že nechci žádné problémy. "Zavrčel.  ,,Problémy nebudou " přikývla jsem.  ,,Dobrá tedy.  Vaše matka je nyní novou členkou smečky Stříbrné skály. "kývl Alfa Samec. ,,Můžeme se jít rozloučit "? Zeptala jsem se. Alfa Samec přikývl.  ,, Jděte" řekl.  Já i Tichá jsme zamířili k léčitelskému doupěti. ,,Ahoj Nápomocný " pozdravila jsem ho. ,,Jé ahoj Půvabná.  Ty a tvá společnice se chcete asi rozloučit s Chytrou že "? Zeptal se energicky. ,,Ano " zavrčela Tichá. Nápomocný vyšel ven z doupěte a já se postavila k matce. ,,Mami vyšlo to.  Můžeš tu zůstat " řekla jsem. ,,Hrozně moc vám děkuju.  Tobě Tichá , Věrné ale nejvíce tobě Půvabné.  Všichni jsou tu zatím tak milí " zašeptala máma.  ,,Mami. Nejspíš už se nikdy neuvidíme takže bych ti chtěla říct pár slov.  Jsi ta nejúžasnější náhradní matka kterou jsem kdy mohla mít. Pro mě a pro Věrnou jsi byla vždycky úžasná a já ti hrozně moc za všechno děkuju. Neumím si představit život bez tebe ale vím že tady budeš v bezpečí.  Mám tě hrozně moc ráda , maminko moje " zašeptala jsem a do očí se mi vlily slzy. ,,Já tebe taky Půvabná " zašeptala máma a přitiskla svůj čumák k tomu mému.  ,,Měj se Chytrá. Byla jsi nejlepší Beta jakou naše smečka měla, a i skvělá kamarádka.  Nikdy na tebe nezapomenu.  A doufám že se ještě někdy uvidíme " zamumlala Tichá.  ,,Možná jednou ano " pousmála jsem se. ,,Půvabná "? Ozval se hlas od vchodu. Otočila jsem se a uviděla Pilnou. ,,Nerada vás ruším ale chtěla bych si s tebou ještě promluvit " řekla Zeta. ,,Už jsme stejně na odchodu "řekla jsem. ,,Počkám na tebe na kraji tábora " řekla Tichá. Otočila jsem se na mámu a s vědomím že ji vidím naposledy jsem se vydala za Pilnou.  Docela mě zajímalo co po mě může chtít.
 
Tak je tady další kapitola. Snad se vám líbila. Vaše Luna 😘