S vyceněnými tesáky jsem se pořádně zakousla do liščího hřbetu. Uslyšela jsem její vřísknutí a hned jsem jí prokousla hrdlo. Tohle už byl třetí útok za týden. Nedaleko ode  mě bojoval Hrdý se třemi liškami. Ty dvě zvládal ale jedna mu skočila na záda a zakousla se mu do hrdla. Hned jsem že něj lišku shodila a rychlým kousnutím jí zabila. ,,Tu máš ty prašivá bestie "! Uslyšela jsem jeho zavrčení než šedé lišce prokousl hrdlo.  Kde je ta třetí? Zamyšleně jsem se rozhlížela ale světle hnědou lišku jsem nikde neviděla.  Asi musela utéct.  Hbitými skoky jsem vyrazila směrem k  léčitelskému doupěti a skočila na lišáka co útočil na Něžnou. Zabořila jsem mu tesáky do krku a zlomila mu vaz.  Všude se bojovalo.  Vzduchem se neslo rozzuřené vytí a štěkání a vlci a lišky se zuřivě zmítali na louce a snažili se způsobit si co nejsmrtelnější zranění.  Už jsme si nemohli dovolit ztratit žádného dalšího člena. Přišli jsme už kvůli liškám o hlídkařku ( a mou dobrou kamarádku) Bystrou a o Omegu Tajemnou. A naše Alfa Samice byla zavražděna což jsem ale věděla jen já.  Jen já a její vrah. Stočila jsem pohled směrem k Hrubému a všimla si že mě upřeně pozoruje a u toho bojuje s liškou. Olízla jsem si zakrvácené tesáky a přestože jsem cítila jak mi jeho pohled propaluje záda vrhla jsem se vpřed. Bylo mi jasné že Hrubý tuší že něco  vím. Jen možná neví že vím všechno.  Že jsem viděla všechno.  Ale já to viděla.  Viděla jsem jak chladnokrevně shodil naší Alfa Samici ze srázu pod sobí kopyta.  Vyskočila jsem do vzduchu a přistála na hřbetě jedné lišce. Ne jen tak nějaké lišce.  Byla to jejich vůdkyně. Velká , krutá , nemilosrdná vůdkyně Krvelačných. Pochybovala jsem vůbec o tom že je to liška, protože její velikost , její řeč a její síla tomu rozhodně neodpovídali.  Spíš vypadala jako nějaký divný kříženec.  ,,Zase ty Půvabná "? Zavrčela posměšně a kopla mě do boku až mě srazila na zem.  ,,Ano zase já. A mimochodem jak víš mé jméno "? Zavrčela jsem nepřátelsky.  Strach který jsem měla jsem se snažila dát co nejmíň najevo.  Moc dobře jsem si pamatovala ostrost jejích tesáků. ,,Ale no táák.  Já o tobě vím víc věcí než myslíš Půvabná. O všech členech vaší  smečky vím víc než si myslíte " zazubila se na mě zakrvácenými tesáky a skočila.  Obratně jsem se jí vyhnula a skočila jí znovu na záda. Shodila mě jako pírko a ty své odporné obrovské tesáky mi zabořila do ramene. Hrozně to bolelo. Zakousla jsem se jí do boku abych utlumila bolestný řev mezitím co mi trhala pravé rameno na kusy. Škrábla jsem jí do jantarového oka a vykroutila se jí. Přitiskla mě svými velkými tlapami k zemi a ušklíbla se. ,,Krvelační jdeme ! "Zavyla se seskočila ze mě. ,,Brzy se zase uvidíme vlci " zvolala ještě posměšně a rozběhla se spolu se svou krutou lišek  skupinou pryč.  ,,Je někdo mrtvý "? Zavyl Alfa Samec olizoval si zranění. Rozhlédla jsem se ale díky Vlčím Duchům jsem žádnou mrtvolu neviděla. ,,Ne není "řekla úlevně Věrná a dokulhala se ke mě.  Nedávno si zranila nohu takže v boji byla ještě zranitelnější. ,,Jsi v pořádku Půvabná "? Zeptala se a olízla mi rameno.  ,,Jo jsem.  Ale radši si zajdeme za Tichou " řekla jsem jí. ,,Ta teď ošetřuje Mazanou " namítla Věrná.  ,,No a co ? Já jsem Zeta a ty jsi Beta.  Máme přednost " ušklíbla jsem se. ,,Uhni " zavrčela jsem hrubě na Mazanou a odstrčila ji od Tiché.  ,, Ošetři nejdřív nás " zavrčela jsem na ni a posadila se. ,,Fajn. Jak žádáš Zeto. " zasyčela Tichá a začala si chystat bylinky.  Mazaná si něco brblala ale já ji nevnímala. Bylo mi jasné že na mě nadává jen se to bojí říct nahlas.  Kvůli tomu že má pravá matka byla Nedůvěřivá ( což byla zrádkyně která v naší smečce zabila dost vlků ) mě někteří členové smečky podezírali a nesnášeli kvůli tomu že jsem byla jak její kopie.  V tom jsem své sestře trošku záviděla.  Ta se naší matce nepodobala takže ji ani tak nepodezřívali. Stejná jsme ale obě dvě brali za svou pravou matku (a taky jsme jí tak říkali ) Chytrou bývalou Beta Samici. Teď ale byla kvůli liškám, které jí vyškrábali oči slepá takže nemohla už dál být ve svém vysokém postavení.  Věrná se tak musela stát družkou Hbitého , lovce  kterého nemilovala a museli se stát Beta Párem. Já a můj druh Hrubý jsme byly Zeta pár ale potom co jsem uviděla co vlk kterého miluju udělal už jsem s tím nebyla tak spokojená.  Byla jsem v těžké situaci a nevěděla jsem co s tím  dělat. Protože by mi stejně nikdo nevěřil.  Ale moje povaha mi zároveň nedovolovala nechat to jen tak.   ,,Jsi v pořádku Krásko "? Když jsem za zády uslyšela Hrubého hlas skoro jsem nadskočila. Srdce se mi rozbušilo a jediné na co jsem mohla myslet bylo to že mě zabije stejně jako Alfu.  ,,Ano jsem " přinutila jsem se ke sladkému úsměvu a olízla mu tvář. Trpělivá zrovna ošetřovala Věrnou , ale uviděla jsem jak mě probodla chladným pohledem.  Možná proto že moje pravá matka jí zabila druha a teď když vidí mě a Hrubého je to pro ni asi těžké. Olízla jsem Hrubému potrhané ucho. ,,Proč jsi zase bojovala s jejich vůdkyní ? Říkal jsem ti že je nebezpečná."zavrčel nespokojeně Hrubý a něžně mi olízl špičku ucha. Ty mi nemáš co rozkazovat vrahu !  Pomyslela jsem si rozladěně. ,,Já vím ,že jsi to říkal. Ale víš že na sebe vždycky dávám pozor.  Nenechám se jen tak zabít Hrubý " přivřela jsem laškovně oči a přitulila se k němu.  ,,Já vím Půvabná. Ale buď vždycky opatrná ano "? Zašeptal mi do ucha.  S  falešným úsměvem jsem přikývla a v duchu se děsila toho kdy se mi jednou zakousne do krku.

,,Polední dobou jsi nějaká odtažitá " zavrčel na mě tiše Hrubý  druhý den po bitvě. Zrovna jsme se s Drzým vrátili z hlídky.  Lovců i hlídkařů je hrozně málo takže hlídkovat a lovit teď musí všichni. Bylo to otrávné ale alespoň jsem něco dělala. ,,Odtažitá ? Jak jsi na to přišel "? Uchechtla jsem se. Hrubý pokrčil raněný.  ,,Když na tebe promluvím tak vždycky tak ztuhneš a potom si najdeš nějakou výmluvu aby si se mnou nemusela být " zavrčel a posadil se naproti mě.  Úsměv mi na chvíli zamrzl.  ~ Všiml si.  Když to nebudu dobře hrát tak mu to dojde a dřív nebo později mě zabije.  ~ ,,Já nejsem odtažitá.  Nebo o tom alespoň nevím.  Jen mám poslední dobou starost o matku. Víš jak se k ní Alfa Samec chová.  Sice se snaží své jizvy zakrýt ale já vím že jí ubližuje. "povzdechla jsem si.  V tomhle  jsem nelhala. Alfa Samec se k mé slepé nevlastní matce pořád choval jako ke kus kůže. Udělala toho pro naši smečku už tolik a jak teď jednou nemůže tak by ji nejradši zabil.  Vyhodit slepou vlčici by bylo kruté ale vražda by byla krutá taky. Věděla jsem že si na ní teď Alfa Samec vybíjí vztek a nebyl jediný.  Z jejího doupěte jsem nedávno viděla vycházet i Hbitého se zakrvácenými tesáky. Chovali se k ní hůř než k Omeze a jenom díky mě , Věrné Tiché a Trpělivá měla občas nějaké jídlo.  Ale Trpělivá se teď starala o svá vlčata , musel je ukrývat před liškami takže už neměla čas na to se starat o naší matku.  Bylo to jen na nás třech. A touha nechat matku ve smečce a názor že si zaslouží žít bylo to jediné s čím jsem si s Tichou rozuměla. ,,Nedávno přišel o družku.  Určitě má kvůli tomu špatnou náladu.  Ale to ho neomluvá v tom tvé mámě ubližovat "zavrčel Hrubý. Přišel o družku kvůli tobě.  ,,To vím " zamumlala jsem.  ,,Nejhorší na tom je že kdybych nebyl tvůj druh ubližoval bych ti taky " zamumlal Hrubý. Kdysi jsem mu věřila že své minulosti kdy musel vraždit ,protože vyrůstal v kruté smečce lituje , ale teď jsem znala pravdu. Přitulila jsem se k němu.  ,,Každý máme minulost "zašeptala jsem.  ,,Zeto "! Uslyšela jsem Drzého. Já i Hrubý jsme se k němu na ráz otočili.  ,,Promiň Hrubý , mluvím s Půvabnou " ušklíbl se. ,,Hmm. A co po mojí družce chceš "? Zavrčel chladně Hrubý a probodl Drzého pohledem.  Líbila se mi tahle Hrubého stránka.  Tahle drsná a majetnická stránka.  Kdysi ano. ,, Trpělivá se chce zeptat jestli by nechtěla vidět naše vlčata. Tebe jsme radši nezvalili Hrubý , chtěli by jsme aby nám naše mláďata vydrželi " zašklebil se Drzý.  ,,Klidně půjdu. Ale Hrubý jde se mnou.  Neboj ohlídám si ho " ušklíbla se a olízla Hrubému tvář. Drzý protočila rudýma očima.  ,,Tak pojďte "řekl a rozběhl se.  ,,Od kdy ty hlídáš mě "? Zavrčel Hrubý pobaveně.  ,, Odjakživa miláčku " uchechtla jsem se a rozběhla se. 
,,Ahoj Půvabná a - Trpělivá se trošku zarazila ale pak se vřele usmála.  ,,A ahoj Hrubý. "řekla a olízla vlče mezi jejími předními tlapkami. Musím uznat že tenhle ten úkrýt byl hodně promyšlený. Lišky se vždycky nějak dozvěděli kde se Trpělivá a její vlčata skrývají takže jsme úkrýt museli každou chvíli měnit. Teď zrovna byli v menší podzemní jeskyni obrostlé hustým mechem a malým podzemním jezírkem.  Na kraji úkrytu byly kosti z lumíka kterého jsme jim včera dali.  Vlčata už chodila , sice nemotorně ale chodila.  Jedno z nich -samička s rudýma očima - ke mě doběhlo a sevřelo mezi zoubky mou srst na tlapce. ,,Ahoj "pousmála jsem se a projela mu jazykem na hlavičce.  ,,Ahoj !' Vypísklo vlče kvíklavým hlasem. ,,Tohle je Rubínka. "usmála se Trpělivá. ,,Tohle je Chmýřenka "ukázal Drzý čumákem na vlčátko které sedělo Trpělivé mezi předními tlapkami. ,,A támhleto jsou Mrazík a Křišťálek " řekla Trpělivá směrem ke dvěma peroucím se samečkům.  ,,No tak neperte se a přivítejte náš Zeta Pár "! Řekl Drzý přísně svým synům.  ,,Ty jsi Zeta "? Zeptala se překvapeně Rubínka a vykulila červené oči.  ,,Jsem "přikývla jsem s úsměvem. ,,A jaké to je ? Povíš nám nějaký příběh ? "Pištěla vlčata jedno přes druhé. ,,Když budete hezky potichu tak klidně " usmála jsem se. Vlčata se posadila do kruhu kolem mě a já s úsměvem začala vyprávět jeden příběh který mi říkala matka o Tmě a Měsíční Vlčici. 

,,Půvabná "! Zavolala na mě rozčarováně Věrná když jsme se vrátili. ,,Co se děje sestro "? Zavrčela jsem. ,,Pojď se mnou " švihla ocasem. Rozběhla jsem se za ní. Mířila k matčině k doupěte. Vešla jsem dovnitř a ztuhla jsem když jsem to uviděla   Tichou jak ošetřuje matčiny rány. Měla hluboký kousanec na rameni a poškrábaný bok. Přes hřbet se jí táhla krvavá rána jakoby s ní někdo třísknul o kameny. Byla vyhublá na kost a její slepé oči vypadaly znečištěně až se na nich objevoval hnis. Srst měla na několika místech vypadnou.  Kde byla ta moje odvážná , chytrá a krásná matka ? Zdálo se mi že pryč.  ,,Mami "zašeptala jsem.  Poprvé v životě se na mě Tichá nepodívala nenávistně a zhnuseně ale soucitně. ,,Do očí se jí dostala infekce.  Nemůžu s tím nic dělat , protože mi Alfa nedovolí na ni použít bylinky. "zavrčela tiše léčitelka a švihla ocasem.  ,,Takhle to dál nejde "řekla jsem ostře. ,,Zabije ji to. Musíme s tím něco udělat.  "Odhodlaně jsem se na ně zadívala.  ,,Ale co Půvabná? Ani s naším postavením proti slovu Alfy nic nezmůžeme " zaknučela Věrná. ,,Nechci abyste kvůli mé měli problém . Jen vám přidělávám starosti "řekla máma slabým rozechvělým hlasem. ,, Nepřiděláváš Chytrá " řekla rychle Tichá.  Pak se otočila na mě.  ,,Co chceš dělat ? Leda bychom ji odvedli na nějaké bezpečné místo kde by se o ní někdo postaral ale nic takového není " povzdechla si Tichá.  Sklopila jsem oči. Tichá má pravdu. Není místo kde by ji přijali. Olízla jsem mámě  ucho a uviděla Věrnou která měla slzy na krajíčku.  Vážně to tak nechám ? Nechám umřít vlčici která se o mě a mou sestru starala , někoho kdo je pro nás  víc než pravá  matka ? Ne. Ale co s tím můžu dělat ? Žádné místo neznám.  Prohlédla jsem na svůj náramek z větviček na své pravé přední tlapce. Dala mi ho Pilná Zeta samice Smečky stříbrné skály. Moment. Zvedla jsem hlavu a zelené oči se mi nadějně  rozzářili. ,,Tak počkat. Je jedno místo kde by máma byla v bezpečí."

Tak je tu první kapitola xd Kam myslíte že chce Půvabná matku odvést ?
Nechte se překvapit.
Vaše Luna 😘
Mimochodem za ten skvělý nápad kam by mohla Půvabná matku odvést děkuji
xskarvadova