Kapitola XXXVIII
Když jsem otevřela oči nejdřív jsem viděla jenom rozmazanou mlhu , až poté jsem rozeznala vlčí tvář. ,,No konečně jsi vzhůru " zavrčel úlevně Hrubý a olízl mi čumák. Olíznutí jsem mu oplatila. ,,Krvelační jsou pryč ?" Zeptala jsem se. ,,Ano ale takhle to neskončilo. Budou pokračovat dál. A jsou hodně silní. Zabili Bystrou a Omegu " řekl. Ztuhla jsem . ,,Bystrou ? Ty bestie jedny "! Zavrčela jsem nepřátelsky a chtěla se prudce zvednout ale zranění mi to nedovolili. Opět jsem klesla do pelechu. Omegy Tajemné mi ani tak líto nebylo. Jistě byla to členka smečky ale vždycky se ke mě chovala dost hnusně a náš vztah nebyl moc dobrý. Ale Bystrá byla moje kamarádka. Sotva jsme se usmířili tak ji ty prašivci zabijí. ,,Bojovala jsi se samotnou vůdkyní Krvelačných. Mohla tě zabít Půvabná. Je hrozně nebezpečná. Příště s ní nebojuj ano ? Nechci o tebe přijít " řekl a olízl mi ucho. Něžně jsem se o něj otřela a olízla mu čumák. ,,Já o tebe taky ne Hrubý " pousmála jsem se. ,,Jsou matka a Věrná v pořádku "? Zeptala jsem se. Hrubý na chvíli ztuhl a pak švihl ocasem. ,,Půvabná víš - polkl. ,, Věrná je ale tvoje matka - nedořekl to a odvrátil tvář. ,,Hrubý co se děje ? "Zeptala jsem se a ztěžka se zvedla. ,,Hrubý co je s mámou ? Řekni mi to "! Zavrčela jsem. Hrubý se ke mě otočil. ,,Půvabná ona je slepá. "Řekl tiše. Vytřeštila jsem oči. ,,Cože je ?!" Nevěřícně jsem švihla ocasem. Máma nemůže být slepá. Slepý vlk nemá šanci na přežití. ,,Je slepá. Lišky ji vyškrábaly oči " řekl a jemně se o mě otřel. ,,Mrzí mě to krásko. Chceš za ní "? Otočila jsem k němu hlavu a otevřela tlamu. V hrdle mi ale nějak vyschlo tak jsem jen přikývla. Hrubý mě opatrně podepřel, ale já se mu jemně vyškubla. ,,Zvládnu to sama " pokusila jsem se o úsměv a olízla mu čumák. Hrubý mě vedl směrem na kraj jeskyně kde už jsem slyšela jak spolu matka a Věrná mluví. Když mě uviděli , Věrná nadšeně zavrtěla ocasem. ,,Půvabná ani nevíš jaký jsme o tebe měli strach "! Řekla a opatrně se ke mě dobelhala. Olízla jsem ji čumák a něžně se o ní otřela. Pak jsem došla k mámě a do očí se mi vlily slzy. Donutila jsem se je potlačit. Matka měla jedno oko úplně vyškrábnuté a místo něj jen odpornou jizvu po drápech. Druhé oko měla taky vyškrábnuté ale ještě kousek tam zbyl takže to byla vlastně taková krvavá kaše. ,,Mami "! Vyhrkla jsem a přitulila se k k ní. ,,Půvabná , vlče moje " zašeptala matka a olízla mi ucho. ,,Co ti to ty bestie lišky udělali ? Já je zabiju "! Zavrčela jsem znechuceně. Pohled na máminy vyškrábané kdysi krásné zlaté laskavé oči mě doháněl k šílenství. ,,Ne. Proti Krvelačným nejde bojovat. Ať mi tě nezabíjí. A ať to nenapadne ani tebe Věrná. Nemůžu o vás přijít " řekla máma. Hrubý švihl ocasem. ,, Já vás asi nechám " zamumlal a poodešel o několik kroků dál. ,,Už nemůžu být Beta. Nemůžu být ani členka smečky. Smečce je slepý vlk k ničemu " povzdechla si máma. ,,Ne ! To neříkej mami "! Zavrčela prudce Věrná. ,,Ty jsi pořád důležitá. Jsi moudrá a chytrá vždyť se i Chytrá jmenuješ ! Ty rozhodně nejsi smečce m ničemu "! Zavřela jsem důrazně a olízla jí mezi ušima. ,, To je váš názor. Jiní vlci to ale vidí jinak. Už nemůžu lovit a přežít mají právo jen ti nejsilnější" řekla máma smutně. ,, My se o tebe postaráme. Nenecháme tě vyhnat nebo zabít mami. Možná nejsi naše pravá matka ale jsi ta nejlepší matka jakou jsme si mohli přát. " Zavrčela Věrná. Souhlasně jsem zavrčela. ,,Budeme se o tebe starat. Budeme ti nosit jídlo , budeme ta tebe lovit , budeme se tě zastávat. Nenecháme ostatní aby tě vyhodili jen proto že už nemůžeš tak dřív " řekla jsem. Máma se usmála. ,,Děkuju dcerušky moje. Ale nevím jak mě zvládnete obhájit před Alfa Vlkem. " Řekla a položila si hlavu na tlapky. ,,Já se s ním klidně pohádám " zavrčela Věrná. ,,Já taky. Neboj mami my tě ve smečce udržíme " usmála jsem se
O dva dny později
,,Chytrá už nemůže být Betou smečky. A ani její členkou. Slepý vlk je smečce m ničemu " zavrčel Alfa vlk. Zrovna jsme měli já , Hrubý a Alfa Pár poradu. ,,Pořád je to chytrá a moudrá vlčice. Nevyženeme ji jen proto že přišla o zrak. To nedovolím " zavrčela jsem. Alfa Samec po mě šlehl pohledem. ,,Ty mi odporuješ ? Nezapomeň že já jsem Alfa a ty jsi jen Zeta Půvabná " zavrčel. Taky jsem zavrčela. ,,Vím že jsi Alfa Smečky. Ale říkám že ikdyž je Beta slepá pořád je to důležitá členka. Byla Betou několik let. Vážně ji chceš vyhnat jen proto že je slepá ? Co se dělá takhle věrné a chytré vlčici ? Klidně ji budeme s Věrnou nosit jídlo. Budeme se o ni starat a ty nebudeš muset hnout ani špičkou drápu. Nemůžeme se zbavovat členů smečky když už je přestaneme potřebovat. To už budeš horší než ty lišky " zavrčela jsem znechuceně a odhodlaně se mu podívala do očí. ,, Takhle mluvíš se svým Alfou ? Bez kapky úcty "? Zavrčel Alfa vlk naštvaně. ,, Pokud jí vyženeš už pro mě Alfa nikdy nebudeš. " Ušklíbla jsem se a bez jakéhokoliv náznaku respektu na něj zavrčela. Alfa vlk švihl ocasem. ,,Ne. To je poslední slovo. Ukončíme její trápení. Bude to rychlé a bezbolestné a Chytrá zemře jako věrná členka Smečky. My nemůžeme mít slepého vlka ve smečce hlavně když jsou tu Krvelační. Chytrá už je k ničemu. " Zavrčel. ,, Ty jsi chceš zabít ty pitomče ? Zbláznil ses ?! Takhle věrnou členku ? Matku zabiješ jen přes mojí mrtvolu "! Zavrčela jsem. ,,Takhle se mnou mluvit nebudeš Půvabná "! Zavyl Alfa Vlk a prudce mě přitiskl k zemi. Odkopla jsem ho a začala na něj vrčet. ,, Půvabná jdi zpátky" radil mi Hrubý. Alfa Samice neřekla ani slovo jen se na nás dívala. ,,Hrubý zkroť si tu svoji družku ! Takhle mluví se mnou ! S Alfou "! Zavrčel a ohnal se po mě. Hbitě jsem uskočila. ,,Kdyby jsi nebyl druh Alfa Samice nejspíš bys nebyl ani lovec ! Byl bys Omega "! Vyprskla jsem znechuceně. Tohle jsem pokazila. Takhle s ním mluvit nesmím. Alfa vlk na mě zaútočil a rozerval mi rameno. Věděla jsem že bránit se mu nemůžu to by mě mohli i vyhnat a tak jsem jen ani necekla zatímco mě kousal do zad. ,,Už dost "! Zavrčel Hrubý a ochranitelsky přede mě skočil. S vyceněnými zuby stál proti Alfovi než se odvrátil v podřízeném pohledu. Věděla jsem že jsem to přehnala a to hodně a tak jsem se s nechutí přikrčila a sklonila čumák k zemi. Ale byl to Zákon Smečky se podřídit Alfovi a proti Zákonu Smečky se bojovat nemůže. Žádný vlk nemůže bojovat proti Zákonu Smečky. ,,Omlouvám se. Ale Chytrá si nezaslouží smrt . " Řekla jsem opatrně. ,, Souhlasím. Chytrá bude i nadále členka smečky ale Beta Samice už být nemůže "řekla Alfa Samice. ,,Tak kdo tedy ? Věrná nemá ani druha" zavrčel Hrubý. ,,Bude si ho muset najít. Jestli si nestihla najít druha z lásky bude si ho muset najít kvůli svým budoucím povinostem " zavrčel Alfa Samec. ,,A koho ?" Zeptala jsem se a přitom si prohlížela náramek z větviček od Pilné co jsem měla stále kolem přední tlapky. ,,Co třeba Hbitý? Je to hodně chytrý vlk a rozumný vlk" navrhl Alfa Samec. ,,Vždyť je o tři roky starší než ona "! Zavrčela jsem. Alfa vlk po mě hodil vražedným pohledem. ,,Ty už radši nemluv "! Zavrčel na mě prudce. Potlačila jsem protočit očima a zmlkla jsem. Moje sestra nemůže být družkou Hbitého. To je tak hrozně povrchní ji domluvit vztah s o několik let starším vlkem jenom proto aby byla Betou. ,, A nemůže být zatím Betou jen tak? To byla přece Chytrá po smrti Lstivého taky " řekl Hrubý když si všiml mého pohledu. ,, Ne. Je ještě mladá a potřebuje někoho kdo ji bude pomáhat. Mrzí mě to ale jiná možnost není " povzdechla si Alfa Samice.
Po poradě :
,,Tak co "? Zeptala Věrná nadějně a u toho pomáhala Tiché s nějakými bylinkami. ,,Máma tu může zůstat ale už nemůže být Beta " povzdechla jsem si. ,,A Věrná ty by ses měla asi radši posadit " uchechtla jsem se a švihla ocasem. Věrná zmateně nakrčila čelo. ,,Proč co se děje ?" Pak ztuhla. ,,Když máma není Betou tak to znamená že jí budu já viď? "Polkla. Přikývla jsem. ,,Ale to není všechno. Alfa Pár je toho názoru že to sama nezvládneš chtějí aby si byla s Hbitým Beta Pár ". Věrná zalapala po dechu. ,,Já mám být družka Hbitého ?! Já ?! To přece - ani to nedořekla a od vchodu doupěte se ozval Alfa Samec. ,,Tak si to rozmysli. Jestli chceš aby tvá bezcenná matka zůstala ve smečce tak bude tvým druhem. Ale jestli ne " Alfa vlk se uchechtl a odešel. ,,Beta není přítěž "! Zavrčela jsem nahlas přestože máma už Betou nebyla. ,,Vlčátko moje já nechci abys byla s někým koho nemiluješ jen kvůli mě. Chci aby si byla šťastná jako je Půvabná s Hrubým." Zaknučela máma. ,,Ne mami. Já , jestli to bude nutné tak to budu muset udělat. Milovat ho nemusím a druha stejně nechci " povzdechla si Věrná. Věděla jsem že lže. ,, Kéž bych to mohla Alfovi vymluvit. Ale dneska už mi dal co proto. Už si to nemůžu dovolit. Mrzí mě to " řekla jsem a olízla jí ucho. ,,Ty za nic nemůžeš Půvabná. Alfa se chová jako úplný pitomec. Ale jestli to mámě pomůže, budu to muset udělat. Budu tedy družkou Hbitého a je to mě konečné rozhodnutí" dořekla pevným hlasem Věrná. Ale já viděla že ji to bolí. Máma sice tu bolest v jejích jantarových očích vidět nemohla ale já ano. Kvůli rodině a věrnosti k rodině obětovala svoje vlastní štěstí. Po zbytek svého života bude moje sestra po boku vlka kterého nikdy nebude milovat. Po zbytek života bude nešťastná. A já ? Já budu uznávaná Zeta Samice Smečky. Budu žít s vlkem kterého miluju a který miluje mě. A Věrná se na nás bude jen závistivě dívat. Celý život byli svět a smečka proti mě. Celý život měla Věrná větší štěstí než já a já ji tu přízeň všech a to jak ji všichni milovali mohla jen závidět. Teď se ale za že se nám osud obrátil
Kapitola nudná a krátká. Původně jsem neměla v plánu Chytrou nechat oslepit ale tak mě to napadlo xd
Alfa Samec je pěkný mizera že ?
Doufám že se vám kapitola a celkově příběh líbí.
Vaše Luna 😘
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro