Já to věděla . Věděla jsem to , a přesto to bolelo . Rosička šokovaně zalapala po dechu a já cítila jak mi do očí stoupají slzy a derou se ven . Potlačila jsem je . Nesměla jsem vypadat slabě. ; Vysvětlete to  , zašeptala jsem chladně . Vysvětlete to ! Vyjela jsem na ně . Máma sebou trhla a otřásla se . Z očí ji tekly slzy a tiše vzlykala . Kdybych se necítila zrázená bylo by mi ji líto . Ale naši rodiče nám lhali . Celou tu dobu nám lhali . Co se za tu dobu stihlo stát . Mě unesli lišky , staly jsme se učedníky , cestovala jsem s Trpělivou , někdo mi ukradl tu kořist , a celou tu dobu nám lhali .  Vysvětlím vám to  , povzdechl si táta . Můžu mu ale tak říkat ? Jak se jim máme teď podívat do očí když nejsou naší pravý rodiče. Jednoho dne k nám do smečky přišla březí vlčice jménem Opatrná se svým druhem Zábavným . Narodila se jí čtyři vlčata ale přežilo porod jen jedno , začal vyprávět táta . Byla to vlčice . Malá a slabá . Nikdo nevěřil že by mohla přečíst . Měla čistě bílou srst a jasně zelené oči . Jmenovala se Kapradinka a ostatní vlčata ji začala šikanovat . Nezvládla se jim ubránit . Když se stala učednící a získala jméno - Mrázka , její rodiče ze smečky odešly . Zůstala tak sama . Bez nikoho blízkého . Byli jsme dobré kamarádky , zašeptala máma  , nevěděla jsem ale co z ní šikana vlčat udělala . Začala být náměsíčná. Nejprve se probouzela na okraji tábora před doupětem . Ale poté jsme začaly nacházet těla . Máma znovu zavzlykala  a složila hlavu do tlapek . Táta pokračoval : nejprve to byli vlci co jí ubližovali . Slavnost pojmenování si nakonec zvolila sama s jediným svým kamarádem a později i druhem Sebevědomým . Ona se jmenovala Nedůvěřivá. Nedůvěřivá to jméno jsem tolikrát slyšela a tak jsem zůstala při jeho vyslovení ledově klidná . Pro tátu bylo asi těžké to vyprávět , a ještě těžší když máma vyběhla z doupěte se slovy :  já nemůžu . Táta se zatvářil naštvaně . Pokračuj , vybídla ho otřeseně Rosička . Nakonec zabila hodně vlků . Měli jsme mnohem více lovců i Hlídkařů i průzkumníky , Gammu , Deltu a Kappu . Všechny zabila . I svého druha a vašeho otce  Jednoho dne když zabíjela našeho Deltu , Nebojácného jsme ji načapali . Táta si povzdechl . Nebojácný byl druh Tiché . Proto nás tak nenávidí . Chtěli jsme ji samozřejmě za to co udělala zabít ale snažila se utéct . Zbylo nás jen patnáct zašeptal táta . Z dvacetiosmi vlků patnáct . Bylo to strašné . Zrovna když jsme ji zabíjeli začala rodit . Táta zavrtěl hlavou . Alfa samice a já s Chytrou jsme se slitovali a i přes nesouhlas smečky vás nechali žít. Chytré vlčata zemřela na nemoc a ještě měla mléko aby mohla kojit další vlčata . Táta si povzdechl a podíval se nám do očí . Tak a teď znáte pravdu .

Seděla jsem u studánky . Stala se poslední dobou mým útočištěm . Byla rozhodně zvláštní tím že tu nezamrzala voda , a byla tak lahodná . Ale mě se líbila , rozhodně v sobě měla něco magického . Vím že jsem možná blázen jak všemu pokládám kouzelný význam ale ty sny co se mi zdály . Oklepala jsem se a napila se lahodné vody. Od doby co nám to Chytrá a Lstivý řekly uběhly už tři dny , ale ani jedna z nás se nemohla vzpamatovat. No a zatímco Rosička trávila teď veškerý čas s ostatními vlčaty a jinými členy smečky , já ho trávila sama . Nestála jsem o společnost , hlavně ne dospělých vlků . Komu bych se asi tak měla svěřit ? Jasně že Trpělivá , Alfa samice , Veselá , Statečná a Klidný jsou my přátelé . Ale jiní vlci rozhodně ne . Už jsem tu seděla asi hodinu a tak jsem se rozhodla že půjdu zpátky . Vyběhla jsem nahoru do kopce , protáhla se pod trnitým křovím a začala se procházet . Měli jsme být na lovu , ale na to já kašlu . Chtěla jsem být sama , procházet se s větrem v zádech a čerstvým vzduchem v nozdrách . Sníh mi křoupal pod packami , paprsky Slunečního Vlka sice nehřály ale sníh se na nich krásné třpytil . Větřila jsem a rozhlížela se seběhla jsem dolů z menšího kopce , který byl na jaře pokrytí mechem , pampeliškami , a trávou . Měla jsem ráda jaro . Zima se mi začínala hnusit . Ucítila jsem pach lumíka . Hm lumík?přikrčila jsem se a začla se plížit . Sice jsem si před chvílí řekla že na lov kašlu , ale nechtěla jsem zklamat Statečnou , a navíc mě to bavilo. Hlodavec cupital okolo menšího stromu a větřil. Plížila jsem se co nejtiššej a nejpatrněj abych lumíka nevyplašila . Šlápla jsem ale na větvičku . Sakra ! Pomyslela jsem si vztekle . Lumík vyrazil pryč a já se za ním rozběhla. Mířil ke svojí díře na kraji zamrzlé tůňce . A na něj vyskočila bílá vlčice . Uviděla jsem jak se Větvička zakousla do lumíkova hrdla a škubla hlavou . Ozvalo se křupnutí