Vážený pane profesore,
dokážete si nás představit se vrátit v čase do dob, kdy jsem tam studovala? Často na to myslím. Vše by bylo určitě jiné. Vědět to, co vím teď, nestresovala bych se tolik s učením a úkoly. Užívala bych si večery v knihovně a třeba bych Vás i potkala na chodbě. Nejspíš byste mi neodpověděl na pozdrav, ale to nevadí. I tak bych Vás vždy úslužně zdravila. A možná bych si dovolila se víc smát na ostatní a vídat se s nimi venku, sedávat na lavičce před hradem, chodit se spolužáky okolo jezera. Možná byste mě tam jednoho letního dne potkal. Možná byste tentokrát na můj pozdrav odpověděl. Nosila bych šaty. Vždy jsem se tomu vyhýbala, ale teď bych je nosila. Ne proto abych se Vám líbila či tak... Nosila bych je jen tak. Řekl byste: ,,Grangerová, vy si tady sníte za bílého dne..."
A já bych odpověděla: ,,Snění je dobré pro duševní zdraví."
Nesouhlasil byste se mnou. Ale třeba bych Vám nasadila brouka do hlavy.
Nevím, proč píšu o minulosti, kterou nelze změnit. Nic takového by se nestalo a já jsem pošetilá, že nad tím vůbec přemýšlím.
Je to ale lehčí. Je to snadnější než přemýšlet nad naší situací. Nad realitou, která nás ovlivňuje. A tak utíkám ke svým představám.
Bojím se cokoliv říct. Bojím se vzpomínat. Bojím se, že to byl jen sen.

Hermiona

Severus Snape se procházel sem a tam. Venku bylo chladno. Zdálo se mu, že od té doby, co dorazil do Azkabanu, nikdy nebylo hezké počasí. ,,Dobré odpoledne, starý brachu," ozval se medový hlas Malfoye.
,,Proč si nejdeš po svých, Luciusi?" opáčil odměřeně Severus.
,,Ach, rád bych, rád bych, drahý příteli, to mi věř. Ale mám zítra důležitou schůzku a potřeboval bych tvé služby."
,,Já sám se rozhodnu, komu sloužit, Luciusi. A u tvých nohou lehávat jako poslušný pes nehodlám."
,,Myslel jsem si to," odvětil klidným tónem Lucius. ,,Než odejdu... Víš, je to docela zajímavá historka... Jeden z mých přátel je kousek od tvé cely. Věř tomu či ne, slyšel včera v noci klapání podpatků."
Severus ztuhl hrůzou. Nic neříkal. Možná ani nedýchal.
,,Říkal mi: Luciusi, neměl bych to někomu nahlásit? A já odpověděl: Ještě počkej, příteli. Třeba se situace vyřeší sama od sebe. A tak si říkám? Udělal jsem dobře, že jsem ho zastavil?"
Severus Snape se krátce a prudce nadechl. Nebyl čas na hrdost, byl znovu poražen.
,,Zítra, že ano? Kdy a kde?"

Vážená slečno,

doufám, že se Vám daří dobře. Píšu Vám s velkým zpožděním, protože jsem nevěděl, co napsat. Nakonec jsem se rozhodl, že budu upřímný. A pokusím se vše vysvětlit a objasnit. A zároveň se i na spoustu věcí zeptat.

Závidím Vám, že jste byla v Bradavicích. Stále na to myslím. Nenáviděl jsem to tam. Býval jsem hlupák. Nyní bych se tak rád vrátil. Přísahám, že bych byl jiný. Lepší. Nenapomínal bych Vás, nebyl bych k Vám předujatý, nenazýval bych vás pejorativními názvy. Ach, kéž bych jen mohl! Změnil bych se. Teď mohu jen vzpomínat na všechny chvíle, kdy jsem propásl příležitost být dobrým člověkem.

Všimla jste si, že máme stejnou jizvu? V té tmě to nebylo moc vidět, ale všiml jsem si, že máme skoro identické jizvy. Je to jen náhoda? Rád bych si přál, aby nebyla. Jsem příliš znaven bolestivou skutečností a tak se utíkám k zasněným představám o osudu.

Ani nevím, kde začít. Chci Vám moc poděkovat za chléb a sýr. A samozřejmě dopis. Neb člověk je živ nejen jídlem. Moc si toho jídla vážím, snažím si ho šetřit, ale je to návykové mít čerstvé a dobré jídlo. Vím, že nejspíš zbytečně básním o tom, čím se živím, ale já jsem neskonale vděčný. Děkuji Vám.

A teď k tomu důležitému. Nevím, zda to berete jako chybu. Nejspíš jste zklamaná z toho, co se mezi námi odehrálo. Rád bych věřil opaku, ale nejspíš toho litujete. A já se Vám nedivím. Byl to velice zvláštní a výjimečný  okamžik. Nechal jsem se unést. Nedokázal jsem se ovládnout. Nemohl jsem jinak. A rád bych řekl, že mě to mrzí. Ale ve skutečnosti toho vůbec nelituji. Je těžké být v tomto upřímný, protože všechny okolnosti jsou proti nám. Navíc jsem neměl právo udělat to, co jsem udělal. O to troufalejší je Vám přiznat, že kdybych mohl vrátit čas, neudělal bych nic jinak. Nezabránil bych tomu, byť by to z morálního hlediska bylo správné.

Pochopím, když se na nějaký čas odmlčíte. Zároveň budu neskonale vděčný, pokud se ozvete.

Severus Snape