https://youtu.be/cs4RG9u8IVU

Večer se změnil v noc. Hermiona však nemohla spát. Převalovala se v posteli z boku na bok, na záda, nemohla naleznout klid. Rozhodla se, že musí něco udělat, aby se ještě víc unavila. O půl jedné ráno vylezla z postele, připravila si pergameny a začala sepisovat dopis pro Snapea. Když ho dopsala, zahleděla se před sebe. Oči se jí zaplnily slzami, potřebovala pomoc, potřebovala, aby ji někdo vyslechl. Připravila si nový pergamen.

Drahá Lenko,

vím, že máš spoustu práce. Nerada tě ruším. Ale nevím, na koho jiného se obrátit.
Jsem ztracená. Mám pocit, že postupně přicházím o rozum.
Nevím, jak to ve zkratce vše napsat. Snad z mých slov pochopíš, co vše se událo.
Uvěznili Snapea, to jistě víš. Začala jsem mu psát dopisy. Ani nevím proč. Cítila jsem se provinile, protože jsem mu nedokázala pomoct. Je to veliká nespravedlnost.
Bylo těžké zajistit, aby se k němu dopisy dostaly, ale nakonec se povedlo. Dokonce mi odepsal. A já

Hermiona vzhlédla od dopisu. Zhluboka se se nadechla. Co vlastně chtěla napsat? Znovu ji dostihl hluboký smutek. Bylo nejspíš načase vypsat se ze svých pocitů, obav i zmatků.

si myslím, že jsem zešílela.
Celé dny na Snapea myslím. Stále je v mé hlavě. Během dne uvažuju, co asi dělá. Během noci přemýšlím, co cítí, když ode mě obdrží dopis. Protože, Lenko, já se cítím zvláštně, když obdržím dopis od něj.
Je možné, že bych začala mít ráda člověka, který mnou celý život opovrhoval? Jsem blázen, když se těším na to, až mi odepíše? Co vlastně dělám? Proč to dělám? Nepomáhám tím ani jemu, ani sobě.
Jsem to vůbec já? Nepoznávám se. Jsem tak jiná, když si s ním píšu. Tolik se o něj strachuju, tolik se o něj zajímám. 
Je to vůbec on? Odpovídá mi slušně, dokonce bych to nazvala hezkými odpověďmi.
Změnili jsme se? Nebo se jen přetvařujeme? Na co si to hraju? Nejsem jeho kamarádkou. Nemá mě rád. Tak proč se o něj chci starat? Proč o něj chci pečovat? Proč tolik toužím po jeho dopisech, kde bych vyčetla, jakým člověkem vlastně Snape je?
Proč ho chci znát? Proč mi tolik záleží na tom, abych znala jeho skutečné já...? Proč chci znát jeho srdce, jeho myšlenky, jeho duši nazpaměť?
Odpusť, tolik otázek a žádné odpovědi nejspíš neexistují. Jenže já to potřebuju někomu sdělit. Potřebuju tvou radu. 
Lenko, ty rozumíš těmto věcem. Jsi dostatečně citlivá, abys mě mohla chápat, i když sama sebe nechápu.
Odpusť mi mou zpověď. Mám tě ráda.

Miona

Hermiona oba pergameny pečlivě srolovala a zapečetila. Bývalo jejím zvykem si po sobě dopisy přečíst, aby našla případné chybky z nepozornosti, jenže byla unavená. Chtěla si už jen lehnout a aspoň trochu se vyspat. Za pár hodin jí měl zvonit budík. Měla se ráno sejít s Benjaminem. Když uléhala do postele, přála si zastavit čas, aby mohla naspat víc hodin. Bohužel už neměla u sebe žádné kouzelné předměty, kterými by to mohla zařídit.

Severus Snape dostal povolení jít ven i v noci. Kuřákům to občas povolovali. Severusovi to zařídil Ricky. Na malém nádvoří stálo v temnotě jen pár vězňů, kteří pokuřovali a bavili se. ,,Hlídej," nařídil Ricky Severusovi, ten jen přikývl. Hlídal každou myšlenku bachařů, zatímco Ricky všechny obcházel s placatkou plnou pálenky. Jako poslední se zastavil u Severuse a podal mu placatku. ,,Na zdraví, brácho," řekl Ricky a přátelsky ho poplácal po rameni. Severus si nakonec placatku vzal. Když pil, obrátil svou tvář k hvězdné obloze a na vteřinu pocítil radost z žití. Nevěděl, jestli to bylo pálenkou, hvězdami nebo vědomím, že tam někde v dáli žije Hermiona.
,,Děkuji, Ricky," pravil Severus. Mělo to své výhody být s lidmi zadobře. Věděl, že by se s ním Ricky nebavil, kdyby neznal jeho dovednosti. To ale bylo naprosto fér. Severus by se zase s Rickym nebavil, kdyby byli na svobodě. Když odešel Ricky za svými přáteli, Severus se znovu zahleděl na nebe. Měsíc se schovával, ale hvězdy zářily jako divé. Která hvězda je ta tvá?

Hermiona se s trhnutím probudila. Pohlédla na drnčící budík a zpanikařila. ,,Sakra, do háje, sakra," klela a hrabala se z postele. Rychle se oblékla, ještě rychleji přečísla nezkrotné vlasy (marný boj), kávu si neudělala. Ve spěchu vypravila svou napůl stále spící sovičku s dopisem pro Lenku. Sovička ji klofla na oplátku do prstu, protože jí Hermiona nedala pamlsek. ,,Zasloužený, neboj, dám ti, až se vrátíš," ujistila ji Hermiona. Zavřela okno. Chňapla dopis pro Snapea, kabelku a klíče.

,,Omluvám se, zaspala jsem," vysvětlovala omluvně Hermiona, když se blížila k Benovi. ,,Ani kávu jsem nekoupila," pokračovala.
,,To nevadí," odpověděl jí přívětivě. Bohové, byl k ní stále tak laskavý. Ani si to nezasloužila. Neměla však čas na výčitky svědomí. Dala mu dopis.
,,Moc děkuju," řekla.
,,Není zač," odvětil Ben, protože byl prostě takový.
,,Ne, vážně. Děkuju," pravila důrazněji a objala ho. Benjamin Shrew se na chvíli cítil velice krásně. Hermiona se cítila provinile, protože i jí toto objetí pomohlo. Znovu zahnala výčitky svědomí. Nestíhala, musela za sebou nechat svědomí, Benjamina i úvahy o Severusovi Snapeovi. Utíkala vstříc pernému dni.