Severus Snape ztrácel naději. Mozkomorové nebyli potřeba. Tohle místo z něj vysávalo duši i bez jejich přítomnosti. Před pár dny slyšel hlučné prozpěvování bachařů a zpěv, takže tipoval, že už začal nový rok. Vězni neměli žádné oslavy - ani Vánoc, ani Silvestra. Ale Severusovi se zdálo, že jeden den dostal o trochu víc kaše. Bylo mu ovšem tak zle, že ji stejně nedojedl. Občas ho však zalil podivně hřejivý pocit, to musel uznat. Někdy se mu zdálo, že není zapomenut. Čas od času jeho duše byla naplněna maličkou nadějí. 

Severus se nacházel na pomezí bdění a spánku, racionálního přemýšlení a šílenství, života a smrti, když se otevřely dveře a do místnosti vstoupil bachař. ,,Ehm... Pan Snape? Severus Snape?" zeptal se hlas. Severus vzhlédl a uviděl muže, kterého nikdy předtím neviděl a který rozhodně nebyl bachařem. Byl v obleku, měl brýle a vypadal tak trochu jako rejsek.
,,Ano?"
Muž se nervózně rozhlédl kolem a podal mu obálku. ,,Přeji hezký den," pravil (což bylo samo o sobě absurdní - přát hezký den v Azkabanu) a odešel. Bylo to neuvěřitelné. Bylo to podivné. A zároveň to bylo konečně něco nového uprostřed dnů, týdnů a měsíců, které se kvůli své postejnavosti slévaly v jedno velké utrpení. Pak se tu zjeví náhodný mužík v obleku a předá mu obálku. Jen tak. Uprostřed vší té zoufalosti. A jeho duše věděla naprosto přesně, kdo tu obálku poslal. Otevřel ji a objevil několik listů. Začetl se do prvního.

Vážený pane profesore,
zjistila jsem pravdu o zasílání dopisů. Omlouvám se, křivdila jsem Vám.
Musela jsem se zařídit trochu jinak. Doufám, že teď už nebude problém Vám psát. Dostala jsem kontakt na vedoucího azkabanské kartotéky.
Nevím, kolik informací (jestli nějaké) jste měl možnost vyčíst z mých minulých dopisů. Posílám je proto znovu, přiložila jsem je k tomuto dopisu. Díky Merlinově prozřetelnosti všechny své dopisy píšu na kopíráku (velice šikovná mudlovská věc), takže mám vše zaznamenané.
Bohužel Vám nejsem schopná doručit cukroví či jiné potřebné věci, ale časem i tuto věc nějak vyřeším, slibuju.
Nevím, jestli budete moct odpovědět (i to se pokusím nějak zajistit), ale ráda bych věděla, zda jste v pořádku. Nebo aspoň v relativním pořádku.
Pamatujte, že na Vás pamatuju!
Opatrujte se.

Hermiona Grangerová

P.S. Vy na mě na oplátku zase pamatujte s tím knihkupectvím a kavárnou.

Dočetl první dopis a nedokázal tomu uvěřit. Zázrak. Jinak se to nazvat nemohlo. Nejenže zjistila, že se k němu dostávají dopisy značně zničené. Navíc našla způsob, jak tento systém obejít. Grangerová... Hermiona... byla výjimečná, zcela a naprosto výjimečná. Přál si jí to nějak vypovědět, ale neměl možnost. A tak doufal, že aspoň vlídná myšlenka k ní doputuje.

Vážený pane profesore,
omlouvám se, že Vám znovu píšu. Vím, jsem s tím nejspíš otravná.
Slyšela jsem, že už jste v Azkabanu. Doufám, že tento dopis dostanete brzy. Nejspíš prochází kontrolou, takže to nějaký čas zabere.
Zachází tam s Vámi hezky? Je vše v pořádku? Nepotřebujete něco poslat? Pokud byste potřeboval něco zařídit, klidně se na mě obraťte.
Nebo kdybyste si neměl s kým popovídat (rozumějte psát), nabízím se. Jistě, dokážu si představit, jak se mračíte. Proč byste se asi tak bavil zrovna se mnou? Nicméně má nabídka platí. Stále. Je to vlastně to jediné, co pro vás můžu udělat.
Dávejte na sebe pozor.
Budu vděčná, když odpovíte. Stačí jen napsat, že se Vám daří (v rámci možností) dobře.

S pozdravem

Hermiona Grangerová

P.S. Žádné strachy, s knihkupectvím a kavárnou není potřeba spěchat. Počkám.

Další dopis byl ten, který obdržel před nedávnem. Ten dopis, který Severuse přesvědčil, že Hermiona už mu nikdy víc nenapíše.

Vážený pane,
nejspíš nejste nadšený, že Vám píšu. Omlouvám se.
Chtěla jsem Vám popřát veselé Vánoce. Snad se v Azkabanu slaví, aspoň maličko. Prý je to teď úplně jiné místo od propuštění mozkomorů ze služby.
Mají v Azkabanu knihovnu? Asi ano, předpokládám. Uvažovala jsem, že bych Vám poslala knihu, ale došlo mi, že je to zbytečné. V každém vězení se určitě dají vypůjčovat knížky.
Místo toho Vám posílám krabičku cukroví. Není domácí, to by totiž neprošlo kontrolou. Musela jsem ho koupit a nechat v původním obalu, aby bylo jasné, že v něm nic nechci propašovat.
Cítím se hloupě. Neměla bych Vám psát. Nestojíte o to, proto neodepisujete. Ale Vánoce snad jsou ospravedlnitelný důvod, no ne?
Dávejte na sebe pozor.
Budu ráda, když odepíšete. Můžete mě poslat ke všem čertům, i to se počítá.

S vánočně-melancholickou náladou se loučí

Hermiona Grangerová

Hermiona kráčela po zasněženém chodníku, když ji zalil hřejivý pocit. Její srdce se rozbušilo. Byla to hloupá myšlenka, ale napadla ji hned. Třeba její dopisy Snape obdržel. Třeba nebylo vše ztracené a mohla mu být aspoň takto oporou.