,,Ahoj Mio," pozdravila mě povrchně jedna holka.  ,,Zdravím Katrin..." řekla jsem.  ,,Zdá se, že se náš nový spolužák zamiloval do holky, která je nadprůměrná."

,,Drž hubu Katrin!  Jsi hnusná mrcha!  Přebereš každé holce kluka, jen se na něj podíváš a ještě se tu povyšuješ, pokud chceš Charlieho, tak si ho vem!" 

,,Beru. Neboj se, jednou ho budu mít." řekla s úsměvem a odešla.  ,,Stejně o ní zřejmě nebude jevit zájem, " řekla Kate a zasmála se.

,,Je divný. Hned jak přišel, tak si sedl sem a nevšimal si holek. Holky se ho pokoušely sbalit , hlavně ta štětka tamhle vzadu, ale on nereagoval. Prostě je od sebe odstrčil."  vyfotila jsem tu kresbu a otočila se na Kate.

,,Měla bych jít," řekla jsem a vzala si svou tašku, rozloučila se s Kate a odešla do své třídy.

Respektive já jsem do té třídy nešla, otočila jsem to a vydala se ke Californské nemocnici. Teď by měli být návštěvní hodiny, takže jsem to chtěla využít. 

Ano mohla jsem jít až po škole, ale neměla bych čas a tak teď ve dvanáct hodin opouštím školu jen kvůli klukovi, kterého skoro vůbec neznám.

Vyběhla jsem ze školy a běžela k nemocnici.

Zadýchaná jsem doběhla ke vchodu, kde jsem se zastavila, abych nabrala trochu sil a mohla mluvit.
Pak jsem vešla a zamířila si to k recepci, kde jsem se zeptala na to, kde najdu Charlieho Cartera.

Zjistila jsem, že je v prvním patře třetí dveře napravo.  Přikývla jsem a vešla do výtahu, který mě vyvezl do prvního patra, pak jsem si to zamířila k jeho pokoji.

Zaklepala jsem a pomalu vešla.  Charlie se podíval přímo na mě.  ,,Dívka se zelenýma očima," řekl a pousmál se.

Sedla jsem si k němu. ,,Co jsi tím chtěl říct?" zeptala jsem se a ukázala mu fotku jeho kresby.  ,,Ty se mě snad bojíš?" zeptal se, když si všiml, že se třesu.

,,Ne nebojím se tě..." ,,Odpověz mi na mou otázku!"

,,Klid...nevybírám si tě jako novou oběť."  ,,Tak proč?!"

Charlie se zasmál a pak sykl bolestí.  ,,Takže?!"

,,Jestli se snažíš být drsná, tak ti to nejde. Jsi roztomilá, když se zlobíš," řekl a usmál se. Zamračila jsem se.  Charlie se usmál.

Nadechla jsem se k další větě, kterou řeknu. ,,Hele děkuji. Zachránil jsi mě."

Charlie se odtáhl a mírně se zamračil.  ,,Nemluv o tom dni. Díky tomu dni jsem ztratil mého nejlepšího kamaráda."

,,Omlouvám se. "

,,Neomlouvej se maličká," řekl a podíval se na mě těma jeho temnýma očima.

,,Jsem rád, že jsme si mohli popovídat a teď jdi prosím..."

,,Dobře," odpověděla jsem a pomalu vstala. Přičemž jsem strhla prášky, které byli pootevřené.  ,,Ty jsi trdlo..." řekl Charlie a chytil mě za ruku.

,,Chci je zvednout, pusť mě!" vykřikla jsem.

,,Nech je být!" vykřikl. Zarazila jsem se a zahleděla se do jeho očí. 

,,Máš tak nádherné oči..." vzdychl Charlie. 

Vytrhla jsem se z jeho sevření a udělala jeden krok dozadu.  ,,Ty se mě bojíš?!"

Mlčela jsem.  ,,Odpověz mi sakra!"

Při jeho slovech jsem udělala další krok dozadu, měla jsem pocit, že mě zabije, ikdyž jsem věděla, že teď nemůže chodit.

,,Co ti to udělá, když mi normálně odpovíš?!" ,,Já se tě nebojím..."

,,Bojíš. Všichni nevinní se mě bojí," řekl Charlie a pokusil se vstát.  ,,Nevstávej!" vykřikla jsem.

,,Ty se bojíš o mě?"  ,,Nechci mít na krku to, že sis kvůli mně ublížil," odpověděla jsem.

,,Takže se o mě bojíš. To rád slyším," řekl Charlie a opřel se o postel, aby vstal.   ,,Buď v klidu, musím vstát kvůli tomu, abych si došel na záchod."

,,Neměl bys takhle vstávat," řekla jsem.  ,,A ty jsi snad doktor?"  ,,Ne jen, že jsi po operaci srdce a nechci, aby to s tebou seklo. "

,,Maličká se o mě bojí," řekl a pomalu mě chytil za bradu a zvedl jí, abych měla rty ve výšce těch jeho.

Opatrně jsem sem ho od sebe odstrčila.  ,,Promiň...nìkdy jsem se s holkou nelíbal," řekl a zmizel v koupelně.

***

,,Nakonec nechceš, abych odešla?" zeptala jsem se.  ,,Já něco takového říkal?" zeptal se s úšklebkem. ,,Jo přesněji před dvaceti minutami," řekla jsem.  V tu chvíli mi zacinkal mobil.

Byl to zase ten, který mi psal i na tu skříňku.

,,Kdo to je?!" vykřikl a vytrhl mi mobil z ruky. ,,Hej! Vrať mi to!"  vykřikla jsem.

,,Počkej?! Jak dlouho ti píše?" zarazila jsem se.  ,,Už tři týdny. Proč?" 

,,Jsi v nebezpečí," odpověděl Charlie.  ,,Jak to víš!?"  ,,Poznám toho, kdo ti to píše."

,,A kdo to je?" ,,Kevin..." řekl Charlie a vrátil mi mobil.  ,,Měla by jsi utéct někam hodně daleko."

,,Proč?!" ,,Kevin dřív pracoval pro Mafiány a ti ho teď chrání." ,,Takže na to, abych jsem se k němu dostal já nebo Alex, tak potřebujeme dokonalý plán a na ten potřebuji spousty času. Zbraně máme, ale nemáme ten plán.  Až se odsud dostanu tak..."

,Proč mi to říkáš, co když na tebe zavolám poldy?" ,,Ty bys to neudělala.  Věřím tomu."

,,Tak to máš pravdu," řekla jsem.

,,Věděl jsem to."  ,,Až bude čas, řeknu ti o té kresbě, teď na to zapomeň.  A teď odejdi potřebují si zavolat," dodal Charlie.

Přikývla jsem a odešla z jeho pokoje.

***

,,Čau Alexi, potřebuji, abys mě dneska vyzvedl."

,,Charlie. To nejde, jsi stále v kritickým stavu, nemůžeš odjet!" ,,To mě nezajímá Alexi! Víš, co dokáže Kevin, je to hajzl!  Nechápu, jak jsem se s ním mohl bavit!"

,,Byli jste ještě děti, když jste se bavili. Teď to bylo o ničem.  Ale s tím tvým plánem bychom měli ještě počkat. Jak se chceš dostat přes mafii?"

,,On neutekl do té vily. Vím,  kde je. " ,,Jsi si tím jistý, Charlie? " zeptal se. ,,Jsem si tím jistý. "

,,Pokud utekl s Liz, tak utekl do svého úkrytu, o kterém vím jen já a on," dodal jsem.

,,Hele, za týden si pro tebe přijedu, drž se..." ,,Počkej!" v tu chvíli zavěsil.

,,Idiot!" vykřikl jsem a vrátil se ke své posteli, na kterou jsem se bolestivě položil.   ,,Možná, že má pravdu, že bych tu pomstu měl odložit, ale já se chci pomstít teď..." řekl jsem si a natáhl se pro ovladač.

Do mého pokoje přišla sestřička.  ,,Potřebuji léky, převrhl jsem si je," řekl jsem.

,,Dobře," řekla a chtěla odejít, ale já jí chytil za ruku. ,,Děje se něco?" zeptal jsem se a podíval se jí do očí.  ,,N-ne" vykoktala. Nakonec jsem její ruku pustil a nechal jí, ať odejde.

Za chvíli přišla se skleničkou vody.  ,,Vypíte to," řekla a podala mi skleničku.  ,,Co je v tom?" zeptala jsem se.  ,,Je to jen voda."

Vzal jsem si od ní skleničku s vodou a pomalu se napil.  V tu chvíli, co jsem se napil, tak sestřička odešla.

***

,,Sakra já u něj nechala ten mobil!" vykřikla jsem a vyběhla zpět k nemocnici.  U vchodu stal bílý pick-up a v něm seděl ten, který mi ublížil,ale nevšiml si mě, a tak jsem toho využila  a vyběhla jsem k výtahu a vyjela do prvního patra. Zamířila jsem si to k jeho dveřím.

Z jeho pokoje vyšla blonďatá sestřička a nesla v ruce skleničku.  Obě jsme se ohlédli, a pak šly svojí cestou.

Vešla jsem do jeho pokoje v domnění, že bude vzhůru, ale on se nehýbal. Nevypadal, že spí.  Pomalu jsem k němu přešla a chytila ho za ruku.  Snažila jsem se nahmatat puls, ale ten byl dost slabý.  ,,Sakra..." řekla jsem a zmáčkla tlačítko, které přivolalo sestřičku.

,,Co se děje?!" vykřikla.  ,,Já nevím prostě nedýchá!" vykřikla jsem.  ,,Dobře, jděte pryč takhle nemůžeme pracovat!"

Vzala jsem svůj mobil a pomalu odešla pryč.