Pomalu jsem přešla k mé skříňce, na které byl papír.  Strhla jsem ho a opřela se o skříňku.  Papír jsem pomalu otevřela. A přečetla slova, která byla tučně napsaná. „Jednou tě dostanu...děvko budeš trpět.  Budeš litovat toho, že ses kdy narodila!  Díky tobě po mně jde policie!  Dostanu tě! Zabiju tě, budeš umírat pomalu a bolestivě!"

Vyděšeně jsem papír zmuchlala a vydala se směrem ke koši, ale nekonec jsem papír strčila do kapsy a vydala se za Kate.

Měla jsem takový strach, že jsem se o tom bála mluvit. Bála jsem se to říct učitelům dokonce i mé nejlepší kamarádce Kate.

,,Děje se něco?" zeptala se mě Kate.  ,,Ne. Co by se mělo dít?" řekla jsem a zasmála se.  ,,Třeseš se."

,,Protože tu je zima," zalhala jsem.  ,,Poznám, když lžeš, tak to vyklop, kdo ti ublížil!"

Zhluboka jsem se nadechla.  ,,Jeden kluk mi vyhrožuje, že mě zabije." 

,,Kdo?!" vyjekla Kate. Podala jsem jí list.  ,,To je zlý..." zašeptala.  ,,Musíme to říct učitelům!"

,,Co?!  Ne! Oni s tím nic neudělají!  Vždyť víš, jak to dopadlo s Charliem Carterem!"

,,S tímhle se musí něco udělat!" vykřikla Kate. ,,Přestaň křičet!  Jsi horší než já!  Psal to mně, tak se sakra uklidni!" křičela jsem na ní.

,,Promiň...jen se prostě o tebe bojím."

,,Já taky..." vzdychla jsem.  ,,Budu s tebou, dokud nepřijedou rodiče. Dobře?" 

,,Dobře.  Děkuji," řekla jsem a objala jí.  ,,Neboj se. Budu s tebou, slibuji. "

***

Seděli jsme na mé posteli a povídali si. Najednou se ozvala rána a všechny světla zhasla.  Obě jsme vykřikly. 

Když se světlo nahodilo, tak jsme se obě zasmály.  ,,Byla to jen bouřka," ujišťovala mě Kate.  ,,Já se bouřky bojím," řekla jsem a zasmála se.

***

,,Vidíš? Někdo si dělal jen srandu, nikdo tu nebyl," řekla Kate a pomalu vstala.  ,,Máš pravdu," odpověděla jsem a usmála se.

,,Měla bych jít domů. Můj přítel určitě bude mít o mě strach. Uvidíme se ve škole zatím, ahoj." ,,Ahoj Kate," řekla jsem. 

Opravdu se mi ulevilo, když si ze mě někdo dělal jen srandu a opravdu jsem byla ráda, že tu Kate se mnou byla.

Vstala jsem a odešla do koupelny, kde jsem se umyla, vyčistila zuby a pak se šla převléct do mini šortek a tílka.  Dneska bude opravdu vedro, takže jsem se nechtěla potit v legínách.

Dneska to byl třetí týden, co Charlieho zranili.  Na toho násilníka jsem opravdu zavolala policii. Sice jsem o tom nechtěla mluvit, ale musela, rodiče mě donutili a tak jsem to všechno řekla.  I to, že byl opilý.

Kvůli tomuhle mě zřejmě bude nenávidět. 

***

Prudce jsem otevřel oči a snažil se posadit.  V hrudi jsem ucítil palčivou bolest.  Snažil jsem se nekřičet, ale ta bolest byla nesnesitelná.

Do mého pokoje přiběhla sestřička.  ,,Bolí to!" vykřikl jsem a chytil jí za ruku. 

,,Měl by jste ležet," řekla a usmála se, ikdyž ji zřejmě bolela ruka z mého stisku.

,,Ta bolest je nesnesitelná!" znovu jsem vykřikl.  Pak jsem se pomalu položit na lůžko a pustil její ruku.  ,,Něco vám donesu, pane. "

,,To není potřeba.  Potřebuji být bdělý, až přijde můj čas," poslední slova jsem zašeptal.

,,Dobře, ale jestli budete potřebovat, tak zavolejte," řekla a podala mi ovladač k mé posteli, kde bylo i tlačítko na zavolání sestřičky.

,,Děkuji..." zašeptal jsem a pomalu si přitiskl ruku k mému srdci.

,,Byl tu Kevin?" zeptal jsem se.  ,,Myslíte toho hnědovlasého kluka?"

,,On tu byl Alex?" zeptal jsem se.  ,,Tvůj starší bratr?  Ano ten tu byl. "

,,Můj starší bratr..." zašeptal jsem a usmál se.

Sestřička pak odešla a já tu byl sám.  Měl jsem bolesti, které mi vystřelovali do prstů na rukou.

Bolestivě jsem zatl pěsti a snažil se tu bolest potlačit, ale bylo to ještě horší. Kanyla, která byla zabodla v mé ruce, se uvolnila a mě z ruky začala téct krev.

,,Kurva..."zašeptal jsem a opatrně se natahoval pro ovladač.  Nedosáhl jsem a tak mi nezbývalo nic jiného než křičet o pomoc.

,,Pomoc!"

Bylo mi tak trapně. Nikdy jsem nevolal o pomoc, až teď. Prostě jsem nechtěl umřít, chtěl jsem se pomstít.

Do mého pokoje přiběhla sestřička, která se snažila zastavit krev, která mi tekla proudem z mé žíly.