,,Alexi?" ,,Hm?" ,,Nevíš, kde by mohl být Charlie? Od včerejška se nevrátil. " ,,Musíš to řešit zrovna teď, když to spolu děláme!?" vykřikl jsem podrážděně. ,,Promiň...jen se o něj bojím..."

,,Ty ho máš radši?!" vykřikl jsem a pomalu od ní vstal. ,,Tak moc jsem se těšil, až si ulevím a ty mi to zkazíš touhle větou...už mám po chuti..." dodal jsem

,,Zaslechla jsem včerejší rozhovor Kevina a Liz."

,,Kevin mě nezajímá a nezajímá mě ani ta feťáčka!" vykřikl jsem a odešel do koupelny, kde jsem se osprchoval.

***

O tři dny později.

,,Alexi..." ,,Co je?!" zavrčel jsem, když jsem zrovna mučil jednu z obětí. ,,Charlie je v nemocnici," odpověděla Laura. ,,Cože!?" vykřikl jsem a vytrhl ji noviny z ruky. Na titulní straně bylo napsaný tučným písmem: Opilý mladík se vloupal do školy, kde těžce zranil Charlieho Cartera.

,,Lauro, nic jí nedělej, do té doby dokud se nevrátím!"

,,Co hodláš udělat?!" vykřikla. ,,Musím si zavolat."

,,Ten idiot!" poznal jsem ho. Kevin byl těžký alkoholik a jediný on se rád vloupával do škol, jen aby mohl ublížit nějaký holce, ale nikdy neublížil holce, která za nic nemůže.

A hlavně nikdy neublížil kamarádovi. Charlie byl jeho nelepší kamarád, byl to něco jako jeho bratr. Bratr, kterého nikdy neměl.

Zvedl jsem svůj telefon a zavolal do nemocnice. ,,Dobrý den Californská nemocnice, jak vám mohu pomoci?' ,,Charlie Carter. Je u vás?'

,,Kdo se ptá?" ,,Jeho starší bratr Alex," zalhal jsem.

,,Nemůžu vám říct informace. Omlouvám se."

,,Kurva! Ten kluk nemá rodinu! Jsem jediný, kdo se o něj stará!" křičel jsem do telefonu.

,,Pane uklidněte se." ,,Já jsem v klidu..." odpověděl jsem a radši zavěsil. Sedl jsem si na zem a zády se opřel o postel.

***

Vešel jsem do našeho sklepa a zavřel za sebou kovové dveře. ,,Doufám, že jsi jí nic neudělala..." řekl jsem a sešel schody až k jedné dvaadvacetileté děvce. ,,Ne," odpověděla Laura. ,,Fajn. Odejdi, potřebují si vybít vztek. "

Laura přikývla a nechala mě samotného. Vytáhl jsem si svůj kapesní nůž a chytil tu holku za vlasy. Svůj nůž jsem jí přitiskl k tváři. ,,Prosím...nech mě jít..." vzlykala.

Se svým nožem jsem trhl směrem k jejím ústům. Dívka vykřikla bolestí. Přiložil jsem jí krvavý nůž na ústa. ,,Drž hubu!" vykřikl jsem a vrazil jí facku.

,,Víš vůbec, co jsi udělala!?" ,,Já...Já nevím."

Chytil jsem jí za bradu. ,,Víš, co jsi udělala špatného! Přiznej to! Kurvila jsi se, kde jsi mohla! Ikdyž víš, že máš doma přítele, který na tebe čeká celý den. Zavraždila jsi dítě, které jsi čekala! Jsi mrcha, která zabíjí nevinné!"

Po její tváři jí začali téct slzy. ,,Slzy ti nepomůžou!" ,,Mrzí mě to...dej mi šanci...prosím."
,,Měla jsi plno šancí! Sleduju tě už hodně dlouho!"

,,Pros o to, abych ukončil tvoje trápení!" vykřikl jsem a přitiskl ostří nože k jejímu krku. ,,Nikdy!" její rty se chvěly strachem.

,,Pros o odpuštění mrcho!" dívka se zahleděla do země, a pak do mých očí. ,,Prosím....zabí mě..." řekla skoro potichu. Usmál jsem se při těhle slovech. Ostřím nože jsem jí přejel přes tepnu, ze které vystříkla krev přímo na můj obličej. Čepel nože jsem utřel do trička a odešel zpět.

,,Už je mrtvá. Víš, co máš dělat?" Laura souhlasně přikývla.

,,Fajn. Vypůjčím si tvůj bavorák. Potřebuji do nemocnice." ,,Počkej...nemůžeš teď odjet !"

,,Proč?!" vykřikl jsem. Laura pokrčila rameny. ,, Já to věděl!"

,,Jen chci zkontrolovat Charlieho, zda ještě žije, když ho máš tak ráda!"

Laura nadzvedla prostředníček a naštvaně odešla. ,,Mrcho..." ,,Debile!" vyjekla.

***

Všichni po mně házejí papírky. Ty papírky, na kterých je napsané mé a Charlieho jméno. Nemiluju ho, jen mu chci poděkovat. Díky němu mě ten idiot neznásilnil.

Včera jsem četla noviny o Charliemu, ale to, co tam napsali, není pravda. Všechno si to jen vymysleli, aby byli nějak výjimečný...

Typický novináři. Jen se předtvařují, kdyby aspoň začali psát pravdu a ne tohle.

V tu chvíli jsem si vzpomněla na Charlieho tmavé oči. Rychle jsem tuhle myšlenku vyhnala z hlavy. Nemiluji ho, ale přijde mi děsně divný, proč se mu všichni vyhýbají.

,,Mio?!" probudila mě ze snění kamarádka. ,,Ahoj Kate."

Otočila jsem se čelem k jeho skříňce, na kterou jsem pak opatrně položila ruku. ,,Děkuji..."

,,Mio. Jsi vážně divná. Víš, co je zač!?"

,,Ne. " ,,Je to největší psychopat. Má i svůj,, gang" a takovou menší vilu, kde ukrývá své oběti. "

,,To ti nevěřím!" vyprskla jsem. ,,Měla bys věřit. Hlavně ty. Má rád zelenooké dívky. "

,,Strašně vtipné, Kate!"

,,Ty se ho snad bojíš?" ,,Ne! Věřím, že v sobě má ještě nějaké city."

,,Takoví lidi patří do blázince," řekla Kate a vrátila učebnice do skříňky.

***

Čekal jsem až do noci u Californské nemocnice. Znovu jsem se podíval na hodinky a pak vstal. Zavřel jsem dveře od bavoráku a pomalu vyšel k hlavnímu vchodu.

Opatrně jsem vyrhnul tričko a zkontroloval, jestli mám stále pistoli. Stále jsem jí měl, ale byl jsem si jistý, že to půjde bez problémů.

,,Dobrý večer, pane," pozdravila mě mladá doktorka a usmála se. ,,Dobrý...v jakém pokoji je Charlie Carter?!"

,,V prvním patře. Třetí dveře napravo," odpověděla. ,,Děkuji," usmál jsem se a dal ruku od zbraně.

Vstoupil jsem do výtahu a zmáčkl první patro, jakmile se výtah zastavil, tak jsem vystoupil a zamířil si to do pokoje mého kamaráda.

Zastavil jsem se u jeho dveří a chvilku váhal. Nakonec jsem položil ruku na kliku a pomalu jí stiskl. Dveře se pomalu otevřely.

,,Charlie...já toho parchanta zabiju..." řekl jsem potom, co jsem si k němu sedl.

,,Dostaneš se z toho kamaráde a slibuji, že tentokrát tě nechám se na něm pomstít."