Přiběhl jsem do našeho domu s rukama od krve. ,,Kevine! Co se stalo?!" ,,Zabil jsem ho!"

,,Koho!?' vykřikla Liz.  ,,Charlieho! Já ho zabil!" křičel jsem.   ,,Co se přesně stalo?!' vykřikla.  ,,Opil jsem se!  Pamatuji si jen útržky!  Pamatuji si, že jsem se nějak dostal do školy, pak jen pánské záchody...a pak Charlie.  Bojoval jsem s ním, a pak...zabil jsem ho!"

,,Fuck! Kevine ty jsi vážně idiot!"  ,,Nevěděl jsem co dělám!  Viděl jsem černo!"

,,Tobě nedošlo, že jsi o deset centimetrů vyšší!? Doháje!" 

,,Liz!  Musíme osud vypadnout než se to dozví Laura!"

,,Než se dozvím co?" zeptala se Laura.  Loktem jsem strčil do Liz.  ,,No?" ,,Někoho jsem zabil," vzdychl jsem. 

Laura se zahleděla na moje ruce, na kterých byla zaschlá krev.   Všichni jsme zpozorněly, když se venkovní dveře zavřeli. Na chodbě se objevil Alex. 

,,Čau co se tu děje?" zeptal se.  ,,Kevin někoho zabil," odpověděla Laura a zkřížila ruce na prsou.  ,,Jo?  Tak to je super, ne?"řekl nadšeně Alex.

,,Tak kdo to byl povídej.  Byla to nějaká děvka nebo dokonce někdo, kdo chtěl ublížit někomu nevinnému?" ptal se dál.  ,,Byl to jen někdo, kdo chtěl ublížit jedné holce," odpověděl jsem.

,,Věděl jsem, že se někdy odhodláš někoho zabít!" řekl nadšeně Alex. 

***

,,Liz!" zatřásl jsem s ní, aby se probudila, když ale neodpověděla tak jsem do ní ještě jednou strčil.  Liz pomalu otevřela oči.  ,,Co je?!" zeptala se, a otočila se na mě. ,,Musíme pryč," zašeptal jsem. 

,,Proč?" ,,Proč asi?! Zabil jsem Charlieho!  Dřív nebo později, by to zjistili a šli by po mně!"

,,A proč musím s tebou?" zeptala se Liz.  ,,Koupím ti je..." Liz se rozzářily oči.  ,,Opravdu?"

Přikývl jsem a chytil jí za ruku.  Potichu jsem otevřel okno a vyskočil jako první.  Liz vyskočila za mnou.  Pohlédli jsme na sebe.  Liz mě opatrně chytila za ruku.  To samý jsem udělal i já. ,,Znám místo, kde nás nikdo nenajde. O tom místě ví jen Charlie..." zašeptal jsem.  ,,Připravená?" zeptal jsem se.  Liz přikývla.  Oba jsme vyběhli pryč z domu směrem k mému pick-upu. 

***

,,Ahoj Kate." ,,Ahoj Mio copak? Od té doby co jsem ti řekla, že jsi kráva jsi se mnou neprohodila, ani jedno slovo. " ,,Já vím, ale ty chodíš s tím novým do třídy. Nevíš, kde je?" ,,Mio!  Ty ses zabouchla!?" vyjekla nadšeně Kate.

,,Ne!" vyštěkla jsem. ,,Jen jsem mu chtěla poděkovat. Včera mi zachránil před znásilněním."

,,Aha...ty to nevíš?" zeptala se.  ,,A co mám vědět?" zeptala jsem se.  ,,Charlie...Charlie je v nemocnici...v dost kritickým stavu."  ,,A ten druhý?" zeptala jsem se.  ,,Utekl. Nikdo ho od té doby neviděl. Dokážeš popsat jak vypadal? " zeptala se.

Na nic jsem se nezmohla jen na tichou odpovědět. ,,Sakra..." pak jsem si sedla na schody.

,,Dostane se s toho," řekla Kate.  ,,Já ho nemiluji!  Je ti to jasný?!" ,,Jo!" vyštěkla Kate. 

,,Jen mu dlužím poděkování." ,,Nezapomeň mu koupit růže a čokoládu..." řekla Kate ironicky a pomalu vstala. 

Položila jsem si hlavu do dlaní.  Nebrečela jsem.

,,Proč jsem mu nepomohla!? Proč jsem utekla?!" vyjekla jsem.  

***

Po škole jsem se rozběhla do nemocnice. Moje myšlenky mi běhali hlavou.  Chtěla jsem ho vidět.  Poděkovat mu.  Je to jen nějaký kluk, který mi zachránil život, tak proč teď běžím do nemocnice?! Jen, abych viděla někoho, koho znám sotva den.

Nemiluji ho jen se chci usjistit jestli žije. Přes nával myšlenek jsem nedávala pozor na cestu, přes kterou jsem přebíhala. Naštěstí auta stačila zastavit dřív než do mě narazili.

***

,,Je tu Charlie!" vychrlila jsem na paní co seděla v recepci.  ,,Prosím, řekněte mi to pomalu a srozumitelně. "

,,Je tu Charlie?  Je asi o dvacet centimetrů vyšší. Nosí černou mikinu a včera ho dost vážně zranili."

,,Jste členem jeho rodiny?" ,,Hm?"  ,,Jestli jste jeho příbuzná."

,,Bohužel ne." ,,Tak u něj nemáte co dělat. Navíc je po operaci." 

,,Šlo by k němu na chvíli jít, prosím?" ,,Je mi to líto, ale ne. Ten kluk potřebuje klid. "

,,Vy to nechápete!  Zachránil mi život!" vykřikla jsem. ,,Tak vy udělejte to samé a odejděte!"