Harry

Louis sjel pohledem z mých očí na mé rty a já tak nějak tušil, že mě tím žádá o svolení k polibku.
Chtěl jsem ho strašně moc políbit, ale neměl bych to dělat.
Je mu teprve šestnáct a navíc - je to můj pacient !

Když si Lou všiml, že na jeho počínání nijak nereaguji, tak na mě upřel svůj smutný pohled.
Tak moc ho chci políbit. Nedokážu mu odolat. Dnes ne. Sklonil jsem hlavu a blížil se k Louiho krásným, úzkým rtům. Ruce jsem mu zapletl do vlasů. On si ty své spojil za mým krkem.

Lehce jsem se otřel o jeho hebké rtíky. Ucítil jsem známé šimrání v podbřišku, obrovský nával vzrušení a také štěstí. Odpojil jsem naše rty a zahleděl se do Louiho očí. Z jeho pohledu se dala vyčíst naprostá oddanost, což bylo celkem zvláštní vzhledem k tomu, jaký čertík to byl minule.

Neváhal jsem a tentokrát se na jeho rty přímo vrhl. Pár minut jsem s nimi jen jemně pohyboval, ale po Louiho spokojeném zamručení jsem mu olízl tenkou linku mezi rty, abych mu ukázal, co hodlám udělat a vplul mu jazykem do úst.

Loui mě nechal prohledávat mu pusinku jazykem, když se však trochu vzpamatoval, tak se také zapojil, čímž vznikl vášnivý souboj jazyků.
Věděl jsem, že je to špatné. V tu chvíli jsem ale byl zaslepen Louiho krásou a touhou po jeho těle.

Bez přerušení našeho polibku jsem ho povalil pode mě na postel, strhl mu tričko a začal líbal jeho krk. Dostal jsem se až na jeho hruď, kde jsem si mezi zuby vzal jednu jeho bradavku a silně ji stiskl. Loui překvapeně vypískl, čemuž jsem se uchechtl.

Různě jsem mu cucal, vsával a kroutil bradavkami, které byly po mých činech celé načervenalé a vše doprovázelo sténání mého zlatíčka, když jsem najednou uslyšel bouchnutí dveří a následně volání Louisova jména.

Louis

"Louisi ?"slyšel jsem hlas své matky.

V téhle chvíli jsem myslel, že ji zabiji. To nás musela vyrušit v takovém dokonalém okamžiku?!? Nejraději bych se propadl do země...

Harry ze mě okamžitě slezl a upravoval si košili. Já jsem se na něj omluvně usmál a oblékl si nazpět tričko. Podíval se na mě, jeho pohled byl lehce rozrušený a možná dával i dost najevo, že ho mrzí, co se mezi námi stalo.

Neskutečně mě z toho bodlo u srdce. Pouze jsem němě sledoval, jak jeho vysoká silueta opouští můj pokoj - bez jediného slova či pohledu.

Asi po deseti minutách za mnou do pokoje přišla mamka s ustaraným výrazem na tváři.

"Louisi, jsi v pořádku ? zeptala se mě, když jsem měl hlavu schovanou pod peřinou. Neodpovídal jsem, a tak pokračovala.

"Vím, že ti nejspíš bude Harry na ty dva týdny chybět, ale neboj se. Ty to zvládneš !" povzbudivě se mě usmála a já byl v šoku.

"Cože ? Jaké dva týdny ?" vydal jsem ze sebe rozčileně.

"Ty to nevíš ? Harry tvrdil, že ti to k nám přišel říct." divila se mamka.
Jen jsem zakroutil hlavou.

"No, Harry se moc omlouval, ale prý si potřebuje dát pauzu a odjet na pár týdnů z města, takže nebudete mít nějaký čas sezení."

Dát si pauzu ? To mohl říct rovnou, že si potřebuje dát pauzu ode mě. To jsem tak odporný ? Cítím se strašně. Je mu že mě zle a já se mu ani v nejmenším nedivím.

"Ale neber si to osobně, Louisi. Opravdu se mi zdál nějaký zdrblý" řekla mamka, když jsem byl až příliš dlouho potichu.

Ale ona nechápala vůbec nic. Neměla ani tušení, co se zde odehrávalo než přišla a nikdy by ji ani nenapadlo, že za to doopravdy mohu já.

"Mami, asi už jdu spát, jsem hrozně unavený." snažil jsem se  ji nenápadně dostat z pokoje.

"Dobře, kdybys něco potřeboval, tak jsem vedle." podrbala mě ve vlasech předtím než odešla.

Já se vydal do sprchy a nepřestával myslet na Harryho, což mě sice ničilo, ale nemohl jsem ho dostat z hlavy. Chtěl jsem znát důvod, proč o mě nestojí.

Nechal jsem se unést vůní pistáciového, sprchového gelu,převlékl se do pyžama, vyčistil si zuby a šel si lehnout.

Nemohl jsem usnout, pořád jsem se musel převalovat a hlavou mi neustále pobíhala myšlenka, že jsem se do Harryho stihl za tak krátkou dobu zamilovat...

Ahoj :)

Jak se s tím Louis vypořádá ? Odjede Harry na dva týdny pryč ?
Snad se líbí. Děkuji za veškerou podporu :)