Celou cestu jsem se snažila nemluvit. Jeho ruka mě držela za pas a já byla stále ve strachu. Celou dobu mi něco říkal, ale já ho moc nevnímala. Když už jsme byly téměř u školy, v ten moment se to zvrtlo. Zatáhl mě do tmavé uličky, kde mě přitiskl ke stěně. 

,, Naše společná noc se ti líbila. Vím to! Cítím to!'' pošeptal mi do ucha a přitom mi jeho rukou pomalu, ale jistě mířil do rozkroku. ,, Co takhle teď a tady...Vím, že to chceš...jsi vlhká!''

,, Nech mě!''Snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale tím jsem si situaci ještě naopak zhoršovala. Druhou rukou mě chytil pod krkem tak, že jsem skoro nemohla dýchat a tou druhou mi dráždil klitoris. ,, Prosím...'' pokusila jsem se říct.

,, Mám chuť si s tebou pohrát,'' pověděl a mě to málem vyrazilo dech, jelikož jsem si vzpomněla na článek o bance. Tento typ nemocných lidí vyhledává jiný druh zábavy. Myslíme si proto, že do banky neznámý pachatel přišel, protože měl nutkání zabíjet. Co když má právě teď nutkání zabíjet? 

Prudce mě hodil na zem. Snažila jsem se odplazit pryč, ale to jsem neměla. Jace sebral ze země železnou tyč, kterou mě uhodil ho zad. Bolest byla tak ostrá, že jsem se už nemohla více pohnout. ,, Řekl jsem...že si chci pohrát!''

Otočil mě jako hadrovou panenku a začal mi sundavat kalhoty. Nemohla jsem se pohnout, jelikož rána byla tak silná, až mě to omámilo. 

Hned poté, kdy jsem před ním byla obnažená, si začal rozepínat pásek. Věděla jsem, co nastane a tentokrát nebude opatrný!

,, P...prosím,'' vydechla jsem strašně potichu. ,, Prosím...ne!'' Měla jsem slzy na krajíčku. V tenhle moment jsem chtěla raději zemřít než se nechat znásilnit tímto člověkem. 

Zavřela jsem oči a první slzy se mi kutálela po tváři. Už jsem čekala bolest, ale...nastalo ticho a klid. 

Pocítila jsem, že se mě dotýká, ale ne špatně, naopak mě znovu oblékal. Neodhodlala jsem otevřít znovu oči. A možná, že to bylo jediné, co mě zachránilo. Cítila jsem, že jeho silné paže vzaly mé křehké tělo do jeho náruče a kamsi mě vedou pryč. Nechtěla jsem vědět kam. Chtěla jsem se od tohoto člověka držet co nejdál, ale jak? Nechala jsem se unášet do neznáma...