Bylo to několik hodin od té doby, co Hayese s rodinou odvezla sanitka. Já jsem chtěla jet také, ale přítelkyně se zřejmě nepovažuje za rodinu. Prohrábla jsem si prameny vlasů a hlasitě vzdychla. Když ho nabírali na vozítka, nereagoval na hlasy. Jen přerývavě dýchal a měl zavřené oči. Chtěla jsem ho alespoň pohladit po spáncích, ale nestihla jsem to. A teď jsme seděli u ohniště a poslouchali Shawna jak s Jackem G zpívali písně ze Shawnova alba. Kolem nás byla tma. Foukal nepříjemný studený vánek a nutil koruny stromů šustit listím, které ještě nestihlo popadat. Taylor s Carterem tiše hleděli do svých mobilů. Matt s Jackem J si něco šuškali, jako nějaký zamilovaný pár. Cameron, v hlubokém předklonu a rukama opřenýma o kolena, skenoval naše zpěváky. A já byla zachumlaná v Aaronově objetí a překrytá tmavou dekou. Tay zůstala v domě, tvrdila totiž, že je na ní příliš velká zima. Byla jsem zrovna zabraná do svých myšlenek, když se Cameronovi v kapse rozezvonil mobil. Vytáhl ho z kapsy a přečetl si kdo volá. „Dám to na odposlech" zamrmlal tiše a přijal hovor. „Ahoj Paule" zachraptěl a ještě dodal „Jsi na hlasitém odposlechu"

„Ahoj všichni, slyšel jsem od Eliz o Hayesovi. Jak to berete?" jeho hlas se zdál úplně klidný, ale já věděla, že se bojí. Bojí se o Hayese, stejně jako my. „Je to těžké" řekl Matt co nejzřetelněji, aby ho Paul slyšel. „A co ti Eliz říkala o Hayesovi. Nám totiž nebere telefon" zeptala jsem se po delší odmlce a zadívala se na Matta, který mi věnoval povzbudivý úsměv. „Prý má zlomenou nohu, dvě žebra a lehký otřes mozku. Nechají si ho v nemocnici na 2 týdny, aby ho měli pod dohledem... No ale, kvůli čemu jsem hlavně volal.. Chtěl jsem vám říct, že se natáčení seriálu a filmu pozastavuje. A i když je Hayes v nemocnici, tak je příští týden autogramiáda kousek od farmy. V pátek, kolem osmé ráno, pro vás pošlu auto, aby vás odvezlo na určené místo. Tam se setkáme a dám vám víc informací. Tak se mějte a přeji Hayesovi brzké uzdravení. Musím letět ještě na jednu schůzku!" dokončil svůj dlouhý monolog a zavěsil.

***NEXT DAY***

,,Ne! Odmítám sedět vedle Taylor!" zaprotestovala jsem a dupla nohou do štěrku, který pokrýval celou příjezdovou cestu. ,,Ray.." povzdechl si Cameron a prohrábl si své vlasy. Měl je už v celku dlouhé, měl se nechat ostříhat. ,,Nedělej scény a nasedni ty prďolo!" plácl mě přes zadek Taylor a i se svou bandatou na hlavě, zmizel v autě. Chtěla jsem na něj křiknout, ale někdo mě přerušil. ,,Came běž si sednout, domluvím jí"

,,Matte mě nepřemluvíš, vedle té obludy sedět nebudu" založila jsem si ruce na hrudi a lehce našpulila rty. Stoupl si přede mne, byl na vzdálenost natažené ruky, přikrčil hlavu na stranu a našpulil rty stejně jako já. ,,Předvádíš mě? Nebo je to tvůj normální postoj" ušklíbla jsem se na něj a dloubla ho, přes barevnou mikinu, do hrudi. ,,Předvádíš mě? Nebo je to tvůj normální postoj?" zopakoval po mně a na konci se zvláštně ušklíbl. ,,Hej!"

,,Hej!"

,,Nesnáším tě!" otočila jsem se k němu zády. ,,Miluješ mě" zašeptal mi do mezery mezi krkem a ramenem. Přiložil své plné rty na mou pokožku a jemně ji posázel několika polibky. Ze rtů se mi vytratil tichý sten. ,,Chybí ti to?" pravou ruku obmotal kolem mého pasu a přitiskl si mé tělo, které měl pod svou nadvládou, ke svému. Prsty levé ruky mezitím něžně kroužil po mém břiše a i přes látku jsem cítila ten chtíč a vášeň, který mezi námi vládnul. ,,C-Co?" přerývavě jsem se nadechla, když vjel svými chladnými prsty pod mou tmavou košili. ,,Ach nebohá Ray. Nemusíš ani nic říkat, tvé napjaté tělo, které se pod mými dotyky třese, odpovídá za tebe" zachraptěl mi naposledy do ramene a přetočil si mě čelem k sobě. Jeho kaštanové duhovky planuly chtíčem a jeho narůžovělé rty, vypadaly lépe než kdy před tím. Chtěla jsem ho tolik políbit. Chtěla jsem se zakousnout do jeho dolního rtu a chtěla jsem mít nad ním stejně velkou nadvládu, jakou měl on právě nade mnou. Přiblížil se o několik centimetrů. Nakonec mezi námi byla jen milimetrová hranice, která nás od sebe dělila. Chci ho! Křičelo mé podvědomí, jako by bylo zbavené zdravého uvažování. Měla jsem v plánu tu mezeru překonat a konečně ochutnat jeho rty. Ty rty, které jsem už dlouhou dobu neochutnala. Ale pak jsem se zarazila. ,,To nesmíme" přiložila jsem dlaň na jeho hruď a odtáhla se od něj. Zmateně se na mě usmál. ,,O čem to mluvíš Ray? Udělal jsem něco špatně?"

,,Ne Matte, ty jsi nic neudělal. Já jen..." odmlčela jsem se, abych popřemýšlela nad tím, co chci právě vypustit z úst. ,,Matte, Hayes je v nemocnici a já mám právě v plánu se s tebou tady líbat. To.. Není to správné. On je můj přítel -"

,,Ano Ray, je tvůj přítel, ale jen na oko. Jen pro noviny a televizi!"

,,Sám víš, že to tak není.." šeptla jsem doufajíc, že nic nezaslechl. ,,Ray tohle jsme už řešili" povzdechl si. Koukla jsem se za něj. Všichni seděli již v autě a čekali až přijdeme. Všichni, tedy až na Camerona. Koukal se naším směrem a zabíjel pohledem buď mě a nebo Matthewa. ,,Řešili jsme to, ale řekl jsi, že za mě budeš bojovat!"

,,Přestaň po mně laskavě řvát! Já se snažím o tebe bojovat, opravdu, ale budeš si muset vybrat. Buď já a nebo on" pevně sevřel mé zápěstí ve své ruce a zadíval se mi hluboko do očí. ,,N-nemůžu, miluji vás oba.." obhájila jsem se. ,,Tak až budeš vědět, řekni mi"

***

Stála jsem u okna. Venku už byla tma. Vítr cloumal s korunami stromů jako smyslů zbavený a dešťové kapky bušily do oken. Za hodinu a půl měly skončit návštěvní hodiny a Hayes se stále neprobudil. Spal. Doktor říkal, že si potřebuje odpočinout a je prý dost možné, že se probudí až brzy ráno příštího dne. Přešla jsem od okna ke křeslu a zacloumala se spícím Cameronem. ,,Came vstávej"

,,Už se probudil?" vyskočil z křesla a začal zběsile těkat očima po místnosti. Falešně jsem se pousmála. ,,Ještě spí. Chtěla jsem tě jen poprosit, jestli by jsi mi nešel koupit kávu. A sobě asi taky, pokud nechceš, aby jsme tě z nemocnice táhli po zádech" uchechtla jsem se nad svým myšlením a vysloužila si od Cama letmou ránu do ramene. ,,Zvládneš to tady sama?"

,,Mluvíš o mně, jako by mi bylo 5 let" zasmála jsem se a koukla mu do očí. Jeho čokoládové duhovky nejiskřily, tentokrát byly plné smutku (Pozn.autorky = Z Hayesovy nehody dělám takové drama, protože to tak cítím. Aby si pak nějaký hnidopich nestěžoval do komentářů, že dělám, jako by Hayes umíral). Nastalo mezi námi ticho. Žádné trapné ticho, ale ticho, které jsme v tu chvíli oba kladně přivítali. Hleděli jsme si do očí. Jeho teplá dlaň se ocitla na mé tváři. Přitiskla jsem ji ještě blíže svou rukou a nestrácela s ním oční kontakt. ,,Moc se ti omlouvám" zachraptěl z nenadání. ,,Není se za co omlouvat"

,,Ale co ta s-" přitiskla jsem ukazováček na jeho ústa a zakroutila hlavou. ,,Každý jednou ujede Camerone. Je to v pořádku. Dávno jsem ti odpustila"

,,Ale tehdy v noci, když jsi se usmířila s Aaronem, říkala jsi, že mi nikdy neodpustíš."

,,V tu chvíli jsem si neuvědomovala co plácám. Bylo to sice hnusné, ale hodila jsem to za hlavu. Život mi přichystá ještě spoustu a daleko horších situací. A klidně se s tebou vsadím, že jedna z těch nepříjemných situací bude v brzké budoucnosti. Cítím to"

,,Takže odpuštěno?"

,,Ano. A teď už běž, chci to kafe!" zasmála jsem se a Cameron konečně zmizel z pokoje. Páni. Ze srdce mi spadl jeden z těch kamenů, které mě tíží. Potřebovala jsem si vyřešit věci, které jsou sice minulostí, ale stále se v přítomnosti o nich mluví. Usmála jsem se pro sebe, svěsila hlavu k zemi a přešla k Hayesově posteli. Dotkla jsem se jeho ruky a následně ji pevně stiskla. A v tu chvíli se stalo něco, co jsem něčekala. Stisk mi opětoval. Dech se mi zasatvil a srdce vynechalo několik úderů. Zvedla jsem pohled. Hleděl na mě. Sice jen s mírně rozevřenýma očima a jen letmě přes řasy, ale koukal se na mě. Stisk jsem zesílila a přejela mu palcem druhé ruky po tváři.

,,Riley.."

Aloha lidičky!

Dnešní díl je takový.. Ani sama nevím jak to popsat. Je to zvláštní.. No, ale teď trochu veseleji. Během dvou až tří částí by jsme se měli dostat k dalšímu Charakter ask (no a bohužel i poslednímu). Pokud budete mít pak zájem, tak bych mohla udělat i díl, kde si zase osobně popovídám s našimi miláčky. No a počítám s tím, že tento příběh bude mít tak 30 až 35 částí, tak ještě uvidíme. Jinak se mějte krásně a další díl očekávejte ke konci týdne.

terira