Vrtík se společně se Skvrnkou válel v mechu. Vrtík skočil na Skvrnku která zakňučela a popadla Vrtíka za ucho. Ten se převalil na bříško a vycenil malé zoubky a chytil ji za nožku. Takhle si hrály hodně dlouho když tu přiběhla do tábora Revilna, Fear a Zoran. Všichni byli rozhořčení a rozhořčeně vyli. Vrtík se nejistě postavil na tlapky. Bangry se postavila. Byla sice malá ale stejně se jí všichni bály. Fear se posadila a podívala se její alfě do očí. Bangry se na ni nadřízeně podívala. Fear do očí vstoupilo bělmo. ,,Co se stalo?‘‘ zeptala se. Fear sklopila hlavu. ,,Na našem území se potulovali psy z Vodní a lesní smečky. Měli jedno štěně a tři dospělé psy. Chtěli jsme zaútočit ale...‘‘. Fear hlasitě vyjekla. Bangry ji utrhla ucho.  ,,Ale co?‘‘ Zeptala se Bangry a z tlamy ji sršela krev. ,,Ale oni útočili ze zálohy. Tak jsme utekly‘‘. Zoran sklopil zrak. Elzi k němu přišla a chtěla mu olíznout ucho ale Alfa ji v tom zabránila. ,,Neuklidňuj to!‘‘ zavrčela. Elzi pokorně sklonila hlavu. Fear se snažila opatrně jít k Barzoji ale Bangry ji viděla. ,,Kam to jdeš Fear?‘‘ zeptala se s ledovým klidem v očích. Fear se beznadějně podívala na léčitele. Ten se nervózně podíval na Bangry. Zoran najednou nahlas zaštěkal. Jeho hlas prořízl ticho které tady vládlo. Všichni se na něj podívali. ,,Chci tu zrádkyni ocejchovat sám‘‘ zavrčel a z tlamy mu kapaly sliny. Kresi se na něj povýšeně podívala. A potom... mu utrhla kousek ocasu. ,,Teď zbývá jen Revilna‘‘.

Vrtík sledoval Sweet a Cat jak si spolu hrají. Nadšeně po sobě skákaly. Jemně se kousaly do ocasu do uší i do boků. Sweet se najednou zastavila a starostlivě se podívala na Vrtíka. Potom se dál pustila do hraní.

Vrtík seděl na útesu. Pozoroval noční nebe zalité hvězdami. Najednou se před ním mihlo světlo. Spíš šmouha. Vrtík se postavil a zahleděl se do krajiny pod ním. Zatočila se mu hlava. Pod ním bylo jezero. A vedle něho zlatá závodní fena. Dívala se na něj s uspokojením v očích. A Vrtík se jí nebál. Fena najednou zvedla hlavu k měsíci. A zavyla Ten jakoby jí odpovídal. Fena se na Vrtíka podívala. A Vrtík zvedl hlavu a vyl. Vyl k měsíci jeho tiché prosby. Vyl k němu jeho tajná přání. A měsíc mu odpovídal fenčím hlasem. Když Vrtík dovyl fena vedle něho se na něj podívala. ,,Jsem Hvězda a jsem jí věrná. Myslím měsíční psici‘‘.

Vrtík se probudil. Na nebi vládly hvězdy. Všiml si že usnul venku. Pomalu se protáhl. ,,Je čas‘‘. Ozvala se za ním... Julie. Malá bígličice se na něj s vyplazeným jazykem šklebila.,,Jak ses sem dostala?‘‘ zeptal se vyjeveně. Julča nad tím jen mávla tlapkou. ,,Gemini uteče s námi. Ale Barzoj nemůže‘‘ řekla. A potom se vydala přímo k doupěti vůdců. ,,Zůstaň tam kde jsi‘‘ přikázala mu. Vrtík zůstal sedět a přemýšlel o svém snu. O Hvězdě která si s ním povídala. Byla hodně podobná Květince. Až na to že Květinka měla úzkou hlavu a byla velmi hubená a Hvězda vypadala stejně až na hlavu a tělo. Ale nohy měla štíhlé. ,,Už jsme tady‘‘ zašeptala fenka Gemini. Tmavě zrzavá fena s náprsenkou šťastně krátce vyštěkla. Julča se na ní naštvaně zahleděla a šla k východu. Najednou se zarazila a závětřila. ,,Hlídku má Revilna a Fear. Musíme se plížit velmi potichu a dávat pozor‘‘. Vyšli na mýtinu zalito světle měsíční psice. Julča se najednou zastavila a vrhla se proti Vrtíkovi. Instinkt mu velel zůstat na místě ale on chtěl utéct. A pak se to stalo. Julča se mu pevně zakousla do boku a trhla. Kus masa odletěl pryč. Vrtík tiše vyl k měsíční psici. A pak ho Julča pustila. ,,Co to mělo znamenat?‘‘ Zeptala se rozhořčeně Gemini. ,,Budou si myslet že ho zabil pes samotář. ,,Ty mě chceš zabít?‘‘ Zeptal se nechápavě Vrtík. Julča se rozesmála. Byl to tichý milí smích. ,,Samozřejmě že ne! Jen aby se nedivili. Cestou sem jsem našla mrtvé štěně německého ovčáka. Nejspíš umřelo mrazem. A já na něj musím přenést vše co je třeba‘‘.

Po dlouhé chvíli konečně mohli odejít. Pomalu došli za hranice tábora a tam byli Annie, Akiyo a Alyss. Alyss a Annie se krčili nervózně se ohlíželi a třásly se strachy. Najednou se z pod tlapek vyřítilo malé klubko srsti. ,,Wuty!‘‘ Vykřikl nadšeně Vrtík. Julča se naštvaně dívala na malou fenečku. ,,Kolikrát ti mám...‘‘. Náhke závětřila. Akiyo se nervózně ohlídl. Julča na něj kývla. Vrtík se po nich nervózně díval. Julča se náhle vyřítila z keřů. Chvíli neslyšeli nic ale potom dlouhé táhlé vytí. Akiyo si odvážně před všechny stoupl a jeho družka Alyss se krčila u jeho obrovských tlap. Potom se Julča vrátila. A nebyla sama.

Po dlouhé době další kapitola. Doufám že se líbí. Kapitola je znovu věnovánaKimitheshibainu a její postavě Akiya.