Kdyby byla člověk, omdlela by. Kdyby byla člověk, nemusela by tu teď ležet v beznaději a vlastní krvi. Zvládla si zhojit nohy, aby vstala, ale byla zesláblá. Pila psí krev, jen aby pobrala trochu síly a zapudila krvácení do mozku. Vykašlala se na žebra a paže. A stále to nestačilo. Cítila, jak z jejího nového objevu uniká život. Každý výdech, každý zvuk. Hvězdooká už ztratila přes litr a půl krve. Znetvořená se sice pokusila rány uzavřít, ale vnitřní poranění krvácela dál. A Hvězdooká jen ležela stočená v trávě zrudlé chladnoucí krví jako opuštěné srnče. Vypadala jako spící princezna z pohádky. Odkrvená pleť byla bílá jako papír. O to víc na ní kontrastovala ona rudá tekutina, která patřila dovnitř, ne ven. Soubojnice se jen stěží doplazila až k tomu uzlíčku potrhaných orgánů a citů. I přes bolest jakou jí to působilo se k lidskému tělu přitulila, aby dívku zahřála a zároveň synchronizovala jejich tep. Kdyby srdce Hvězdooké už nemohlo, to mutantské mu dá trochu síly navíc. Nechtěla, aby cokoliv takhle skončilo. Nepředstavovala si tak ani svůj vlastní konec, ale touha žít ji stejně opustila už před lety.
Tenkrát jí bylo jedenáct. Bratrovi sedm. Rodiče byli dávno mrtví a oni žebrali po ulicích. Jedenáct byl hraniční věk pro soubojníky v Aréně. A ona přece musela bratra uživit. Trávila tam skoro všechen čas. Jednoduché pravidlo. Vyhraješ, dostaneš zaplaceno, prohraješ, zaplatíš životem. Cvičila se. Dlouho a pečlivě. Její první zápas byl proti veliké kočce. Právě ten rozhodl o její mutaci. Kdyby prohrála, nechali by ji umřít. Ale ona si vedla dobře. Moc dobře. A to ji na dlouhou dobu zachránilo i zničilo život zároveň. Zápas za zápasem byl těžší a peněz pořád stejně málo. Bojovala víc a hůř, zato její tělo rychleji odcházelo. Začala být pomalá. Pohyby ji bolely. Nakonec ji z Arény vyhodili. O pět dní později se dozvěděla, že Falcon, o kterém si mylně myslela že studuje, navštívil školu asi sedmkrát a její peníze dal do hazardu. Když prohrál i jejich malý pokojík na půdě domu na předměstí, zůstali na ulici. O Vánocích prodávali jmelí a zpívali koledy, občas si je někdo najal na jednorázové práce. Znetvořená by šla dělat služku, ale nikdo tak odporné služebnictvo nechtěl. Měli sotva na oblečení. Následně se Znetvořená rozhodla odejít do džungle okolo Fridina domu a živit se místní zvěří. Bylo tam všeho dost. Tam ji jednou Frida také odhalila ve chvíli, kdy zastřelila srnku a vzala ji i s Falconem pod ochranná křídla. Poprvé v životě Znetvořená spala v pravém hedvábí a po probuzení od sebe neodháněla krysy. Ačkoliv její tvář byla odpudivá a tělo zničené, dostala šanci na život. Ona i její bratr. Nikdy nedokázala Fridě říct, jak vděčná vlastně je. A už to zřejmě nikdy ani neřekne. Dodala její mysl ve chvíli, kdy z Hvězdooké dopřejala i vnitřní zranění.
"Uteč." Zašeptala ještě tomu podivnému stvoření, než jí zrak zaclonila mlha nevědomí a bolesti.