Tomovu duši opravdu složili dohromady. Nechtěl tomu věřit, ale stalo se. Shromažďovali a skládali kousky z Viteálů. Dali ho dohromady a zanechali na místě zvaném Rukongai.

Poznával cizí prostředí i duše. Nejvíc ze všeho byl udivený z toho, že se ho nebojí. Nikdo s jekotem neutíkal před jeho holou hlavou a znetvořeným obličejem bez nosu. Brzy zjistil proč. Vypadal jako před útokem na Potterovi. Černovlasý, tmavooký. Nechápal to. Myslel, že mu zůstane jeho odporná podoba. Na druhou stranu byl rád. Ostatní duše se ho nebály.

Seznamoval se s posmrtným životem. Se smrtí přišel o magii, nezůstala v něm ani špetka. O to víc prahnul po možnosti naučit se magii shinigami. Pochopil, že jinak se s Ginem nesetká. Byla to jeho jediná šance. Teprve, když pocítil hlad, otevřela se mu cesta do shinigamské akademie. Nezbylo mu nic jiného než dřít. Podstoupil to rád. Chtěl poznat shinigamské město. Smrtí život nekončil, ale došlo mu to až v Rukongai. Začínal znovu s čistým štítem. Rozhodnutý, tentokrát, nic nepokazit.

***

Šedovlasý shinigami zaklepal na dveře, do kterých vešel. V ruce, kterou neměl volnou, nesl hromádku papírů. Od kapitána, který seděl za stolem, žádnou pomoc nečekal. Usuzoval správně. Chystal se papíry položit na hromádku hotových.

„Tam ne." Kapitán páté divize vzhlédl, ostře. „Dej je vedle." Neřekl žádné prosím, nic takového.

Gin je položil tak, jak to po něm Shinji chtěl. Čekal na svolení k odchodu, ale nepřicházelo. „Posaď se." Blonďák mu pokynul k židli. „Jak ti vyhovuje tvoje současná pozice?" Mluvil neutrálně. Nedovolil emocím, aby mu pronikly do hlasu, natož do mimiky obličeje.

„Nestěžuju si. Jsem naživu, i když to, že nesmím na pár desítek let ze Seireitei, mi radost nepřináší."

„Bral bys radši celu jako Aizen? Bez možnosti s kýmkoliv promluvit? To si u tebe nedovedu představit. Mimoto je tohle jen část trestu." Hnědé oči jeho staronového kapitána se na něj upřely.

„Vím. Zbytek trestu je takový, že jsem degradovaný na nejposlednějšího shinigami ve tvojí divizi. Jsem z toho nadšený ještě míň než ty, ale jak jsem řekl... žiju." Netušil, kam Shinji tímhle rozhovorem směřuje.

„Prokázali jsme ti milosrdenství, i když ses o ně ani neprosil. Nechci, abys znovu zklamal důvěru, kterou jsme do tebe, dost opatrně, vložili, Gine. Budu tě mít na očích a hlídat tě. Ber to na vědomí."

Povzdechl si, ale chápal to. Na Shinjiho místě by se zachoval stejně, kdyby mu svěřili nevypočitatelného zrádce. Přikývl, že si je toho vědom.

„Máš na srdci ještě něco důležitýho? Půjdu si po svojí práci, jestli ne." Věděl, jak neuctivě mluví, ale mohl si to dovolit. Nebyl žádný nováček, který by měl z kapitána nahnáno. Ty časy byly dávnou minulostí. Věděl to stejně jako Shinji.

„Ne, běž. To bylo všechno." Mávl rukou, že může odejít.

Bral za kliku, když Shinji ještě promluvil. „Slyšel jsem o nějakém nováčkovi na Akademii." „Hm. Co já s tím?" Chtě nechtě si vzpomněl na to, že Akademii vystudoval za pouhý rok. „Nejspíš nic, protože nemůžeš ze Seireitei. Ten nováček vypadá dost zajímavě. Možná trumfne tvůj rekord."

„Tak o tom pochybuju. Pod rok nestáhl studium od mých dob nikdo. Nepodařilo se to ani Hitsugayovi, o kterém prohlašovali, jak dosahuje plných bodů v teorii." Mluvil do dveří, k Shinjimu se neotočil. „Začal jsi o tom mluvit účelně? Chceš pak toho nováčka do divize?" Chtěl pochopit pohnutky svého kapitána.

„Ne, to nechci. Jeden enormně chytrej důstojník, kterej je i drzej, mi tu stačí. Divize se o toho nováčka poperou. To si rád nechám ujít." Upíral pohled na Ginova záda. „Přemýšlej."

Otočil se, pomalu. „Mluvíš o tom se mnou. Nikdo jinej o tomhle rozhovoru neví." V tom, že hádá správně, ho ujistilo Shinjiho přikývnutí. Zadíval se mu do očí. Pohled, který v nich byl, si pamatoval z doby, kdy do divize nastoupil. Pomalu začínal chápat. Docházelo mu, proč o tom Shinji mluví právě s ním.

„Chceš, abych toho nováčka vyzkoušel." Trochu ho to šokovalo. Byl to projev důvěry, který nečekal.

„Správně. Nějaká divize si ho vybere. Chci se ujistit, že se z něj nevyklube další Aizen. Poznáš to nejlíp ze všech."

„Kdy dostuduje?" Nevěděl, na co víc by se měl ptát. Napadla ho ještě jedna otázka. „Kolik tomu nováčkovi je, víš?" Předpokládal správně, že jiné informace nebudou k dispozici. „Dostuduje tak za další rok a věkem je kolem třiceti, možná mírně přes a Gine..." zarazil ho. „To přezkoušení, ať se obejde bez krve, rozumíš?" Bylo to varování, důkladné.

„Neproleju ani kapku, spokojenej?" Odešel s touhle poslední, poněkud provokativní, větou. Nedokázal si ji odpustit.

Shinji se po dveřích, kterými Gin odešel, chvíli díval. Vzápětí zavrtěl hlavou, než mu zacukaly koutky. Zvedl nohy, hodil si je na stůl. Nikdo ho neviděl, mohl si dovolit trochu zevlování.

„Co tam děláš?" Ozvalo se to za ním. Od okna.

Lekl se, nadskočil. Židle se s ním překotila. Skončil na zemi. Hrabal se pracně na nohy doprovázený smíchem od okna, který se vzdaloval. Zvedl se, postavil židli.

„Ty se nezměníš, Ichimaru. Ať si říkají, co chtějí." Zabrblal do ticha kanceláře.

*

Rok uplynul až moc rychle a ten následující stejně tak. Studium nových shinigami, kteří nastoupili do Akademie, se chýlilo ke konci. Zbývala poslední věc. Výběr.

Tom stál v řadě spolu s dalšími. Během studia často přemýšlel nad Ginem. Zajímalo ho, jestli se dostane do Ginovy divize, co nejblíž k němu.

Byl nadaný na kido a práci, která vyžadovala přemýšlení, nikoliv hrubou sílu. Zato ohledně zanpakuto měl, co dohánět. Nesžil se s ní tak dobře, aby ji považoval za svou součást. O to víc mu chyběla hůlka, i když čarodějem už nebyl.

Začal se soustředit na svoje okolí. Nechtěl nijak klopýtnout a uříznout si ostudu, která by ho provázela po zbytek jeho nového života. Stál klidně, zatímco kolem něj, a dalších nováčků, procházeli kapitáni divizí. Připadali mu znudění, bez zájmu.

„Ty! Jméno!" Ozval se před ním rázný hlas. Patřil Soi Fong, kapitánce druhé divize. Propalovala Toma pohledem.

„Tom Raddle, madam." Vykročil z řady. Cítil, jak se na něj upřely i další pohledy, ale ignoroval je. Stál rovně, pohled upíral před sebe.

Nezeptala se, co umí nebo v čem vyniká. To ji nezajímalo. Všechno důležité viděla na vlastní oči. Viděla muže, který se hodí pro sólovou práci, zabijáka. Pro sebe si přikývla, spokojeně. „Přijímám tě do svojí divize, důstojníku Raddle."

Nevyžadovala žádnou děkovnou reakci, přesto uctivě sklonil hlavu. Měl místo, kam bude patřit. Teprve teď se zkoumavě rozhlédl po ostatních kapitánech. Zamrazilo ho, proti jeho vůli, v zádech. Známý obličej mezi nimi neviděl.

Kde jsi, Gine? Dovolil si jen krátkou myšlenku. Oči mu kmitaly z jedné tváře na druhou. Zachvátila ho panika, ale v obličeji se neodrazila. Gine...

Napadlo ho vysvětlení, ale odmítal si ho připustit. Učili je o bitvě, která se udála před pár lety mezi shinigami a zrádnými kapitány. Mohl být Gin jedním ze zrádců? Byl mrtvý, uvězněný? Mohl jen hádat.

***