,,Dívky, ženy... dokonce i Živlonošky jsou ženského rodu."

Tohle prohlášení z knihy nejlépe vystihuje nejviditelnější odlišnost této rasy.

Mužský zástupci rasy Živlonošek zkrátka neexistují. Jejich partneři jsou vždy něco jiného ale jejich gen je natolik silný, že dítě je pokaždé Živlonoška.

Rodí se většinou děvčata ale když se náhodou  narodí kluk tak ho čeká Pojný háj.

Je to hluboký les na severozápadě území. Žijí tam jen ty nejdivočejší šelmy, které s radostí novorozeného chlapce rozsápou.
A Pojný háj se tomu říká proto, že by měl údajně spojovat Živlonošky s Proměnlivci ale ta spojka se už  nepoužívá.

Možná si myslíte, že je to od nich bezcitné ale má to hlubší smysl než nějaké pověry. Na počátku když ještě žili v Americe brali všechny děti stejně, ovšem to se jim vymstilo. Chlapci narozdíl od děvčat přitahovali veškerou magii jako magnet, už jako děti ovládali všechny čtyři živly a když se dostali do kontaktu s jinou rasou přijali i její typické vlastnosti. Nedokázali to zastavit a když se stali příliš mocnými, chtěli ještě víc a bylo jim jedno jak toho dosáhnou. Při své touze po moci zničili nejednu civilizaci než  tehdejší císařovna, jejich matka, našla způsob jak je zabít. Zastavit to. Pak už nikdy nesměl muž vyrůstat v osadě Živlonošek.

Nikdy jich nebylo moc, od toho konfliktu s posledními mužskými Živlonoškami se jejich rasa povážlivě zmenšila,  jen kolem stovky děvčat. Všechny vypadali mladě, nejstarší vypadala na osmnáct, jenže tak to pouze vypadá.

Živlonošky stárnou do osmnácti než se jejich věk zastaví a ony čekají na svou spřízněnou duši. Stárnout ovšem začínají až když jejich partnerovi je osmnáct, aby nebyl mezi nimi věkový rozdíl.
Živlonoška, která má partnera s ním většinou odchází, nemusí už nadále zůstávat se svými sestrami ale jejích dcery se nejpozději ve čtyřech letech musí připojit ke svému druhu. Jsou ale  případy kdy odchod není podmínkou. Císařovny například setrvávají na svém postu dokud jejich nejstarší dcera nemá věk aby se toho mohla ujmout.

Když jsou Živlonošce čtyři roky potopí se na dno jezera pro jednu škebli. Jezero Živlonošek je jediné kde žije speciální druh škeblí. Uvnitř každé je takzvaná duše, která se rozlomí na čtyři díly když se škeble otevírá.
Čtyři fragmenty duše.

Každá Živlonoška má na ruce jednoduchý náramek se čtyřmi krystaly. Jediný rozdíl jsou barvy. Jakmile se fragmenty dotknou její kůže změní barvu a tím prozradí k jakému živlu daná dívka inklinuje.

Ohnivé je měli červená, vodní modré, zemní zelené a větrné je měli úplně průhledné.
Čtyři fragmenty duše jsou jejich součástí, doslova věří že je to ztělesnění jejich duše a dokonce se s nimi nechávají i pohřbít.

S fragmenty jsou dívky plnohodnotnými Živlonoškami a zůstávají se svou rasou dokud si sami nenajdou spřízněnou duši.

První císařovna Živlonošek na
ostrově Karganto perdai byla Hynary, matka současné císařovny Keynery. Vládla už před tím než se přesunuli na ostrov a i zde několik dekád než si našla druha. Současná císařovna se už narodila na ostrově a je tudíž jejím domovem.

Podobou by se od běžného člověka příliš nelišili, nemají odlišné oči, jinou barvu kůže nebo víc končetin.
Dokonce jsou Živlonošky vlastně dost podobné lidským kmenům za bariérou, proto je jejich kůže tmavší ale jen o pár odstínů než by dokázalo udělat přirozené opálení.
Také přijaly dost rysů od zvířat, ve které se mění. Nejsou něžně krásné jako třeba Voděnky, naopak vypadají nebezpečně. Ostrý nos, pohled šelmy na lovu a tělo jako gepard. Štíhlé, pružné ale zároveň svalnaté a silné.

Oproti kmenovým šamanům mají Živlonošky ale skutečnou hmatatelnou moc.

Nejenom, že dokáže každá Živlonoška ovládat jeden živel ale zároveň se dokáže i proměnit ve zvíře co má nejblíže k danému elementu.
Třeba větrné se nejčastěji mění v ptáky a vodní v mořské tvory. Živel země má zase v oblibě býložravce ale ohnivý jsou nejnebezpečnější, protože šelmy mají k ohni nejblíže.