Tomura se probudil s kapkami potu na čele. Posadil se, ale celá místnost se mu zatočila před očima. Párkrát zamrkal a pro jistotu se opřel zády o stěnu.

No to je super, pomyslel si, jak jsem tohle mohl přes noc chytit?

Opatrne vstal, aby se napil čerstvé vody. Bohužel byl ale ještě rozespalý, takže zapomněl při držení skleničky pozvednout malíček. Jak se dalo očekávat, hrnek se proměnil v prach. Tomura se s povzdechem podíval dolů a odhrnul si neposedné vlasy z obličeje.

Z ničeho nic se mu udělalo nevolno. Jen tak tak doběhl do koupelny, kde se vyzvracel. Chytil se toalety, aby měl nějakou oporu. Až teď mu došlo, jak mizerně se cítil. Po chvíli kdy se cítil jistější vstal a šel k posteli.

Ze stolku vzal mobil a rychle projížděl kontakty, hledají Dabiho číslo. V tom jeho obrazovka zamrzla. A Tomura si uvědomil, že udělal tu samou chybu. Z displeje mu zůstal jen prach. Tomura s nadějemi prozkoumal škody, ale byly až moc velké a bylo nad slunce jasné, že tenhle telefon už fungovat nebude.

Vyhodil do ho koše a začal se škrábat na krku. Bože, já jsem tak hloupý, pomyslel si. Dvě katastrofy, ani ne během dvaceti minut. Dneska už nevěřím ničemu..

Otřel si oči rukávem, jen aby zjistil, že má pořád na sobě Dabiho bundu. Zavřel oči, přiložil si látku k nosu a zhluboka se nadechl.

Modrovlásek vstal, obul se do rudých tenisek, zamykajíc za sebou svůj pokoj. Přitisknul si Dabiho mikinu těsně k tělu. Necítil se moc dobře. Šel ulicemi a mu připadalo jako hodiny, ale to můžeme připočítat jeho špatnému stavu.

Konečně dorazil do Dabiho apartmánu. Zaklepal, a s hrůzou si všiml, že v dlani třímá kus látky. Kvůli své hlouposti, zničil i tohle.

Jeho oči se naplnily slzami, jak si sedal na zem. Nemohl zastavit slzy, stékající mu po tvářích. Bylo toho na něj moc. A k tomu všemu zničil něco, co ani nebylo jeho.

Tomura takhle seděl nějakou dobu, stále nemohouc najít odvahu zaklepat má dveře. Zároveň se ale necítil natolik v pořádku, aby prostě odešel. Po chvíli se na schodech objevil známý obličej, s nákupem v rukou.

Dabi se ihned zastavil, když uviděl Tomuru s obličejem v dlaních. Postavil tašku na zem a přistoupil k němu. „ .... Tomuro?“

Jmenovaný zvedl svou uplakanou tvář a rychle si otřel slzy. „ J-já..“ za pomoci zdi vstal. Pořád se mu trochu motala hlava. Zvedl ruku ke svému krvavému krku, který si znovu začal škrábat. „ O-omlouvám... Se..“

Dabi pozvedl obočí a přišel k němu ještě blíž. „ Za co?“ zeptal se jemně, nechtěl svého přítele vyplašit.

„ Já.. No..“ Tomura se z hluboka roztřeseně nadechl. „ Z-zničil jsem tvojí bundu. P-přísahám že jsem to neudělal naschvál.. Dneska už jsem t-toho pokazil tolik. P-předtím mi ani nebylo dobře. Zničil jsem i hrnek, svůj mobil a dokonce i t-tvojí bundu, protože se nemůžu ovládat.. Všechno jsem z-zkazil. Omlouvám se.. P-promiň mi to... “

Na konci už Tomura skoro popotahoval. Byl ze všeho tak nešťastný. Zvednul pohled ze země a podíval se na Dabiho, snažíc se popadnout dech. Připadal si trapně, což vyvolalo další vlnu škrábání.

Tomura skoro nadskočil, protože se okolo jeho ruky obmotala Dabiho silná dlaň. Něžně mu jí položil zpět do klína. „ O-omlouvám-“

„ Ne.“ přerušil ho černovlásek, projíždíc mu prsty jeho modré lokny. „ Shhhh... To je v pořádku.“

Tomura se znovu nadechl, snažíc se ovládnout své pocity. Po chvíli potichu promluvil. „ Nebylo to naschvál..“

„ Já vím.“ odpověděl klidně Dabi. „ Nic si z toho nedělej. Nejsem naštvaný. Víc mě zajímá tvoje zdraví.“ položil mu Dabi starostlivě ruku na čelo. „ To jsi šel celou tu cestu pěšky?“ zamračil se.

Tomura přikývl, vzpomínajíc na tu hroznou dálku.

„ To nebylo moc chytrý..“ rýpl si jemně Dabi. „ Pojď. Uvnitř si můžeš lehnout.“ Dabiho silná ruce zvedly Tomuru a společnými silami ho dostali do apartmánu.

Když byly uvnitř, namířil si to Tomura pomalu ke gauči. Než tam ale stihl dojít, černovlásek ho zastavil. „ Ani náhodou.“ řekl. „ Půjdeš do mojí postele. Nenechám že spát má gauči, když jsi nemocný.“

Modrovlásek se začervenal. „ T-to je dobrý... Vážně.. N-nemusíš-“

Dabi ho opět přerušil. „ Já vím, že nemusím. Ale i tak to udělám. Protože jsem až tak velkorysý.“ ušklíbl se.

Tomura se podmračil, rolujíc oči kamsi do oblak. „ Jsi otravný..“

Hned jak byly v Dabiho ložnici, si Tomura lehl na postel. Byla příjemná změna, ležet na měkkých matracích.

Dabi se usmál, při pohledu na svého kamaráda. Moc dobře si povšimnul, jak byl Shigaraki roztomilý, obzvlášť teď, když byl nemocný. Otočil se k odchodu, ale ucítil Tomurovu ruku, dotýkající se jeho zápěstí. Se zvednutým malíčkem samozřejmě. Dabi se otočil a podíval se zpět na svého přítele.

Tomurova tvář byla směsicí emocí, z nichž nejvíc převládalo zděšení. Vypadalo to, jako by si ani neuvědomil co udělal. Nebo možná neočekával, že se na něj Dabi otočí...
„ J-já.. Um.. Ale nic..“ pustil ho nakonec Tomura.

Dabi poklekl před postelí, aby mohl lépe vidět Tomurův obličej. „ Co jsi chtěl?“

„ Je to hloupost.. Vážně.“ zamumlal modrovlásek, stále neoplácejíc oční kontakt.

„ To tě ještě nikdy nezastavilo, pokud si pamatuji.“ připomněl mu Dabi.

Tomura znovu obrátil oči vsloup. „ Jen jsem chtěl.. Ch-chtěl jsem se zeptat jestli... Bys tu nezůstal se mnou.“ řekl tak potichu, že ho Dabi skoro neslyšel.

Skoro.

Dabiho jeho prosba upřímně překvapila. Tomura nebyl ten typ člověka, co si sám od sebe řekne o objetí, nebo jiné věci..
Dabi vydedukoval, že to asi bylo kvůli jeho nemoci, se kterou se potýkal, ale stejně. Černovlásek chvili váhal, než si lehl k němu do postele, zanechávajíc mezi nimi jen pár centimetrů odstup.

Tomura rychle usnul. Ve spánku se přesunul blíže k Dabimu, schovávajíc si svůj obličej do jeho hrudi.

Dabi neměl nejmenší tušení, co má v téhle situaci dělat. Pomalu, ale s jistotou obtočil svoje ruce okolo Tomurova těla.

Dabi nakonec taky usnul, užívajíc si ten pocit.

No nene... Já žiju :ooo