Tomura zíral na prázdné plátno před sebou, zoufale čekajíc po inspiraci, jež by svévolně vnikla do jeho hlavy.
Nesnášel když měl kreativní blok, jako právě teď. Kvůli nim se vždy cítil zbytečně a bez talentu. Ještě chvíli tu seděl, sám v tichém studiu, než to konečně vzdal a začal si balit. Poraženě zvedl ruku je svému krku, kde zanechal pár nových škrábanců.

Kreslení byla jediná věc, při které se Tomura cítil dobře. Když ale nápad nepřicházel, jednoduše si na pár dní zalezl do pokoje na koleji, kde obvykle čekal než se jeho kreativita opět vrátí.
Nebylo to zdravé, což Tomura věděl, ale ne že by ho to zajímalo. Právě naopak.

Zrovna si sundaval rukavice, které chránily jeho dílo před zkázou jeho quirku, když uslyšel měkké kroky, míříc směrem k němu. Otočil se k neznámému čelem a usmál se, když zahlédl Togu, která se k němu blížila.

„ Hey Tomu, jak to jde?“ zeptala se, s jasným úsměvem na tváři.

Tomura si povzdechl „ Upřímně ne moc dobře.“ opět zvedl ruku ke krku, který si začal znovu škrábat. „ A už jsem ti jednou říkal, abys mi nedávala tak hloupé přezdívky.“

„ A já jsem ti už jednou říkala abys přestal s tím škrábáním.“ střelila nazpět. Blondýnka se podívala směrem kde stálo bílé plátno. „Takže
se mou a Magne asi nejdeš dneska na večeři, co?“ našpulila ústa, aby dala modrovládkovi jasně na jevo, že jestli odmítne, bude jí to velmi mrzet. A to mu jistě přinese pocit viny. Což ona věděla.

„ Bojím se že ne. Musím ještě udělat nějaké konzultace.“ řekl, balíc si poslední věc, kterou následně nacpal do batohu.

„ Víš že když lidé obvykle dělají konzultace, tak u toho jsou přítomni více než jeden člověk, že?“ skřížila si Toga ruce na hrudi.

Tomura se jen pousmál. „ Jak víš že se mnou nikdo nebude? Plus i když by nebyl, můžu vždy konzultovat se svými vnitřními démony.“ vzal svůj batoh, přehodil si ho přes rameno a vydal se ke dveřím.

Toga ho následovala, usmívajíc se. „ Tomu, ať chceš sebevíc, tvoji vnitřní démoni se nepočítají jako osoby.“ vyšli spolu ze studia. Tomura, uvyklý na přítmí místnosti, se zavrčením mžoural do slunce. „ Říkám ti, že když s námi půjdeš na večeři, tak se tvoje inspirace vrátí rychleji, než když budeš jen zdržovat u sebe v pokoji.“ pokračovala Toga. „ Plus se k nám připojí pár nových lidí, takže budeš mít plno šancí se socializovat.“

Tomura nemluvil celou cestu k jejich kolejím. Když dorazili k jeho budově, obrátil se na Togu, s malým úsměvem.
„ Popřemýšlím o tom, ale přestaň mě otravovat, dobře?“

Po Togině tváři se rozlil úsměv a darovala Tomurovi těsné objetí. „ Ano! Nebudeš toho litovat Tomu.“
Odtáhla se od Shigarakiho a vydala se ke své budově.

„ Ale já ještě neřekl ano!“ zakřičel na svou natěšenou kamarádku.

„ Ale řekneš!“ zakřičel zpět.

Vešel do jejich koleje. Do svého pokoje šel po schodech namísto výtahu, protože výtahy v něm vyvolávaly pocit úzkosti. Když vešel do svého pokoje, rozsvítil světlo a pověsil si batoh na věšák vedle dveří. Potom nasměroval své kroky k posteli, do které si s nadšením lehl. Otočil se na záda a zíral do stropu. Opět zvedl ruku ke svému krku. Cítil se nervózně, a už vlastně ani nevěděl proč. Snažil se to kontrolovat, snad se i snažil přestat, stejně jako s jeho poruchou... Příjmu potravy.

Nesnášel ty slova. Tomura odmítal věřit tomu, že nějakou poruchu měl. Prostě jen občas zapomněl jíst. Byl tolik zaměstnaný svou kresbou, nebo naopak byl naštvaný z toho že mu nic pořádně nešlo, a tak jednoduše ztratil chuť k jídlu. Toť vše. Nijak to neřešil. Ale Toga a Magne nesnášeli když to dělal. Když se o sebe takhle nestaral. Tak jim pro jejich klid řekl, že se pokusí s tím něco udělat.

Ale dnes prostě nemohl. Všechno má co mohl myslet bylo jeho selhání. Když už bych šel na tu večeři, pomyslel si, tak není důvod teď jíst.
Chvíli nad tím přemýšlel, než si vzal mobil do rukou, a dal Toze vědět, že dorazí. Samozřejmě si dával dobrý pozor, aby jeho mazlíčky zůstaly zvednuté. Položil mobil zpět na noční stolek, aniž by počkal na odpověď. S nelibostí se zvedl na nohy. Když už měl jít ven, tak aspoň chtěl aby to vypadalo jako že se snažil.

Po koupeli se oblékl do svého obvyklého outfitu, skládajícího se z černých džín a černé mikiny. Nechtěl to nějak přehánět, aby to nevypadalo že se snaží až moc. Hlavně že vypadal čistě. Tomura se na sebe podíval do zrcadla a zamračil se. Ať udělal co udělal, pořád vypadal odporně. Jeho rty byly suché a narušené jizvou, která se vertikálně táhla přes levou část jeho rtů. Jeho rudé oči byly vždy doplněné temnými kruhy kvůli nedostatku spánku. Jeho vlasy byly vždy rozcuchané, a i po umytí vypadaly mastně. Jeho krk byla sbírka jizev a čerstvých ran z dřívějška. A zbytek jeho těla byl kostnatý a hrozný. Jak by ho někdo mohl považovat za atraktivního?

Odvrátil se od zrcadla a povzdechl si. Zkontroloval mobil a prohlédl si několik nadšených zpráv od Togy a dokonce jednu zprávu od Magne, kde mu sdělovala, jak je šťastná že se rozhodl přijít.

Uklidil si telefon do kapsy a vydal se před dům čekat na Togu a Magne, aby ho vyzvedly. Nasadil si kapucu, se kterou se se zavřenýma očima opřel o zeď staré budovy. O chvíli později se odnikud ozval klakson, který přerušil Tomurovy myšlenky. Zakabonil se, ale vydal se k autu, kde se usadil na zadní sedadlo. „ Musely jste svůj příjezd ohlásit tak.. Hlučně?“ zeptal se hořce, když si zapínal pás.

Magne se na něj podívala skrz zpětné zrcátko a usmála se. „ Jenom kvůli tobě můj drahý Tomu.“ řekla, a vyrazila s autem na silnici.

Tomura se podíval z okna. „ Kam to vůbec jedeme? A kdo všechno tam bude?“

Toga se na svém sedadle otočila tak, aby se dívala modrovláskovy do očí. „ Neboj se Tomu. Není to nic luxusního. A k těm lidem... Bude to jen můj kamarád Jin a pár jeho přátel. Bude to v pohodě.“

„ Jasně.“ protočil Tomura oči vsloup. „ Tobě se to snadno říká.“

Toga se zamračila. „ Vím že ti jsou noví lidé nepříjemní, ale musíš to aspoň zkusit Tomuro. Minule jsi byl až moc pohlcený svými kresbami a nikým jiným. To není zdravé.“ když na to Shigaraki nic neříkal, pokračovala. „ Nenuť mě vyskočit dozadu za tebou a obejmout tě.“

„ Prosím, jen to ne. Přísahám že se budu snažit socislizovat.“

Toga se zazubila. „ A budeš milý?“

Magne se zasmála. „ To už je na něj moc“

Ty dvě se tomu zasmály a Tomura vykouzlil malý úsměv. Dokud jsou s ním Toga a Magne, bude to v pořádku, pomyslel si.

_______________________

Dorazili k malé italské restauraci, asi 10 minut od kolejí. Než Tomura stihl vystoupit z auta, už viděl dívky, jak jdou k nějaké skupince tří chlapců. No, dvou chlapců a ještěrky. Zhluboka se nadechl, než je následoval, s rukama v kapsách od mikiny.

„ Lidi, tohle je nás kamarád Tomura.“ řekla s nadšením.

Tomura jim věnoval pousmání. Blonďák s velkou jizvou uprostřed čela k němu přistoupil s nataženou rukou. „ Já jsem Jin, ale všichni mi říkají Twice. Rád tě poznávám Tomuro.“

Shigaraki pohlédl na ruku před ním, než svou pozornost přesunul zpět na Twice. „ Nepodávám si ruce, ale taky tě rád poznávám.“

Twice stáhl ruku zpět. „ Oh, to je v pořádku.. Ne to teda není! Kdo za člověka neprodává ruce?!“

Tomura byl překvapen když uslyšel dva rozdílné názory, vyslovené stejným mužem. „ Promiň.“ začal. „ Tohle je část mého quirku. Ukazuje se víc když jsem nervózní.“

Tomura se smutně usmál. „ Už chápu proč ti říkají Twice. A neboj se, moc dobře vím, jak otravné mohou quirky  být.“

Twice mu věnoval úsměv. Mladík s havraními vlasy mu věnoval úšklebek. Po těle se mu táhly fialové jizvy. „ Jak to? Creepy quirk pro creepy kluka?“

Tomura od tohohle mladíka o kousek ustoupil. Kdo to dakla byl? „ No, jo..“ začal. „ Jediné co musím udělat je dotknout se někoho všemi pěti prsty, a promění se v popel. Chceš to vyzkoušet?“

Mladík se ušklíbl. „ Oooh, tak to se nejspíš stalo tvému obličeji.“

Tomura se zamračil ještě víc. Proč byl ten kluk takový kretén? Ještěrčí muž kopl druhého chlapce do kolene. „ Moje jméno je Spinner. A tenhle idiot vedle mě je je Dabi. Omlouvám se za něj, on neví jak jednat ve společnosti.“

Tomura jen přikývl, s ohledem na to, že se taky neuměl moc moc chovat ve skupině lidí. Už by na to přestal myslet, ale to už se Dabi ozval znovu.
„ Já vím jak se chovat! Jen mě znepokojilo jak vypadá! Však vypadá jako chodící mrtvola!“

„ Ty máš co mluvit. To jsi jako malý spadl do grilu, nebo tak něco?“

Dabi mu dal podmračený pohled, a Tomura věděl že ho umlčel.

Magne si odkašlala. „ Jdeme jíst ne?“

Twice dychtivě přikývl. „ Dobrý nápad, už tady hladovím.“
A s těmi slovy se skupinka teenagerů vydala do restaurace a sesedli si k největšímu stolu. Tomura si sedl mezi Togu a Twiceho. Se všemi co dnes potkal, si nejlépe sedl s Twicem.

Když přišel číšník s otázkou co si objednají, Tomura si objednal vodu, I když Toga všem objednala milkshakey. Twice upoutal Shigarakiho pozornost otázkou. „ Takže Tomuro, co studuješ?“

Modrovlásek si hrál s brčkem v jeho pití. „ Studuji uměleckou školu se zaměřením na kresbu.“

Dabi se nad tím zazubil. „ Aw, ten divnej kluk chce být malíř. Kolik maleb už se ti rozpadlo pod rukama?“

Tomura zatnul zuby, připravený ho odrazit nějakou poznámkou, ale Toga ho předběhla. „ Kdybys viděl jeho obrazy. Je v tom vážně dobrý! A jeho obrazy se mu nikdy nerozpadly, díky speciálním rukavicím!“ Tomura se usmál a jeho úsměv se ještě rozšířil, když si uvědomil že její proslov Dabiho umlčel. Zapamatoval si, že za tohle jí musí poděkovat.

Čas rychle utekl, zvlášť když většinu času zaplnil konverzací se Spinnerem a Twicem. Nebyli až tak špatní. Zjistil že Twice chtěl být chirurg, stejně jako Toga, a Spinner se stále nemohl rozhodnout, takže se učil jen hlavní předměty. Nerad to přiznával, ale chvíle strávené s nimi si vážně užíval.

Po večeři mu dal Twice svoje číslo se slovy, že kdyby chtěl kdykoliv jít ven, stačí zavolat. Tomura byl rád. Měl nového kamaráda.

Když se vracely domů, pustily dívky v autě rádio, se kterým rozjařeně zpívaly. Tomura se k nim nepřidal, ale nevadilo mu to. Byl šťastný, že měl takové kamarády...