Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Pobertův plánek

O měsíc později.

"Emily, vzbuď se!" Křikla na mě Hermiona.

"Kolik je?" Zeptala jsem se Hermiony a ona koukla na hodinky.

"8:45. Už dávno máme být na snídani!" Vykřikla a začala mě tahat z postele. Asi jí nedošel fakt, že já nejsem vůbec upravená a nejsem vyspalá. Spala jsem asi 2 hodiny.

"Ale Hermiono, já spala asi 2 hodiny a navíc nejsem vůbec upravená. Ty jsi upravená, oblečená a jak vidím, tak i vyspalá." Snažila jsem se zase vydrápat na svojí postel, ale Hermiona mě schodila na zem.

"Máš 5 minut se převlíct do hábitu, nějak se upravit a ustlat. Až pět minut uběhne, přijdu pro tebe!" Rozkázala a šla pryč. Popadla jsem hábit, převlékla jsem se do něho a lehla si do postele.

"Emily?! Říkala jsem žádné spaní! Na snídani holt musíš takhle a pojď!" Rozkřikla se, vzala mě za ruku a tahala mě ke dveřím.

"No jó, vždyť jdu" Vstala jsem, popadla gumičku a udělala si aspoň nějakej drdol, z kterého stejně trčelo pár zrzavých vlasů a šla.

Přišla jsem a sedla si. Sedělo tady pár studentů, ani Ron a Harry tady nebyl.

"Hele, mudlovská šmejdka je tady. Tvoje matka měla radši zemřít, aby neporodila takovou nicku!" Rozkřikl se Malfoy. Tohle přehnal.

"Hele, arogantí blbeček, co si myslí, že když někdo pochází u mudlovské rodiny, tak nemůže být fajn. Ty ani Hermionu neznáš, tak nevím, proč meleš takové blbosti. Příště víc přemýšlej, než něco vyslovíš z té tvé huby, ano? Děkuji." Dořekla jsem svůj proslov, vzala Hermionu za ruku a šla s ní pryč.

"Děkuji, že si se mě zastala! Takhle bych mu to nikdy nenandala!" Děkovala Hermiona.

"Tohle, ale ještě není konec..." usmála jsem se a šla na kolej.

"Cože?"

"No... musíme se mu nějak pomstít, aby si už dal pokoj. Vzala jsem s sebou kýbl, kdyby se na něco hodil. Nalijeme do toho nějakou šťávu, nebo tak něco, aby se lepil. Bude to sranda, pak si na nás nic nezkusí."

"A-ale Emily, je to špatně. Je to zlé. Tohle přesně dělá Malfoy. Není to slušné. Už musím, ahoj." Řekla a odešla. Sice to není slušné, ale ten blbec si to zaslouží.

Šla jsem nějakou chodbou a uviděla Malfoye. Tohle mi hrálo do karet. Aspoň jsem ho nemusela hledat po celém hradu s kýblem naplněný šťávy.

Schovala jsem se za sloup. Malfoy si sedl na jeden schod a díval se na pergamen, na kterým měl něco napsáno. Stála jsem asi pět schodů nad ním. Popošla jsem blíž k němu, ale najednou jsem něco slyšela. Rychle jsem to na něj vylila a kýbl položila za záda a snažila se zdrhnout. Znovu jsem se schovala za sloup.

"Jakej magor to na mě vylil?!" Vykřikl a já dostala záchvat smíchu. Bohužel mě slyšel a otočil se. Koukla jsem se mu do očí. Byl naštvaný a to hodně.

Ale pod nohama Malfoye něco mňouklo. A sakra. Paní Norissová. Byla celá od šťávy, stejně jako Malfoy. Došlo mi, že za chvilku přijde Filch, a tak jsem se rychle polila taky.

Za chviličku se tam objevil Filch.

"To vy jste polili paní Norissovou tou vodou?!" Zlobil se Filch.

"Ale pane, to byla ona!" Ukázal na mě Malfoy.

"No jasně. To vám tak budu věřit. Politý jste oba!"

"Ale-" Malfoy se to snažil ještě zachránit, ale vypadalo to, že jsme na vinně oba dva.

"Ticho! Dostanete trest! Oba dva!"
Nakonec jsme dostali písemný trest. Měli jsme 100x opsat větu: "už nikdy nic nebudu lít na paní Norissovou."

Přišli jsme do jeho kabinetu a začali psát. Nejvtipnější bylo, že jsme byli pořád od té šťávy, protože jsme se ani nemohli umýt.

"Stejně Filch nepoznal šťávu." Řekla jsem, bohužel nahlas.

"Cože?" Zeptal se Malfoy.

"Vylila jsem na tu kočku i na nás šťávu. Né vodu." Vysvětlila jsem.

"Stejně za to můžeš ty! Tys na mě vylila tu vodu!"

"ŠŤÁVU! Byla to šťáva! To nikdo nepoznáte šťávu?" To jsou vážně tak blbý?

"Proč si to vůbec udělala?" Zeptal se.

"Protože si nadával Hermioně."

Malfoy nad tím jen protočil oči, zvedl se a odešel, protože to měl dopsané. Podívala jsem se k tomu, co napsal a musím uznat, že píše hezky.

Chyběla mi jedna věta, ale jelikož mě bolela ruka, trochu jsem to tam Filchovi prohlídla.

Našla jsem prázdný pergamen. Prohlídka jsem ho ze všech stran, ale byl prostě prázdný. Uslyšela jsem Filche, jak jde sem. Strčila jsem si pergamen do kapsy, dopsala rychle poslední větu a šla pryč.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro