„Nechceš se jít vykoupat? Máme na zahradě jezírko," nabídl mu Draco další možnost zábavy. Udělal by všechno proto, aby Harry ještě neodcházel.

To nakonec neznělo tak špatně, aspoň by se nemuselo mluvit, uvažoval Harry a naprosto neprozřetelně souhlasil. Brzy si uvědomil, že dívat se je někdy náročnější než naslouchat. Draco ze sebe rychle strhl košili i ležérně elegantní kalhoty a vklouzl do vody tak nonšalantně, že Harry byl náhle zcela paralyzován pocitem on – je – prostě – fakt – hezkej. Představil si svoje tělo s množstvím jizev, které utržil při práci bystrozora, v kontrastu s dokonalostí, kterou na chvíli zahlédl před sebou. Draco už nebyl tak průsvitně bledý, jako býval v době společného studia. Jeho pleť měla světlý odstín, ale vypadal velmi zdravě. Byl stále dokonale štíhlý a jeho pohyby působily daleko sebevědoměji než kdysi. Harry těžce polkl. Najednou chtěl odsud utéct, kamkoliv, jen nebýt tady a nebýt s Dracem. Zároveň však byl jako přikován k zahradní houpačce, na níž teď osaměl. Snažil se vymyslet, jak se nenápadně vzdálit, aby svého hostitele neurazil.

Draco na něj zamával z vody; vypadal tak šťastně, až rozverně, vlasy měl úplně mokré a rozcuchané. Harry na něj kývl. „Počkám na tebe tady," rozhodl se nakonec. Snažil se uklidnit houpáním na houpačce jako malý kluk, i tak mu však srdce zuřivě tlouklo. Natáhl se po láhvi vína, kterou položil Draco na zahradní stolek spolu s dalším pohoštěním, a ve snaze získat ztracený klid pil rozhodně rychleji, než byl schopen zvládnout. Stmívalo se a Draco ve zlatavém svitu západu slunce na něj působil jako zjevení. Jako nádherný vikingský bůh, vynořující se z arktických vod. Harry si skryl obličej do dlaní. Už neměl sílu utéct pryč, začínalo se mu chtít spát. Z polospánku ho vyrušilo Dracovo zavolání, které k němu doléhalo jakoby zdálky. Snažil se trochu se probrat, ale moc se mu to nedařilo. Venku už byla skoro tma, sídlo bylo téměř neosvětlené. Harry vykročil směrem za světlem, které pravděpodobně vycházelo z Dracovy hůlky. Dost se mu točila hlava. Zoufale se nažil působit distingovaně, ale popravdě měl co dělat, aby se udržel na nohou. Na chvíli se mu zdálo, že už to docela zvládne, a pak najednou ztratil pevnou zem pod nohama a v puse i nose ucítil chladivou vodu. Byl bystrozor, takže na tyto situace byl připravený; nesnížil se natolik, aby ho musel Draco zachraňovat z vody.

„Jsi v pořádku?" Draco, ještě stále pouze v mokrých boxerkách, se nad ním starostlivě skláněl.

Harry si připadal neskutečně trapně.

„Sušící kouzlo," rozkázal dost neomaleně.

„Nevzpomínám si, jak se to dělá," řekl omluvně Draco a nebylo zřejmé, zda je to jen malfoyovská strategie, nebo snad pravda.

V každém případě teď stál těsně u Harryho a kousek po kousku z něj sundával mokré oblečení.

Harry by se nejraději propadl do země. Sklopil zrak a doufal, že už to bude mít co nejdřív za sebou. Draco se na něj díval tak zvláštně... Dotýkal se ho tak jemně, že to bylo skoro příjemné... Harry si najednou vůbec nebyl jistý, jestli chce, aby to všechno skončilo. Nebyl schopný pohlédnout blonďákovi do očí, ale letmým dotykům se nebránil, vlastně se v nich blaženě rozplýval. Najednou ho Draco pustil a omluvně zašeptal: „Oblíkni si zatím moje věci, hned se vrátím." Podal mu svoje oblečení, které si svlékl, než si šel zaplavat, a rychlým krokem kráčel, stále ještě svlečený, zpět k majestátnímu sídlu. Celá ta scéna byla tak neskutečná, že měl Harry pocit, že se mu to zdá. Oblékl se do poskytnutých svršků, které mu tak úplně neseděly, protože byl svalnatější a menší. Opatrně prohledal okolí, úspěšně našel svou hůlku a okamžitě se přemístil zpět domů. Byl si vědom nevhodnosti svého jednání, moc dobře věděl, že přemísťování pod vlivem alkoholu by ho mohlo stát jeho pracovní pozici a nebylo dvakrát bezpečné, ale po tom všem už byl v naprosté panice. Poslal Dracovi sovu s omluvou a poděkováním a snažil se vyčistit si hlavu. Z neznámého důvodu se stále ještě nepřevlékl a zůstával v Dracově oblečení, které ho sice škrtilo, ale zároveň na něj působilo nepochopitelně konejšivě. I když byl vlastně poprvé úplně sám v novém domově, nepřipadal si osaměle. Natáhl se na pohovku, zabořil si hlavu do rukávu a vdechoval vůni Dracova oblečení, dokud neusnul.

Draco doběhl do residence a rychle si zchladil celé tělo studenou vodou. Bylo to skoro bolestivé, ale bylo to nutné, pokud se chtěl rychle vrátit k Harrymu a neprozradit víc, než v této chvíli chtěl. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, napadlo ho a musel se sám sobě zasmát. Samozřejmě že uměl sušící kouzlo, ale chtěl Harryho vidět vysvlečeného, toužil po tom... už tak strašně dlouho... A teď ho zradilo vlastní tělo a on musel utéct, než si Harry všimne... Na pár vteřin zvažoval příjemnější vyřešení problému, ale nechtěl se zdržovat.

Když zjistil, že jeho oběť vyšla vniveč, utrousil několik peprných slov a zavřel se v laboratoři. Na několik hodin se ponořil do studia a zapomněl na celý svět. V noci, když si byl jistý, že ho nikdo nemůže slyšet, vzlykal tiše do polštáře, dokud vyčerpáním neusnul.

Harry se probudil slastnou explozí, kterou vzápětí vystřídala čirá hrůza, když si uvědomil, co nebo spíš kdo byl jeho snovou inspirací. Bleskurychle svlékl Dracovo oblečení, aplikoval na něj čisticí kouzlo, pak ho vypral po mudlovsku a ještě jednou použil čisticí kouzlo. Se zdvořilostním poděkováním poslal oblečení Dracovi zpět a zařekl se, že od nynějška se k Malfoyovi nepřiblíží na míň než deset metrů. Dokonce uvažoval, že by nechal Ginny, aby vyzvedla děti na nádraží, až se budou vracet na Vánoce, aby se nemusel s Dracem setkat. V každém případě veškerá pozvání od Draca ihned odmítl s výmluvou na povinnosti v práci, aniž by si uvědomoval, že tím druhému muži nesmírně ubližuje. 

Máte pro Harryho pochopení, nebo se na něj zlobíte? Proč se Harry tak často chová v drarryovkách nemožně?