Jsme opět u svatého Munga. Tentokrát sedí Harry, Draco a Scorpius před pokojem Albuse a čekají, až se probere z účinků anestezie, kterou mu stihli dát mudlové. Kromě silného podchlazení neutrpěl žádná tělesná poškození a s největší pravděpodobností vyvázne ze svého neuváženého dobrodružství bez zdravotních následků.

Jsou tady ovšem i Ginny, Ron a Hermiona.

„Rone, já ti neskutečně děkuju," zašeptal Harry. „Bez tebe bysme to nedali."

Ron se skromně usmál. „Nezapomněl jsi mi něco říct?"

Harry přikývl. „Myslíš o mně a Dracovi?"

„Přesně to myslím," řekl naoko přísně Ron. „Nedalo se toho nevšimnout."

„Aha. Takže ti tu domněnku potvrzuju," usmál se Harry. „A prosím ušetři mě komentářů..."

„Žádný nebudou." Ron musel přiznat, že na něj Draco udělal dojem. Skvěle organizoval celou akci, choval se naprosto profesionálně. A Harry s ním je, zdá se, šťastný.

„Já jsem to tušila!" vypískla Herminona nadšeně a objala nejdřív Harryho a potom Draca. „Odvedli jste skvělou práci. Kontaktovali jsme mudlovské ministerstvo vnitra a ten institut už je uzavřený, všichni, kdo se na nelegálním výzkumu podíleli, jsou už ve vazbě."

Draco byl z tak velkého ocenění trochu v rozpacích. „Tak jsem snad přece jen trochu přispěl k něčemu užitečnýmu," zašeptal.

Harry ho pevně objal. „Taky jsi mi zachránil syna. Děkuju." Lehce ho políbil alespoň na tvář.

Z nemocničního pokoje konečně vyšla sestra.

„Náš pacient se probral, můžete se za ním podívat, ale jeden po druhém, ne ať se tam nahrnete všichni!"

Scorpius byl ze všech nejrychlejší a podařilo se mu dostat se do pokoje jako prvnímu.

Nedočkavě se k Albusovi vrhl. Trošku ho zarazilo, že Albus měl teď modrostříbřité vlasy. Bylo to tím, že kouzlo na růst vlasů mu aplikovali ještě ve stavu hibernace. Vypadalo to zvláštně, ale Scorpiusovi se to líbilo, jako ostatně všechno na Albusovi.

„Ahoj, lásko moje, vítej zpátky."

„Scorpiusi?" Albus si nemohl nevšimnout nového oslovení. „Povedlo si mi vrátit ti paměť? Já si totiž na nic nevzpomínám – teda spíš jen na to, jak jsem to všecko zpackal."

„Jo, v zásadě jsi mi vrátil paměť," uculil se Scorpius. „Jak se cítíš?"

„Skvěle, když jsi se mnou. Je to neuvěřitelně krásný. Možná jsem fakt už v nebi."

Scorpius ho něžně políbil na ústa. „Promiň mi, jak jsem se k tobě choval."

„Ty mi odpusť, že jsem tě málem zabil."

A dál už nebylo třeba nic říkat, protože jejich jazyky měly úplně jinou práci. 

Konečně jsou spolu. Už je nebudu trápit.