Neméně zajímavé bylo poslouchat rozhovory, které vedl se Scorpiusem Albus. Harry si uvědomoval, že neznal ani svého syna. Co vlastně věděl o jeho životě v Bradavicích? Podle toho, co vyslechl, se Albusovi ve škole moc nelíbilo. Pravděpodobně by v ní vůbec nechtěl zůstat, kdyby tu neměl svého kamaráda. Jak se zdálo, prožili spolu spoustu zajímavých věcí. Harry byl na svého syna hrdý. Měl odvahu kamarádit s klukem, o kterém se říkalo, že je Voldemortův syn. Stáli jeden druhému po boku a nikdy se neoddělili. Harry si bolestně uvědomil, že on takto odvážný nebyl. Jaké by to asi bylo, kdyby byl tenkrát na škole přijal Dracovo přátelství?

Byl vděčný za to, jak se mu podařilo urovnat jejich vztah, i když tušil, že to je teprve začátek. Teď, když viděl Draca úplně zlomeného, zbavil se konečně ostychu před ním. Měl z toho trochu výčitky svědomí – to už ho zase potřebuje pokořit a mít nad ním navrch? Není už čas skončit s tím hloupým soupeřením? Opravdu potřebuje pro svoje sebevědomí stále někoho zachraňovat?

Draco teď ale jeho pomoc potřeboval a Harrymu to tak docela vyhovovalo, i když bylo těžké si to přiznat. Byl to ovšem druh pomoci, kterou Harry nebyl zvyklý poskytovat. Nebyl tu žádný boj, jen těžké rozhovory vedoucí k tíživým myšlenkám. Bylo to jako rozdrásat jizvu a podívat se, co je uvnitř, vyčistit místo a snažit se jej znovu uzdravit. Harry si zkrátka začal uvědomovat, že to, co celá léta vypadalo jako pouhá šikana ze strany Draca, nebylo až tak jednostranné, jak se mohlo zdát. On sám s ním tu hloupou hru dobrovolně hrál.

„Spíš vůbec někdy?" zeptal se, když odcházel aspoň na noc zpět do svého nového bytu.

„Málo. Bojím se, abych něco neprošvihnul."

Draco už byl po několika nocích nevyspání průsvitně bledý a tmavé kruhy pod očima mu dodávaly mírně fanatický nádech.

„Zůstanu tady dneska s váma a ty si na chvíli lehneš aspoň na lehátko. Kdyby se cokoliv stalo, tak tě vzbudím," nabídl Harry.

Draco poděkoval. Bylo tak zvláštní, že se o něj staral zrovna Harry. Bylo to ale zároveň neskonale krásné... Bohužel nebyl v situaci, kdy by si to mohl pořádně užít.

Harry připravil lůžko. „Dobrou noc, Draco," zašeptal a z náhlého popudu Draca políbil na čelo. Draco se napřímil a políbil Harryho na ústa. Harry už se dál nemohl ovládat a přisál se na Dracovy rty. Dlouhou chvíli se ani jeden z nich nemohl oddělit, bylo to polibek plný zoufalství a touhy a oba muži věděli, že už se nikdy v životě nemusí opakovat.

Draco Harryho jemně oddálil.

„Harry, teď se do mě nesmíš zamilovat. Jestli to Scorpius nedá, já tu kvůli tobě nezůstanu."

Harrymu vstoupily do očí slzy, ale Draco s toho nemohl všimnout.

„Už je pozdě, Draco," řekl Harry. Interpretaci nechal na něm. Poodstoupil od lůžka a vrátil se ke Scorpiusovi. Když si byl stoprocentně jistý, že Draco pevně spí a nemůže ho slyšet, poprvé promluvil na Scorpiuse.

„Scorpe, prosím, uzdrav se. Jestli se k nám nevrátíš, tvůj táta to nepřežije. Tvůj tatínek je strašně skvělej chlap a je mi líto, že jsem to třicet let neviděl. Nedal jsem mu příležitost, aby mi ukázal svou lepší stránku. Nechci ho ztratit, teď, když jsem ho sotva našel. Nevím, co bude s náma, ale vím, že nikoho nemá radši než tebe. A pak je tu Albus. Nevím, jak to mezi sebou máte, ale určitě tě má moc rád. Zlomíš mu srdce, jestli umřeš. Prosím vrať se k nám."

Jak byste interpretovali Harryho „Už je pozdě, Draco?"