V Albusovi by se krve nedořezal. Vše, co až dodnes zažil, mu připadalo malicherné proti absolutní hrůze, která ho zachvátila. Pospíchal dolů, jak jen nejrychleji to šlo, ale stejně byl kolem Scorpiuse už hlouček studentů, když konečně doběhl k němu.

Snažili se mu pomoci, ale Scorpius ležel na zemi v bezvědomí a zdálo se, že nedýchá. Vlasy měl od krve a vypadal nesmírně bledý.

Studenti mezitím došli pro pomoc a nikdo z nich už se raději chlapce, který vypadal mrtvý, nedotýkal.

Albus k bezvládnému tělu poklekl.

„Scorpiusi, prosím, neumírej! Slyšíš? Zůstaň tu se mnou, prosím. Miluju tě!"

Políbil ho na čelo a z očí mu tekly slzy a rozmazávaly Scorpiusovi zasychající krev po obličeji.

Studenti tomu výjevu mlčky přihlíželi a nikoho nenapadlo se posmívat. Byli v šoku, báli se o svého kamaráda a mnozí pocítili lítost nad ostrakizovaným Potterem, kterému ve škole zbytečně ubližovali a který teď možná ztratil jediného přítele, kterého měl.

Za chvíli už dorazili učitelé, všichni si něco šeptali, Scorpiuse někam odnesli a Albuse odvedli na ošetřovnu.

„Kde je Scorpius?" volal zoufale.

„Je naživu?"

Ošetřovatelka přikývla.

„Nechte mě jít za ním," prosil madam Pomfreyovou.

„Albusi, on teď potřebuje klid. Je u svatého Munga."

„Uzdraví se?"

„Musíme doufat," řekla ošetřovatelka.

„Už se probral?"

„Albusi, nesmím ti podávat žádné informace o jeho zdraví."

„To není pravda, vy byste mi to řekla, kdyby, kdyby..." Albusovi se zadrhl hlas. „Kdyby to nebylo tak beznadějný, tak byste mi to řekla."

Prudce se rozvzlykal. Vzápětí dostal uklidňující lektvar a madam Pomfreyová ho přinutila lehnout si do postele.

-----

Co může být horšího, než když dostanete zprávu, že vaše jediné dítě leží v bezvědomí v nemocnici a není vůbec jisté, že přežije? Zoufalý Draco byl na tuto zprávu úplně sám. Nebyl tu nikdo, kdo by mu řekl, že to bude dobré, že je s ním, že mu pomůže. Draco věděl, že udělal v životě mnoho chyb, ale přece jen živil malou naději, že by mohl prožít ještě někdy něco hezkého. Teď viděl, že se zmýlil, že na něj v tomhle světě žádné štěstí nečeká, vždy přijde o všechny, na kterých mu záleží. Celý obsah zprávy, kterou mu přinesla v pozdních nočních hodinách sova, mu nedocházel. Jako by fungoval na autopilota, oblékl se, připravil si věci na přespání do kufříku a vydal se ke svatému Mungovi. Musí být statečný, aspoň ještě jednou v životě musí vydržet.

Z jednání personálu poznal, že jeho syn je ve velmi vážném stavu, nikdo s ním o tom sice nemluvil, ale všichni k němu přistupovali s tím druhem úcty, který prokazujeme mučedníkům.

Scorpius ležel na pokoji s neustálým dozorem. Dohlížela na něj mateřsky vyhlížející ošetřovatelka a bylo vidět, že jí je neustále do pláče. Obličej už měl čistý, křídově bílý a ležel klidně se zavřenýma očima, vypadal však naprosto bez života. Do žíly mu odkapával nějaký narůžovělý lektvar. U svatého Munga používali staré kouzelnické postupy, přesto už i tady byly zavedeny některé technické vymoženosti, konkrétně jakési zařízení na monitorování mozkových funkcí. Vypadalo hrozivě; ve skleněné polokouli byl znázorněn 3D model Scorpiusova mozku a v něm neustále problikávaly zelené záblesky, mapující vedení nervových vzruchů. Další, neméně hrůzostrašné zařízení, monitorovalo srdeční činnost. Model srdce byl ledově modrý a průtok krve byl zaznamenáván červenou barvou.

Draco nevydržel pohled na nasvícené kopie orgánů svého polomrtvého syna a odvrátil pohled. Měl strach, že se pozvrací nebo omdlí.

„Omlouvám se, pane Malfoyi," řekla ošetřovatelka, namířila hůlkou na přístroje a zvolala: „Deferzo!" Hrozivé přístroje se zmenšily, a zmizely tak z Dracova zorného pole, ale jemu se neulevilo.

Klesl na Scorpiusovu postel, držel syna za ruku, která mu připadala úplně ledová, a tiše vzlykal. Nepotřeboval se na nic ptát, věděl, že odpovědi by byly vyhýbavé.

„Můžu s ním zůstat?"

„Jak dlouho budete chtít."

„Budu tu s ním až do konce," hlesl Draco. Ošetřovatelka mlčela, čímž ho jen utvrdila v tom, že doufat v zázraky nemá cenu. 

Doufám, že jsem vás moc nevyděsila... Co myslíte, přijde někdo podpořit Draca?